Andor.cz - Dračí doupě online

V šarlatovém šatě,
v šatě jako krev,
s rudou růží ve vlasech
vzývala jsi smutek, smrti se smála,
život mi vzala a život mi dala.

V šarlatovém šatě,
teď v šatě černém jako noci,
marně volám po pomoci,
rád teď chlemtám krev,
když chladný přijde úplněk.

V šarlatovém šatě,
jenž bílý byl dříve,
mrtvá dívka leží a na ní zvíře,
tesáky dlouhé, tepna roztžená
a u tlamy rudá pěna.

V šarlatovém šatě
do rakve dána,
kůlem probita pak spalována,
horké slzy stékají mi po chladné tváři,
a měsíc vytrvale na hrobku září.

Šarlatový šat,
na pamě» té zmařené krve,
smutek nad smrtí pocítil jsem prve
té panně jsem své sémě dal,
tu pannu jsem miloval.

Šarlatový šat,
a popel rozfoukal mírný vánek,
vzpomínky na krček a na něm pár ranek,
vzpomínka na tu pannu
ani ve smrti jí nedostanu.

V šarlatový šat
odívám se teď každého večera,
tak jak jen ona to uměla,
hledám stále svojí ženu,
volám jí ve smrti, v jejím jménu.

Šarlatový šat,
a šarlat v očích ze tmy zářících,
břitva v myšlenkách běžících,
den je má smrt, noc je mím dnem
a rudá krev osudem.

***

Šarlatový šat,
měla smrt, když poprvé si mě vzala,
když poprvé mi neživot dala.
Od té noci každé ráno umírám,
jitro za jitrem, sám a sám...