Andor.cz - Dračí doupě online

Skočili. V první chvíli jim připadalo, že zůstali viset ve vzduchu na jakémsi neviditelném vlákně a mohou odsud pozorovat celý svět. Pocit nečekaného vzrušení a svobody však nevybíravě přeťalo hučení studeného větru kolem jejich padajících těl. Kněžčino bílé roucho, nyní potrhané a ohořelé, pod jeho náporem vylétlo vzhůru, kde se zachytilo až kdesi v úrovni ramen a bez slitování vystavilo křehké dívčí tělo měsíčnímu svitu.
Řeka se přibližovala rychlostí hozeného kamene. Elias se sotva stačil pořádně nadechnout a už ho pohltila hlubina. V okamžiku, kdy proťal zlověstně rozbouřenou hladinu, proběhl mu před očima celý dosavadní život. Všechny ty roky jako by se smrskly do jediného úderu srdce a teď zcela zaplnily zabijákovu mysl.

Seděl na zápraží a hrál si s dřevěným koníkem.
Vtom se otevřely dveře a nějaká teta mu s rozzářeným
úsměvem ukazovala plačící uzlíček, ve kterém
mezi přikrývkami rozeznal malou růžovou hlavičku.
„Eli, máš sestřičku! Podívej, honem.“

...

„Ať vás ani nenapadne tam ještě někdy chodit! Vždyť se vám
mohlo něco stát,“ hromoval otec a měřil si Eliase a Heilinn přísným pohledem.
„Byla to moje chyba, tati. Já ho navedla,“ namítlo děvčátko,
klečící v koutě vedle svého bratra. Otec však rázně zavrtěl hlavou.
„Myslel jsem, Eliasi, že ve svých deseti letech budeš mít víc rozumu.
A zůstanete tu klečet až do večera, aby vás příště podobné nápady přešly.“
„Ano tati,“ odpověděly děti jednohlasně.
„Promiň, Eli,“ špitla Heilinn s omluvným úsměvem.

...

„Nemůžete! To nemůžete!“ křičela matka zoufale.
„Nesmíte je odvést! Kdo bude obdělávat pole? Jak máme uživit rodinu,
když nebude mít kdo pracovat? Že se nestydíte! Kéž byste se do země propadli!“
Neměla daleko k mdlobám, když sledovala,
jak jejího muže a dva nejstarší syny odvádějí verbíři.

...

Elias se marně snažil uklidnit sestru, která mu plakala na rameni.
Veliké horké slzy mu dopadaly za krk a stékaly dolů po zádech.
„Zase zvýšili daně,“ štkala, „co budeme dělat? Už nemáme co jíst...
Bojím se o matku. Jestli bude dál hladovět, ta nemoc ji připraví o život.
Jak mají pomoct bylinky, když nemá dost sil s ní bojovat?“

...

Mlčky stáli nad čerstvě navršenou mohylou.
Neúnosná bída a hlad už jim po nejmladších třech sourozencích
vzaly i matku. Zůstali sami dva.

...

Dráb obcházel rázným krokem po světnici a přitom důležitě recitoval
vůli vrchnosti: „Jelikož nejste schopni obdělávat svěřenou půdu,
je vám tímto zabavena ve jménu císaře. Abyste byli jeho Veličenstvu
nějak užiteční, bude Elias, syn Falgirův, poslán neprodleně do Alkarie
na práci v císařských stříbrných dolech a jeho sestra
Heilinn se připojí k císařovu harému.“

...

Elias utíkal. Větve ho šlehaly do obličeje, až byl ve tváři celý poškrábaný,
ale věděl, že když se mu podaří dostat tam k té zřícenině,
bude se moci ukrýt někde v katakombách.

...

„Haló, prober se, mladíku.“
Elias otevřel oči a spatřil kolem sebe několik tváří,
které nikdy předtím neviděl. Nějaký muž mu podal ruku
a pomohl mu se posadit. Snědá žena s krátkými vlasy a šátkem
kolem hlavy mu podávala pohárek s vodou.
„Taky utíkáš před zvůlí císaře? Vítej v našem světě.“

...

„Eli!“
„Heilinn!“ vykřikl Elias a vrhl se sestře kolem krku.
„Jak se vám- Kde jste ji-“ koktal nevěřícně.
„Přepadli jsme jejich vůz. Když nám řekla, kam měli namířeno,
vzali jsme ji s sebou,“ odpověděl vesele jeden ze zbojníků.
„A taky jsme jim sebrali spoustu jídla!“

...

„Nezapomeň, bude tam přesně v poledne. Další šanci už mít nebudeme,“
řekla Janele a upírala své kočičí oči na Eliase. Ten jenom přikývl.
„To zvládneš,“ dodávala mu odvahu. „S lukem ti to jde líp, než komukoliv z nás.
Jako bys k tomu byl přímo předurčen.“

...

Elias seděl v koruně vysokého stromu a se zvráceným pocitem zadostiučinění
sledoval zmatek v jídelně otevřeným oknem. Kolem vévody Iretta
se sbíhali lidé a snažili se mu pomoci, ale byl už dávno mrtvý.
Zabiják bezděky pohladil černé opeření jednoho ze svých šípů.
Konečně někdo z nich dostal to, co si zasloužil.

...

Najednou se čas vrátil zpět do starých kolejí. Elias se propadl do černých hlubin ledové vody, jejíž tlak z něj okamžitě vymáčkl většinu připraveného vzduchu v gejzíru bublin. Zároveň ucítil, jak drobná ručka kněžky vyklouzla z jeho sevření.