Andor.cz - Dračí doupě online

„Je 6:30 ráno, a my vás vítáme u…“ Rádio náhle ztichne. Zatraceně, dneska zase stávat… Phil pomalu otevře jedno oko: Vždyť je ještě tma! Podívá se na budík ukazující 6:32.
Dobrých pět minut mu trvá, než se vyškrábe ze své zahřáté postele. Hodilo by se po ránu zapnout topení. Rychle otevře skříň, pár kroků od postele, a vytáhne bílý župan, do kterého se ihned obleče. Phil je metr sedmaosmdesát vysoký, krátce zastřižené hnědé vlasy, svalnatější postavy. Není to žádný kulturista, ale pravidelné navštěvování fitka je na něm znát.
Ještě se slepenýma očima zapíná vařič na vodu, aby mohl udělat kafe.
Zatímco v koupelně odstraňuje ze své tváře to roští, začne voda v konvici vařit. „No jo furt! Člověk nemá ani chvíli klidu na… au!“ Vykřikne a dívá se na táhlý řez po jeho tváři, z něhož se ihned začne řinout krev. „Do háje, sakra práce!“ Zahodí žiletku do umyvadla. Zatímco voda v konvici prudce vře a pojistný ventil hlasitě píská, tak jak těsně před výbuchem, Phil hledá vatu.
Phil si toho nevšímá a snaží se zastavit krvácení, aby si mohl doholit zbytek tváře.
Konečně ji našel a dává si ji na tvář, pouští se znova do holení
BUM!
Konvice nevydržela a explodovala. Phil se znova řízl, jak sebou škubl, a tentokrát skoro přes celou tvář. „Tohle mě sakra nebaví! Takhle mám jít do práce?!“ Zahodí žiletku někam do předsíně.
Utře si tváře a nanese si na novou ránu znovu vatu. Vychází z koupelny a nakukuje do kuchyně. Hotová spoušť. Pojistný ventil rozbil svou cestou skleněnou tabuli stolu a po následném odrazu od kovové konstrukce proletěl oknem. Konvice se válí kousek od sporáku, kde je dosud puštěný plyn.
„Ach…“ Již smířený s tou katastrofou vypne plyn a uklidí střepy. Vysklená tabule okna vpouští dovnitř ledový zimní vzduch. Rozhodne se, že později zavolá opraváře a objedná skleněné tabule.
Zatím, co bez denní dávky kafe, s pořezanou tváří a dosti mrzutou náladou, se připravuje do práce.
Vyjde ven v drahém obleku od Armaniho a nasedá do svého vozu – Mustang GT550. Zarachotí klíče v zapalování a „vcelku poklidné“ ráno pročísne hrubý zvuk silného motoru auta.
Auto vjede na silnici a směřuje k městu.

8:25.
Phil již jede výtahem do čtrnáctého patra, kde se nachází jeho kancelář.
Vystupuje do liduprázdné chodby a hned u prvních dveří zastavuje a vytahuje klíče. Překvapivě je odemčeno. Ah slečna, Stearsová byla dnes rychlejší jak já, no já se ani nedivím po tom šíleném ránu…
Vstupuje dovnitř.
Sekretářka nikde. „Kristýno? Jste tu?“ volá. Odpovědí mu je hrobové ticho Že bych zapomněl včera zamčít?“ Pokrčí rameny. V tom se ozvou dva tlumené výstřely. Phil se podívá na svůj hrudník, kde se objevují dvě rozšiřující se krvavé skvrny. Phil padne na zem mrtev.
Zpoza dveří, kde byl po otevření vrah kryt dveřmi, vyleze žena v černých přiléhavých šatech, rozpuštěnýma kaštanovýma vlasama a vcelku pohlednou tváří. V ruce drží 9mm s tlumičem.
„Ahoj Phile.“ Usměje se a vychází do pusté chodby.

---

8:57.
Před městskými kancelářemi v New Yorku stojí spousta policejních aut a jako obvykle je budova uzavřena a kolem se táhne páska Nevstupovat.
Čtrnácté patro, první dveře.
„Kdo to sakra mohl udělat?!“ Rozčiluje se důstojník. „Takový pohodový chlapík, vzor všem občanům USA, a nějaká mrcha ho tu zezadu chladnokrevně zastřelí!“ Začíná řvát.
„Nevím, a udělám vše proto, abych to věděl. Však pojďme se pustit do práce.“
Inspektor začne zajišťovat důkazy a Důstojník fotí vše podstatné.

---

„Úkol splněn, můj pane.“
„Skvěle! Skvěle!“ Ozývá se z telefonu. „Nyní nic nepřekáží našemu plánu. Přejdeme k fázi dva. Kontaktujte mne na bodu A za sto dvacet minut.“
„Ano pane! Liška konec.“
Zaklapne mobil.
Zatímco žena vyřizovala nějaké záležitosti, policie stihla zajistit okolí. Spousta blikajících světel policejních aut a všeobecný šrumec dává znát, že již to vědí.
Jen si hledejte, nic nenajdete. Žena se šibalsky usměje, nastartuje motor a odjíždí.

---

9:35.
Rozzuřený důstojník v sobě dusí hněv.
„Žádné důkazy! Tohle nebyla práce obyčejného vraha… Perfektně po sobě uklidil a nenechal zde ani náznak, snad nám balistika ukáže víc.“ Pronese inspektor.
„Do háje! To je za posledních sedm dní již třetí případ, kdy nemáme důkazy. Podle mě jde o toho samého vraha odstraňující podnikatelskou špičku!“

---

11:35

„Pane, jsem na místě a čekám rozkazy.“
„Dobrá. Do vašeho přenosného počítače odesílám data. Vše si důkladně přečtěte a zapamatujte… ah ano, abych nezapomněl, zbavte se všech důkazů.“
„Provedu. Liška konec.“
Na Laptopu zabliká příchozí zpráva. Žena si je důkladně přečte a data smaže.

---

11:46.
„Kdo měl všechno přístup do kanceláře?“ Ptá se inspektor po telefonu správce kanceláří.
„No… Tak Phil, jeho asistentka, sekretářka a uklízečka.“
„Mohl by jste mi faxem odeslat jména?“
„Oh ano… zajisté. Chvilku vydržte.“
Zanedlouho začne Fax rachotit.
„Tak. Odesláno. Máte ještě nějaké otázky, Inspektore?“
„Prozatím ne, kdyžtak se ozvu. Přeji hezký den.“
Z faxu vypadne papír s počítačovým seznamem jmen, bydlišť, rodných čísel a spoustou ne moc zajímavých informací.
---

12:16.
„Asistentku ani Sekretářku nemůžeme kontaktovat! Již jsme byli u nich doma, ale nikdo neotvírá.“ Pronese do telefonu policejní důstojník.
„Divné. Nechte hlídku před každým domem. A co uklízečky?“
„Všechny mají Alibi, měli jakousi párty, donášková služba to potvrdila.“
„Dobrá. Zatím předvoláme jeho nejbližší, ti nám snad nahodí nějakou niť. Vy je zatím vyslechněte, já mám práci na Balistice.“
„Rozumím.“
Inspektor zavěsí.
Naštvaně kopne do stolu.

---

Polední slunce již dávno vystouplo na nejvyšší bod a začíná nepříjemně pálit. Okraj New Yorku lemují řady domků a domů. Žlutý dům s pěknou zahradou a velkými křoví se nevýjimá od těch ostatních.
„Úkol proveden, nikdo mě nespatřil a akce se obešla bez svědků. Akorát policajti šmejdí okolo domu.“
„Dobrá. Vraťte se na ústřednu, tam budete vyčkávat, dokud vám nezašlu další rozkazy.“
„Pane?“
„Zkrátka liško. Nyní musíme čekat.“
„Dobrá pane, budu tam. Liška konec.“
Vyběhne zpoza křoví k autu.
Nasedá a odjíždí.

---

12:49.

Inspektor hledí nepřítomně do zdi. Po chvíli mlčení se otáčí na Laboranta
„Ukázala něco balistika?“
„Jedná se o ráži 9mm. Zbraň měla být zničena před dvoumi lety při vyřazování zbraní vládou.“
„Zatraceně, takže nic nemáme?“
„Obávám se, že ne. Vražedná zbraň na místě činu ani v nejbližším okolí nalezena nebyla, otisky nemáme… Nemáme z čeho vycházet. Tohle je noční můra každého policisty.“
„To mi vykládej. Jinak díky, Same.“
„Není vůbec zač.“

Na policejní stanici, zatím probíhá výslech příbuzných.
„Povězte nám. Jaký vztah měl Phil ke svým podřízeným?“ Ptá se důstojník.
„No… Abych vám pravdu řekla… Phil byl sukničkář, pořád si domů tahal nějaké ženské. Nedivila bych se, kdyby si s některou z nich začal.“ Odpovídá sestra zavražděného.
„A jaký byl váš vztah k němu?“
„Dlouho jsem ho neviděla. Sem tam si voláme, posílá mi dárky k narozeninám a k vánocům, ale jeho pracovní vytíženost mu toho moc nedovolí. Však víte. Matku s otcem nenavštívil už řádky měsíců, ne-li let.“
„Takže váš vztah k němu byl pozitivní?“
„Ano.“
„Dobrá. Nevíte, zda-li neměl Phil nějaké nepřátele? Výhružné dopisy, divní lidé… však víte, co tím myslím.“
„Phil? Ne… On byl hodně přátelský, skoro bych řekla, že se nechal využívat od ostatních. Rozhodně neměl tendenci si dělat nepřátele. O žádných výhružkách nebo něčem takovém nevím. Však vše má v počítači v kanceláři ne?“
„Hmmm… To by prozatím stačilo. Pokud by jste si na něco vzpomněla, kontaktujte mne na tomhle čísle.“
Důstojník předává vizitku s číslem.
„Pokud si vzpomenu, důstojníku, určitě budu.“

13:54
„Zjistili jste něco z výslechů?“Ptá se již netrpělivě Inspektor.
„Nic moc. Prý to byl pohodový chlapík, sice sukničkář, ale jinak jsem se nic neobvyklého nedozvěděl. Se svými příbuznými byl v kontaktu a rozuměl si se všemi velmi dobře.“
„Zase nic… A co ty ženy?“
„Jaké? Myslíte ty, které jsou k nezastižení?“
„Ovšem.“
„Zatím nic.“
„…Tak já budu končit, za hodinu dorazím.“
„Budu vás čekat.“
Inspektor nakvašeně zaklapne mobil, nastartuje své auto a zamíří si to na Policejní stanici.

---

„Mám pro vás úkol.“
„Poslouchám.“
„Inspektor, který vyšetřuje ty vaše práce. Odstraňte ho.“
„Kdy a kde?“
„Je to jen na vás Liško. Odstraňte jej beze svědků… a hlavně bez důkazů!“
„Rozkaz. Liška konec!“
Žena zaklapne mobil a zasedne k počítači. Tam vyťuká Inspektorovo jméno. Tam vidí jeho fotografii, bydliště… no zkrátka vše o něm. Žena se usměje. Popadne klíče a míří si to k autu.

---

15:12
Inspektor zrovna parkuje před policejní stanicí a otravný mobil bzučí v kastlíku.
„Inspektor Gary.“
„Sekretářka byla zavražděna.“
„Cože?! To nemyslíte vážně!“
„Bez důkazů a i bez nich vám řeknu, že se jedná o stejného pachatele. V obou případech dvě střelné rány do zad v oblasti plic.“
„Zatraceně! A jak se dostal vrah dovnitř?!“
„Nevíme. Všechna okna byla zavřená a nikde ani známka po násilném vniknutí do domu.“
„Určil již lékař dobu jak úmrtí?“
„Něco kolem 2-3 hodin.“
„Sakra důstojníku! Vám utekl vrah pod nosem!“
„Já vím pane, již se optáváme sousedů, zda-li něco neviděli. Zatím nic nemáme.“
„A co ta druhá? Zatím nezvěstná, mám opatřit povolení k prohlídce?“
„Ano, já zatlačím na soudce.“
Vztekle tipne mobil. K sakru práce tohleto! Nějaký vyšinutý vrah tu vraždí na potkání! Ještě systematicky.
Nastartuje motor a míří směrem k soudu. Nenápadně za ním vyjíždí i starý ford.

---

18:25.
„Mám to povolení, důstojníku.“
„My tu máme prozměnu shodu se 3 případy z okolních měst.“
„Shodu?“
„Celkem vražd je 11. Všechny byly provedeny stejným způsobem. Dvě rány do zad a beze stop!“
„Takže nám tu lítá sériový vrah.“
„No, všichni zavražděni měli co dočinění s bankami Indenpence a také se jimi zabývali.“
„Co tím chcete říct?“
„Podle mě ty vraždy jsou naplánované. Podle mě někdo dobře ví, co dělá.“
„Tak proč by vrah zabíjel sekretářku?“
„…“
„No ... Prohledejte byty, jakmile budete hotovi, zavolejte mi.“
„Dobrá.“
Inspektor zavěsí.