Autor: Elisabethe L. DawisSekce: BáseňPublikováno: 13. července 2011 19:13Průměrné hodnocení: 7.5, hodnotilo 2 uživatelů [detaily] |
Do daleka
Ve vzdálené dálky
já vnáším naději svou,
že místo války
nepřátelé v mír nás zvou,
jako malé korálky
putují hvězdy noční oblohou,
svítí jako zápalky,
než navždy splynou s tmou.
A na obzoru v dáli,
úplně nahoře,
tam, kdes zemřel, králi,
na noční obloze,
měsíc z povzdálí
sleduje tiché pře,
kterým se smáli
i z nebe andělé.
A ten, kdo nevěří,
ať hledá tichou dál,
a ten, kdo láteří,
místo, aby se smál,
byli jsme kdysi tři
a s námi jeden král,
ten, který uvěřil,
a proto všechno znal.
| ||||
Moc pěkně píšeš :) já bych chtěla mít aspoň 1% tvého talentu a byla bych spokojená |
| ||||
Do půlky druhého odstavce se mi báseň hodně líbila... Pak už mi to přišlo nějaké divné, takové slátané... Ale možná se pak už jenom nepochopil pointu... |
doba vygenerování stránky: 0.12709188461304 sekund