Andor.cz - Dračí doupě online

Původním záměrem bylo pár slok,
Vykřičníky, jenž by svědomím zněly.
Chtěl jsem žalovat prokletý rok,
Kdy čechové nestříleli.

Chtěl jsem být jízlivý k mlčení mas,
Na starou jizvu pak chtěl jsem se ptát.
.

Omluvte tento drobný plagiát z dílny Daniela Landy (píseň 1968, album Nigredo), ale myslím, že svůj účel splnil. Původně jsem sice nechtěl napsat pár slok, ale chtěl jsem napsat pár slov. Pár slov na náš, v momentální době asi největší problém. Tedy aspoň já to tak cítím. Jsou jím takzvané „sociální“ a hlavně nepříběhové jeskyně. Tedy nejedná se pouze o tyto jeskyně, ale jedná se o většinu nově založených jeskyní (nehážu všechny do jednoho pytle).

Víte, přemýšlel jsem o tom, jak takováhle jeskyně vznikne a možná to i vím. Dovolte mi tedy se zde pokusit o menší popis vzniku „nekvalitní“ jeskyně.

Na počátku je nápad. To by ještě nebylo špatně. Je dobré, když má někdo nápad a když je někdo odhodlaný se o svůj nápad podělit.
Další na řadu přichází vznik samotné jeskyně. To zahrnuje přípravy, promýšlení a vymýšlení různých věcí, které budou v dobrodružství třeba. Tady dělají „moderní“ vypravěči, jak jim říkám, obrovskou chybu. Své dobrodružství si nepromyslí, nezváží, zda to má cenu, či bude mít právě jejich dobrodružství úspěch. Oni totiž přeskočí onen bod příprav a tvoření a rovnou jeskyni založí. A to většinou bývá kámen úrazu. Zamyslete se, co má větší šanci na úspěch? Řádně promyšlené dobrodružství, nebo dobrodružství typu „nápad, založení, hraní“? To samé se týká i sociálních dobrodružství. Proč někdo zakládá něco, co žijeme každý den? Ano, beru, „sociální simulátor“ ze středověku může být zajímavý, ale nesmí to být typu „Dělej si, co chceš, je to tvůj život“. To si budu dělat i v dobrodružství s jasně daným příběhem a ještě za to budu odměněn vypravěčem. Ne dle mého názoru je zbytečnost zakládat obyčejné jeskyně sociálního typu. Radši si stáhněte, nebo kupte nějaký sociální simulátor, pro panteon boží.

Já, já taky zakládal hovadiny. Neudržely se. Někdy se mi ani nenaverbovali hráči. Říkal jsem si, co dělám špatně. Dlouho jsem si projížděl svá stará dobrodružství, pročítal jsem si je a nakonec jsem na to přišel. Nedokázal jsem je kočírovat, nebo mne dříve či později přestaly bavit. A ano, byla to kolikrát nepromyšlená dobrodružství. Proto jsem od zakládání jeskyní opustil a začal se spíše věnovat samotnému hraní. Jasně, vždycky jsem dostal nápad něco založit, jenže to byl takový nápad, že jsem v tom chtěl i sám hrát. Jistě víte, jaké to je, PJovat sám sobě. Dělat, že něco nevím, i když to vím ze všech nejlépe. Ne, nešlo to, proto jsem ty jeskyně nezakládal a radši jsem hrál a zlepšoval se alespoň v tomto. Ale abych se přiznal, za čas mého hraní jsem se naučil i něco o PJování. Není důležité jeskyni založit rychle. Klidně může i od prvotního nápadu uběhnout měsíc. Ovšem je dobré ten měsíc věnovat přípravě jeskyně. Připravte si svět, připravte si příběh, připravte si rasy. Prostě vše potřebné k dobrému vedení jeskyně. Ano, je samozřejmostí, že ne vždy hráči pojedou tak, jak jste si představovali, ale jsme jen lidi. A lidi mají mozek, který velmi často, někdy i neochotně používají.

V nynější době vedu jednu jeskyni. Nemohu o ní říct, že by byla kvalitní, nebo dokonalá ve všech ohledech. Ne, to nejde. Vždycky najdu nějaký kaz, něco, kvůli čemu bych si nejraději nafackoval. Ale jedna věc je fackování sám od sebe a jiná od svých hráčů. Z mého osobního pohledu musím říct, že je to baví. Kdyby ne, nepsali by příspěvky. Ovšem tuto jeskyni jsem nezaložil hned, jak mne napadla. Dal jsem si na ní práci, promyslel jsem ji a až pak jsem ji spustil.
A teď? Teď vymýšlím novou jeskyni. Zatím je jen na papíře (elektronickém) a její založení je asi tak blízko jako pro většinu z nás New York. Ale dost o mě, přeci si tu nebudu dělat reklamu.

No, snad jsem napsal vše, co jsem chtěl a co mou mysl tížilo. Nejspíš se teď na mou hlavu snese proud nadávek, pomluv, vyhrožování a já nevím čeho všeho, ale vězte, že zde budu pevně, jako skála stát a vše si přetrpím, vyslechnu (přečtu) a možná se i obhájím.

Nikdo nejsme dokonalí. A já obzvlášť ne.

S úctou

Mr. Unlife