| Publikováno: 04. května 2009 21:52Průměrné hodnocení: 7, hodnotilo 3 uživatelů [detaily] |
Po delší době sem dávám další báseň. Doufám, že vás aspoň trochu zaujme. Napsal jsem ji tak, jak jsem cítil, že ji mám napsat. Snad to bude i vidět:)
Havraní vlasy vlající,
Oči smutkem planoucí.
Rty se chvějí,
Naděje zmírá,
Pro duši,
Co nepřežila.
Tíha na hrudi,
Dusí tě.
Tma v duši,
Volá tě.
Hlas tvé sestry,
Hlas tvých činů.
Neodvoláš,
Nezměníš,
Již nikdy, věru.
Stojíš nad propastí,
Stojíš nad osudem.
Tvůj strach ti nalhává,
Tebe k žití nabádá.
Jediný krok,
Jediný čin.
Ukončí tvůj věčný splín,
Ukončí tvůj věčný smír…
Komentáře, názory, hodnocení
Kta - 03. června 2009 18:44 | | |
|
| Hmmm, podle mě dobrý základ pro budoucnost (pokud se ovšem dá poezie takhle klasifikovat - asi ne). Zkus vynechat intrpunkci a pocitově si pohrát se slovy ve verších (trochu je poposunout a přeházet). O čem to je ovšem víš asi jenom ty... |
|
| Zajímavé, hodně...něco na tom opravdu je... |
aran - 29. května 2009 15:49 | | |
|
| Hodnotit nebudu... Mě se báseň líbí, ale já neřeším tvary a styl, ale jen to, zda se člověka dotkne.... a mě se dotkla...díky |