Andor.cz - Dračí doupě online

Jedné chladné noci v osamělém stavení...

Probouzíš se, zdá se ti, že jsi něco zaslechl. Rozespale se rozhlížíš po světnici, ale nic nevidíš. Únava tě pomalu přemůže a ty opět usneš. Netrvá však dlouho a ty se opět probouzíš. Slyšíš kroky. Náhle to ve světnici utichne a světlo svíčky se zamihotá. Je ticho, slyšel bys i spadnutí špendlíku, pokud by nějaký padal. Pomalu se ti zavírají oči. Teď zrovna nechceš usnout, ale dnešní den na farmě byl opravdu namáhavý a tak tě nakonec opravdu spánek přemůže. Chlácholíš se tím, že se ti to jen zdálo. Přikryješ se dekou a pomalu usneš.

Zavrzají dveře, poté podlaha. Otevřeš oči a srdce se ti rozbuší. První reakce je strach. Pevně sevřeš deku a zatneš pěsti. Hledíš do temného prostoru za dveřmi, kam světlo svíčky nedosáhne. Zamrazí tě a po dalším zavrzání tě zcela pohltí strach, který ti zabrání usnout. Konečně sebereš odvahu a pomalu ze sebe shodíš deku a nazuješ si dřeváky. Oddychuješ a klepeš se zimou, nebo snad strachy?

Podlaha znovu zavrzá a ty se v postupu ke dveřím zastavíš a mžouráš očima ve snaze rozpoznat, co je to vlastně na prahu tvé světnice. Máš špatné tušení. Pomalu začneš couvat ke svíčce na nedalekém stolku. Knot svíčky se pohne pod náporem vosku a světlo se opět zamihotá po světnici. Pohlédneš z okna. Tma. Zdá se, že je něco před půlnocí, ale něco ti tu nesedí. Tma je temnější než dříve. Na chvíli spustíš zrak ze dveří a začneš hledat měsíc ozařující noční oblohu, bohužel v hledání neuspěješ. Zavrtíš hlavou a pomyslíš si, že tma je tma a jako taková ti neublíží.

Otočíš se na dveře a pomalu se k nim přibližuješ. Je ticho a to ti připadá divné, a tak se vydáš hledat nezvaného nájemníka. Dodáš si odvahy s tím, že je to nejspíš jen zvíře, co také jiného?

Dojdeš na práh své světnice a ten charakteristicky zavrzá. Lekneš se a pohlédneš do tmy před sebou. Polkneš a rozklepeš se strachy. Ze tmy tě teď sleduje pár zlověstných červených očí plných nenávisti. Chceš utéct, ale tělo jako by tě neposlouchalo. Oči se pomalu přiblíží a od tvora, jemuž ty oči patří, odlétne zkažený puch jakoby z úst přímo na tebe. Zadržíš dech a začneš pomalu couvat zpět do světnice. Jak tak couváš, narazíš do postele a to tě zastaví. Snažíš se rozpoznat, co to máš vlastně za hosta ve svém domě, ale světlo svíčky tak daleko nedosáhne. Na co zjišťovat, co to je, pokud tě to jde zabít?

Ohlédneš se. Okno. Svitne ti naděje a rozběhneš se k oknu a začneš ho otevírat. Kruci. Je zaseknuté. Ze zápraží se ozve zapraskání. Otočíš se a to, co uvidíš, tě překvapí. Noha onoho tvora prorazí světlo svíčky a ty vyjekneš strachy. Uvědomíš si, že tento tvor není jen tak ledajaký. Jeho noha je a není vlastně nohou. Chodidlu tvora totiž schází maso. Druhá kostnatá noha prorazí světlo svíčky a z temných dveří vystoupí noční můra. Nedá se tomu říkat ani muž, i když se tomu tak kdysi říkalo.

Kosti nohou, okousané malými zoubky, drží po hromadě zvláštní silou. Jsou připojeny k pánvi a ta se zbytkem hrudního koše a žeber drží k páteři, na které je posazená lebka s četnými škrábanci a kousanci. Kdyby jsi to měl zkoumat, nejspíš bys došel závěru, že toho muže něco snědlo, což není v divočině nic neobvyklého. Neobvyklé je pouze to, že se kostra člověka hýbe a v lebce místo očí má dvě zlověstné červené koule, které tě sledují, a že kousance na kostech tvora patří lidským zubům. V rukách křečovitě svírá větší sekeru, ne však ledajakou. Na první pohled je patrné, že to není ten dřevorubecký typ, ale že byla vyrobena k boji. Nechceš si to přiznat, ale středem pozornosti tohoto kostlivce jsi očividně ty. Dochází ti, že tato kreatura touží po jediném a pozdní večeře to nebude, pokud však nejsi hlavní chod.

Znovu obrátíš pozornost k oknu. S novou skutečností začneš s oknem zoufale lomcovat. Vzápětí okno povoluje a ty pokračujíc v lomcování doslova proletíš oknem ven do bahna. Když se vzpamatuješ, uvědomíš si, že bahno není jen špinavé, ale i příšerně studí a ty máš jen noční košili. Vyděšeně se po pádu ohlédneš a uvidíš, jak sekera projede oknem, jako by to bylo máslo. Stačila chvíle a místo okna by teď krájel tebe.

Snažíš se vstát, ale bahno na tobě tě tíží a ty po něm snadno uklouzneš a znovu ležíš na zemi. Nevzdáváš to a za chvíli stojíš na nohou. Ohlédneš se a uvidíš, jak na tebe hledí kostlivcovy červené oči s nenávistí a potom prostě odejde. Na nic nečekáš a s tím, že tyhle typy se jen tak nevzdají, začneš utíkat pryč. Je jedno kam, hlavně pryč. Po chvíli se ti ztratí z dohledu světlo z domu a ty už jen bezcílně bloumáš absolutní tmou kdo ví kam.

Zastavíš se. Nemůžeš popadnout dech a srdce se ti snad rozskočí. Ohlédneš se, ale nic nevidíš. Jsi plně rozhodnut přežít a tak se přemůžeš a pokračuješ v běhu. Zakopneš. Bolest ti projede kotníkem a tak se bezmocně rozhodneš, že si odpočineš. Po krátkém zhodnocení, že noha bude v pořádku, se zvedneš na nohy a z hrůzou zjistíš, že kolem tebe je spousta červených světel. Máš pocit, že tě všechny sledují a bezmocně se rozpláčeš, protože si myslíš, že je konec. S uplakanýma očima začneš couvat a opět zakopneš. Ležíš na zemi a zamžouráš očima. To snad není pravda! Pomyslíš si a začneš se smát. Pomalu si uvědomíš, že jsi na hřbitově, na kterém svítí typické červené svíčky. Vzdychneš a trochu se dáš dohromady.

S velkou námahou se zvedneš, omluvíš se nebožtíkovi, o kterého jsi zakopl, a pomalu začneš procházet hřbitovem. Za chvíli už stojíš u svíček a s tímto faktem se ti uleví. Skoro zapomeneš, co tě to vlastně honilo, když se u jednoho páru svíček zarazíš. Nepamatuješ si, že by některé byly tak vysoko, a než si uvědomíš svůj omyl, tak se kostnatá ruka vyřítí ze tmy a chytí tě za krk a zvedne tě do výšky. Nemůžeš se bránit a dochází ti vzduch. Kostlivcovo sevření je pekelně silné a ty s tím nemůžeš nic dělat. Strachy sebou začneš cukat ve vzduchu, ale nic ti nepomůže k vyproštění se ze spárů nemrtvého. Bezmocně se přestaneš snažit osvobodit a oči ti zaplaví slzy. Poté slyšíš jen křupnutí a slabá bolest ti projede krkem, která téměř okamžitě skončí.

Otevřeš oči, pokud se to tak dá říct. Tvá mysl je prázdná a ty si ani neuvědomíš, kde jsi, nejspíš proto, že tvá vůle i tvé vědomí je pryč. Náhle ti někdo poručí a ty jen sebereš sekeru ze země a vydáš se do tmy. Lov právě začíná!