Andor.cz - Dračí doupě online

Jednoho dne se v jedné malé elfské vesnici narodilo dítě. Dítě tak odlišné od ostatních elfů svou silou, až bylo přivedeno před mocné mágy. Ale ani oni nevěděli, co je toto zvláštní dítě zač.
A tak byli nuceni jej poslat před jednoho z nejvyšších elfů.
Před věštce.
Ten ale tímto dítětem byl zneklidněn.
"Čí je to dítě?!" prohlásil do davu s rozzuřeným obličejem.
Bylo ticho a elfský lid se rozhlížel kolem sebe, dokud se nepřiznala jedna žena.
Zvedla ruku a svou hlavu vztyčila nahoru. "To dítě, je moje." Přiznala řádně, jak by na svém postu vůči věštci měla.
Věštec si něco zareptal pod nosem. Nesnášel tyhle případy, kdy musel řešit něco velmi naléhavého. A hlavně takovouhle velkou věc. "Milá dámo." Promluvil k ženě před ním. "Jaké jste měla sny před narozením syna?" zeptal se tak nahlas, aby ho slyšeli i všichni vzadu.
Žena chvíli mlčela a přemýšlela. Vzpomínala na tyto sny. "Byla tam všude krev. Všude byla spousta mrtvých těl, elfských a lidských. Kolem nich plápolal rudý oheň. Poté se mi tam vždy zjevila silueta dlouhovlasého mladíka. Stál ke mně otočený zády. Stál tam jen tak, bez pohybu. Najednou ale uvolnil své tělo. Ruce mu padly k zádům a najednou se přeměnil ve draka. Stál tam pořád bez pohybu, ale najednou se vznesl k nebi a svým mocným ohněm spálil každého, kdo se mu postavil do cesty. Když přistál zpátky na zemi, otočil se na mně. V tu chvíli jsem se vždy vzbudila." Řekla žena a podívala se na věštce, který byl pár metrů od ní.
"Víte, co to znamená?" svým pohledem projel všechny elfy v místnosti. Ti jen mlčeli. "Znamená to, že tuhle ženu v noci navštívil drak, který na sebe vzal elfí podobu. Zneužil mladé tělo této ženy a oplodnil ji, čímž automaticky do potomka předal své geny!"
Elfové nevěřili svým vlastním uším. Mezi všemi vypukla obrovská debata, dokud se jeden z nich neozval. "A co je to dítě zač? Máme se ho začít bát nebose ho zbavit?" zeptal se dosti nahlas, aby ho věštec dobře slyšel a mohl na jeho otázku odpovědět.
Matku dítěte tato otázka šokovala. S naději v obličeji a v očích se podívala na muže před sebou a doufala, že nezvolí druhou nabídnutou možnost.
"To v žádném případě!" zavrčel a nesouhlasně zatřásl hlavou. "Toto dítě bylo zvoleno samotným dračím bohem! Je drakorozený!" oznámil všem okolo sebe. "Díky němu vyhrajeme spousty bitev, zaslouží si být uctíván!" vykřiknul. "Ale pozor! Jeho matka nám řekla, že ve svém snu spatřila děsivou krvavou válku. V nejbližší době se nějaká odehraje a on-!" věštec se na spící dítě ohlédl. "on nám dopomůže k vítězství!"

Léta plynula a z malého nevinného dítěte rostl bojovník tělem i duší. Od počátku, kdy se postavil na nohy mu byl do rukou dán meč. Tvrdě trénoval již od svého dětství a každý mu vtloukával do hlavy jeho osud.
Byl nucen trénovat různé útoky a číst tajné svitky napsané v dračím jazyce. Byl totiž jediný, kdo tomuto jazyku rozuměl.
Všichni ho nazývali Drakorozeným, snad ani jiné jméno neměl. Jen jeho matka ho vždy chtěla jinak oslovit, ale nemohla.
Měla to zakázáno.
Ale jak chlapec rostl do dospělého muže a sílil, tak se měnily i doby.
Jak předpověděl věštec, brzy po chlapcovém narození se rozpoutala válka mezi elfy a lidmi.
Tyto neklidné boje přerostli ve válku trvající patnáct let.
V den chlapcových šestnáctých narozenin byl mladý Drakorozený poslán do své první bitvy.
Jako jediný zde byl tak mladý, ale i přesto ze všech byl nejmoudřejší a nejsilnější.
Stál s ostatními na kopci a pozoroval s nimi boj pod sebou.¨
Všude, na kdysi zelené trávě, na úrodné půdě, byla krev. Stromy, keře a květiny umíraly v žáru ohně.
"Drakorozený." Promluvil k němu jeden z vyšších mágů.
Chlapec se otočil. Měl dlouhé tmavé vlasy a světlé oči, které se mu měnily podle nálady. "Ano?" dal mu pokyn k mluvě.
"Modlíme se za tvé vítězství." Řekl směrem k němu klidným, ale vystrašeným hlasem.
Drakorozený, jinak mu snad nikdy ani neřekli. Vždy, když ho chtěl někdo oslovit jinak, byl krutě potrestán. Brali to totiž jako pošpinění daru, který jim dračí bůh dal.
Matka ještě naposledy objala svého syna. "Buď opatrný. Modlím se za tvé vítězství." Šeptla mu do ucha a lehce ho políbila na čelo. Než se otočil, stihla se ještě smutně pousmát.
Chlapec se otočil k elfům zády. Uklidnil svou mysl a zhluboka se nadechl. Uvolnil své tělo.
A tak, jak jeho matka viděla ve svém snu, když ho čekala, tak se jeho ruce proměnily do nádherných černých křídel s odleskem onyxové barvy. Na jeho kůži se začali utvářet šupiny stejné barvy, jako byly křídla. Prodloužil se mu krk. Zuby se zaostřily do tesáků a zorničky se přeměnily na dračí.
Byl kompletně proměněn na draka.
Mávnul křídly a vzlétnul do nebes. Přitom zmiznul v oblacích.
Elfští vojáci ihned věděli, že se musejí stáhnout a tak to také udělali. Ihned na to se z nebe vynořil mocný ničící oheň, který spálil vše, co mu přišlo do cesty. Včetně lidských nepřátel.
Lidská rasa nebyla připravena na útok tak mocné bytosti, jako draka, a tak patnáct let trvající válka skončila v pouhých patnácti vteřinách.
Drakorozený jako drak přistál na pevné zemi, čímž rozvířil prach. Chvíli bylo ticho a jediné, co bylo slyšet, bylo praskání ohně a jeho chladný dech.
Elfové zatajili své dýchání a pozorovali obřího draka před sebou.
Otočil se. Jeho oči prahly po krvi. Podíval se nahoru na kopec, na svou matku.
"Drakorozený." Šeptla tiše. Věděla, co se stane. Věděla to už od samého začátku, ale nikomu nic neřekla.
Drak vyletěl k nebesům a zamířil si to ke své matce. Chlapce jeho dračí geny ovládly, i přes to, jak těžký jeho výcvik byl. Chytil do svých spárů její křehké tělo a odletěl s ní vysoko do oblak.

Dodnes nikdo neví, co se s nimi poté stalo.
Říká se, že mladí draci potřebují ke svému životu nějakého milého tvora. Právě proto si Drakorozený odnesl svou matku.
Protože ona jediná ho měla doopravdy ráda a milovala ho, jako syna a ne jako někoho, kdo jim bude vyhrávat války.
Protože ona jediná mu chtěla říkat jinak než Drakorozený.
Doma, v soukromí, kde je nikdo nesledoval a neslyšel, mu říkala Almion.