Andor.cz - Články - Dračí Doupě Online, RPG hry

Popelka trochu jinakOblíbit

Publikováno: 14. července 2010 12:12

Průměrné hodnocení: 8.5, hodnotilo 15 uživatelů [detaily]

Nechápu, jak mě mohlo něco takovýho napadnout, ale řekněme, že každý má své šílené dny:)

Mohla bych vám, milé děti, povídat tu smyšlenou kravinu, kterou nazývají pohádkou "O Popelce". Jenže... ano, vždycky je tu nějaké to jenže. Jenže ono to, vážení, bylo úplně jinak.
Popelka totiž byla pěkná mrcha. Žádná chudinka a co je nejdůležitější... bylo to docela nedávno.
Pohádka začíná někde daleko od nás. V zemi zvané Texas. Ano. Věřte tomu nebo ne. Popelka vážně nosila kloubouk z kraví kůže, za pasem měla laso a na svém věrném oři hnala krávy každý den pást. No dobrá... teď přeháním. Na koni jezdit neuměla. Vlastně byla dost nešikovná. Což mimochodem zapříčinilo spoustu zádrhelů, které v příběhu nastaly.
Kdybych to chtěla napsat ve veších, znělo by to asi takhle:

"Slyště příběh, milé děti...
Žila dívka v Texasu.
Denně uklízela smetí
s lasem pěkně u pasu.
Vychovaná kovbojem,
co nabrnknul si ženušku,
jež prozradila svým postojem,
IQ netrumfla ni světlušku.

Macecha byla pěkná zmije,
Popelku makat nutila,
avšak Popča měla z toho radost,
vždyť jinak by se nudila.
Však jednoho rána otec kovboj
ležel mrtvý v ložnici.
Popelka našla nad ním ženu
teatrálně slzy ronící.

Jenže jak my víme, macecha je pěkná svině, z čehož vyplývá, že v tom zjevně nebyla nevinně. Což bylo jasný i Popelce. A tak se strhla mela. No, co vám budu povídat, nebylo to žádný holčičí pošťuchování... přece jenom... bylo to v Texasu. Vraťme se tedy k příběhu.

Popelka v mžiku sáhla po lasu,
mrštíc ho přes celou ložnici.
"Proto ta nána za něj vdala se!
Aby ho umátila palicí!"
Macecha chroptíc pod nátlakem provazu,
svírala si pevně hrdlo.
Řvala na Popelku v dotazu,
jestli jí snad v bedně prdlo.
Ba Popelka, ta není hloupá,
řekla jí, co věděla.
Tu matka byla na slovo skoupá,
jen na ni tupě hleděla.

No a tady se dostáváme k části, kdy oběma dojde, že závěť je v trezoru a ani jedna z nich nemá ponětí, co v ní stojí. Mohla by se strhnout další bitka o moc, ale teď šlo spíše o to, mít papír v ruce a následně ho buď zničit nebo uchovat. Jenže jak už jsem na začátku zmínila, Popelka byla dost nešikovná a hned po dvou krocích zakopla o vlastní laso. Načež se macecha dostala k závěti první a zjistila, že manžel odkázal všechno na ni. To Popelku samozřejmě vytočilo ještě víc, ovšem neměla na vybranou. Musela se podřídit.
No a teď přeskočím tu nudnou část o tom, jak dřela jak mezek a jak dostaly s macechou pozvání na místní country party, kde měl být i celkem slušně vypadající Popelčin idol, na kterého měla zálusk i macecha, a jak tam Popča šla potají. A dostaneme se k části, kdy se celá natěšená vrátila domu.
Ve dveřích stála macecha,
brunátněla v obličeji.

"Ta holka toho nenechá,
tak borec, to jí nedopřeji!"
Na dívku se s vervou vrhla,
začla do ní bušit,
když Popelka jí s hlavou trhla,
no kdo to mohl tušit?
Macecha leží mrtvá v hlíně,
Popelka ztuhlá stojí,
nebylo pochyb o té vinně,
zlomený vaz se špatně hojí.

Popelka sice střevíc ztratila,
při z country party odchodu,
Texas Rangers jí příběh zhatila,
ztratila taky svobodu.
No a jak se říká, že pohádky mají vždycky šťastný konec... blbost.
Přijde vám snad zbytek života v base jako happy end?
Dobrou noc:)

Komentáře, názory, hodnocení

Monalis - 17. září 2010 13:29

Myslím, že trochu přeháníš, pokud se srovnám se spoustou jiných amatérských pisálků ty verše mi nepřjdou tolik "příšerné" jak píšeš. Vzhledem k tomu, že mi to trvalo několik minut a psala jsem to pouze pro pobavení si myslím, že nějaké super literární obraty nejsou zapotřebí. Každopádně díky za komentář:)

Qued - 17. září 2010 12:33

Páni, koukám, kolik desítek.
Díky hodnocení by se zdálo, že autorka má hodně tajných ctitelů, avšak nepříliš objektivních.

Dílo je zdařilé, sice v podstatě vůbec nemuselo mít nic poslečného s popelkou, ale tímto vztahem získává rozhodně na přitažlivosti.
Celé dílo pak působí jako šití velmi horkou jehlou bez zpětné korektury a přemýšlení. Verš nejen skřípou, jsou v podstatě dosti příšerné a jediné, co nutí čtenáře pokračovat je bizarní a vesel e podaný příběh, jehož konec se chceme dovědět i navzdory "veršům".
Oceňuji ovšem úvod, který na mě po prvních dvou větách působil jako by mi někdo chtěl vyprávět příběh u piva a to změnilo celý pohled na dílo k lešpímu. Velmi dobře si to dovedu představi jako historku pro pobavení u ohně.

Avšak jako literární dílo si tento počin nezaslouží nikterak vysoké ohodnocení.
Ale je to dílo s "příslibem" s příslibem něčeho lepšího, budoucích děl, která nebudou jen lehká, ale i propracovná.

P.S. život v base by mohl zdát se lepším, především v porovnání s životem pod rukou tyrana.

altura - 12. září 2010 19:18

Myslím že verše... No dorá, místy skřípou, ztrácí se rytmus, ale přesto je to ta nejlepší verze Popelky... :)

Monalis - 12. září 2010 10:28

Díky za komenty:)

Tamaris - 12. září 2010 02:27

No, nápad to není špatný(trochu jsem si přitom vzpomněla na protichůdné podání Bathory(oproti historii), aneb prostě jiný, tak nějak opačný pohled na celou věc) :-)
Ale veršování se tady moc nevyvedlo, místy skoro vůbec, někde mizí rytmus, při čtení jsem se tak nějak zadrhávala a občas mi ty vsuvky mezi to taky tak docela nesedly.
Stejně jako kombinace spíš slangu a náhle zvukomalebných slov jako "hleděla" - volila bych spíš "civěla".

Tudíž: nápad fajn, originalita se cení, tam za 9 ;-)
Ovšem z technického hlediska je to dost slabší, dalo by se líp, takže tak... no, dobře: 6.

Tak nějak se rozhoduju mezi 7 a 8 celkovkou.
No, teoreticky 7.5, ale jak to bývá na vejškách: mínusy a plusy u známek nejsou, tady taky ne, takže nakonec 7.

Gasík - 11. září 2010 16:12