Andor.cz - Dračí doupě online
Knihovna
ZbabělostOblíbit
 | Autor: ElejšaSekce: PovídkaPublikováno: 02. května 2005 20:32Průměrné hodnocení: 6, hodnotilo 20 uživatelů [detaily] |
Neustále se tu píše o lásce, vášni, zradě, pomstě. A co zbabělost? nevim, jestli jsem ji vystihla, ale snad. Je to příběh jen tak na zamyšlení, proto jsem ani nerozváděla postavu mladíka, je to zbytečné... Snad se vám to bude líbit.
Bylo krásně. Nebe bylo modré a nádherné. Moc si toho nevšímal. Měl obrovský strach. Bál se tak, až se mu ruce začaly třást a jeho meč před ním žertovně tančil. Ruce se mu zpotily a meč mu vypadl z ruky. Rychle ho sebral a křečovitě sevřel. Byl v části armády, která nebyla zrovna nejlépe vybavená, vlastně tu byli jen chudí lidé, bez koní, s půjčenými zbraněmi a nesednoucích, rozpadajících se kožených zbrojích. Byli tu jako štít. Za nimi se srocovalo jezdectvo.
Zazněl signál, oni se rychle rozestoupili a mezi nimi se prohnala těžká jízda. Také z řad angličanů se vylila masa můžů v lesknoucí se zboji. Koně řičeli, kolem byl hluk, křik zraněných. Ale na jejich straně byla panna Orleánská a nad jejich hlavami se v lehkém vánku třepetala Oriflama. Když uviděl štíhlou postavu Johanky, zase se mu vlila do žil odvaha. Ale jen na chvilku, než padl i jeho druhý druh v boji. Záviděl v ten okamžik vojákům vzadu i vojákům, kteří měli pavézy a mohli se skrýt. Tolik si toužil v ten okamžik zmizet, propadnout se do země, ale hlavně zůstat žít. Pane, jestli jsi spravedlivý, zachráníš mě. Věřím v tebe, proč bych měl zemřít. obrátil se znovu k Bohu. Ale nějak to nepomáhalo. Kolem lidé padali jako mouchy a umírali v křečích.
Zahodil meč a chtěl se začít prodírat davem vojáků dozadu. Ale to také nešlo. Vojáci za ním byli srocení a nepustili by ani človíčka. Padl na kolena, po tváři mu tekly slzy, a na nohavicích se objevila temná skvrna, důkaz jeho strachu. Křičel, bil rukama do zemně, chtěl pryč. Nikdo ho neposlouchal. Vojáci mířili dál. A najednou, všechno pro něj ztichlo. Do zad se mu zaryl šíp. Cítil bolest, jak se mu rozlévá do žil, jak ho pálí v místech rány. Lapal po dechu. Pozvedl tvář k neby a zahlédl, jak Oriflama zazářila ve slunečním svitu. Zatřepetala se a pak padla k zemi. V ten okamžik padl i on.
Po několika dlouhých hodinách boj ustal. Vítězná strana angličanů odvážela z boje cenou trofej, poškozenou a roztrhanou Oriflamu. Na válečné pole se snesl stín a chlad. Na tělo mladého muže usedla vrána a hned po ní druhá. Společně se rozdělily o oči a tiše krákaly. Bylo jim jedno, že tenhle mladík zemřel jako zbabělec, stejně jako jim byly lhostejné osudy dalších na bojišti.....
Komentáře, názory, hodnocení
| ||||
 | Jo,mně se to líbilo:) Snad bych teda vynechal pannu Orleánskou a tak,myslim že bitva proti nějakejm skřetům by vypadala líp:) a nechápu co mají lidi proti ,,temné skvrně,, .Mně tam pasuje mnohem víc, než mokrá:)) | |||
| ||||
 | Je tam několik chyb, jako SI úplně navíc, čárky na místech, kde nemaj co dělat, angličané s malym písmenem, Panna Orleánská je možná taky s velkym. Celkově je to zajímavý, ale nějak se mě to nedotklo, nedokázal sem se do toho vžít. Ale i tak je tam pár hezkej kousků, třeba ty vrány. | |||
| ||||
 | Hm... popis dosti klasický, pár slovních obratů by dle mého úsudku "snad" stálo za chvilkovou úvahu. Zakončení s těmi vranami docela dobré, celkově bod nad průměr. Docela mi to paradoxně připomělo samuraje, ve zbroji z kožených plátů, bojujícího do posledního dechu na poli o svou čest a především pak o čest svého pána. Takový bijec mohl být prošpikován několika desítkami šípů a přesto plnil svou povinnost dál, dokud s hrdostí nepadl. Celkový umělecký dojem hodnotím za 4. | |||
| ||||
 | Myslím, že je to velmi povedené, rozhodně máš určitý talent. Dávám 9, ten jeden bodík je za to, že první odstavec je takový zmatený, žádné uvedení do děje, ale jinak opravdu dobré, piš dál. | |||
| ||||
 | Jedno s nejlepších co jsem tu čet. Když ješte neco vymislis posli mi to na mail ktory znie bluesundown@pobox.sk | |||
| ||||
 | Musím uznat, že máš talent. Jestli napíšeš něco dalšího pošli mi to please na mail.... | |||
| ||||
 | Pěkné, zajímavé. občas pravopisná chybka, el to se odpouští. Pobavilo a potěšilo. Ale bylo to příliš krátkéa něco tomu chybělo. Neptej se mě co. Sám nevím. A proto nehodnotím. | |||
| ||||
| Pěkné, zajímavé. občas pravopisná chybka, el to se odpouští. Pobavilo a potěšilo. Ale bylo to příliš krátkéa něco tomu chybělo. Neptej se mě co. Sám nevím. A proto nehodnotím. | |||
| ||||
 | Pokud bych měla shrnovat jednou větou..."Pěkné, ale příliš krátké." Nic proti soustředění se na vykreslení zbabělosti. Sáhodlouhé popisy mladíka ani situace netřeba. Jenže mi přišlo, že i té zbabělosti je tam zatraceně málo. První odstavec... běžný - v tvém případě velice pěkně popsaný - strach mnoha pěšáků před bitvou. Druhý odstavec....popis bitvy. Ke konci panikařící mladík - tady by se možná dala vysledovat nějaká právě se projevující zbabělost. Třetí odstavec...no, tam už se prostě jen fakticky bojí :) Podle mého názoru opět vydařený popis (strachu, ne zbabělosti). Závěrečný odstavec...vrány jsou hezký detail. Hm, opravdu to musí být delší. Jestli se ti bude chtít, věnuj tomu víc času, rozkoša» (ehm, to je slovo...) to, oprav gramatické chybky & překlepy, a pak to sem vrhni znova! Určitě to bude bezva a moc ráda si počtu :) | |||
| ||||
 | Problém je v tom, že kdyby sem každý dával jen krátký úsek o konkrétním pocitu, články by byly přehlcené krátkými a z kontextu vytrženými dílky, jejichž kvalita by se nemohla rovnat uceleným povídkám jako zde byl třeba Pavouček nebo Byl Beltain. To je mé vysvětlení nejen pro Finarfina, ale všeobecně pro všechny, komu se nelíbí v mé kritice právě toto. | |||
| ||||
 | Mylím, že popis postavy, líčení toho, kdo, jak s kým a proč bojoval, či zda měl mladík běžet dopředu, či zpět ... jsou trochu od věci. Jestli jsem pochopil anotaci k článku, pak šlo o popis zbabělosti na konkrétním příkladě. Pokud by tam bylo více popisů, či bys zabíhala do nějakých podrobností, ztratilo by to rychlost a pro mě osobně by možná hlavní myšlenka zmizela. Tmavá skvrna na gatích ... v pohodě... kdo to nechápe, a» si to zkusí (:D) Co se týká vypadávání meče ... nevím, proč by člověku, který je v psychickém šoku nemohl vypadnout meč. S dřevárnou se to nedá srovnávat, tam ti skoro nic nehrozí. Když jen stojíš a jsi pouhý "štít", či terč pro nepřátelské lučištníky, pak je ti meč v ruce stejně platný jako meč na zemi. Trochu bych ale změnil některé výrazy. Např. "šípy bzučely" ..ony spíše sviští, hvízdají ... Když popisuješ rychlý děj (třeba jako na začátku) používej krátké věty a né souvětí a kašli na popis vzhledu (třeba to, že šípy byly dlouhé a s bílým peřím). Já dávám 7. Piš dál, těším se na dalšího záporného hrdinu. :D | |||
| ||||
 | Takže... k popisům všeho se vyjadřovat nebudu, vše již bylo řečeno... Ale...: opravování opakovaných slovíček je moje hobby, protože ty opakované výrazy doslova nesnášim... jednoduše řečeno, opakovalo se ti hlavně toto: "padl" "mladík" "očima" "meč" "Tolik si toužil v ten okamžik zmizet,..." tato věta nedává moc smysl. Nemůžeš dávat do jedné věty všechny prvky, jimiž chceš vyjádřit jak moc si to přál. Prostě "Tolik toužil v ten okamžik zmizet,..." to "si" je tam navíc a zbytečné, ale hlavně se tam už ani nehodí... nebo to taky mohlo být "Tolik si přál v ten okamžik zmizet,..." :o) Ostatní bylo dobré, místy lepší, místy horší, ale to zase souvisí s těmi popisy... :o) Konečný verdikt zní: 5 bodů :o) | |||
| ||||
 | Jako povídka mně to moc nezaujalo. Přišlo mi to spíše jako nějaký utržek z historického díla. Prostě strohý popis. V některých větách bych vynechal spojku "a". Jinak vše tu už asi bylo řečeno. Dávám 4 | |||
| ||||
 | Přijde mi to úplně vytržené z kontextu. Představovala jsem si nějakou fantasy bitvua hops, ono na mě vyskočí Angličani, to mě trochu vylekalo : ) Ale vše, co mám na srdci, už tu bylo asi řečeno. Přijde mi, že je to vytržený kousek z nějakého delšího historického díla. Takhle to moc nedává smysl. Nedokázala jsem se vžít do toho, jak se ten kluk cítil. Přišlo mi to takový moc nereálný. Jakobych to četla přes sklo, s odstupem. Když zemřel, ani jsem ho nijak nelitovala, protože jsem se s ním nedokázala ztotožnit a prostě jen o život přišla další obě», kterou si autor vyhlídl : ) Místy mi to přišlo docela dost zmatené a musela jsem si to číst několikrát, abych vůbec pochopila, jak to myslíš. To mě docela rušilo. K vypadávání meče už tu bylo dost. Jen dodám, že když je takový zbabělec, meče by se držel jako klíště. Zkus si předtavit, jaký to je, když jsi třeba na nějaké dřevárně - určitě ten meč nezahodíš a upínáš se k němu jako k něčemu, co ti poskytuje aspoň mizivou naději na záchranu : ) Jo a "neby" je špatně... Přišlo mi to spíš podprůměrné, takže dávám 4 body. | |||
| ||||
| Pro Eithé: Jo, ta jízda je vážně podivná, ale jen jsem se chtěla obhájit v tomhle. Ti vojáci se rozestoupili, tudíš nestál mezi jezdci. To by asi příběh skončil ještě dřív :) A o tom kam by běžel. Asi si to nedovedu představit, nevím co to je, ale já osobně bych běžela pryč, ne do náruče nepříteli. Ta skvrna.. Ano, je mokrá. Ale všechno co je mokré, je taky temné, ne? Temnější než zbytek... Jinak moc díky za kritiku, budu si příště dávat pozor na popis postavy. | |||
| ||||
 | Mno dle mne je to povedená povídka.Měl jsem snad jen pár výhrad,ale ty se týkaly jen volby slov v některých místech. Jak již bylo řečeno trochu mi chyběl popis onoho mladíka. Mno a teď k níže psané "temné skvrně",ano dozajista byla mokrá,ale proč ne temná že? =) Dalo by se to napsat třeba takto :"...na nohavicích se oběvila mokrá skvrna,která se pospolu s jeho oděvem jevila jako temná skvrna,vypovídající o jeho strachu...." Nebo tak nějak.I když je to asi jasné,ale přesto jsem měl nutkání to napsat. 8) Takže finále ;) Povedená povídka,která pro mne byla v několika ohledech studnicí inspirace. Hodnotím tedy 7 body a přeji mnoho dalších úspěchů v budoucí tvorbě. | |||
| ||||
 | Je to dobrá povýdka akorát mi tam na začátku chybí popis místa a toho muže. Protože jsem zečátku dumal nad tím co se děje a kde než nad jeho pocitama. Ale když jsem to četl po druhé tak se mito zdálo hodně realistické. Ty výčitky co má Eithné bych řek že nejsou zcela na místě, protože to jak se člověk zachová záleží jen naněm. Je to "pěkné" dávám 8 | |||
| ||||
 | Celkem se mi to líbilo.Jak už jsem řekla,nemám moc ráda krev,boje i války v povídkách. Také se mi líbili odstavce a také sem trochu nepochopila větu jak řekla Eithné: ,, na nohavicích se objevila temná skvra " a mám také ten dojem,že tam spíše měla být mokrá,ale dobrá. Také ty popisy .. Vím,že jsi chtěla vyjádřit jenom hlavní postavu povídky a tedy onu zbabělost,ale i tak mi tam chybí,aspoň mírný vzhled toho mladíka,lépe bych se do toho vžila,ale teď jsem to jenom četla a nemohla si to představit. Také mě překvapila délka,jelikož já mám spíše radši tenční a kratší povídky (knihy). Tak s jistotou ti dávám 7. | |||
| ||||
| Popsané to sice není špatně (i když chování se mi moc nezdá, k tomu se dostanu), ale připadá mi to příliš vytržené z kontextu. Jako součást povídky bych neměla námitek, ale takhle...? Nemůžu si představit, proč tam jsou, zda je jeho zbabělost přirozená či zda tím zrazuje svou vlast a krále, nemůžu si představit bojiště... Je tam příliš málo informací, ani nevíme, jak ten člověk vypadá. Teď k tomu chování. Že mu furt vypadává meč (nebo jej zahazuje) už mi samo o sobě připadalo dost nereálné. Bál se, měl tedy asi křečovitě za»até prsty na tom, co držel v ruce, tím spíš, že to byla jediná možnost, jak se bránit. Když se vracel a chtěl projít jízdou za sebou je další věc, která se mi nezdála. Kdyby nepanikařil, došlo by mu, že to nemá cenu. Kdyby panikařil, pustil by se před sebe, tedy k nepřátelům. Tak ti nevím... =) Jinak mám výhrady k výrazu "na nohavicích se objevila temná skvrna, důkaz jeho strachu" - spíš mokrá, ne? Ale to je vlastně jedno =) Pravopisně to nebylo špatné, atmosféru zabilo to, že to byl jen krátký výsek bez úvodu. Popisy se nekonají, ač je to škoda, jinak velké plus za odstavce, ač je to tak krátký útvar. Je to něco, co ve mně asi nenechá trvalou vzpomínku. V širším kontextu bych možná hodnotila výš, takhle dávám za 5. | |||
na začátek stránky