| Publikováno: 18. května 2011 14:59Průměrné hodnocení: 8, hodnotilo 1 uživatelů [detaily] |
Jednou se mi vůbec nechtělo jít z lekce skateboardování a cestou domů mě napadlo tohle...
Když tě vidím, mám chuť skládat básně,
ale je ve mně moc prázdna.
Vše říká mi snad víc než jasně,
že na tohle jsem teď moc vážná.
Nevím, jak ti přiznat,
že na tebe myslím stále.
Jiní vidí ten zvláštní příznak,
že bez tebe nemůžu jít dále.
Jenže ty nemáš tu schopnost poznat, že tě potřebuju.
Pořád mi chybí tvá přítomnost.
Možná tě jednou napadlo, že tě snad miluju,
ale hned sis řekl, že to je pitomost.
Bohužel, teď jsem já ta, kdo musí odejít.
Ale věř, že do očí slzy se derou.
Hledala jsem způsob, jak to obejít,
ale lidi rádi hezké věci berou.
Chtěla jsem ti to říct dřív.
Promiň, jsem strašný zbabělec.
Snad povede se nám pak aspoň trochu líp.
Odchod vážně není lehká věc.
Nejraději bych tě navěky objímala.
Ale pochybuju, že by náš vztah společnost přijala.
Některé by ta věc nezajímala
a jiné by zas naštvala.
Nebe září hezky modře,
měla bych jít, než budu nápadná.
Doufám, že dělám jenom dobře,
budoucnost je vážně záhadná...
Komentáře, názory, hodnocení