Andor.cz - Dračí doupě online

Můj milý deníčku. Nejsem si příliš jistý, jak si to Otec představuje, ale dal mi tak nějak do péče Konráda. Oznámil mi, že je to prý můj bratr a že bych na něj měl být hodný. Já ti nevím. Rád bych, ale pořád mám pocit, že tehdy, kdež jsme ho na Nostramu našli, se pokusil si vyškrábat oči poté, co se tak nějak podíval na mě. Beru si to dost osobně! Já chápu, že jsem vypadal blbě, páč jsem měl boty zaneřáděné od nějakých sraček, nebo co – ale hej! Mají to tam po ulicích všude a lezou v tom červi! Chtěl jsem mezitím jakoby hopkat – ale Dorn mi řekl, abych se nechoval jako herečka, tak jsem sakra musel zatnout zuby a tvářit se, že mi nevadí, že tudyhle projdu játrou v pozdním stádiu rozkladu a todle opravdu není lidský mozek, to, na čem se krmí ti havrani. BĚS! Ale to přece není důvod, aby si jeden vyškrábával oči. Otec říká, že si to nemám brát osobně. Že Konrád se vůbec nedíval na mě, ale trpí nějakou poruchou a má pocit, že má jakési temné vize. Dorn říká, že jsem debil. Já říkám, že Konrád líže nějaký halucinogenní žáby!
No – a s tímhle musím pracovat. Dokonce to Otec nastěhoval do mého pokoje, protože má pocit, že bude bezpečnější, když na něj někdo zpočátku dohlídne. HRŮZA! Ferrus si ze mě dělá srandu, že budeme pořádat pyžamový párty. Já nechci.

Den 1

Tahle noc byla krušná. Když jsem se ve tři ráno probudil, Konrád neležel v posteli. Trošku mě to znepokojilo, protože mi táta říkal, že na něj mám dávat pozor a že cokoli se mu stane, jde na mý triko. Na mý triko s orlicí, abych byl přesný. Což asi znamená, že pokud to podělám, tak mi ji veme a všichni ti parchanti, kteří mi ji nikdy nepřáli, se mi vysmějou. Když jsem se zvedl a šel to zkontrolovat, zpod postele mě chytila za kotník studená, kostnatá ruka. Málem jsem se počural.
Ráno nebylo o nic lepší. Konrád, jak se zdá, spal pod mojí postelí celou noc. Jak to vím? Ráno chytil další z těch svých vizionářských záchvatů a začal sebou mrskat! A to tak silně, že mě vyhodil z postele i s matrací.
Zatracená práce. Zatracenej Konrád. Zatracenej táta!

Mám jej prý socializovat a začlenit do společnosti. Nechápu, jak to mám dělat. Vzal jsem ho ráno do jídelny, ale vypadal, že asi nemá hlad, nebo já nevím. Celou dobu tak nějak seděl a civěl na Hora, který se tam cpal s tím, že je prej ve vývinu a než přebere po Otci křižádu, musí pojíst ještě hodně polívky. Nechápu, proč teda žere smažený vejce, když káže polívku, ale Horus je Horus. Snažil jsem se Konrádovi vysvětlit, že to, co leží před ním, je ovesná kaše s ovocem a že je to výživné a zdravé. Jenom se na mě… tak nějak podíval, překlopil mi misku na hlavu a pak zalezl pod stůl, protože na něj začalo zpoza okna svítit slunce. Nenávidím ho.

Zbytek dne jsem trucoval ve Ferrově pokoji. Večer mi přišel Dorn, ta krysa, říct, že slyšel něco o tom, že tady někdo asi přijde o orlici. Kčertu s ním! Taky by mohl konečně odletět dělat něco užitečného. Lorgar zmizel už předevčírem. To Dorn nemá nic lepšího na práci, než mě štvát?
Stejně si myslím, že se nic nestane, když se na Konráda dneska vybodnu. Zabral jsem Ferrovi postel. To má za tu pyžamovou párty!

Den 2

Ráno mě přišel do Ferrova pokoje sprdnout Horus. Prý, že Konrád vyšplhal v noci kamsi na parapet pod chrlič, kde celou dobu visel hlavou dolů. A cože jsem jako dělal, že na něj nedávám pozor. To snad není možný. Určitě to na mě prásknul Dorn. Ještě, že zítra letí konečně doprdele a já budu mít klid. Teda skoro. Pořád mám na krku toho divňouse. Když je řeč o divňousovi, ráno dokonce jedl. Sice jedl společně s Horem smažený párky a slaninu, s čímž ze zásady nesouhlasím, protože měl mít salát s tofu a rajčaty, jako civilizovaný člověk, ale můžu být rád, že tu slaninu nemám ve vlasech, takže si odškrtávám úspěch. Částečný. Jedl to dezertní vidličkou. Bude třeba zapracovat na etiketě.

Dnes jsem se tedy pustil do začlenění bubáka do civilizace. Vzal jsem to z gruntu, přinutil jsem ho, aby si umyl vlasy. Prvně jsem myslel, že je budu muset vzít strojkem a udělat mu účes „Na Lorgara,“ jak to měl zacuchané a slepené krví a mastnotou, ale nakonec jsem, ve jménu otce a třetí legie, dokonale vybojoval i tuhle předem prohranou bitvu. Pomohly mi v tom dvě pixle byzantinského kondicionéru. Trochu se u toho vrtěl a prskal něco nostramsky. Nerozumím mu ani slovo, ale pravděpodobně se jednalo o nějaké homofobní nadávky. No aby se neposral. Taky ho nemám rád! A to ještě může být vděčný, že jsem na něj vypatlal svoji nejlepší kosmetiku.

Postěžoval jsem si Ferrovi, že jsem si to šetřil na speciální příležitost. Jenže mě asi nechápe, protože taky moc vlasů nemá! Řekl mi, že mu přijde, že odvšivení našeho bratra je speciální dost. ODVŠIVENÍ! Teď mám kvůli němu stihomam! Co když má Konrád vši a já si jich neVŠIml? Ferrus je taky svině, převlečená za kamaráda. Asi napíšu Sanguiniovi. Ten mě pochopí. Je takový soucitný a tak vůbec. Možná, že bude mít charitativní náladu a nechá Konrádovi jednu pixlu toho speciálního kondicionéru taky poslat. Doufám, že to udělá, protože si ji pak tajně zabavím pro sebe. Možná mu pošle i nějaký ten antiparazitní šampon. Vím, že ho používá na to svoje peří! Čas od času se začne hrozně drbat a ošívat – a další den mu křídla děsně smrděj dezinfekcí. Snaží se to ututlat. Nejsem blbý!

Horus u oběda utrousil, že pokud se bojím vší, můžu ho zkusit odvšivit petrolejem. Že jemu to kdysi zabralo, když byl malej. Jo – když vidím, kolik má Horus vlasů, myslím, že mu to zabralo víc, než by chtěl. A možná si to vzalo i kus mozku, jinak by neobědval OPĚTNĚ smažený jídlo! Konrád si zalezl s ručníkem na hlavě do nejtemnějšího rožku a cpe do sebe smažák s pomfrity. Ach jo.

Večer jsem se Konrádovi snažil vysvětlit něco o Impériu. Znepokojuje mě, že vůbec nemluví, jenom se na mě občas TAK dívá. Je děsivý. Navíc mi přijde, že s mými názory nesouhlasí… no anebo neví, co je to Merická Pop music a já mu to vysvětlil blbě. Každopádně jsem mu asi konečně vyložil dost jasně, že se spí NA posteli a ne pod ní, nebo na garnýži nebo pod chrličem. Takže jsem vlastně úspěšný a táta Císař na mě bude hrdý!

Den 3

Ráno jsem řval. Hodně a hodně nahlas. Ten vřískot přilákal Hora, který mi tak nějak přišel říct, abych laskavě nevřeštěl jak blondýna z lacinýho hororu, že on do noci něco řešil se svojí legií a chce se ještě párkrát pořádně vyspat, než odletí dobývat vesmír v otcově jméně. Jenže já si jako ta blondýna z lacinýho hororu přijdu!
Konrád totiž během noci vlezl do skříně, kde asi usnul. Když jsem si ráno šel pro čisté spodní prádlo, tak… jsem zjistil, že z nějakého důvodu potřebuji prádlo vyměnit o něco urgentněji, než před minutou. Je to hrozně ponižující.
Ferrus říká, že Konrád celou svou dosavadní životní strategii založil na děsu a strachu – a že to není žádná ostuda, pochcat se z něj. Říká to ale s takovým pobaveným úsměvem, že mu to moc nevěřím. Doufám, že se todle nedostane k Dornovi. Nebo Roboutovi, to je taky řádný kretén.

Ptal jsem se Konráda u snídaně, proč to udělal. Jenom se tak nějak usmál a začal do sebe ládovat vaječinu se šunkou a slaninou. Děsí mě čím dál víc.
Na dopoledne jsem naplánoval procházku palácem. Nechápu, proč se Konrád pořád plíží podél zdi, aby byl ve stínu. Vypadá, že je trochu fotofobní. Řekl jsem mu, že fotofobní jsou taky třeba žižaly. Podíval se na mě takovým stylem, že jsem se zařekl, že asi přestanu tak na týden až dva pít jakékoli tekutiny. Protože jsem z toho vyčetl, že se mu moje narážka na žížaly nelíbí a že se mi pomstí.
Na terasu na sluníčko se mnou nechtěl. A Dorn, který by mu tam mohl postavit pergolu, dneska ráno odletěl. Kčertu s Dornem! Zrovna, když by k něčemu mohl být! Dělá mi to schválně. Nenávidím ho!

Večer jsme měli s Konrádem první trénink šermu. Byla to hrůza. Jako doslova. Vůbec se nesoustředí na to, co má dělat a asi nechápe, co po něm chci, protože po prvních pěti sekundách odskočil k vypínači, zhasl všechna světla a zatímco jsem byl dezorientovaný, drapl mě za nohu, strhl na zem, odvlekl, zabalil do závěsu a pověsil na strop, jako nějaký kokon, nebo já nevím co. Utáhl to fakt pevně. Pak mi vykládal strašidelnou historku a nakonec se vytratil a nechal mě tam viset. Nevím, jak dlouho jsem tam visel, ale nakonec mě naštěstí našel Ferrus, který se po mně začal shánět. Za normálních okolností bych byl uražený, že se po mně sháněl, protože si myslel, že někde trucuju – ale takhle jsem se zmohl jenom na tichý pláč, zašeptané „děkuju“ a křečovité objetí, když mě odnášel pryč.

Konrád jde z mého pokoje. Myslím to vážně!