Zvířetice 05

Den první, velký odjezd

Po druhé snídani, před první svačinou ( okolo 10:12 )

Můj deníčku,

nebudeš tomu asi věřit, ale dozvěděl jsem se od svého vzdáleného bratrance, že se v našem království na hradě Zvířetice, našel trpasličí chleba! Oba víme, že jsem

ochutnal již skoro všechno, co se dalo, ale jediný pravý trpasličí chleba mi chybí. Tato informace ve mě opět vzbudila ony vzpomínky na den, kdy jsem jej schovaný v

kaluži pod vozem, prvně uviděl. Ách, jak se mi sbíhaly sliny, jak jsem se začal jemně potit a několik dalších dnů se budil s křikem ze spánku. A nyní je šance, nyní je

šance!!! Nečekal jsem ani chvilku a pomocí lišek, jsem obeslal tuto báješnou zprávu svému komandu Bosých nohou. Nezklamali mě, dorazili za pár minut přesně jak

jsem předpokládal, jen Vimpy se prý o něco opozdí, má teď na starosti jakousi slavnost. Hned jak dorazili, jsme se vrhli na plánování našeho hromadného odjezdu.

Tož, vytáhli jsme pečivo a sýr a začali papat. S plným žaludkem se přece jenom přemýšlí a plánuje lépe, to víš i Ty a teď mě prosím omluv, druhá svačinka volá.

Po druhé svačince, před prvním obědem ( okolo 12:02 )

Můj deníčku,

tak už máme zbaleno, proběhla ještě poslední kontrola vystroje a výzbroje, máme vše co potřebujeme. Museli jsme tedy nechat doma štít, jelikož už se nám neveš do

rance, kvůli pěti bochníkům chleba, ale nevadí, stejně to s ním nikdo neumíme. Naposledy jsem se prošel po své zahrádce, ochutnal pár rajčátek a vyndal sele z

trouby, což mi připomíná, že už musím pádit, tak zatím pápá, napíšu zasejk až budeme na místě, jup?

Po druhé večeři, před třetí večerní svačinou ( okolo 22:18 )

Můj deníčku,

tak jsme už delší dobu na místě a moc se Ti omlouvám, že jsem nenapsal dříve, ale pokecal jsem dva listy parmeládou a když jsem jí slízal, tak jsem si všiml, že jsem

slízal i inkoust, takžejk to musím napsat všeciško znovajk. Jo a ty dva listy co jsem musel vytrhnout, mě taky mrzí, ale pojdme již k veselejším věčiškám. Hrad je tu

pěkný a prostorný, moc se mi líbíkuje, že nádvoří hradu je plné zeleně. O trpasličím chlebu raději mlčíme, objevil se totiž mezi osazenstvem i trpaslík, uvěřil mi, že ho

potřebujeme, chichi. Celu dobu po nádvoří chodil jakýsi chlapík a říkal, že zítrajk v poledne bude moc důležitá informace pro všechny dobrodruhy, kteří přijeli ze

všech koutů království, aby nalezli nějakého dědice trůnu, který se ztratil nebo co. Začali jsme s Bajčou a Smilem nenápadně obcházet okolí a jelikož večer byl již

na dosah, vrhli jsme se s bandou sličných svlečen do místí knajpíky. Po pár mílých, kdy jsme konečně tuto hospůdku našli, jsme si sedlíkovali na zahrádku a

čekíkovali. ( ty, co moc neumí po hobitsku, ale za to umí skvěle anglicky, musím zklamat, není to odvozenina ze slova "checking", ale "čekat" ) Co Ti budu povídat,

hostinskej byl línej, jak elf s lopatou, když přines první pintu piva, byla pěna již skoro na dně sklenice. A tady na záchodech to taky dost smrdí, takžejk se zasejk

ozvu později, zatím pa.

Po třetí večeři, před půlnoční přesnídávou ( okolo 23:38 )

Můj deníčku,

no, máme to nějka za sebou, naštěstí došel i Vimpy, takžejk naše komado je kompletní. Smutná zpráviška je ta, že ti hajzli v knajpě, nějka nenápadně a drze ukradli

Vimpymu louč a medovinu. Nevadí, i zdejší lidé se musí nějka živit a navíc ještějk zařídili pro městečko a požární sbor zajímavou atrakci. Prý spadla svíčka do záclon

- to se stává. Bohužel teď ale nemáme kde spát, naštěstí jsem měl v celtě zabalenou vepřovou kýtu, stejně jako Smily, takžejk jsme vytvořili u měsíčního svitu

provizorní stanoviště, stejně jako asi dalších třicet dobrodruhů. Jsem na to zítra zvědavý, jsme již kompletní a další informace vedoucí k nalezení trpasličího chleba,

jsem již dnes nenašel. Sladké sníky, můj deníčku...

Den druhý, velké pátrání

Po prvním obědě, před čtvrtou svačinou ( okolo 12:21 )

Můj deníčku,

během rána jsem toho moc nezjistil, byl tady celkem šrumec, ale dobý dobý, snídaně byly fine. Už za chvilku něco začne, třeba to bude i zajímavé, dědic to je jistě

zajímavé, ale vždy» už je ztracen tak dlouho. Dobrodruzi se začali dělit na dvě poloviny - následníky Kněze a Mága, zajímavé... Hradu a královsví prozatím vládne

právě Kněz a Mág zároveň, spolu udržují jakousi labilitu, nebo co. Kněz nevypadá nebezpečně, ale spíše jako fanatik, zatím co mág se usmívá, jako by dělal reklamu

na čistící větvičky. Nevěřím ani jednomu, ale přece jenom mág je postava moudrá, začnu tedy u něj, uvidíme. Pro začátek vytoříme my hobiti a trpaslík třetí stranu,

jedinej komu se tady dá věřit je blázen a kovář... Po vstupu do města, si tento místní kovář a šermíř všiml mého chodcovského jeden a půlručáku. Musel jsem u něj

udělat pár testíků, načež mi byl vydán glejt, že mohu po hradě nosit svůj meč, naštěstí si nevšiml pánvičky, sledovalo nás mnoho očí, nesmím vytahovat všechny

trumfy.

Po druhém obědě, před první přesnídávkou ( okolo 13:21 )

Můj deníčku,

představ si, tak jeto normálně dědic trůnu! Nejdříve jsem netušil, co budě někdo dělat s tak velkým a ošklivým křeslem, ale zjistil jsem, že to bude náš nový Král,

jůůů, jenom tedy netuším, co se stalo s tím minulým, ale to je jedno, mám i další zprávišky. Když skončilo bubnování a řeč jakéhosi místního mluvčího, všichni se

rozprchli jako na povel do místních blízkých lesů na potvory a zrůdy, že jim zatopí a možná najdou něco, co by mohli použít. Nemohli jsme si dovolit být moc pozadu,

tak jsme si zašli do místní hospůdky na oběd. Tedy, musím Ti říct, ta hostinská, to je milá ženská, hned věděla, jak to máme my hobiti rádi a opravdu, takle dobrou

kaši už jsem dlouho nejedl. Musel jsem obdivovat její kuchařské umění a tajně jsem i zadal jako vedlejší úkol, že se od ní něco naučím. V hospodě skoro nikdo kromě

nás nebyl, ještějk tu byl jakýsi pomocník, ale ten vypadal jako kozel a když nesl pivo, máčel si bradku v pěně. Při placení jsme si všimli, že Vimpy už se zamíchal do

davu, ale zatím se držel při zemi. To byl signál - jemně jsme dali nenápadně hostinské trochu stříbrňáků navíc a na oplátku nám řekla, že v blízkém lese, se u padlého

Zeleného stromu, nachází zlato, ale je to skryté a nebezpečné. Stejně jsme neměli nic na práci a když jsem si poté všimnul stop, vedoucích ze stezky někam do hlubin

lesa, vesele jsem se tím směrem vydal. Po nebezpečí ani vindru, ani slechu a hle, strom přede mnou. Zavolal jsem Smila a trpaslíka a se zlatým valounem v kapse, se

vydal zpět. Cestou jsem nabral Bajču, která se zatím od místní špíny naučila skvěle žebrat, to se také bude hodit, což kdyby nám došlo jídlo o něco dříve, přece

jenom, dvoukolák jsem musel nechat domka.

Po třetím obědě, před druhou přesnídávkou ( okolo 13:57 )

Můj deníčku,

za zlato mě naučila hospodská vařit, dala nám najíst a ještějk nějaké penízky zpátky. Už se vrátil i trpaslík, všechno zlato vyměnil u obchodnice, která se zdá

bohatší, než jsem jen doufal. Seznámil jsem se místním bláznem, je to skvělej človíček, nádherně se s ním kecá, když zrovna nespí, má u sebe pořád něco zajímavého

k pití, takžejk občas za ním zajdu jen tak pokecat a popít. Smily má sebou archivní víno, které je starší než on, moje nosička Bajča, zasejk spoustu chleba, sladkostí

a vody. Kvůli té za námi přišla i hostinská, zda bychom nemohli dojí pro nějakou vodu, jelikož jí už dochází. Nedivil jsem se, s lesů se stále vraceli a opět odbíhali

dobrodruzi všecho povolání, občas se někdy vrátil mrtvý, nebo tak nějak, takžejk pili jako zjednaní a jak se zdálo, na něco takového neměli vůbec čas. Byli jsme

upozorněni, že nemáme brát vodu z napajedla, takže jsme tam vyrazili jako první. Mé podezření, že je Kněz levák, se potvrdilo nejen tím, jak ve vzduchu stále

ukazoval písmeno "e", ale také, že za jména mágových pomocníků, slíbil odměnu. Celkem jsem se divil, když jsme přinesli vodu do hostince, zrovínka tam ti poskoci byli

a potvrdily i mé další dohady, že mág nebude moc bohatý. Za trochu jídla se nabídli, že opraví střechu, moulové. Mág měl za sebou ale jakýsi půst, chystal se na

nějaké silné kouzlo, blbec, asi neví, že jen s plným žaludkem se přemýšlí dobře. No, položili jsme vodu hostinské, dostali další hamů-papů a prý, že kouzelník shání

nějaké doborvolníky na nějaký úkol. Naštěstí šel zrovna okolo a tak jsme se jej nenápadně zeptali. Chtěl nějaké magické kolečka od skřetů, tak jsme mu na to kývli a

šli svačit.

Po první velké svačině, před první přesnídávkou ( okolo 14:31 )

Můj deníčku,

zasejk tu byl ten Mág a asi si nevšiml, že stále svačíme, takže jsme se nikam nehnuli. Zatím pořád chodili méne a více zranění dobrodruzi a něco plácali o temné

straně síly. Prý jakýsi Eskelwalker, je vede. Hmm, je to přece jenom pravá ruka Kněze, takžejk ten kněz bude opravdu trochu jinde. Ležení na místě sice mohlo

ostatním připadat jako nic nedělání, ale mezitím jsme pozorně sledoval co se děje ve městě a kul plány. Kněz měl stále více přívrženců, to nebyla dobrá zpráva, navíc i

pár jeho akcí jsem mohl z povzdálí sledovat a nebylo to kašel. Občas nějaký dobrodruh zasednul na chvilku k nám a ani netušil, co jsem z něj všechno vytáhl za

informace. Sem tam prošla okolo nás i žena v nenápadných šatech a setsakra rychlejma rukama, tatínek mi o nich říkal - jsou to, hmm, é, Sithové?, ne Siccové, to je

ono, tahle žena uměla zabíjet pohledem. Naštěstí ji absolutně upoutal nevinný výraz Bajči, která měla vlasy plné marmelády a tvář od popela. Bajča dokázala vyžebrat

i nějaké penízky, což jen potvrdilo můj dohad. Místní blázen asi přebral, nabídli jsme mu vodu a jak se zdálo, měl světlou chvilku, bavíkovali jsme se o dědicovi, což

vyústilo v to, že dědic bude muž či žena okolo dvaceti a že je mezi námi. Bajča si chvilku myslela, že by třeba mohla být dědicem trůnu ona - nedivím se jí, pokuď šlo

o nábytek, měla zvrhlé představy. Snažil jsem se jí to logicky vymluvit, ale místní blázen řekl, že král byl kanec, takže by tu mohla býti nějaká šance, ale poznamenal

jsem, že to by mohla být šance i u místního prasete a tuto debatu ukončil. Kovář, to je kapitola sama pro sebe, můj deníčku, zdá se, že je to velmi rovný chlap, musím

jej začít více sledovat. Naše tajné spolky - trpaslík a Vimpy, se zatím inflintrovali do místního knězského fanatického spolku, což nám přinášelo jisté informace.

Po první přesnídávce, před druhou přesnídávkou ( okolo 15:11 )

Můj deníčku,

jakýsi farmář, nás požádal o pomoc, prý má na poli jakési dva podvodníky, kteří se vydávají za šlechtice a ničí mu jeho pole. Chápeš, ničí jídlo! Už jsme se sbírali, že

vyklepnem ty skřety, ale to musí počkat. Šli jsme tedy s ním k jeho poli. Jako vždy, neměli jsme chu» na taktiku ostatních a místo mečů a palic a kladiv a seker, jsme

tasili rozhovor. Jestli obvinění nebyli šlechtici, hráli to dost dobře, jenže prozradili se, když měli jít za Knězem a raději se dali na ústup. Než jsme se za nimi vydali,

místní sedlák se hrubě otočil proti jednomu podvodníkovi, což byla shodou okolností dívka - podvodník nebo ne, dívky se nemlátí, tak jsem mu to rychle vysvětlit a

vydal se za mezitím odcházejícími podvodníky. Obklíčili jsme je a v nestřežené chvilce, jsem rádobyšlechtičnu omráčil svým mečem. Druhý podvodník se dal na útek,

budiž mu země lehká. Jak jsem tak táhnul onu krásnou dívku do města, rozsypal se jí měšec, no, přecejenom jsem kavalír, tak jsem jí větší polovinu nechal a zbytek si

vzal jako za manipulační poplatek. U Kněze, který ji oživoval, jsem si šiml dalších drobností - místní boháč, který celou dobu oprhoval Knězem, před něj poklekl a

snažil se vykoupit tři nevinné duše. To mě tedy opravdu naštvalo a šel jsem se posilnit druhou přesnídávkou.

Po druhé přesnídávce, před pozdním obědem ( okolo 15:41 )

Můj deníčku,

viděl jsem Eskelwalkera, jak odvádí ty tři duše někam pryč. Cestou ještějk stačil on a jeho leníci zranit místního boháče a našeho trpaslíka. Raději jsem všechny

trpaslíkovi věci, což byla hromada peněz a jeden kouzelný prsten, vzal k sobě, obhlídnul jsem situaci a rozhodl se vše vsadit na jednu kartu. Zašel jsem za Mágem a

vytáhnul všechny trumfy, až na pánvičku na stůl. Udiveně na mě koukal, ale nakonec mi nabídl, a» pro něj zabiji kněze. V ten okamžik jsem si byl naprosto jistý, že

Mág nemá ani za mák radost, že by se mohl dědic vrátit, zatím co Kněz bude nestranný, jak slíbil. Vyžádal jsem si po Mágovi prsten naprosté ochrany před Knězskými

kouzli, spíše proti Eskelwalkerovi, který mezitím ty tři duše zabil a tvrdil, že je zanechal v lese. Budiž mu země lehká. Svoji náklonost jsem pokusil potvrdit prstenem

od trpaslíka, sežral to, salám. Naneštěstí pro Mága, v okamžik mého příchodu, přišla i stráž a obvinila jej s necromanství. Jedinej nemrtvák o kterým jsem věděl, byla

Spectra, která se nacházela v hradním sklepení a měla zabít všechny, kromě dědice, takžejk jsem nenápadně poslouchal. Mág se různě vykrucoval a snažil se

oblbnout strážného, což bylo zhruba tak těžké, jako zašlápnout švába. Strážce se jen blbě usmíval, čímž mi dal čas si to u Mága pořádně prohlédnout a všiml jsem si

lebky zastrčené v koutě za banánovou šlupkou. Rychle jsem s prstenem odešel, měl jsem hlad. Mág na mě pak ještě požádal, abych Kněze zatím nezabíjel, což mi

vyhovovalo, protože jsem stejně neznal svatá místa - raději jsem se na ně Kněze zeptal a ten mi je rád prozradil, chichi.

Po pozdním obědu, před první odpolední svačinou ( okolo 16:37 )

Můj deníčku,

přišla za námi sorta jakýchsi dobrodruhů, že by rádi vytvořili třetí stranu, nějakou mezi Mágem a Knězem. Srdečně jsem se této nabídce zasmál a řekl jim, že hobiti

již mají třetí stranu několik hodin, ale pokuď bude potřebovat naši pomoc, a» se na nás obrátí. Se sklopenýma ušima odešli a navíc tomu dal korunu jakýsi místní

šmudla, který se nás ptal, kde stále berem čerstvou vodu - byl jsem hodný, odkázal jsem jej na napajedlo. První svačina si vyžaduje trochu lepšejší papání a tak jsme

zašli do hospody s Bajčou a Smilem a z našetřených peněz, si objednali pořádnej kus žvance a já jsem se naučíkoval ještějk pěstovat plodiny, huray! A jak si tak

ležíkujeme a trávíme naši svačinku, kde se vzal, tu se vzal, z podzemí vylezl Golem. Měl štěstí, ve městě zrovna nebylo moc dobrodruhů, takžejk se na něj hned někdo

nevrhnul a nesnažil se jej zlikvidovat. Smily si všimnul, že má v ruce jakousi loutku a tak mu ji rychlým pohybem sebral. Golem jej mlčky a vytrvale následoval, načež

si Bajča všimla jakéhosi šému, tak mu jej také sebrala. Chvilku si také hrála s Golemem, kdy mě to napadlo. Po svých věrných hobitech, jsem si vyžádal jako loutku, tak

šém a když se ke mě Golem hrozivě blížil, zastrčil jsem šém do loutky. Dle mého očekávání, Golem znehybněl. S takovým Golemem toho moc nenaděláš, moc toho neumí,

nepokecáš a tak po chvilce přemýšlení, jsme jej zavedli za město, tam jej naložili dřevem na moje nové políčko a opět přivedli do města. Nechal jsem Golema spát a

pustil se s Bajčou a Smilym do budování zahrádky. Když jsem ji dodělali, všimli jsme si, že skoro celý hrad je prázdný, prý se jde na nějaké trotly, co stojí na

pramenu vody, nebo co. Nyní přišel náš čas, bylo mi jasné, že se musím rozhodnout rychle, dva páry očí ke mně vzhlížely. Okamžitě jsem věděl, co mám dělat a zavelel

jsem k odpolední svačině.

Po první odpolední svačinou, před brzkou večeří ( okolo 17:24 )

Můj deníčku,

Z hostinské se vyklubal člen tajného spolku, chtěla po nás, abychom získali Roh a předali jí ho. Moc toho nevěděla - přestože jsem použil prsten Hypnózy - jen, že

pojede v Karavaně Mithrilu jedoucí okolo města. Slíbil jsem, že uděláme co můžeme, ale moc jsem v to nevěřil. Čekali jsme u jídla na Karavanu, když tu přišla naše

"třetí" strana a žádala nás o dobrovolnou pomoc při napadení karavany. Odmítl jsem, protože naše plány byly větší, ale karavana již byla blízko a tak jsme se nakonec

přidali k útoku. No, Roh v karavaně nebyl, ale na druhou stranu, jsem získal všechen Mithril. Bleskově jsem jej schoval do blízkého mlází, abych jej později zakopal

na svém políčku. Nevím jak se to dozvěděli ostatní, můj deníčku, ale pravda je taková, že se ještějk odnášeli mrtví z Karavany a útočníků a už jsem měl před sebou

šest plně ozbrojených mužů. Chtěli vydat Mithril, ale nezalekl jsem se jich a počkal až se vypovídají. Představ si, že ti ňoumové, dokonce zaplatili kouzelníkům za

pomoc, cha chá! No, nechal jsem je domluvit a řekl jim, že o dělení nebyla žádná řeč. Zmateně se na sebe podívali a odešli. Netrvalo dlouho a přišel ke mně s prosíkem

sám velký Mág. Prý chce mithril na nějakej meč, to určitě! Ale na druhou stranu, nás nějakej dědic nezajímal, chtěli jsme trpasličí chleba. Poslal jsem Mága do kelu a

a» mi přinese trpasličí chleba a všechno mu dám. Věděl jsem, že je to nad jeho síly, ale co kdyby náhodou. Zatím se nám podařilo zjistit, o členech spolku Rohu a jaké

mají plány, líbili se mi, a nabídl jsem jim naši pomoc, ale bohužel, Roh jsme nenašli. Naše Bohatství se nějka rozkřiklo, dokonce i Kovář si přišel rozměnit. Jenže jak

se dalo předpokládat, ostatní, kteří ani netušili, že se v lese skrývá taková zlatá žíla, nás označili za zloděje, což jim ale nebránilo v tom, aby si od nás vzali kus

žvance...

Po brzké večeři, před pozdní přesnídávkou ( okolo 17:51 )

Můj deníčku,

už víme, kdo je dědic, zatímco ostatní stále tápou. Vyslal jsem pro něj Smila a šel vyjednat ochranu Kováře, jelikož jsem si nebyl jistý, komu jinému zde věřit a blázen

zrovna někde spal. Kovář nám nabídl naprostou nestranost, dal mi své Kovářské slovo, což mi stačilo. Spokojeně jsem se usmíval, den začínal být krásný. Kouzelníci

přišli somrovat o prsten, který mi Mág dal, ale poslal jsem je pro chleba. Kouzelníci začali vyhrožovat, ale setřel jsem je tím, že se ve hradě nesmí kouzlit. Chvilku se

na mě zmateně dívali, ale pak odešli. Velmi chytře pak za mnou poslali samotého Mága a stráčce, který byl již Správcem a že "venku" před hradem čeká vůz plnej

jídla a dokonce i trpasličího chleba. Bylo to průhledné jak elfí hlava prostřelená kuší proti jasnému slunci, poslal jsem je pro chleba. A tak se dál vesele bavím s

kovářem, když tu vidím, jak se za Bajčou zhmotnila postava a podřízla jí, než jsem stačil něco udělat, silná bolest a tma. Ano, tušíš správně, ti saláti mě podřízli. Když

mě pak Kněz přivedl do světa živých, jediné, co mi přibylo byla jizva na krku, jinka prsten a peníze byly pryč. Ještějk, že mám Mithril na dobrém místě. Ještějk jsem

stihl konec soudu a kouzelnicí, která místo aby se hrdě přiznala ke kouzlení, tak to trapně zapírala. Nevadí, pustili ji na svobodu, budiž ji země lehká. Sebral jsem

dýku a šel jsem ke kroužku okolo Mága a vztek mi začernil mysl. Což byla chyba, jelikož jsem si neuvědomil, že jsem Mágovy do pasu a když jsem jej zezadu obejmul,

a řízl, tak moje dýka nevinně sjela po přezce jeho pásku. Trochu mě rozhodilo, že druhou rukou, jsem nahmatal něco tvrdého, ale nejspíše měl Mág v kapse nějakej

kouzelnej svitek - bylo asi tak dlouhý. Nehodlal jsem se však vzdát a vrhnul se na všechny najednou. Když tu jakýsi kouzelník zvolal "Paralýza" a přiznám se Ti

deníčku, nic jiného jsem od nich ani neslyšel - jsou to lamy. Celé mé tělo ztuhlo a já se nemohl hnout. Naštěstí Bajča měla tolik duchapřítomnosti, že šla za mnou a

ostatní Mágovy poskoky omráčila. A také se ukázal Kovář, který skoro okamžitě potom, co jsem byl očarován, jednou ranou meče poslal k zemi onoho kouzelníka. Když

kouzlo povolilo, obešel jsem všech pět omráčených rádobykouzelnic a ukojil se na nich. Jako svoji uraženou pýchu. Všem jsem probodl srdce a nechal jsem je tam

ležet. Chvilku jsem uvažval o tom, že bych je také jako ony mě okradl - ale přece se nebudu snižovat na jejich úroveň.

Po pozdní přesnídávce, před první večeří ( okolo 15:41 )

Můj deníčku,

a bylo to tu. Dědic se objevil i se svou "třetí" stranou. Mág se uklidil do věže a Kněz se ukázal jako klaďas. Jeho koktání však budoucího krále mnoho neuspokojilo,

takže ten se chystal celé město kromě své družinky a možná nás, vyhladit. Vkročil jsem do toho a rázným gestem ukončil řeč Kněze, který ale nechtěl, když mu však

dědic ukázal to samé, ztichl. Z celého svého hobitího srdíška jsem mu řekl pravdu a nic než pravdu a k tomu mi dopomáhal Salám. Král se tvářil nevěřícně, ale když

jsem mu slíbil naprostou oddanost mého Hobitího komanda "Holé nohy" a Mithril ( tedy jenom polovinou, ale to jsem mu neřekl ), který jsem měl, souhlasil s testem se

Spectrou a za chvilku již byl králem. Mág a jeho banda se dala na útěk, aby se pak vrátila s hromadou skoro nesmrtelných nemrtvých, mezi nimi nemrtvý a nesmrtelný

upír, který mohl zemřít pouze za předpokladu, že zemře Král. Kněz se snažil, prosil svého Boha, až mu pot tekl v podpaždí a chránil do posledních sil Hrad a Krále.

Ani já jsem nezahálel a vlastním tělem jsem s pár ostatními chránili Krále do vyčerpání. Nakonec jsme nemrtvé porazili a Mága s jeho bandou, zahnali do věže do

nejvyššího patra. Když jsem šel pak s bombou za nimi, teleportovali se na vzdálený zámek, salámové, ponechal jsem bombu na místě, skočil do plachty a věž se zřítila.

Když mě Kněz přivedl k životu, zjistil jsem, že Krále sejmul Kovář, jelikož jsem Mág na poslední chvilku zmanipuloval. Grr, chleba nemám, ale patří mi tady ve hradě

pěkný kousek s mým políčkem a kovárnou.

Nakonec, konec dobrý, všechno dobré.

Zajímavá Larpová akce začátkem června, která se konala v krásném okolo zříceniny Zvířetice. Sešla se hromada báječných lidiček, zábavy tady bylo přehršel.

Každý večer oheň, kytary, zpěv, krásné ženy, jídlo, jídlo, jídlo. Co více si přát? Sobotní večer okořenil je Saladin, Tholdrin, Vaiwa a Auriel se svými kousky s ohněm.

Tiara dovezla kuře, organizátoři se postarali o stálý přísun vody ( hobiti :o) ), pro každého měli chleba, špekáček, dva. Celá akce se nesla ve znaku pohody a pohody,

bylo velmi málo hluchých míst, Cpčka opravdu předvedla velmi dobrou práci, obzláště pak z mého pohledu Hostinká Sargo, Sicco ( doufám ) Fea, Kovář Ravager,

Šlechtici Eithné a Zak a nezapomenutelný je Face, jako blázen ( bývalý král ) a jako Golem, Tholdrin jako Kněz a Durin jako Mág. Ostaní jsem moc neviděl, ale z

toho co jsem zalechl, jen velká spokojenost.

Ale abych jen nechválil, pár věcí se mi ( je to jen můj osobní názor ) nelíbilo. Občas se zdálo, že ani Cp neměli moc jasno, co všechno už prosáklo, když tam poté

Tholdrin trochu prskal, bylo to celkem nepříjemné, jak pro CePka, tak pro hráče, no, ve hradu snad byli jen hobiti .)

Také ale přístup některých hrčů k naprosto jednoduchým a základním pravidlům, jako je jídlo a místo přiznání chybky ( kterou by se nic nestalo ) se raději

hádají.

Nejvíce mě však trápí ten konec - ona bitva byla již dost únavná, pak se stala zdlouhavou, nakonec z toho udělali kouzelníci frašku, hlavně se zdálo, že nikdo moc

netuší, jak to vlastně má skončit.

Sice jako poslední slova, ale určitě ne v poslední řadě, bych chtěl poděkovat organizátorům akce, jmenovitě Face, Delruth, Slaanesh, Tholdrin, Fea.

Já sám osobně si nejvíce vážím práce, kterou dělala Fea, jí patří můj největší dík, udělala spoustu špinavé práce, starala se o ostatní, dělala vše pro tu nádhernou pohodu, kterou tato akcička oplývala. Děkuji Ti Feo, moc díky.

Málem bych zapomněl na nás všechny ostatní :o), děkuji všem co přijeli, co hráli, co se bavili, co nehráli, prostě díky Všem a příště ahoj!