Autor: Elisabethe L. DawisSekce: BáseňPublikováno: 28. července 2011 11:12Průměrné hodnocení: 9.1, hodnotilo 8 uživatelů [detaily] |
Óda paní Smrti
Z bezbřehého ticha se zrodila vůně,
vábila smysly a šeptala zlo,
děťátko, co spalo v matčině lůně,
zalklo se a zemřelo.
Z bezbřehého ticha se zrodila vůně,
vábila smysly a hledala cit,
a ten, kdo na loži v horečkách stůně,
ucítil a dál již nemohl žít.
Z bezbřehého ticha zrodil se zvuk,
obletěl místnost a zastavil u dveří,
za dveřmi postával maličký kluk,
zaslechl tón a smrti uvěřil.
Z bezbřehého ticha zrodil se zvuk,
jemně a tesklivě místností zněl,
každý, kdo zaslechl nedbalý hluk,
v bolestném náručí zemřít chtěl.
V bezbřehém tichu nitky se kmitají,
pan loutkař za ně tahá,
tiše a bezelstně životy chytají,
marná je každá snaha.
V bezbřehém tichu nitky se kmitají,
pan loutkař s nimi si hraje,
duše, jež nitky s chytrostí lapají,
nikdy již nedojdou ráje.
| ||||
Je to skvělé, líbí se mi tvoje básně. Neříkám že všechny ale věčina ano. :D Xp3rT - 15. srpna 2011 22:33 Zajímavé. Rýma jo?? To mě nenapadlo... |
| ||||
Krásné :) Další kousek do sbírky, který vždy ohromí :P 10/10 :)) |
| ||||
Skvělá :) já normálně poezii nečtu, ale ty tvoje se mi snad jako jediná odsud líbí :D |
| ||||
Promiň že to sem píšu, ale po přečtení popisu jsem si myslel že jsi na něco smrtelně alergická a teď právě kvůli tomu máš rýmu :D... Jinak básnička ok. |
| ||||
Hodně dobrá báseň, a líbí se mi, i její téma. Ale ještě by to chtělo dotáhnout, aby měly všechny sloky stejný rytmus a metrum. Ale jinak chválím. ;) |
| ||||
Poezii běžně nečtu, ale tahle báseň se mi líbí :) |
doba vygenerování stránky: 0.084469079971313 sekund