Andor.cz - Dračí doupě online

Je deštivý podvečer, 16. dubna 1939. Dnes je to přesně měsíc od zřízení Protektorátu Čechy a Morava. Na Ostravském nádraží se právě mezi davem lidí nachází i nenápadný, dvacetiletý muž, který má před sebou jednoduchý a zároveň složitý cíl - Polsko.
Tento muž s krátce ostříhanými hnědými vlasy oblečený do černého kabátu, pod nímž se nacházelo sako stejné barvy, s příručním zavazadlem v ruce právě procházel tam a zpět po jednom z nástupišť. Nečekal však na žádný vlak, ale na svůj doprovod, který ho má převést přes hranice.
A tak, krátce po odbití 6 hodiny, se dle domluveného znamení setkal s průvodcem. Následovalo krátké pokynutí hlavou na znamení pozdravu, předání peněz a už se vydali na cestu. Ta probíhala v poklidu a tichosti, ani hlídky wehrmachtu postávající všude možně, kolem nichž procházeli, si jich nevšímaly a tak mohli krátce před půlnocí stanout na Česko-Polských hranicích, kde se rozešli.

Václav si ani po překročení hranic neodpočinul, neboť věděl, že ho čeká ještě dlouhá cesta do města Racibórz, kterou chtěl mít co nejdříve za sebou. V tomto městě sídlilo oblastní velitelství Polských ozbrojených sil.
Zde už nemusel chodit po bočních, polních cestách, aby nebyl spatřen nikým nežádoucím. Šel proto po kraji hlavní silnice, díky dešti již pěkně promočený. Nezastavoval, jen občas zpomalil, aby si zapálil cigaretu. Společně s rozedníváním a začátkem nového dne došel do míst, kde stála cedule s uvítacím nápisem a názvem „Racibórz“. Zachvátil ho pocit uspokojení: „Konečně jsem zde,“ řekl si sám sobě. Zapálil si další cigaretu a vydal se směrem do centra města. Najít velitelství nebylo až tak těžké, bylo umístěno na náměstí, navíc ho označovala velká cedule. Došel před dveře, naposledy si potáhl z cigarety, kterou odhodil do přistavěného koše, a vstoupil.