Andor.cz - Dračí doupě online

Antracitově černá - 05. prosince 2013 18:17Zobrazit/Schovat reakci

Jen promiň, ne tercet (trojverší), ale kvartet (čtyřverší)...ráno jsem byl indisponovaný a i teď to není sláva.
Máš ale kliku, není snad erudovanějšího andořana na staré formy, než je Marigold. Myslím, že i ty villonky ti rád představí (tiše závidím takové vedení).
A můj počin neber za směrodatný. Pořád to má velké mezery. Ale vychází hlavně z tvých řádků. Problémem je šílená statická a mdlá kompozice (nemá to šťávu, nemá to pořádný obsah). Nemáš napětí či konfrontace témat, nemáš hloubkové motivy a ve čtyřverších máš pomalé obrazy, i díky četným opakovacím figurám. Já to jen trochu posunul na energičtější obrazovou smršť, ale i tak to má chatrné expresivní vzrušení. Téměř žádný obřadní patos, jak by jsi si přála. Ale na to potřebuješ rozpětí sloves, podst. a příd. jmen a další fígle, které, kdybych rozvedl, tak už bych mudroval.
Aneb hodil by se výklad klasických (rýmovaných) slok a jejich významová a výstavbová geometrie. Uvědomit si, které strofy mají tendence být lineární, které kruhové, které mixem obojího...na to se staví i obrazové tempo a dějové tempo atd...

a křehký babí čas - nostalgický, snivý,
spadl do dívčích řas - jak by nebyl živý,
a růst zrovna znovu - zvlčil dětmi lovu,
a chceme víc a víc - své vytí na měsíc,
a křehký zimní čas - uhořele tuhý
spadl do dívčích řas - do prostřené duhy,
a chceme víc a víc - do koloběhu vstříc!

Ano, Hejduk...to je přesně to, co máme s Marigoldem na mysli. Orten se ti bude líbit, protože jeden z těch nepochmurných témat je láska k přírodě.
Starší sbírky už musíš v knižní vazbě shánět jen po antikvariátech (zrovna Sova nebyl až na antologie vydán po revoluci, možná kvůli ideologickým - socialistickým - sympatiím). Ale symbolický kánon se sehnat dá v pohodě.

Předně všem děkuji za kritiku i chválu, obojího si velmi vážím.

Enderson:
Podzim mi, pravda, dělal problémy. Musela jsem změnil "Byl ... čas, ..." na "Nastal." A sama se tam vždy při čtení také trochu zasekávám.

Kim-chan:
Ano, nucenost v některých místech cítím také, přestože při psaní mi zrovna tyhle verše plynuly velmi lehce.

Marigold:
A tady už se začínám ztrácet a se studem přiznávám, že píšu - a nevím, co píšu.

Jisté klišoidní obraty jsem tentokrát neřešila, původně měly verše být jen laciným doplňkem životopisu jedné herní postavy. Ta ale nakonec vůbec nepřišla do hry a já si je vcelku oblíbila díky první sloce. Pak přišly na řadu menší úpravy, ale nic moc nevylepšily. Délka básně se zase odvíjí právě od toho - u každé části příběhu jsem měla dvě sloky. To samozřejmě neomlouvá, ale snad je to alespoň částečné vysvětlení zbytečného prodloužení. Nechtěla jsem už nic vymazat a jela jsem dál v zažitém rytmu. Což se mi zřejmě také nepovedlo.

Co se týká sdruženého rýmu, je to asi můj první vážnější pokus o něj, pokud nepočítám zoufalé pokusy o psaní v době, kdy jsem s ním úplně začínala.

Děkuji také za doporučení básníků. Doma mám jen jednu sbírku od Sovy, jinak mezi mé oblíbence patří především Puškin a Lermontov. A pak to, co zrovna mají v antikvariátu za pět korun - například Svatopluk Čech.

Beredur:
A teď jsem úplně ztracená, nejraději bych se schovala pod peřinu s baterkou a knihou a nevylezla napsat odpověď dřív, než bych pochopila alespoň to, co mi chválíš.

Na učebnici poezie jsem v knihovně nikdy nenarazila a ta jedna, kterou jsem měla v ruce ve škole, opravdu za moc nestála a především se nedala číst. Možná jsem jen byla líná nebo jsem toho tenkrát měla na čtení víc, už si ani nevybavím, kdy jsem se snažila dostat přes první kapitolu... Každopádně, abych nějak osvětlila, proč neumím dokonale odpovědět - jsem ve druhém ročníku střední školy, tedy je mi šestnáct let. Moje profesorka zjevně nemá ráda vázané verše a při konzultacích se dozvím nejvíce to, že jsou sice pěkné, ale rozhodně to není nic originálního, co by se dnes líbilo. A já zase nerada píšu bez formy, které bych se mohla držet. Mám ráda tu vázanost, vysoký styl a ráda bych v něm byla mnohem lepší, než jsem. Samozřejmě jsem se naučila druhy rýmů, formy... a mnoho o sonetech, villonských baladách aj. jsem věděla už na základní škole, ale že bychom probírali ženský a mužský rým, tercetové sloky nebo alexandrín, to se říct nedá. Ovšem, byly zmíněny a já si ze zvědavosti o verších často hledám víc, než si řekneme, ale podle internetu se neučím - a bez učitele, který by mi to názorně předvedl, to také není žádná sláva.

Chválil jsi mi tedy snahu střídat ženský a mužský typ rýmu. Musím ale přiznat, bohužel, že nebyla úmyslná. Psala jsem tak, jak jsem cítila, že se mi to líbí, že mi to jde vcelku lehce číst a že to (vzhledem k některým rýmům připomínajícím klišé) stačí jako doplněk životopisu.

Omlouvám se, snad budu příště schopná reagovat na konstruktivní kritiku lépe a dokážu dle ní na sobě víc zapracovat.

Tady je velká škoda v několika věcech. (Nechci mudrovat, ale...):
Co mrzí asi nejvíc...proč!? Potenciál na exkluzivní volnější alexandrin (jako Orten, jako Březina), dvanácti či třináctislabičný verš na řádek a přerývkou po šesté slabice a ty to lomíš do tercetových strof! To je na facku - promiň. (Prosím, překopat, bez strof, protože takhle zbytečně ničíš dravou dynamiku veršů a obrazů. Neskutečně). Pestrost rýmů ujde, a polysyndeton v podobě spojky a je až ortenovský. Neuvěřitelně promrhaná kompozice.

Byl křehký jarní čas - bezstarostně lehký,
spadl do dívčích řas - jak muž klínem děvky,
a růst nezměníš - a přec stavěl jsi mříž,
a chceme víc a víc - schází nám mnohá nic
a křehký letní čas - těžký, svůdně hravý,
spadl do dívčích řas, jak vtip co nebaví,
a růst (co víc si přát) - než bez stáří se prát,
a chceme víc a víc - vzduchu do žhavých plic.

atd...blesková změna.

(ke chvále by se věci našly - abych nebyl zase démonický ďas - líbí se snaha střídat mužský a ženský typ rýmu. Jen dotáhnout).

Hahahááááá!!! A budu to dneska zase já, kdo tam, kde se chvála pěje přinese chvíle pné beznaděje:-))

A teď vážně a seriózně:
Mě se líbí nápad, líbí se mi dokonce i to o co ses pokoušela, ALE slova a podání nedosahují myšlence ani po kotníky. Jak říkala Kim, některé rýmy působí nuceně, hodně nuceně, jiné lacině a některé strofy jsou opravdu hrozné.
Zvukově mi třeba vůbec neseděla ta druhá, hrozně mě to tahalo za uši. Navíc, jsou tam ty nucené rýmy.
Líbil se mi ze začátku nápad, že střídáš dva typy rýmu, a hlavně že je točíš v nějakém rytmu, byl jsem zklamán, když toto střídání postupně zmizelo a stalo se náhodilým.
Nemám nic proti experimentům, ale doporučuji, že pokud píšeš báseň s rýmy a strofami, drž se konkrétního typu rýmu, rozhodně ty to ABAB sedí více než sdružené AABB, protože tam se ještě více dopouštíš té nucenosti.

Navíc mi přijde báseň zbytečně dlouhá, osobně mysím, že by se vešla do šesti, pěti slok, kdy by si mohla mnohem více zhustit tu zde zbytečně roztahanou pointu a myšlenku.

Osobně doporučuji k přečtení Ortena, Hlaváčka, nebo třeba básníky píšící přírodní lyriku a symbolisty (Sova, Březina) tam uvidíš jak si hrají s přírodou (a samozřejmě Šrámek a raný Hrubín)...
To by ti mohlo pomoci se více uzavřít do symbů a z mnoha uděat méně vyšší kvality...

Mě se zdají některé rýmy trochu nucené, ale jinak se mi to také velmi líbí :)

Zajímavé. Využití odvážných rýmů a přesto docela jednoduchých, pravidelné opakování frází dobrý. Ale u Podzimu je to naprosto mimo. Proč? Zaškobrtl jsem se tam. Rozhodně to tam nesedí a ruší to.

Myšlenka je, svým spůsobem, hezká, zajímavá, inspirující. A docela se ti povedlo ji vyjádřit. Rozhodně to je velké plus :)
Mě se to líbí.