Andor.cz - Dračí doupě online

Knihovna

Vlčí hladOblíbit

dreamer_by_h1fey-d8e4cf8 - kopie -50kb2665.jpg

Autor: Alexandra Alex Gary

Sekce: Povídka

Publikováno: 20. dubna 2013 17:31

Průměrné hodnocení: 0, hodnotilo 0 uživatelů [detaily]

 
Tak tedy další díl na žádost...

Je to trošku nuda, ale ani film nikdy není po celou dobu strhující, že?
 
Ticho a prázdnotu nahradí z ničeho nic hlasy. Zní mi vzdáleně, jakoby od nikud. /Co mi chtějí? Proč rusí můj věčný spánek?/ pomyslím si a přemýšlím nad tím, jak je vyhnat. /Stejně jsou jen výplodem tvého mozku a ve skutečnosti tady vůbec nejsou.../ uklidňuji sama sebe. První fáze šílenství se začíná dostavovat. Tak takhle končí vlk, který zmrzne? V šílenství z prázdnoty a nic nedělání? Počkat! Ty hlasy říkají něco podivného...

"Dělejte, má dýchací cestu, mohla to přežít." To opravdu nezní jako moje myšlenky. Tak co to může být? Tělo mé neposlouchá a já jej ani nevnímám. Ležím tichu a možná i v temnu, jak to mám vědět, když nevnímám okolní svět? "Hej Patricku, tohle je divné. Patricku! Tady jsou kovové tyče." křičí někdo. Cítím teplo. Cítím bolest, která se šíří ze všech směrů. Vnímám ostré světlo, které plyne jakoby odevšad. Snažím se křičet. Nevydám ani hlásku.

"Patricku, podej mi ty největší kleště, už ji vidím." zaslechnu zase z dálky mužský hlas. Bolest pomalu odstupuje a světlo se stává snesitelnějším. Celistvost běloby už ničí šedé šmouhy. Světlo nakonec dostává tvar oškubaného obdélníku. Pak ho něco zakryje. Snažím se to rozpoznat, ale nedokáži to. Počkat. Vždyť je to postava. Chlap, který chodí po stěně. Nějak mě to nesedí. /Od kdy chodí lidé po kolmých stěnách? / uvažuji spěšně, ale nic kloudného mě nenapadá.

"Jsem u ní. Za chvilku ji máte venku lidi, připravte se na odlet. Vypadá dost špatně." křikne postava a zakryje celý obdélník. Chci ji okřiknout, ale nejde to. Neslyším vlastní hlas, nedokáži promluvit. To co bývalo mým tělem cítím jen brněním. "Jsme u tebe, zachráníme tě." slyším tichý hlas. Pak se na chvíli znovu objevuje obdélník. Tentokrát je ale hubenější strana nahoře a ne vpravo. /Někdo mě zvedl./ napadne mě konečně použitelné vysvětlení situace. /Někdo mě odsud dostane./ Obdélník světla se během velmi krátké doby mění na celistvou plochu. Už zase nic nevidím. Ale slyším další hlasy. "Ty Tome, cos to našel, vždyť takhle tu přece nemohla být." ozve se jeden ženský hlas, na něhož naváže opět starý známý slovy "Běž se podívat dolů, myslím, že ti to něco vysvětlí. Patricku tady ji máš, leťte do nemocnice, ale za žádnou cenu se od ní nehni.". Slyším hlasitý hluk od kterého mě během chvilky bolí hlava. Šedé skvrny dostávají hodně pomalu tvary. Vrtulník a dva lidi. /Ležím ve vrtulníku./ uvědomuji si, ale pak už se mě ty dvě postavy ztrácejí. Tělo mě pomalu přestává brnět a já po dlouhé době konečně cítím, že ho stále mám tam, kde bývalo. /A takové jako bývalo!/ upřesňuji si to. Letíme. Letíme pryč od klece, mé kovové rakve.

"Připravte místo na přistání. Orel se vrací s nákladem." zaslechnu po dlouhém nerušeném hluku vrtulníku klidný lidský hlas. "Děkuji, dosedneme za 3... 2... 1... Sedíme." komentuje postup příletu do vysílačky. Mé oči se již také 'spravili' stíny v bílé ploše se proměnili v celkem zaostřené objekty. Drobným problémem už je jen absence barev. Zkouším promluvit. Místo slov však jenom zachroptím. "Vypadá to celkem dobře. Je sice trochu bledá, ale ani prsty už nemá namodralé." Pak ucítím horké prsty na svém těle. Podvědomě sebou cuknu. Ale oni se nedají, znovu na mne sáhnou. Přesněji na oči. Nadzvednou mi oční víčko levého a pak pravého oka. Do obou mi dost nepříjemně posvítí. Škubám sebou. Výsledek? Ani se nepohnu, jen mě někdo zalehne. "Zdá se, že je celkem v pořádku, když sebou tak škube." okomentuje to někdo s úlevou v hlase. Doteď zavřené oči otevřu a zabodnu pohled do nejbližšího subjektu. Podle všeho do doktora, tedy aspoň má na sobě plášť.

"Vítej v nemocnici. Jinak všechny nás děsně zajímá, kdo jsi, a jak ses dostala do té klece pod lavinu. Povíš nám něco?" optá se mi a rukou pokyne chlapovi, který mne drží namístě. Ten se odsune stranou, ale na můj pokus o sednutí reaguje tak, že mi jednou rukou přidrží ve stabilizované poloze na boku. /To si nesmím sednout?/ chce se mi nadávat, ale proč si dělat nepřátele, vždyť mě zachránili. Celou cestu jsem přemýšlela co bude dál. Vrátím se k rodičům, budu chodit do školy a vše bude jako dřív... O tom si asi mohu nechat zdát. "Jmenuji se..." chci začít, ale místo slov zase chroptění. Překvapeně na sebe pohlédnou a jeden z okolo stojících mi podá plastový hrneček s vodou. Přesněji se studenou vodou. Polknu a zjišťuji, že mám neskutečnou žízeň i hlad. Na chvilku se mě zmocňuje představa, ve které vidím lidské stehno na talíři. Mám hlad a oni jsou nejblíž...

Vrhám se po nejbližším. Vyjekne překvapením a uhne mi těsně před rukami. Netrefila jsem se, ale díky své nešikovnosti jsem sletěla z podlahy vrtulníku na přistávací plochu. Zapřu ruce o asfalt a zvedám se do sedu. Rozhlížím se a okolo sebe vidím překvapené, až skoro vyděšené obličeje. Všichni na mě zírají. Ticho prolamuje příjezd aut se sirénami. Před doktory se dostane policista. Mé chvilkové nepozornosti využije gorila za mnou, ta co mě před tím držela. Srazí mě k zemi a silou sevře má zápěstí. "Lidi, co tu vyvádíte? Vždyť je to sotva vyrostlé děvče." podiví se policista. Doktoři se na něho nevěřícně podívají. "Pane, ona byla asi čtvrt hodiny pod lavinou a teď tady skoro napadla našeho tátu chirurga." vysvětluje jeden mladý doktor.

"Hmm, tak slečna podivná? S takovými si taky poradíme. A podle toho co tu říkáte, může okamžitě jít se mnou, aby vypovídala. Máme tu takový malý problém s neznámou klecí v horách..." řekl a zacvakl pouta kolem mých rukou. /Co jsem si myslela, že se stane?/ nadávám si zatímco mě policista vede ke svému terénnímu autu. "Máš hlad? Žízeň?" začne přátelsky. Já se mezitím vzpamatovávám z vlčího hladu. "Mám" dostanu ze sebe sotva srozumitelné slovo.
 

Komentáře, názory, hodnocení

 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2020 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.050698041915894 sekund

na začátek stránky