Andor.cz - Dračí doupě online

Spalující touha stále svírá mne,
cítím ty duše zhýralé.
Domeček z karet rázem hned spadne,
všechno, co miluji, zmírá a chřadne.
Všechno se boří, všechno se hroutí,
ta temná síla v těle mi proudí.
Rozum už slábne, převládá touha,
Vždyť cesta tam není tak dlouhá.
I kdyby byla, nic není platno,
k onomu domu poutá mě vlákno,
jako bych navždy s ním spojena byla,
tenhle dům mystické tajemno skrývá.
Chci odhalit roušku temného tajemství,
nešťastných lásek, letitých přátelství.
K tomuhle nevede cestička přímá -
k tomu, co ve sklepě pod hlínou dřímá.
Přátelství skončila, lásky jsou pryč,
všechno to navždy zahrabal rýč.
Ta mrtvá těla tajně tam leží,
lidé by našli je opravdu stěží.
Vzdali to bez boje, z lenosti, pohodlí,
teď duše ztýrané se žalem zápolí.
Nemají klidu, míru či pokoje,
musejí znovu vytáhnout do boje.
Bojují jen proti nevinným lidem,
co dovnitř vstoupí s dobrým úmyslem.
Chtěli je očistit, jenom jim pomoci,
svůj život ztratí však té temné půlnoci.
Něco ve mně po temné síle, snad i smrti prahne,
ten starý dům k sobě mě táhne.
Mezi zdmi prochází zlověstný vrah,
každý, kdo pozná ho, měl by mít strach.
Já touhou umírám se vrátit tam zpátky,
nehledím, nedbám na temné mraky.
Mračna se stahují, bitva se chystá,
každého člověka smrt bude jistá.
Dějí se věci, jež nejsou normální,
možná, že nakonec něco nás zachrání.
Toužím teď po domě, po tmě a prachu,
bez známky pochyb, bez známky strachu.
Možná, že jednou tam zůstanu navždy,
stanu se součástí té temné vraždy.