Andor.cz - Dračí doupě online

To mezi námi, mezi nebem a zemí…

Je to daleko a je to blízko,
vysoko, nahoře šíleně nízko,
křičím, když mlčím, zrazená,
nevíš, co tohle znamená.
Je to silné a bezvýznamné,
křivočaré, mile ladné…
Oči jsou bolestí opilé,
drahý, tohle je nemilé...

Kde mám hledat tvůj smích,
zbav navždycky se pých.
Útěcha mizí, když odcházíš
a dál mi ubližovat smíš…

Hluboká otvírá se propast,
šanci svou dávno jsi propás…
Potřebuji dýchat, pomoz mi.
Dnes odhazuji masky svý…
Je mi fuk, jak slabá zním,
co potřebuji, dávno vím..
Stav most, ať můžeš blíž.
Co potřebuješ… již víš…

V srdci tlukot zní mi stále,
stačí říct, já nejdu dále...
Bodá jako ostrý nůž,
stačí se vzdát, navždy už…

Ptám se, kdo jsi a kdo já?
Hloupá, nečitelná hra,
ve které znám každý tah,
únavné, tak proč ji hrát??
Kdo jsi, asi tě neznám,
marně v krásných očích hledám.
Hledám něco, co dřív jsem znala.
Víš, komu jsem duši dala..?

Já jsem tady, ty jsi v dáli,
možná jsme se málo znali.
Já jsem tady, ty jsi pryč,
nepovíš mi k tomu nic?

Nezbývá, než tiše stát,
nebo mám se o tě bát???
Stojíš o to vlastně ještě?
Slzy jsou kapkami deště,
tak nenápadné, že nic nevíš,
jen sám sebe stále střežíš.
Sobče! Egoisto! Lúzo...!
Nepostradatelná múzo…

A procitnu dřív, než přejde noc.
Končí tvá moc…
Chtěla jsem jen pochopení,
opuštěná mezi všemi.

Do pláště tajemství halen,
byla jsem ti blízko málem.
Pán přetvářky, nepochopený,
před očima se mi mění...
Chci vidět, co nikdo nedá,
tak ctižádostivá, běda...
A všechno zlé odpouštím...