Andor.cz - Dračí doupě online

“Můj manžel tě najde a odbouchne za to, že jsi mě zabil,“ řekla modrooká dívka, ležící na operačním stole s přivázanýma rukama i nohama.
„Ale já tě přeci nezabil,“ zasmál se ošklivý muž v bílém plášti, „jen patřičně vylepšil.“
Vzal injekční stříkačku a natáhl do ní podivnou, modře se třpytící tekutinu.
„Nastává poslední krok.“ Dívka se začala zmítat, škubat a mlátit sebou.
„Nevrť se, to ti stejnak nepomůže.“ Okřikl ji muž a silou ji popadl za ruku.
„Tohle je patřičně vylepšená vlčí DNA,“ dodal a vstříkl jí tekutinu do těla.
„Tak a je to, během pár minut by to mělo začít působit. No a potom bys v té podobě měla zůstat prozatím pár hodin.“
Její muž ho skutečně našel a trvalo mu to dlouho.
Když vtrhl do laboratoře, byly už asi tři hodiny po implantaci tekutiny. Vědec stál u operačního stolu a myl své nástroje.
„Zabil jsi mi ženu,“ křikl nově příchozí a zacvakal závěr jeho letitého koltu a zamířil na vědce.
„Myslíš?“ zašklebil se vědec, „jak si můžeš být tak jistý.“
„Viděl jsem, jak jsi ji střelil,“ křikl pistolník, stále mířil na vědce.
„A co bylo dál už si nepamatuješ, co?“ Pistolník znejistěl
„Jak bys mohl, když jsem tě omráčil.“
„Tvoje žena žije.“ Pokračoval vědec, „jen jsem ji patřičně upravil,“ zasmál se ošklivě a pomalu přešel do rohu místnosti a sedl si na židli.
„Co jsi s ní udělal.“ Okřikl ho pistolník
„Hned uvidíš, mimochodem předtím jsem tě nezabil jen proto, abych mohl uskutečnit tento malý test, hleď.“ Odpověděl vědec a zmáčkl zelené tlačítko na stěně.
Před pistolníkem se otevřely železné dveře, kterých si až dosud nevšiml, a z nich vyskočila rozzuřená chlupatá příšera s obrovskými drápy, protáhlou čelistí plnou ostrých zubů, vzhledem připomínající vlka.
„Spěchejte,“ zasmál se vědec, „za chvíli se vrátí k normálu a já bych přišel o zábavu.“
Než stihl pistolník cokoliv udělat, příšera se na něho vrhla, mohutným nárazem mu vypadl kolt z ruky, padl naznak a začala ho kousat, drásat a trhat části kůže i masa.
Zoufale se snažil chlupaté tělo odtlačit, ale její síla i váha byla mohutná a nedařilo se mu. Stále více drásala jeho tělo a pistolník poznal, že se blíží konec.
Z posledních sil napnul všechny svaly, konečně se mu povedlo příšeru odkopnout pár kroků od sebe. Než se vzpamatovala, měl dost času na to dostat se k pistoli ležící jen pár stop od něho. Popadl ji a zamířil na příšeru, která se chystala na poslední smrtící skok.
Podíval se jí do očí, byly modré. Došlo mu to.
Když skočila, vystřelil, ale ne na ni, ale směrem do jednoho rohu a zasáhl svůj cíl.
Příšera dopadla a drásala. Po chvíli už jeho tělo nedrásaly mohutné drápy a zuby, jen tenké dívčí prstíky a malé lidské zuby.
Když se dívka dostala z agonie, jen vzdychla: „Co jsem to provedla.“
Pistolník ještě dýchal, ale z jeho těla tekla a stříkala krev.
Dívka popadla kolt a rozhlédla se po místnosti.V jednom rohu našla vědce s prostřeleným hrudníkem. Přišourala se k němu a vpálila mu dvě kulky do hlavy, pro sichr.
Poté přiklekla ke svému muži, oči zaslepené slzami.
„Odpusť,“ řekla a přiložila mu kolt k hlavě, jen přikývl.
Stiskla spoušť, poté otočila zbraň proti sobě.
Mrtvá se svalila na bezvládné tělo svého milého.