Andor.cz - Dračí doupě online

1.

Mladá, velice krásná dívka seděla v zatemnělém pokoji a dívala se ven z okna. Měla dlouhé černé vlasy, veliké zelené oči orámovány hustými černými řasami, maličký rovný nos a plné, nádherně vykrojené rty. Na sobě kožené kalhoty, vysoké boty, bílou halenu a přes ni černý, rudou nití prošívaný korzet. V hlubokém zamyšlení nevnímala nic okolo, najednou ji z přemítání vyrušil malý kamínek, který ji trefil přímo do čela. "Leio!" pod oknem stál vysoký mladík, na sobě měl koženou zbroj a přes ni černý plášť. "Promiň Tooru, nevšimla jsem si Tě." Vysvětlovala, mezitím co sešplhávala po provaze za ním dolů. "Všiml jsem si, volám tu na Tebe už aspoň deset minut. Na co jsi myslela? Byla jsi duchem úplně nepřítomná." "Ani nevím, pojď, raději půjdeme. Nerada bych, aby mě zde načapala babička. Víš, jak s dědou nesnáší, když kouzlím." "Ani se jim nedivím, pokaždé když kouzlíš, něco se stane." "To není pravda, když jsme tu byli posledně a já trénovala levitaci na té větvi, nic se mi nestalo" "No, Tobě ne. To máš pravdu. Hodila jsi ji na mne" Leia při té vzpomínce maličko zrudla a přidala do kroku. Prošli lesem, až se dostali na mýtinku osvícenou měsícem a hvězdami.

"Tak začni," vybídl ji Tooru. Leia se zastavila, otočila se na něj a škodolibě se pousmála. "Ne, Lei! Zapomeň na to! Mě už do toho netahej!" Tooru už věděl, co jej čeká, znovu si jako začátek cvičení vybrala jeho. Co mu ale chce provést? Záhy to zjistil. Mezitím, co se stále díval na usmívající se Leiu, mu někdo zaklepal zezadu na rameno. Otočil se a za ním stál obrovský starý strom. "Co? Ten strom žije?!" Vykřikl Tooru, mezitím co se dal na útěk. Strom ho pouhými pár kroky dohonil a vyzvedl do vzduchu. Nesl ho směrem k vzrostlému dubu. V lese bylo ticho, bylo slyšet jen vrzání dřeva, jak se starý strom pohyboval a smích Lei, která měla z této podívané obrovskou legraci. Strom Toora pověsil na jednu z nejvyšších větví a ten se na ní zmítal a nadával Leie, chtěl, aby ho sundala. "Tak jsi se pobavila, nechceš mne sundat?" "No dobře, sundej ho a přines ke mně. Nic jiného již nechci. Vrať se odkud jsi přišel, děkuji." Za chvíli jí dopadl Tooru k nohám. Naštvaně se zvedl, oprášil si kalhoty a otočil se k Leie zády.

"Ale, Tooru, přece by ses na mne nezlobil" Leia k němu vesele přiběhla a pověsila se na něj. "Tooru, no tak, na mne se přece nezlobíš, že ne." Vemlouvala se mu a mrkala na něj dlouhými řasami. "Myslím, že v 19ti letech bys už mohla mít dost rozum a takovéhle legrácky si odpustit," poučoval ji. "To, že jsi o dva roky starší, neznamená, že mne budeš poučovat. Ty sám jsi říkal, že mi budeš pomáhat s kouzlením." Odmlouvala mu a naoko se urazila. "Vždyť já vím, už jsem na tvé nápady zvyklý. Nevadí mi to, spíš mne někdy překvapí." Pousmál se na ni. Leia si vesele zavýskla, pověsila se mu okolo krku a dala mu polibek na tvář. Jak na něj skočila, Tooru zavrávoral, a oba se sesuli do měkké trávy. "Měla jsi dnes vidět matku, můj nápad, stát se válečníkem, se jí moc nelíbil. Honila mne kolem pekárny a hlasitě nadávala." "A co na to otec?" " Je na mne pyšný, víš přece, že byl válečníkem přes dvacet let. Přestal jen kvůli matce. Raději před ní nedává najevo, že se mnou souhlasí." Náhle se odmlčel a upřel na Leiu své krásné hnědé oči. "Víš, láska je kouzlo. Snad to brzy pochopíš," řekl a pohladil ji po tváři. Leia rychle vyskočila na nohy a začala mumlat něco o tom, že musí ještě něco procvičit. Zkrátka se vymlouvala. Nevěděla, co si má o tom všem myslet, tak raději mlčela. Tooru se zvedl a vydal se k odchodu. Leia se na něj smutně podívala a vydala se za ním. Když k ránu došli do vesnice, čekalo je obrovské překvapení. Polovina chalup byla vypálena, některé ještě hořely.