Andor.cz - Dračí doupě online

Na život a na smrt

Válka. Sama o sobě je strašná, pokud se k ní však přidá vraždění nevinných, přeroste v něco většího. Poté, co se vrátil poslední z draků, Černý drak, zaútočil s armádou nemrtvých na všechny větší království. Jedno po druhém se mu vzdávalo, až nakonec nezbylo žádné, které by mu dokázalo vzdorovat. Skupina mladých dobrodruhů, vedená členem městské stráže Wardem, založila odbojářskou skupinu, která však nepříliš úspěšně vzdorovala Temné armádě. Navíc se spousta lidí a žoldáků přidávala na temnou stranu jenom kvůli ze strachu o své životy. Ward, jeho přítel Lott a mladý čaroděj Dieck spolu s několika desítkami dalších proto museli čelit nejen nemrtvým, ale také lidem. Jedinou nadějí se ukázala legenda o Sainovi ,,Zelená růže", který údajně před 800 lety zabil dračici Isias společně s podledním osmým hrdinou, který ovšem zahynul a předal svůj medailón Sainovi, který se tím stal devátým z Osmi hrdinů a získal tak dlouhověkost. Ward se svými přáteli Saina opravdu našli, dokonce ho i přemluvili, aby se k nim přidal. S jeho pomocí vyhráli nejdednu bitvu, ne vše ale končilo dobře.
Tento příběh nemá ani začátek, ani konec a odehrává se během 3. roku odbojářské války...


,,Falke?"
Falk přestal pobaveně vypouštět obláčky šedého dýmu ze své podlouhlé dýmky a zadíval se na svou ženu.
,,Ty mě vůbec neposloucháš!" vybuchla naštvaně.
Falk si unaveně promnul svou starou a vrásčitou rukou oči a opět se na ni podíval.
,,Copak jsi říkala?" zeptal se unaveným hlasem.
,,Že bude pršet." odpověděla mu povýšeně a vrátila se zpátky do malého, dřevěného domku. Falk pohlédl na oblohu a pomalu se začal zvedat ze židle, kterou si před chvílí vynesl ven. Na obloze se opravdu začaly rýsovat tmavé mraky, které vždy znamenají blahodárnou vláhu. Zastrčil si dýmku do kapsy, popadl židli a vešel do svého malého, ale útulného domu. Jeho dům byl opravdu velmi malý, tvořený jen třemi malými místnostmi. V hlavní místnosti, kuchyni, právě seděla jeho žena, která si povídala s jeho jedinou dcerou. Kathrina byla už plnoletá, ale i tak měla stále mladou tvář, kterou lemovaly tmavé vlasy, které jí volně splývaly po hubených ramenou. Falk se na ni široce usmál a postavil židli ke stolu. Jejich dům byl velmi spoře vybaven, kromě nejnutnějšího nábytku a postelí v něm neyblo téměř nic, co by stálo za zmínku.
,,Tati?" špitla, když se konečně posadil. Falk pouze zabručel na znamení, že poslouchá.
,,Totiž, dnes ve vesnici jsem slyšela, že odboj dobyl další město..." poslední slova už pouze šeptala.
Falk se na ni zamračeně zadíval. Tohle bylo to poslední, o čem chtěl mluvit. Dlouho mlčel, až když se už Kathrina chystala zeptat znovu, lehce přikývl.
,,I když údajně ztratili mnoho mužů, podařilo se jim zatlačit Temnou armádu pryč od Hercie."
Kathrina vzrušeně vypískla.
,,A...a byl tam i Sain?" zeptala se dychtivě a naklonila se k němu.
Falk pozvedl obočí a pousmál se.
,,Tak to opravdu nevím."
Na strop začaly dopadat první kapky...

Falk bývával dřevorubec, nyní však byl na práci příliš starý, proto jeho rodinu živila Kathrina, která pracovala ve městě jako pomocník výrobce luků. I když za to mnoho zla»áků nebylo, vytsačilo to na stravu a občas i na nějakou drobnost.
Bydleli nedaleko města, kam si Falk občas zašel do hospody, jinak se ale lidem spíše stranili.

,,Už půjdu spát." řekla Kathrina, načež vstala a políbila otce na čelo.
,,Dobrou." zamumlal a sledoval, jak mizí ve svém pokoji. Pak se podíval na druhou stranu do pokoje, kde spala jeho žena. Zaváhal, pak ale vstal a vydal se za ní. Když už se chystal posadit se na okraj postele a vysvléci se ze svých špinavých šatů, ozval se někde venku výkřik. Falk se rychle narovnall a zaposlouchal se. Slyšel jen déš» bubnující do stěn a střechy, přerušený občasným úderem hromu. Pokrčil rameny, sundal si košili a ulehl. I když nebyl příliš unavený, zavřel oči a pokusil se vyprázdnit svou mysl...pomalu začal usínat....už ho začala obklopovat temnota.
Náhle se napřímil a vyděšeně se rozhlížel. Znovu se ozvalo zabouchaní na dveře. Falk zaklel a pomalu začal vstávat z postele, když se konečně probrala jeho žena a překvapeně na něj pohlédla.
,,Jen spi. To je určitě Lanev." utišil ji klidným hlasem a vydal se ke dveřím. Než je však stihl otevřít, ozvalo se další, mnohem naléhavější zabouchání.
,,Ano ano, už jdu." odpověděl ledabylým hlasem a odstranil závoru, načež s výkřikem uskočil. Dovnitř vpadl neznámý muž, který za sebou bleskově zavřel a vyčerpaně se o ně opřel.
,,K..kdo jste?" ptal se vystrašeně Falk a snažil se dostat od něj co nejdále.
,,Kdo je to tati?" ozval se Kathrinin hlas zpoza dveří do jejího pokoje.
Falk se k nim vrhl a zavolal:
,,Je tady nějaký chlap, nechoď sem!"
Muž na něj vyčerpaně pohlédl a pak se postavil. Falk očekával útok, proto se vystrašeně skrčil a zvedl své ruce nad hlavu. Cizinec jej chvíli pozoroval bez jakkéhokoliv pohybu, pak jen přešel k němu a položil mu ruku na rameno.
,,Není třeba se bát," zachraplal, ,,mé jméno je Sain."
Falk se přestal třást a pomalu se pokusil postavit.
,,Vy?" vydechl. Až teď si ho pořádně prohlédl. Byl to vysoký, postarší muž, který měl svá nejlepší léta dávno za sebou. Jeho hnědé, prošedivělé vlasy mu splývaly po ramenou, tvář měl elagantně zarostlou, ale nejvýraznější na něm byly jeho oči. Falk nikdy nespatřil tak jasný odstín zelené. Oděn byl v tmavě zeleném oblečení, na kterém bylo několik šrámů a které vypadalo velice lehce a zjevně ho nikterak neomezovalo v pohybu, za opaskem měl zastrčeny dvě podlouhlé dýky a na zádech se mu houpal dlouhý meč.
,,Opravdu..." hlesl.
Sain si rukou prohrábl promočené vlasy a nervózně pohlédl ke dveřím. Falk se mezitím zvedl ze země a obdivně ho začal obcházet. Sain ho nechápavě pozoroval se zvednutým obočím.
,,Nemůžu tomu uvěřit...Sain...devátý z Osmi hrdinů..." mumlal si. Sain ho však zastavil zvdnutou rukou.
,,Ano, to jsem já. Teď bych ale potřeboval pomoc." řekl a přešel k němu.
,,Samozřejmě, co potřebujete?"
Než mu stihl Sain odpovědět, do místnosti vstoupila Kathrina, následováná téměř okamžitě její matkou. Obě na něj zíraly s otevřenými ústy neschopny slova. Sain hlasitě zaklel a rozkřikl se:
,,Na tohle nemám čas! Potřebuji nějakou tišící mast a místo, kde bych se mohl schovat!"
Falk vystrašeně uskočil a zakoktal se.
,,Ano ano, tlumivou mast vám samozřejmě dáme," načež mávl rukou směrem ke své ženě, která okamžitě zmizela ve Falkově ložnici, ,,ale s tím úkrytem...Tady v okolí není kromě malého lesíka téměř nic."
Sain se unaveně posadil na nejbližší židli a přijal mast, kterou mu mezitím přinesla Falkova manželka. Začal si sundávat vrchní část svého oblečení, přičemž mluvil, aniž by na kohokoliv pohlédl.
,,Nevím, jestli to víte, ale nedaleko odtud mělo dojít k dalšímu vypálení vesnice kvůli podezření z podporování odboje. My jsme se však s Temnou armádou střetli. Zezačátku to vypadalo, že zvítězíme, ale když dorazily jejich posily, celá bitva se zvrhla v krvavá jatka. Ztratili jsme mnoho mužů, proto jsem raději zavelel k ústupu. Nepřátelé nás rozehnali jako kachny, mně se však podařilo své pronásledovatele setřást. Myslím ale, že mě za chvíli vystopují, všechny cesty jsou zabahněné, takže sledovat stopy není problém..." sundal si ze zad meč a stáhl ze sebe oblečení, která nyní vypadala jako hodně jemná kůže, čímž odkryl svou zakrvácenou hruď a zakrvácené paže. Dlaní hrábl do masti a připlácl si ji ke svým krvácejícím zraněním. Falk se mezitím natáhl k jeho oblečení a přejel přes něj rukou.
,,Dračí kůže." zachraptěl Sain mezi výrazy hluboké bolesti, když si nanášel mast na stále další jizvy. Když konečně vypadalo, že má většinu těla zakrytého nechutně nažloutlou mastí, vstal a neklidně se rozhlédl. Falk seděl v koutě opřený o zeď, Kathrina seděla na zemi s koleny přitaženými k bradě a Falkova žena na Saina stále s nedůvěrou pohlížela od dveří do ložnice.
,,Takže teď k tomu úkrytu..." začal opatrně.
,,Tady zůstat nemůžete," odpověděl okamžitě Falk, ,,nedovolím vám, abyste ohrozil mou rodinu. Vaše stopy je i tak přivedou sem a to už je dostatečný důvod, aby nás bez milosti zabili."
Sain na něj vrhl zklamaný pohled, načež přešel ke stolu, na kterém byl jeho meč a šaty.
,,Chápu..." zamumlal.
Kathrina náhle vstala.
,,Tati, Sain je jediná naděje v téhle válce, pokud ho vyženeme ven, kde ho zabijí, vše bude ztraceno." začala naléhavým tónem.
,,Tohle není naše válka! Tohle je válka pár chlapců, kteří si myslí, že dokážou vzdorovat Temné armádě!" rozkřikl se Falk.
,,Tahle válka se týká všech lidí. Tedy aspoň těch lidí, kteří mají ve svém těle dost odvahy, aby se nenechali zotročit Černým drakem." vstoupil Sain klidným hlasem do rozhovoru zatímco se oblékal.
,,Vypadněte z mého domu!" zařval Falk a prudce vstal.
Nastalo ticho. Ticho, které přerušil až zvuk koňských kopyt bořících se do bláta.
,,Pozdě." oznámil zbytečně Sain.
,,Okamžitě odejděte!" vykřikl vystrašným hlasem Falk a postoupil krok směrem k Sainovi.
,,Poslouchejte mě! Pokud teď odejdu, zabijí vás za to, že jste mi pomohli! Ale můžu tady zůstat a pokusit se nás všechny ochránit. V tomhle omezeném prostoru mám větší šanci než venku!" odpověděl mu hlasitě Sain a odstrčil Falka od sebe.
Nastalo další ticho, ve kterém jasně slyšeli sesedání z koní těsně přede dvěřmi.
,,Schovejte se," zamumlal, ,,není cesty zpět."
Falkova rodina se nenechala dvakrát pobízet a hned se rozeběhla směrem do Falkovy ložnice. Sain nohou odstrčil malý stolek směrem ke dveřím a vytasil svůj meč, kterým si párkrát otočil v ruce.
Vstupní dveře se rozletěly ve stejný okamžik, kdy Falk za sebou zavřel.
Sain zařval a odkopl stůl směrem k nabíhajícímu muži. Stůl ho srazil, ale další voják ho už bez problémů odstrčil a hnal se k Sainovi. Ten jeho nepříliš silný výpad odrazil a zarazil do něj svůj meč. Když jeho tělo dopadlo na zem, odrážel už další útok vedený velmi nízko. Sain ho vykryl a pěstí srazil úročníka k zemi, načež vytasil jednu ze svých dýk a rozeběhl se proti dalším přibíhajícím. Bleskovým úhybem se vyhnul jednomu z mečů a divokou otočkou přesekl hrdla dvou dalších. Místnost už se začínala plnit lidskými těly.
,,Kolik jich je?!" zařval jen tak mimoděk mezi svými útoky. Odpověď přišla náhle, když srazil mečem dalšího, nikdo už na jeho místo nenastoupil. Přivřel oči a zamžoural do tmy. Někdo tam ještě je, napadlo ho. O správnosti svého úsudku se přesvědčil vzápětí, když z temnoty vyběhla zahalená postava s mečem a neuvěřitelně silným úderem téměř vyrazila Sainovi meč z ruky. Než se stihl vzpamatovat, cizinec ho udeřil pěstí do prsou. Rána byla neuvěřitelně silná a odhodila Saina na stěnu, kterou zády prorazil. Dopadl do mokrého bláta, kde mu z ruky vypadla dýka. Okamžitě se však vymrštil a bránil se dalším a dalším útokům.Vyšeně vykřikl, když se mu meč otřel o tvář a zanechal po sobě krvavou jizvu. Sain však nečekaně přešel do protiútoku. Sérií divokých úderů svého nepřítele sice nijak nezaskočil, ale spatřil odkrytý protivníkův bok. Neměl čas šáhnout po dýce, proto vykopl svou pravou nohu směrem proti němu. Ani tento útok však nebyl účinný, protože cizinec jeho nohu zachytil svou rukou, načež ho z otočky prohodil dírou ve stěně zpět. Sain dopadl přesně na stůl, který se pod jeho vahou zlomil. Zalapal po dechu a pevně sevřel meč, který mu klouzal v dlani. Náhle však spatřil čepel snášející se na jeho hlavu. Rychle zvedl meč na obranu, což mu zachránilo život. Pod náporem úderů se mu podařilo vstát, protivník ho ale začal tlačit do kouta. A» Sain zkoušel cokoliv, jeho obrana byla neprolomitelná. Když už to vypadalo, že Saina opravdu zatlačí do rohu, kde by neměl žádnou naději, podařil se Sainovi úžasný výpad, při kterém protivníkovi téměř vyrazil meč. Sain jeho zaváhání využil a udeřil ho loktem. Protivník ztratil koncentraci, takže pro Saina nebyl problém rukou si ho přehodit a odmrštit ho do kouta. Sain okamžitě začal útočit údery ze všech směrů doprovázených ranami pěstí. Protivník se nezmohl na odpor, takže ho bez potíží zasahoval do všech míst jeho těla. Když konečně klesl vyčerpáním na kolena, nezaváhal a rychlou otočkou mu prosekl hrdlo.
Posadil na zem a těžce oddechoval. V hrudi stále cítil bodavou bolest, která byla s každým pohnutím větší. Lehl si na záda a zavřel oči. Dokázal to...

,,Saine?" ozval se mladý hlas z velké dálky. Sain otevřel opuchlé oči a opatrně se rozhlédl. Ležel v měkké posteli, vedle něj seděla na malé stoličce Kathrina. Pokusil se posadit se, ale Kathrina ho rukou zastavila.
,,Potřebuješ si odpočinout..."


Sain se po uzdravení vrátil k odboji spolu s Falkovou rodinou, kde jim poskytl přístřeší a ochranu. Sain se později dověděl, že ten úžasný bojovník byl jeden ze sedmi poskoků Černého draka, o kterých se říkalo, že jsou to poslední upíři... Nikdo však nevěděl, zda-li je to pravda. Ale rozhodně to nebylo poslední setkání...