Andor.cz - Dračí doupě online

Jsem Barbar a jako každý barbar i já jsem hrdý na svůj národ. Ovšem to by se nám nesměli plést do cesty další národy. Lidé si myslí, jak jsou s námi podobní, ale opak je pravdou. Náš předek si vybral skromnou formu života v hliněných chatrčích, zatímco oni kácí spousty dřeva, aby si postavili honosné baráky. Ale kdyby jsme si s nimi chtěli dát souboj srdcem (náš národní zvyk) tak by radši (poslal toho s odstávájícíma ušima: "Kdyžtak to tam uprav, Adame"), on totiž dobře ví, že proti nám by se nezmohl ani na výhru v hodu kamením. Už ale nechám tohoto fňukání, slova jsou k ničemu, činy vyjadřují pocity. Navzdory tomu vám zde vylíčím své mládí.
Žili jsme jako průměrná barbarská rodina. Vyrůstal jsem s oběma rodiči, dokonce i babičkou, dědu zabili v poslední válce kmenů. Měl jsem pět bratrů, všichni byli starší než já a tři dokonce byli už ve válce. Jenom Jogr a já jsme ještě nebyli. Závidění naším bratrům nás docela sblížilo, takže jsem ho měl nejraději za všech bratrů. Takže jsme spolu chodili na lov, když zrovna nebyla úroda pomáhali si dělat různé nástroje a dokonce jsme si začali stavět i svoji chatrč, no zbývala nám ještě spousta práce, když jednou ke mně přišel otec a povídá mi: "Synku, dozvěděl jsem se od Jogry, že si stavíte chatrč, ale to nemůžete, to může dělat pouze vysloužilý voják se spoustou zkušeností z boje. Jdi a vyraž třeba s Jogrem někam pryč, ve světě je spousta dobrých míst k zakotvení, ale abys je získal, musíš mít slávu, jak se patří na pravého barbarského válečníka. Moc moudrosti jsi za život nepobral, ale paže máš silné a umíš se o sebe postarat. Proto ti dávám svůj jeden a půl ruční meč, koženou čapku a mé staré dobré kožené brnění. Má sice spoustu trhlin a šrámů z boje, ale myslím, že tobě stejně poslouží výtečně, je to asi všechno, co ti můžu dát, peněz máme akorát, abychom přežili. Požehnání, dávám ti tímto požehnání, jdi a vysluž si ostruhy, jdi a dokaž, že jsi pravý barbarský válečník, posekej spousty nepřátel a přátel si važ a i k lesti se někdy uvaž. Měj vždy oči na stopkách a nikomu se nebraň, aby se dostal do tvého srdce srdce válečníka! Ale zároveň nikomu bezmezně nedůvěřuj, i on tě může zradit, pamatuj si, zrada přijde vždy odtud, odkud ji nikde nečekáš. Ještě jednou ti říkám, bij se jako lev a nikdy se nestyď za svůj původ, lhaní není správné, ale když ho budeš potřebovat, použij ho. Chci a ty to taky chtěj, abys mohl později svým dětem říkat, co jsi dokázal a ne jenom, jak se staví chatrč, jdi a bij se za dobro národa, povstaň proti všemu zlu a buď pánem, nebo pouze dobře služ jiným, kteří budou chtít udělat velké věci, ale hlavně přežij a proslav náš národ, proslav náš národ. Málo lidí a elfů a trpaslíků ví, že nejsme pouze národ člověka, ne, my jsme národ barbara. Tak běž a připomeň jim to! Za naši rodinu, za náš kmen, za náš národ!!!" "Hau Hau Hau," opakoval jsem po něm. "Za svou matkou nechoď, akorát by tě to zesláblo a jí by to rozesmutnilo a musí nám ještě oběd." (smích) Vyšel jsem tedy za jogrem.