Andor.cz - Dračí doupě online

Knihovna

Cesta-2.částOblíbit

sten3612.jpg

Autor: StenoD

Sekce: Na pokračování

Publikováno: 19. června 2005 12:42

Průměrné hodnocení: 8.2, hodnotilo 11 uživatelů [detaily]

 
Konečně mám po závěrečných testech ve škole, takže jsem se pustil do psaní dalšího dílu, snad se to bude líbit. Možná se v tom ty stresy ještě totiž můžou trochu zračit...
 
goblini4979.jpg
Den druhý...Pokoušení štěstí


Ještě než jsem vyrazil na cestu, doplnil jsem své vyhládlé a vyprahlé tělo ze zásob ve vaku a nechal svého koně napást se svěží ranní trávy. Dlouho jsem však neotálel. Les jako by na mne volal a lákal mě svou vůní a stínem. Jemný šum stromů šeptal mým smyslům jedinou myšlenku - jít dál...
Jakmile jsem tedy spořádal snídani, přivolal jsem koně a s novým nadechnutím jej vedl směrem ke stínu lesa.

Jediný krok stačilo udělat, a já byl tímto kolosem pohlcen. Sám jsem jeho velikost neznal, ale podle řečí místních je neskutečně rozlehlý a zabírá velkou část celého království. Avšak já se tímto rozhodně nedal odradit a má noha poprvé dopadla na jemnou podlahu tohoto překrásného chrámu. Všude vládlo božské ticho, narušené pouze jemným ševelem stromů a šramocením místních obyvatel. Krása tohoto místa mne pohltila a já ji celou ani nestačil vnímat. Má hlava létala ze strany na stranu a pozorovala toto vyobrazení snad samotného nebe.
Zelené kapradiny mi smáčely chodidla, drobné keříky mne hladily po tvářích a tichý vítr v korunách stromů zcela pročistil mou mysl. Vše bylo tak přirozené, a přeci tak kouzelné. Sluneční paprsky letmo probleskovaly hustou střechou, tvořenou korunami stromů, a celý les byl na mnoha místech protkán malými potůčky, tekoucími z neznáma do neznáma.
Cítil jsem na sobě mnoho očí. Mnoho obyvatel lesa na mne hledělo a pozorovalo každý můj pohyb, každičký záchvěv snad i toho nejmenšího svalu na mém těle. Tak rád bych je také spatřil a poklonil se jejich kráse a vzdal hold jejich království, bohužel sám jsem pro ně byl vetřelcem - neznámou armádou, která putuje cizí zemí.

A tak pomalu plynul den. Můj pochod byl velmi pomalý, ale mně samotnému to vlastně ani nevadilo. Byl jsem rád a skoro jsem přijal tento les jako místo, kde bych chtěl strávit zbytek svého života. Můj kůň byl také spokojený, pln energie a přesto klidný. Spokojeně pohazoval svou hlavou a oháňkou zaháněl drobný hmyz, který snad jako jediný kazil krásu těchto míst.
Náhle však moje snění skončilo. Kdesi po mé pravici jsem zaslechl cosi podobného zvukům, jež vydává goblin.
Tohoto tvora jsem viděl a slyšel jen jednou, a to pouze v putovním cirkuse, který projížděl kolem našeho statku. Byl ošklivý. Velikostí se neodlišoval příliš od šestiletého dítěte. Celé tělo měl pokryté zelenohnědou, špinavou a zvrásněnou kůží. Znetvořenému obličeji dominovala velká ústa se špičatými zuby. Nad ústy na mě pak pomrkávala malá černá očka. Od lidí jsem se však dozvěděl, že jsou nebezpečnější, než se zdají být, a také velmi zákeřní. Dostal jsem mnoho informací o jejich zvycích a místech, kde žijí. Dozvěděl jsem se o špatnostech, kterými trápí své okolí, škodách, které páchají na domácím zvířectvu, a o honech, které jsou na ně pořádány.
I přes to vše má mysl chtěla tyto tvory spatřit. Vidět je také z pohledu nezávislého a neznalého pozorovatele, zahlédnout je jako volně žijící tvory. Přivázal jsem koně k nejbližšímu stromu a co nejtišším krokem se vydal k místu, odkud zvuky vycházely.
Našlapoval jsem co nejopatrněji a dával pozor na drobné větvičky, které by mohly mou přítomnost prozradit. Zvuk se pomalu přibližoval a ve mně začal vzrůstat dojem, že se jedná o hádku. Vím, šílenost, ale když jsem se přiblížil na dohled, tento dojem se potvrdil.
Přes výšku porostu jsem nemohl nic zahlédnout a celou dobu jsem se řídil jen podle sluchu. Postupoval jsem co nejvíce shrbený a pro každý posun vyhledával místo, za které bych se mohl schovat. Díky vysokému kapradí v tomto lese to nebyl problém, a já brzy dospěl k poslednímu bodu, za nějž jsem se mohl schovat. Byl jím velký keř, nacházející se na okraji palouku před malou jeskyní, porostlou jemným, zelenohnědým mechem.
Potichu a s největší opatrností jsem rozhrnul pár větví a můj zrak pohlédl na pětičlennou skupinu goblinů, jak se dva z nich tahají o mrtvého králíka a ostatní jen jejich sporu přihlížejí. Náhoda nakonec však vyřešila jejich spor a králík se roztrhl v půli. Oba goblini padli na zem a jejich kousky kořisti odletěly dál od nich. K mé smůle jeden zrovna poblíž mé skrýše. Na útěk jsem již neměl čas, a tak jsem se co nejvíce ponořil do keře, čekaje, co bude následovat.
Goblin se vztekle vydal za svým kouskem králíka, prskaje na ostatní, aby je nenapadlo se k jeho kořisti přiblížit. Rychle přiběhl k ležící zdechlině, nedaleko ode mne. Můj dech zpomalil a já se celou svou duší chtěl stát neviditelným.Přál jsem si, aby uchopil králíka a vrátil se hned zpět, aby mne nezahlédl, aby se na mě neotočil. Ani jedno z přání se mi však nevyplnilo. Jakmile goblin došel k mrtvému králíku, ihned se na něj hladově vrhl a začal jeho syrovou svalovinu trhat svými ostrými zuby. Udělalo se mi špatně.
Dlouho jsem to přemáhal, ale odpor, který jsem pocítil, mne přemohl a já se nakonec pozvracel. Tento čin však na mě upozornil. Goblin se zarazil a svýma prasečíma očkama zamrkal v mém směru. Když mě zahlédnul, spustil poplach - řval na celé kolo a králíkem bouchal o zem.
Zbylí čtyři ihned všeho nechali a seběhli se k němu. V rukou třímali dlouhé klacky a zběsile se rozhlíželi kolem, hledajíce příčinu povyku, který ztropil jejich společník. Mráz mne objal, když takřka sborově pohlédli na mě. Z jejich hrdel se ozvalo ohyzdné zakloktání a s napřaženými klacky se vrhli v mém směru.
Okamžitě jsem se postavil na nohy. Byl jsem dvakrát větší než oni, ale ani to nepomohlo překonat strach, který ve mně vzbudily pověsti a příběhy. Slyšel jsem o nich dost na to, abych se mohl obávat.
Rychle se ke mě blížili a já se zběsile ohlížel po něčem, co by mi mohlo pomoci v obraně a útěku. Nakonec můj pohled spatřil dlouhou větev, ležící kousek od jejich doupěte. Rozběhl jsem se k ní a pevně ji uchopil v rukou. Než jsem však stačil něco vymyslet, byli u mě a já se musel bránit jejich ranám. Nikdy jsem v něčem tak malém nepocítil tolik bojovnosti a síly. Dlouho jsem jim nedokázal vzdorovat, a navíc větev samotná ránu po ráně podléhala jejich síle a krátila se. Zbyla mi jediná naděje - útěk.
Větev jsem hodil po jednom z nich a okamžitě jsem se rozběhl směrem k mému koni. Štěstí mi přálo, jelikož jsem goblina strefil přímo do spánku a jeho společníci byli tímto skutkem na několik málo chvil doslova paralyzováni. To však netrvalo dlouho a já po chvíli za sebou slyšel jejich skřeky a dupot, který se čím dál tím více přibližoval.
Brzy jsem však zahlédl svého vraníka. Ten již větřil nebezpečí, které se za mnou blížilo, a neklidně přešlapoval na místě, kde jsem jej zanechal. Jedním tahem jsem odvázal uzdu od stromu. Kůň hodil splašeně hřívou a zůstal stát jen tak dlouho, abych mohl na něj nasednout. V ten okamžik byli již goblini u nás. Jeden z nich již chtěl udeřit mého oře do nohou. Kůň zaržál a jeho zadní noha odmrštila útočníka několik metrů daleko, kde zůstal ležet s rozdrcenou lebkou.
Poté jsem už ucítil vítr ve vlasech.
Vraník jako by lesem letěl. Vyhnul se každičkému hrbolu či pařezu a umně vybíral tu nejschůdnější cestu. Gobliní vrčení zůstalo daleko za námi a já si konečně oddechnul.
Jehličnany se začaly pomalu vytrácet a vystřídaly je listnaté stromy. Kůň konečně zpomalil a zhluboka nasával do svých nozder nový vzduch. Já s patřičnou dávkou úlevy a konečným pocitem bezpečí z něj sesednul a znaveně se položil do peřiny z napadaného listí.

Slunce se již pomalu ztrácelo někde v dáli a vše se pomalu chýlilo do stínu noci. Rozdělal jsem malý oheň, který bude pro mne držet stráž před nočními tvory a nedovolí jim přiblížit se blíže. Snědl jsem kousek z mých pomalu ubývajících zásob a uvázal koně.
Má únava byla veliká a v tuto chvíli mi bylo už vše jedno. I kdyby se zde naráz objevila desítka goblinů, já bych na to nedbal. Mé tělo chtělo jediné – spát, a já se pomalu ubral do světa ničím nerušených snů...
 

Komentáře, názory, hodnocení

Lentilka - 13. března 2006 20:36
temnychodes9172.jpg
Sqoupe ty jenom kritizujes a neumíš nic uznat sice to není uplne nejlepší protože jestě není nejlepší spisovatel
a jeste rikaš že to nema náboj to je uplně samé když si přečteč roman a řikas to bylo nudný a nemělo to žádnou akci sorry STENOD to nebyla narážka že to je román.Jinak Zatim
 
pelleron - 22. července 2005 14:31
moje6321.jpg
Felix - 17.Července 2005 19:30
Pohoda, ale vykat mi nemusíš ; )
Každý má svůj styl hodoncení...
 
Felix - 17. července 2005 19:30
6ebbe3b8209eec07c386a3653c40024b6709681687866848294.jpg
pelleron - 10.Července 2005 22:14
Ale neber to nějak špatně...prostě jen nesouhlasím se stylem vaší kritiky.
 
Felix - 17. července 2005 11:20
6ebbe3b8209eec07c386a3653c40024b6709681687866848294.jpg
pelleron - 10.Července 2005 22:14
No...když jsi se přihlásila ;o)

 
andořátko - 13. července 2005 01:06
girl_reading_book3224.jpg
Musím souhlasit s tím chlápkem, jehož jméno je delší než moje výplatní páska (bohužel). Není to prostě důvod číst a po přečtení nic nezůstane. Navíc styl je takový - nevypsaný, ale hlavně vypiplaný moc i málo. Je dobré, že je konzistentní, ale čte se těžce a je třeba se soustředit, oko sice nezakopává o kameny, ale škobrtá po hrubém písku.
 
Elezrocizmorontaniel - 11. července 2005 20:11
image18925.jpg
Dočetl jsem. Opravdu mi to přišlo nudné.
 
StenoD - 11. července 2005 20:06
sten3612.jpg
Elezrocizmorontaniel - 11.Července 2005 19:50
jak můžeš hodnotit něco, co jsi nepřečetl celé, i kdyby to celé bylo stejně nudné tak přece nejde bez celkového přečtení hodnotit...Jakou by to pak mělo váhu?
 
squop - 11. července 2005 19:55
images80752black8374.jpg
Elezrocizmorontaniel - 11.Července 2005 19:50
já s ním souhlasím...
 
Elezrocizmorontaniel - 11. července 2005 19:50
image18925.jpg
Musím se trochu omluvit, nebo» mé hodnocení se vztahuje pouze na první dva odstavce. Dále číst mě tvé umění opravdu nedonutilo.
Popis je dobrý po stránce řemeslné, nicméně tomu chybí "náboj", něco, co by mě nutilo číst dále. Tudíž mi nezbývá než souhlasit se Squopem, zajímavý popisný příběh se ti opravdu nevyvedl.
Jedná se o můj subjektivní názor, který se nemusí nikomu líbit a nikoho nenutím s ním souhlasit.
 
squop - 11. července 2005 19:37
images80752black8374.jpg
StenoD - 11.Července 2005 19:34
I popisný příběh se dá napsat tak aby byl zajímavý...to se ale tobě nepodařilo
 
StenoD - 11. července 2005 19:34
sten3612.jpg
squop - 11.Července 2005 19:03
No to mi podle tvého posledního příspěvku nějak nepřišlo. Myslím, že ti to zrovna jedno při rozhodování nebylo....

Náboj? Chytlavost? Tohle je výpravně popisný příběh, žádná akční řež. A ani jako akci to neprezentuju. Podle tvého úsudku je například půlka Pána Prstenů nechytlavá blbost jak to tak vidím, jelikož i tam víc jak polovinu děje tvoří cestování hobitů jen někdy protnuté akcí, nábojem-jak ty říkáš...
 
squop - 11. července 2005 19:03
images80752black8374.jpg
chybí tomu něco jako opravdovej náboj, nějaká chytlavost, prostě něco co by člověka opravdu upoutalo natolik aby četl se zatajeným dechem. A to jestli jsi nebo nejsi spokojený mi je úplně jedno
 
StenoD - 11. července 2005 18:51
sten3612.jpg
squop - 11.Července 2005 18:45
No nevím, zatím jsi jediný komu se to ve velké míře nelíbilo. A podle tvé "kritiky" se jedná podle mě spíš o útok na mou spokojenost s článkem...
 
squop - 11. července 2005 18:45
images80752black8374.jpg
Nic moc. I na zabití dlouhé chvíle to stačí jen stěží. Už kůli tobě doufám že nemáš nějaké literární ambice, protože na to prostě nemáš.
 
StenoD - 11. července 2005 12:05
sten3612.jpg
Díky za vaše komentáře i vaše hodnocení. Jsem rád, že se povídka zatím celkem líbí. Teď trošku zhrnu vaše příspěvky:


Licee - 06.Července 2005 10:19Eveline - 06.Července 2005 12:35
Jsem rád, že se vám to líbilo, doufám, že i další díl se zalíbí, už jsem ho poslal do oběhu. Jen se mi zdá ve finálním důsledku trošku odlišný, ale to konečně určíte až vy samy.

Felix - 06.Července 2005 20:33
I zasmál? U dalšího dílu se smát nebudeš, zajdu trošku hloub do příběhu....A ty chyby, co jsi mi vytknul-člověk se něčeho prostě nezbaví=)

Hanako - 07.Července 2005 22:30
Přesně tak jsem to chtěl vyjádřit-fantasy svět v celé kráse, trochu skloubit popis s výpravou. Bohužel někdy člověk musí od velkého popisování upustit.

Keirea - 08.Července 2005 08:31
Díky...Co máš proti bouchání? =))

pelleron - 10.Července 2005 22:12
Na tom popisu jsem si dal záležet, ale potom jsem musel zbrzdit-zaprvé by byla povídka šíleně dlouhá a za druhé by to někdy ubíralo na spádu. Třeba v dalším díle toho popisu už zase moc není, však uvidíš...Ale jinak díky...

Speciálně pro Andořátko-rád bych slyšel tvůj komentář, když už jsi hodnotil(a). Víš, myslím, že to k tomu patří-odůvodnit své rozhodnutí, zvláště když je udáváno v jednu hodinu v noci.
 
pelleron - 10. července 2005 22:14
moje6321.jpg
Felix - 06.Července 2005 20:33Že by to byla narážka na mě? : )
 
pelleron - 10. července 2005 22:12
moje6321.jpg
Moc se mi líbil popis toho lesa. Bylo to takové živé a citlivé.
Krásně se mi to představovalo. Úplně na mě padl klid, jaký v něm musel vládnout, a zároveň pohyb, ve kterém se neustále nacházel.
Vážně skvělé. Škoda, že tak nebylo napsané všechno.

Ten souboj mi přišel zbytečně zdlouhavý a moc mě nebavil.

Ze začátku, pak už jsem to tolik nevnímala, se ti tam vyskytovalo hodně zájmen osobních a ukazovacích.
Myslím, že by bylo lepší se tomu příště vyhnout.

Ve dvou větách jsi použil slovesa, která si myslím, že se tam použít nesmí:
můj zrak pohlédl na pětičlennou skupinu
můj pohled spatřil

Popis lesa byl opravdu výborný, zbytek se mi zas až tolik nelíbil
Dávám 7 bodů.
 
Hanako - 09. července 2005 19:36
x1550687641.jpg
Tak... a to se mi na tom právě moc líbí, jak autor píše takovým naivním slohem mladého vesnického kluka(?). Žádné kyber super, moc pěkné, fakt!
 
Keirea - 08. července 2005 08:31
keirea_ab_weah8917.gif
Hezké počtení, vše si lze dobře představit...
Někde bych možná použila jiná slova, (např. že goblin králíkem o zem mlátil a ne bouchal, což mi přijde takové dětské) ale to jsou jen detaily, jinak moc pěkné
 
Hanako - 07. července 2005 22:30
x1550687641.jpg
Nice, opravdu moc. Tak si to vše představuji, rpg, světy, drd a vůbec vše. Člověku se o tom krásně sní, když to čte, tvůj styl k tomu úplně vybízí. Sice sem nečet jedničku, ale hned jdu na to=)
 
Felix - 06. července 2005 20:33
6ebbe3b8209eec07c386a3653c40024b6709681687866848294.jpg
Hezká...

Četlo se dobře...snilo se dobře...představovalo se dobře...a při části s pozvracením hlavního hrdiny jsem se i zasmál.

Však povídka měla i své malé mouchy, které jsme probírali na icq. Tedy,… zde je zmiňovat nebudu.
A tahat se s tebou o slovíčka a přetvářet tvou povídku k obrazu svému, taky nebudu. Na to jsou zde jiní...*povzdech*… bohužel

Dávám… 9
 
Eveline - 06. července 2005 12:35
screen shot 2013-12-16 at 172744.38
Velice se mi to líbilo. Sice si už vůbec nepamatuji na první část, ale to mi nebránilo číst druhou. Líbí se mi tvůj styl psaní, prostě a čistě, je to moc hezký.
Ani nevím, co bych ti vytkla. Myslím, že 10 si určitě zasloužíš.
 
Licee - 06. července 2005 10:19
ik33029.jpg
Myslím, že se mi to líbilo ještě víc než ten první díl. Je to velice pěkně napsané. Líbí se mi tvůj styl psaní a popisování všeho co cítíš jako ten mladík. I scéna s gobliny byla hezká....
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.065587043762207 sekund

na začátek stránky