Andor.cz - Dračí doupě online

Maxx

Ďalšie krátke, tentokrát presne 15 minútové dielko.

Keď idem domov z budovy,
nasekaný na šrot,
spievam si song ľudový,
a opieram sa o plot.

Matne čo to vzpomínam,
na vnútrajšok trblietavý,
fľašku rumu objímam,
obliaty až od hlavy.

Sľubujem si už stý raz,
že kašlem na to, končím.
No vždy dám jeden pac,
a opäť tam tam skočím.

Keď idem domov z budovy,
motkajúc sa sem i tam,
hlava strašne bolí,
lampám dobrú noc ja dám.

Žena ma už metlou víta,
jak dajaká bosorka.
Po hlave mi ňou rýchlo kmitá,
a fučí ako motorka.

Vraj: Jano, Jano, strašný ožranisko!
zas chľastal si ty veeeľa veľa.
Vypadáš jak besné psisko,
no zajtra práca, musíš byť ako včela!

A tak na ňu kukám okom,
miesto jednej až tri vidím,
slzy sa mi rinú tokom,
zožratý sa ja už vidím.

Tož tie moje návraty
z útulnej krčmičky.
Nielen že mám závraty,
no miniem prachy z truhličky.
A za to veru, vážený,
trest je metlu rana!
Tak ak chcete byť blažený,
nevracajte sa vy z rána!

fry - Hviezdička

Tak jo, zase nabieham na systém "plácni prvé, čo ti napadne". A to som si myslel, že po skúške z neurológie mi to prešlo... Nič to.

Slnko sa vyhuplo nad obzor priam závratnou rýchlosťou. Znova si pripomenul, že sa pohybuje desaťkrát rýchlejšie, ako všetko, čo sa premáva po povrchu našej Matičky Zeme. Zavrtel sa, čím konečne dosiahol tú správnu rotáciu a mohol si vychutnať iba minimálne prerušovaný pohľad dolu. Hm... Dolu nie je ten správny výraz. Vo vesmíre nie je dole, alebo hore. Každý smer je rovnako dobrý ako tie zvyšné. Bola irónia osudu, že práve on našiel ten zlý.
Zapraskalo rádio.
"Návrat do atmosféry o dve minúty."
Zaškrípal zubami nad takou lakonickosťou. Dúfal, že vysielačka tento zvuk poslala, aj napriek šumu solárnej radiácie, dolu do strediska, aby si ho operátor náležite vychutnal.
Na displayi sa mu zobrazilo odpočítavanie. Zaškrípal zubami ešte raz. Minúta a pol.
Čísla sa zmenšovali. Áno, túžil po návrate posledné tri mesiace, izolovaný v dvoch malých miestnostiach s hordou flegmatických potkanov. Ale nikdy by si nepomyslel, že sa vráti iba tak, v skafandri. A to všetko kvôli jednej hlúpej elektrónke v hlúpom ruskom Sojuze... Ktorého blbca vlastne napadlo montovať to do rakety???
„Elektrónky...“
Jedovato vyprskol svoje posledné slovo a presne vo chvíli, keď sa znova ocitol nad nočnou stranou, časomiera dosiahla nulu...

„Hele, Zdeňko, padá hvězda, přej si něco!“
Zašepkal Josef svojej vyvolenej do ucha a už po tisíci raz si pomyslel, aký to musí byť nádherný pocit, vznášať sa tam iba tak, v skafandri...

Memento-mori

Je jednoduché zničit člověka jedním slovem: „Odejdi!“
Ale buďme odvážnější, co takhle dvěma slovy? „Nenávidím tě!“
Osobně preferuji šťastnou trojku: „Už tě nemiluji...“

Náš zvrácený svět. Bez logiky. (Bez špetky naděje.)

Čtyři jezdci Apokalypsy zrychlili cval při pohledu na můj stín.
Pět prstů mi zoufale zamávalo, prsteníček vypadal tak osamoceně.
Šest bláznivých let jsem Tě milovala.

Nepotřebovali jsme nikoho dalšího. Byla jsem tak šťastná.

Sedm dní v týdnu jsem s nadšením vymýšlela nové recepty pro tvůj vybíravý jazýček.
Za osm let jsme se chtěli vzít.
Devětkrát ses mi dvořil, než jsem podlehla.

A dnešního dne... ses vrátil.
Proč?