Andor.cz - Dračí doupě online

Úsměv. Smích. Radost.
Odmítnutí.
Rozčarování. Smutek. Deprese. Ticho.
Úsměv. Smích. Radost.
Odmítnutí....

Takovýto cyklus akcí a emocí člověk nezažívá jen při lásce. A láska není to, o čem zde chci psát. Nebo je? Ve své podstatě to asi je forma lásky. O čemže chci vlastně psát?
O přátelství.

Jaké to vlastně je, být bez přátel? Zažil to někdo vůbec? Dokáže si to vůbec někdo představit? Zdá se, že přátelé jsou na každém rohu. Každý má alespon jednoho nejlepšího přítele. Děvčata mají své 'BFF'. Chlapci jsou 'super bros'.
A koho mám vlastně já?

***

Zdá se to jako hloupost. Musím mít přeci alespon jednoho přítele či přítelkyni. Kdekdo by mohl říct, že můj partner je zároven mým jediným přítelem. Ale není tomu tak. Partner nemůže být zároven i nejlepším přítelem. Je to mýtus.
Mnozí pochopí.

***

Vratme se znovu k hlavní otázce. Jaké to je, žít bez přátel?
Odpověd je nasnadě: těžké. Velmi těžké. Dokonce těžší než žít bez partnera.
Ano, každý v životě pocítí potřebu někoho bezmezně milovat - jak psychicky, tak fyzicky - láskou, která se nedá ničím nahradit. Opojení ze zamilovanosti je ten nejlepší pocit.
Ale co takhle pocítit potřebu se někomu pouze svěřit bez pocitu viny? Učit se společně na písemky? Nebo se třeba smát stejným vtipům, třeba při hodině chemie?
Takovou potřebu asi nikdo příliš nepocítí, je totiž hned ukojena. Každý má totiž někoho takového. Nesmějí se zrovna při hodině chemie, ale třeba u piva či vína. Nebo při hraní hry. Při konverzaci, byt jen přes moderní technologie.
Každý má přece přátele.
Mnohým se to může zdát jako kecy, nicméně - s přáteli je vše lehčí. Dokud máte přátele, dá se zvládnout vše.
A proto vám radím - važte si svých přátel a nelamte rukama nad láskou a dalšími problémy. Mnozí ani žádné nemají a i přesto si postesknou: "Nemám žádné přátele".
Ale to už je asi v lidské povaze. Stěžovat si na jakýkoliv titěrný problémek a dělat z komára velbouda.
Nebo je to jen v mé...