Autor: MonalisSekce: BáseňPublikováno: 31. října 2010 18:23Průměrné hodnocení: 9, hodnotilo 8 uživatelů [detaily] |
Proužek slunce
šimrá listy
v korunách.
Jako pramen vlasů panny,
co tančí ve tvých vzpomínkách.
Větvička
jen mírně zkřivená.
Meč svírá
dlaň prince v kmeni schovaná.
V dětských očích
hnědá ve zlatou se změní.
A jako hrad
je kámen na kameni.
Krásná nevědomost,
velké pokušení,
jen malá náladovost,
dětství věčné není.
| ||||
Děkuji za hodnocení:) Tamaris: ano:) na dětský pohled je to moc filozofické, asi proto, že je to psáno z pohledu dospělého, který by se rád vrátil k tomu dětskému nahlížení na svět:);) každopádně děkuji za komentářky:) |
| ||||
Velice abstraktně a fantazijně zaobaleno, i když pro mě možná až moc "filozoficky" což mi k dětskému pohledu/duši moc nesedí. Občas se mi napozdává rytmus v jednotlivých přechodech z jedné celistvé sloky na druhou, ale jinak se mi to svým způsobem líbí :-) Máš tu ale i lepší věci, takže suma-sumárum: 8 :-) |
| ||||
Verš je složitější, ale má to logiku, čte se to hezky! A působí, opravdu hluboko! Super super! Moooc líbí! |
| ||||
Moc děkuji, to mě těší:)) |
| ||||
Nevím jak po technické stránce. Dokonce jsem to ani nezkoušel recitovat nahlas, ale obsah a způsob podání mě naprosto uchvátily; Díky a více takových... |
doba vygenerování stránky: 0.088898897171021 sekund