Andor.cz - Dračí doupě online

Odešel den a víru v lepší zítřek s sebou vzal.
Chlad z plání k městu vítr hnal, hladový vítr končícího léta.
Na hradbách kuši voják zvedl, tiše zaváhal,
ve zbrani druh tu k němu zády stál, než všechnu tíhu světa
jediným stiskem prstu on mu z beder sňal.
Tak neskutečně lehce…

Uložil tělo mrtvé k nohám svým, snad říct cos chtěl,
jen rety pevně sevřel však, když dolů šel, otevřít nepříteli bránu,
svůj vlastní zrádce, lidu spasitel.
Požár se v srdci města rozhořel, poslední plamen dohoří až k ránu,
snad s městem vinu jeho spálí na popel.

Do města svého vpustil smrt - jen na krátkých pár chvil,
za léta obléhání jedno pochopil, jen tak lze skončit s válkou předlouhou,
na krutou zimu další když nezbývá už sil.
Vojáci mrtvi jsou, ni vládce nepřežil, lidé však prostí s nimi nezemřou,
snad zrada měla smysl a naplnila cíl.

Odešla noc a z krve padlých vzešel nový den.
Utichl dětský pláč i nářek žen a vichr nad pláněmi mraky roztrhal,
pak vyšlo Slunce – pro někoho jen.
Vědomím toho zrádce polapen, jak strašně těžko sám by sobě lhal,
uzavřel dýkou první ze všech dnešních scén.
Ukončil válku, nic víc nechce…