| Publikováno: 29. listopadu 2010 14:52Průměrné hodnocení: 9.3, hodnotilo 3 uživatelů [detaily] |
Já vím, já vím, já vím! Něco se tam opakuje, někde je to děsně špatný, a proto je to ve výsledku úplná katastrofa! Já vím, jsem si te hrůzy vědoma a přijímám její ponížení. Ale,... no, můžu znít namyšleně, ale třeba ne, mě se to líbí. A proto to tu je. Vlastně ještě díky spávcům.
Možná najdeš lásku
nebo snad stín,
možná najdeš krásku
nebo padneš do hlubin,
možná najdeš štěstí
nebo nalezneš smrt,
až osud dá ti pěstí,
poznáš jak se příběh zvrt.
Bylo jedno děvče
s modrými oči,
to mělo svého prince,
zde obyčejně příběh končí.
Však povilo mu syna,
co měl její oči,
a čí je to vina,
když princi cosi zatemní oči.
Vrací se pozdě k ránu,
nasáklý alkoholem,
a má zrovna ránu,
když jeho žena pobíhá kolem,
i rozzlobí se na ni,
v nenasytné opilosti,
žena se mu klaní,
podléhává jeho zlosti.
Ovšem ten princ nebyl,
čím princové mají být,
svoji ženu zabil,
jak může s tímto žít?
Když ráno nachází ji,
v lítosti se málem ztratí,
omluva omluvu míjí,
však slova ji nevrátí.
I bere pevné lano,
jde se do stodoly věšet,
už nikdy neuvidí ráno,
nikdy nezahlédne večer,
ovšem, když matka leží mrtva
a otec ve stodole visí,
když vzala si je smrtka,
kdo teď na syna myslí?
Možná najdeš pravdu,
a možná najdeš klam,
co zapříčinilo vraždu,
že chlapec zůstal sám?
na začátek stránky