Andor.cz - Dračí doupě online

Řeklas, že potřebuješ žít,
S důrazem v hlase
A prosbou v očích,
Svůj prostor chtělas mít.
Života si zase užívat
A teď vidíš
Svého věznitele
Roztomile se usmívat.

Jsi spoutaná, připadám si jak vůl,
Chci dát ti něco,
Co chceš jen od jiných,
Na otevřené srdce sypeš sůl.
Když spálila ses, přišlas znova,
Do otevřených dveří
Mého prostorného srdce,
Dnes na tě už nemám slova.

Bylas první a poslední,
Krátce jsi skončila
S kávou a sušenkou,
Má siesta odpolední.
Zemřelas rychle a jasně,
Až sám se divím,
Že ani slza ti neukápla,
Snad máš se už krásně.

Už dávno vyhasl můj chtíč,
Tak půjdu o dům dál,
Ze tvého zámku
Stále trčí můj klíč.
Už dávno nejsi dívkou tou,
Kterou jsem miloval,
Po které jsem smutnil,
Láskou tak okatou.

Které jsem skládal rým,
Za kterou jsem běžel,
Pro kterou jsem dýchal,
Miloval tě celým srdcem svým.
Jsme teď v té fázi,
Nekonečná noc,
Slunce již dávno zašlo
A měsíc již roky vychází.

Chtěl jsem tvé slzy,
Abys plakala,
Žes o mě přišla,
Byl jsem tím moc drzý.
Naše srdce měkká,
Jako kdyby nebyla,
Nikdy se neznala,
Když on na tebe čeká.

Chtělas polibek na líc,
Já ti ho dal
Na líc, čelo i rty,
Od něj ceníš si ho víc.
Chtělas slyšet noty,
Já ti je zahrál,
On to neuměl,
Pryč ode mě, despoty.

Venku zas padá listí,
Již třetím rokem,
Co jsi v mém životě,
Smutek Tiersen jistí.
Pozvedám tedy číši,
Vlastně jen šálek,
Na naši počest
K nebeské výši.

Za to, žes měla
Se mnou trpělivost
A vydrželas tak dlouho,
I kdyžs nechtěla.
Za to, žes zemřela,
Jsi stále vzpomínka,
Ale už jen vzpomínka,
Změnila jsi řeč těla.

Už nemluví o dívce,
Která ze tří písmen
Zhotovila jméno
Hodné své přezdívce.
Už dávno nepřizná,
Že jsi ta holka,
Co slovu "brukatíš"
Hledala význam.

Už nepozná kluka,
Který právě tebe,
Narozdíl od většiny,
Nechtěl jenom šukat.
Již zapírá s křikem
Zmrzlého hulváta,
Co hřeje se teplem
Pod tvým lehkým trikem.

Udělalas ze mě
Onoho hulváta,
Bývalého kluka,
Odsouzené plémě.
Jak ovečka slepá
Bloudím po světě
A hledám pod trikem
Trochu toho tepla.

Zemřelas se ctí?
Ani omylem,
Sama ses zabila
Zahřáta neřestí.
Zemřelas sama?
Kdepak.
Umírají všichni.
Jsi oblíbená dáma.

Jsi teď jako ti venku,
Nezajímavá,
Stejná,
Do stejné stanice chtělas vstupenku.
Tak odjeď, blázínku,
Mám na tebe,
Nevím, jestli chtěnou,
Bolestnou vzpomínku.