Andor.cz - Dračí doupě online

Pátek 22.25 – Ivan

„Já a dělat problémy?“ podivím se s úsměvem na tváři. Já přece problémy nikdy nedělám. Sednu si do auta a dívám se, jak odjede. Rukou přepnu páčku, co ovládá klapky výfuku. Tak tedy nebudeme dělat problémy hned, ale až za chvíli. Celkem potichu se rozjedu k ploše k zaparkovaným autům. Vypadá, že je to tu zase pořádná sešlost.

Zajedu ke kraji a vylezu z auta. Rychlým pohybem ruky zavřu dveře a centrálem auto zamknu. Člověk nikdy neví. Prohlížím si auta i lidi. Holky tu jsou nádherný. Chlapi asi taky, ale to nemohu posoudit... Dojdu si k dodávce, kde se čepuje pití, pro kelímek. „Hele, to už pořádný pití došlo?“ zeptám se nabubřele barmana, když mi ho podává. Otočí se ke mně a sjede mě hodně nepříjemným pohledem. „Nojo, nojo. Už mlčím,“ uklidňuji ho, přeci jen je to zdarma.

Pátek 22.28 – Peter

„Takže jsou cesty volný?“ ujišťuji se telefonem s Lorenzem. Za chvilku to odstartuji, ale teď bych to ještě mohl odložit o pár hodin. „Jo určitě, policisté řeší nějakou vraždu či co...“ ozve se ze sluchátka smích. Zamračeně se podívám na telefon Hold člověk si nemůže vybírat...

„Hej lidi, je to tu!“ zařvu do mikrofonu a počkám, až se všichni otočí na mě. „Cesta je volná. Sháním ty tři nejlepší... Vy víte, o koho mi jde, tak přijďte. Jeden pán tu chce prohrát...“ řve můj hlas z mikrofonu. Pohlédnu dolů z dodávky na Jamese. Vlastně to ani James nebude... napadne mě při pohledu na jeho obličej. „Myslím, že tu budou během chvilky. Přijeď sem s tím svým medvědem,“ slova doplním smíchem na konci. Už dvakrát jsem jeho auto viděl a musím říct, že je úžasné. Vlastně před chvilkou mi říkal, že má nové... Co to bude tentokrát?

Pátek 22.30 – Ivan

„Jo už pro něho jdu.“ Křiknu v děsném kraválu nahoru. Ruku, kterou jsem mu před chvíli podával peníze, stahuji dolů prázdnou. Řidič za ně stojí... napomenu se. V dnešní době se už jen těžko shánějí lidi, co umějí auto opravdu dobře ovládat. Dejte jim auto bez ABS a ESP a hned se vybourají... Během chvilky jsem u běláska. Otiskem prstu odemykám a nasedám. Nastartuji motor a na jedničku se volnoběhem rozjedu. Zástup lidí uhýbá stranou. Někteří dělají k mému autu posunky. Já je chápu, vypadá, že nemá šanci...

Jízdou rychlostí kroku se dostávám až k čáře. To už zezadu slyším další motory. Jeden, dva a pak třetí. Vedle mě postupně zastavuje Toyota, Mitsubishi a starý Dodge. Někteří ještě mají vkus... napadne mě rýpavá poznámka. Jejich majitelé vystoupí a tak je napodobuji.

„Dal jsem Peterovi nějaké peníze, kdo bude první, bere všechny...“ řeknu místo představení. Jeden potetovaný chlap jako hora, druhý asi vylezl sotva ze školy, no a zbývající řidič mě překvapil nejvíce. Krásná bruneta. Wow, ta vypadá úžasně. Od šmíru špinavé oblečení a tmavší kůže. Raději se otáčím, není slušné očumovat... Ovšem pak se ozve nádherným hlasem: „Omlouvám se, že jsem se zdržela, ale nechtěla mi fungovat spojka...“ Znovu se podívám na ty auta. Blbne spojka? podivím se. Já se s tímhle nikdy nesetkal. To bude tím, že jsi měl vždycky pořádné auto, Mercedesa... napomene mě můj mozek. Mitsubishi Lancer šesté generace. Další auto do seznamu aut, co nemám kupovat. „Nevadí, hlavně, že jsi tady,“ odpovím sladce přes rameno. Neotáčím se. Nemohu se přece tak okatě dívat...

Rukou ještě mávnu Peterovi a nasedám do auta. Vidím jejich překvapené pohledy. Asi si mysleli, že moje je to na druhé straně... Startuji skvěle utlumený osmiválec. Kdo by řekl, že má kolem tisíce koní. Přesně kvůli tomu ho mám rád. Před rokem, kdy jsem ho koupil, jsem ho nechal u kamaráda přestavět. Měnil Turba a přidal výkonný kompresor. Z pětiset koní se dostal na dvojnásobek. Vynikající práce, přesně proto ho mám rád.

Prošlápnu pedál a výfuk, i přestože je v tichém „režimu“, zachroptí. To je donutí k nasednutí do vlastních aut. Peter mávne na jednu z holek v minisukni a ta nám to jde odmávnout. Podprsenka, či co to je, vyletí do výše. Všechno jakoby nejednou utichlo. Motor mi zní vzdáleně. Pak dopadá na asfalt. Motory aut zařvou a všichni letíme vpřed. Je odstartováno.