Andor.cz - Dračí doupě online

Knihovna

Agentura - střípek prvníOblíbit

nif2820.jpg

Autor: DTL

Sekce: Na pokračování

Publikováno: 21. června 2005 21:01

Průměrné hodnocení: 9.5, hodnotilo 8 uživatelů [detaily]

 
Už to bude víc než dva roky, kdy jsem naposled stvořila povídku. Tak jsem si teď po zkouškách udělala radost, našla čas, začala psát, a kvůli tvůrčímu přetlaku se mi najednou vyhrnulo tolik nápadů k jednomu příběhu, že jsem neměla sílu sepsat to dohromady. (Taky by pak nikdo neměl sílu to přečíst.) Proto Na pokračování.
Uvítám veškerou kritiku, konstruktivní i nekonstruktivní, výkřiku obdivu i odporu, připomínky k logice i stylistice, jakož i jakékoliv další poznatky...
 

Dveře výtahové kabiny se s cinknutím otevřely. Vystoupil mladík, vysoký brunet ve vlněném svetru a béžových riflích. Vyrazil do spleti liduprázdných koridorů, tlumeně osvětlených bioluminiscenčními panely ve zdi, a vlastní kroky mu hluše zněly v uších. Dýchal zhluboka a snažil se přitom ignorovat mrazení v zádech. Vzrušení, očekávání a nervozita ho ovládaly víc, než by si byl přál.
Po cestě míjel desítky dveří. Všechny vypadaly naprosto stejně, odlišovala je jen čísla na cedulkách nastřelených do pravého horního rohu. Očima hledal pět set padesát devítku; v duchu si přitom opakoval, co má vyřídit.
Konečně našel, co hledal...číslo 559. Zastavil se, prohrábl rukou krátké, husté vlasy a odkašlal si. Pokusil se zkrotit svoji nervozitu jedním mimořádně hlubokým nádechem a hlasitým vydechnutím. Bez dalších okolků pak přistoupil ke dveřím a energicky zaklepal.

***


Otevřela mu malá černovlasá holčička s nepřirozeně klidným výrazem ve tváři. Na pohled jí mohlo být tak deset let. Měla na sobě modře kostkovanou flanelovou košili a červené šortky. Zaskočilo ho to. Nepředstavoval si, že Sentra Sarré by mohla vypadat takhle.
"Vy jste tu nový?" přeměřila si ho dívka pohledem.
"Uch...ano. Promiňte," vzpamatoval se konečně. "Brian Mothley, madam," zesílil hlas, vypjal hruď a ruce připlácnul k tělu. "Přijali mě před týdnem, k bezpečnosti. K technikům," upřesnil.
"Takže jsi od nás," kývla černovláska spokojeně hlavou. "Proč jdeš za mnou?"
"Mám vám vyřídit vzkaz, madam...eh, Sentro," opravil se. "Máte se okamžitě vypravit na cestu; z kanceláře už vám poslali podrobné informace..." Všiml si jejího stále zachmuřenějšího výrazu a rychle dodal: "Taky mám vyřídit, že případné námitky s vámi probere pan Giernan." Tahle věta byla zaklínadlo - kdyby nepomohla ona, tak už ho před vztekem Sentry nic nezachrání. Ačkoliv, o Sentře Sarré nikdy neslyšel, že by byla prchlivá. Možná jí zmínka o Giernanovi měla jen naznačit naléhavost situace.
"Do háje," vzdychla holčička otráveně. "Vždy» jsem se teprve před chvílí vrátila! A» pošlou někoho jiného."
"Nikdo jiný se tam nestihne dostat včas, Sentro. Je to přes půl světa, někde v Evropě - a každý, kdo by si tam mohl vytvořit Vchod, je někde venku. V terénu, madam." Snažil se, seč mohl, aby jí dokázal, že ji nepřišel obtěžovat s nějakou běžnou malicherností.
Sentra Sarré, děvče v kostkované košili, ho mlčky pozorovala. "Se špatnými zprávami vždycky posílají nováčky, pokud je někde dokážou splašit," poznamenala nakonec. Pousmála se, když provinile sklopil oči k zemi. "Na nováčka se nemůžu zlobit, nemůžu se s ním hádat, protože zcela prokazatelně za nic nemůže."
Brian Mothley zvedl hlavu a rozpačitě přešlápl. "Madam, nemyslím, že by mě sem dolů poslali právě kvůli tomu - "
"Už jdu," přerušila ho holčička. "Zařiď, a» mi připraví komoru."
Technik přikývl a ulehčeně vydechnul. "Jistě, mad... Sentro." Cítil, jak mu kvůli opětovnému přeřeknutí červenají tváře.
"Briane," oslovila ho Sentra Sarré s úsměvem. "Zapomeň na ty armádní nesmysly. Nemusíš přede mnou stát v pozoru. A říkej mi Sari. Až se tu příště ukážu, zajdeme spolu na kafe, hm?"
Mladík, naprosto vyvedený z míry, pak ještě chvíli zíral na dveře, které před ním Sentra Sarré zavřela. Pak si vzpomněl, že chtěla mít k dispozici portálovou komoru, a svižným klusem vyrazil k výtahu, aby její požadavek tlumočil na příslušných místech.

***


"Tvůj první portál," pravila žena slavnostním, rozechvělým hlasem a hrdě se podívala na dívku před sebou.
Dívka v odpověď pokrčila rameny a zimomřivě se zachvěla.
Byl zrovna listopad. Pro některé části světa to znamenalo, že podzim se přehoupl do své studenější poloviny, a louže v pražských ulicích se na noc potahovaly ledovými škraloupy. Nad jednou takovou louží, v úzké uličce chráněné před větrem, postávaly ty dvě. Starší z nich, špatně odbarvená blondýnka ve žluté větrovce a černých kalhotách, si mnula zkřehlé ruce. Mladší, odhadem tak dvacetiletá, měla tmavé vlasy spletené do složitého uzlu, a přestože byla důkladně zavinutá do sepraného červeného kabátku, chvěla se a občas zadrkotala zuby. Půlnoc minula před třemi hodinami a venku panovala třeskutá zima.
V louži se pod ledem svíjel malý modrý tvoreček. Mezi asfaltem a zmrzlým škraloupem byly jen pár centimetrů volného prostoru, ale zvířátko sebou v kalné vodě statečně mrskalo a snažilo se prorazit skrz led na hladinu za vzduchem. Ve tmě rozředěné jen jednou blikající lampou se ženy musely sklonit, aby na něj dobře viděly.
"Co je to, mami?" otočila se tmavovláska ke starší ženě.
"To je jedno, Anežko," odpověděla jí oslovená . "Něco jsi protáhla skrz. Je lepší, když to umře. Mohlo by to bejt jedovatý," popotáhla nosem. "Vidíš! Nikoho dalšího k otevírání nepotřebuješ. Žádný nebezpečí," zavrtěla hlavou.
Vtom se z ústí ulice ozval čvachtavý zvuk, jako když maso padne z řeznického špalku na vykachlíkovanou podlahu.
"Říkalas, že to nikoho nepřivolá," vydechla dívka v kabátku šeptem.
"No jo...to... Bože můj, mám úplně zmrzlý ruce," zamumlala blondýnka vyděšeně a zuřivě si začala třít dlaně o sebe.
Zíraly přes hradbu popelnic na konec ulice. Pouliční lampa kolem nich rozlévala kužel mdlého světla, ale stíny, odkud se ozýval zvuk, se nedaly zaplašit.

***


- Ale, ale, co to nevidím. Sentra! Přišlas je odvést? Nebo zabít?
- Záleží na tom? V podstatě jsem tu jen proto, abych zasáhla proti tobě.
- Vím. Nikdy nebýváte moc kreativní. Jen dusíte každého, kdo se snaží převzít iniciativu.
- Zvláštní, že to říkáš zrovna ty, zrovna teď. Nejsi tu snad taky kvůli dušení?

Stály proti sobě, každá na jednom konci tmavé úzké uličky. Vzdušnou čarou to obě měly stejně daleko k jedné z mála nerozbitých lamp pouličního osvětlení. Na lampě nezáleželo - důležití byli dva lidé pod ní, kteří se k sobě navzájem tiskli a ostražitě vyhlíželi do tmy.
Z místa, kde ulice ústila na dvorek mezi pavlačovými domy, vyšla útlá, nevysoká postavička s obrovským černým kloboukem na hlavě. Ruce měla schované v kapsách tříčtvrtečního kabátu z teletiny. S tmavým svrškem ostře kontrastovala zářivě bílá zavinovací sukně a výslednou nesourodost oděvu ještě podtrhovaly těžké okované boty s masivní podrážkou.
Na protějším konci, zčásti skryté za hradbou popelnic přetékajících odpadky, bylo něco, co ze všeho nejvíc připomínalo obří chobotnici.
Baňaté tělo tvora mělo dobře dva metry v průměru. Ze spodní části rašil bezpočet chapadel, většinou dlouhých a slabých, ochable se táhnoucích po zemi. Potvora měla ale i několik krátkých svalnatých výrůstků, pomocí kterých se zvolna sunula kupředu. Jak se postupně dostávala ze stínů do světla, vyšlo najevo, že je celá pokrytá slizem. Nepochybně byla také odporně studená a nejspíš i smrdutá.
Postava v kloubouku se chobotnici rozešla vstříc.

***


Čas jako by se na okamžik zastavil a ohlédl přes rameno. Když se znovu rozešel, ženy krčící se pod lampou s úžasem zjistily, že situace se rázem změnila. Drobná postavička s dívčím obličejem se teď ocitla skoro u nich. V rukou třímala úzký, na konci zakřivený meč. Mezi ní a jimi se ovšem tyčila hradba tenkých růžovobílých chapadel, která tam slizká obluda natáhla zezadu. Dívka v koženém kabátu a sněhobílé sukni s rozmachem »ala po živé bariéře a odseknuté konce chapadel s vlhkým plesknutím dopadly na asfalt.
"Nehejbej se, Anežko!" strhla blondýnka svoji dceru, která se právě chtěla rozběhnout pryč, zpátky pod lampu. "Poslali někoho z obou stran. Asi i anděla. Musíme se držet u anděla, rozumíš? Těch vohnivců tu může bejt víc. Šli by po nás!" křičela dívce do obličeje.
Chobotnice popoháněla svoje krátké nožičky, seč jí síly stačily, až nakonec docupitala na úroveň lampy. Dívka v klobouku se znovu napřáhla k ráně. V příštím okamžiku byla omotána desítkami chapadel ze všech stran.
- A nakonec opravdu dojde i na to dušení...
- Nemyslím, že bych to nechala zajít až tak daleko.
- Zabráníš mi v tom?

Ozvalo se tlumené "Pufff" a v uličce se zeleně zablesklo.
Chobotnice pustila dívku ze smrtícího sevření. Neměla ostatně příliš na vybranou. Chapadla, která držela kořist, byla výbuchem rozcupována na kousky. Navlas stejně dopadla i část jejího těla, z níž většina výběžků vyrůstala. Tisíce drobných jehliček vězely ve zkrvavených patvarech, které - ač ještě před krátkou chvílí byly součástí obludy - se teď válely po zemi i několik metrů od místa zápasu. Náhodný pozorovatel by se možná pozastavil nad tím, že žádné jehličky nebyly k nalezení na zemi. Každá, úplně každá maličká střela světelného výbuchu se zabořila do měkkých růžovobílých tkání.
"Ježišikriste," zašeptala žena ve žluté větrovce a otočila se na svou dceru. Tmavovláska byla bílá jako stěna, rty měla pevně sevřené a jednou rukou se křečovitě držela sloupu pouličního osvětlení.
Potrhaná obluda se kymácela na svalnatých nožičkách a snažila se nabrat rovnováhu. Najednou její baňaté tělo, pokryté slizem a červenou krví, puklo.
Jako by se právě vylíhla z vejce, zvedla se ze zbytků měkkých čvachtajících tkání čtyřhlavá hydra. Měla dlouhý svalnatý ocas, tlustý jako lidský trup. Přední část těla měla vztyčenou a hlavy na dlouhých pružných krcích zlobně syčely.
- Brzo se vracíš, jen co je pravda!
- Já se nevracím.
- Obávám se, že ti nerozumím.
- Nevracím se. Přeměna nešla přes Přechod. Jsem tady na jeden zátah.
- Ubohá lež. O Přechodech toho vím dost, a provést něco takového by bylo nesmírně složité. Nedokázala bys to.

Hydra vyrazila vpřed. Dívka v klobouku pozvedla meč a máchla jím v prostoru před sebou.

***


Ženy, držíce se navzájem pevně za ruce, zkoprněle sledovaly scénu před sebou. Obrovský čtyřhlavý had, vztyčený do výše více než dvou metrů, svinul všechny svoje krky do tvaru připomínajícího písmeno S. Provedl čtyři bleskurychlé výpady, které lidské oko mohlo sotva sledovat.
Hadovu protivnici však problémy lidských očí vůbec netrápily. Ve sledu nepřirozeně rychlých, úsporných pohybů odrazila čepelí první tři útoky, a po čtvrté hlavě sekla. Kov zazvonil o kov, ostří zbraně neškodně sklouzlo po hadích šupinách. Dívka vztekle vykřikla.
Plaz provedl překvapivý přesun doprava a z boku jí uštědřil š»ouchanec. Zapotácela se, klobouk jí sklouzl z hlavy a odhalil plavé, nakrátko střižené vlasy.
Had se stáhl a jeho čtyři hlavy shlédly na drobnou postavičku před ním. Ta nebojácně zvedla hlavu a čelila jeho pohledu. Chvíli. Pak se zachvěla a zavřela oči.
- Znám tě.
- To je možné. Mění to něco na naší situaci?
- Necháš mě odejít?
- Ne. Ale můžu to ukončit rychle. Umím to.

Plavovláska pozvedla svou zbraň a zakroužila jí nad hlavou. Had se ještě okamžik nehybně tyčil, a pak jedna z krajních hlav vyrazila vpřed. Čepel meče ji zablokovala, ale než si dívka uvědomila, že to byl jen klamný manévr, dostala další hlavou úder přímo pod hrudní kost. Náraz ji odhodil.
Se zasténáním se převalila na asfaltu a z úst vyplivla něco tmavozelené tekutiny. Velkýma žlutozelenýma očima pohlédla za čtyřhlavce na ženy, které bez hnutí stály ve světelném kruhu vyznačeném poblikávající lampou. Had se připlazil blíž a zaclonil jí tak výhled.
"Mami, anděl!" vykřikla zoufale Anežka a napřáhla před sebe ruce.

***


V uličce se opět zablesklo. Bílé, oslepující světlo doprovázené vibrujícím zvukem kovové struny, do které někdo uhodil kladivem. Anežka klečela v louži, a oběma rukama se držela za hlavu. Její matka se vestoje přidržovala sloupu a naprázdno otevírala ústa v marné snaze něco říct. O pár kroků dál se válelo bezvládné tělo hydry. Na samém konci ulice se ztěžka zvedala plavovlasá dívka.
"Holka pitomá," zachraptěla nakonec stojící žena a zatahala dceru za kabátek, "cos to provedla?"
"Anděl..." vzlykla Anežka. "Chtěla jsem jí pomoct..."
Matka pohlédla do tmy, kde si plavovláska právě sbírala ze země svoji pokrývku hlavy. Had se stále nehýbal. "Ježišmarjá," zasténala. "Anežko, ty seš taková husa!"
"Je v pořádku?" popotáhla Anežka nosem a zahleděla se na postavu v klobouku.
"Támhleten vohnivec jo!" rozkřikla se na ni matka zoufale. "Bodej» by nebyl, když jsi sestřelila toho anděla!"
Dívka na konci ulice cvičně pro»ala mečem vzduch a s tajemným úsměvem nakročila vstříc těm dvěma. Čas se zastavil.

***


Když se události opět rozběhly a nabraly obvyklé tempo, tmavovláska s vlasy spletenými do překrásného uzlu se vyděšeně krčila v kaluži špinavé ledové vody. Žena ve žluté bundě si zuřivě mnula ruce, něco mumlala a s hrůzou zírala na postavu před sebou...na její k úderu napřažený meč.
Vtom se ozvalo překvapené heknutí a útočící dívka nevěřícně shlédla dolů, kde jí nad horní linií sukně vyrazil tenký kovový hrot. Pomalu přešlápla z nohy na nohu, zvrátila hlavu a s tupým žuchnutím přepadla dozadu.
Obě ženy pod lampou až teď spatřily černovlasou holčičku, která v ruce držela předmět připomínající ze všeho nejvíc dlouhou tlustou jehlu s rukojetí.

***


"Do háje, to byla ale šlupka," promluvilo to děvče procítěným hlasem. "Přišla jsem vás chránit, vy trubky. A vy mě bacíte Přechodem do zad."
V tichu, které následovalo, bylo zřetelně slyšet bzučení poblikávající lampy.
"Ne-nezlob se..." vykoktala po chvíli starší z žen, "Anežka o vás nic neví...Když jsi byla ten had... Popletla si tebe a vohnivce...Ale jinak je strašně šikovná," dodala plaše. Bojácně pohlédla na mrtvou plavovlásku v plášti a bílé zavinovačce. Klobouk se při pádu na zem sesunul dívce do čela, takže její tvář teď nebylo vidět. "Je pryč?" vzhédla Anežčina matka k děvčátku před sebou.
"Ještě ne," potřásla malá černovláska zamyšleně hlavou. "Tohle," dloubla špičkou boty do těla před sebou, "se rozloží na protoplazmu, která se pak teprve začne vstřebávat do domovské pláně."
Klečící Anežka nechápavě zírala na dítě před sebou. Její matka si vrazila ruce do kapes žluté bundy, chvíli zmateně pozorovala mrtvolu, a pak se s odporem odvrátila.
"Ty jsi ...anděl?" konečně se Anežce podařilo promluvit. "Ty...jsi byla ta věc? Co měla všechny ty hlavy? Ten...plaz?" Nejistě mrkala. Rukama, mokrýma a špinavýma z kaluže, ve které klečela, si uhlazovala pocuchaný účes.
"Ano," přikývla krátce holčička. "Zapomeň na plaza a říkej mi Sari," dodala přátelsky.
 

Komentáře, názory, hodnocení

PsychoP - 18. dubna 2006 15:29
falling8927.jpg
heh? jakože souboj jsem plně chápal... snad jen ty světelné výbuchy mi toho moc neříkaly(nevěděl jsem přesně co to je)... ale je to dost promakané...
 
StenoD - 13. září 2005 18:14
sten3612.jpg
Eithné - 30.Srpna 2005 21:11
Nejsi =)))
 
Eithné - 30. srpna 2005 21:11
dub2857.jpg
Ehm... Koukám, že jsem jediná, kdo se v tom lehce ztrácel - a to teď nemyslím souboj, ten mi přišel f poho. Mno co, stává se.
Každopádně se to moc hezky čte, krásně sestavené věty a tak... Pěkné ;)
 
Felix - 27. srpna 2005 09:34
6ebbe3b8209eec07c386a3653c40024b6709681687866848294.jpg
Tak, konečně jsem se dostal k hodnocení článku ;o) (doufám, že není pozdě)

Nejprve bych chtěl vyzvednout originalitu. Podle mého názoru je tvá povídka (případně příběh na pokračování) nejoriginálnější Andoru.
Jistě jsou tam některé podobnosti s filmem Hellboy, ale stejně tak i s Alone in the dark. Však v takových drobnostech bych problém neviděl. Kdo chce hledat podobnosti, tak tomu bohatě stačí televize a přepínání mezi kanály Nova a Prima.
Pointa příběhu je tedy excelentní…

Jak už bylo zmíněno,… rozhovory jsou také bravurní. Radost číst…

No, a pokud jde o souboj,…souhlasím s Keireou. Je výborně rozepsaný. Při boji se dalo nádherně vžít do role Anežky, která z celého konfliktu nebyla zrovna moudrá. Taky nám to potom dokázala.
Souboj tedy není špatný…

Původně jsem ti chtěl dát devítku s tím, že plný počet máš u mne schovaný na další část…hm…změna plánu.

Dávám 10…
 
evve - 13. srpna 2005 14:44
blue_butterfly_sm2219.jpg
DTL - 02.Srpna 2005 23:11

Rozhodně klidně přijď, rády Tě uvítáme... ;o) (mimochodem: Už a» to pokračování je...:oD)
 
wizard - 09. srpna 2005 11:42
oblicej4065244.gif
Budu se těšit stejně jak na brůžo....:-)
 
DTL - 02. srpna 2005 23:11
nif2820.jpg
S typicky prázdninovým zpožděním děkuji všem obětavcům, kteří strávili čas louskáním mého veledíla a jeho následným okomentováním. Veškeré poznatky byly zaznamenány a analyzovány :)

Pelleron, s tím "byly" máš samozřejmě pravdu. Původně to "byly čtyři centimetry", pak se opravovalo a ta koncovka prostě nějak dokázala uniknou všem pokusům o korekci...
S popisy akcí mívám obecně trochu problém...budu to muset pořádně natrénovat. Nicméně, příští díl - pokud doopravdy vznikne - je už naplánovaný jako mnohem víc "rozhovorový", takže si asi půjdu trénovat akce ke Gráciím do Dílny, pokud nebudou mít nic proti :)
A ano, matka Anežky opravdu je trochu zmatená... Taky si to pěkně slízne ;)
 
evve - 30. července 2005 21:05
blue_butterfly_sm2219.jpg
Rozhodně souhlasím se vším, co bylo níže zmíněno. Každopádně se řadím mezi ty, kterým onen soouboj připadal chaotický. Místy jsem se v tom dosti ztrácela.

Každopádně se mi příběh velice líbí, hodnotím tedy 9 body... ;o)

(ano, taky jsem si u toho vybavila manga postavičky... ;o))
 
pelleron - 22. července 2005 14:27
moje6321.jpg
Keirea - 19.Července 2005 17:26
Taky jsem si je představila jako z mangy : )
 
Keirea - 19. července 2005 17:26
keirea_ab_weah8917.gif
Pohodička, výborné počtení ...
Ten souboj mi zmatený vůbec nepřijde, myslím, že je výorně rozepsaný - patří to tam.
Co mě spíš zaráží je, že matka Anežku naučí otvírat portály a jiné kejkle a přitom jí asi vůbec nepoučila o "vohnivcích" atd., když je potom z toho tak mimo...
Sari a tu druhou, zlou, jak jsou malé holčičky - představuji si je jako postavičky z mangy :-)
Jsem zvědavá na další díl
Domnívám se, že hodnocení 10 nebude přehnané
 
Gallen - 19. července 2005 15:29
gallen8813.jpg
no nezbývá mi než souhlasit... styl moc pěknej, fakt radost číst... postavy zajímavý, uvidíme, jak to s nima bude dál... ;-)
zatím mě to celkem připomíná hellboye (hlavně chapadlatý potvory, ale taky ta "zásahová služby" proti démonům) tak su zvědavej, co se z toho vyklube... =-)
 
wizard - 15. července 2005 22:21
oblicej4065244.gif

Super,moc pěkný a moc se mi to líbilo.
Ze začátku,konkrétně když si psala o té malé holce,sem myslel že potřebuji brýle.:-)
Naštěstí,pro mě,se brzy ukázalo co je ta maličká zač,což bylo samozřejmě dosti dobré a musím přičíst další plus.
Dosti si mě taky překvapila když sem si přečetl že se další pokračování děje bude odehrávat v Praze,kterou si navíc tak krásně popsala.

Když sem se odstal k boji,musel sem souhlasit s tím co napsal Pell,dosti chvílema chaotycké,ale je to jediné co bych ti mohl vytknout.
Též boje bych taky trochu ubral,ty dialogy sou dobré.

No ale každopádně už se těším na pokračování.
Dávám 9.
BYlo to super.


 
pelleron - 13. července 2005 10:59
moje6321.jpg
Ten začátek je úplně dokonalý, přesně jako vystřižený z nějaké knížky.
Výborně si navodila atmosféru.
Jak šel kolem těch dveří, úplně se mi z toho tajil dech.
I popis listopadové Prahy je nádherný.

Jediné, co se mi moc nelíbilo, je ten souboj.
Přišel mi takový zmatený a moc mě nebavil.
Klidně bych ho zkrátila a věnovala se víc třeba dialogům, které se ti povedly taky moc dobře.

Závěrečné rozuzlení bylo taky dobré.
Jsem ráda, že tam nebylo takové to kliše, že co je zlé, musí být hned ošklivé.

Nejdřív jsem měla strach, že je to moc dlouhé, ale četlo se to úplně samo.
Čtu čtu a najednou jsem u konce : )

Už se moc těším na druhý díl.

zmrzlým škraloupem byly jen pár centimetrů volného - myslím, že by mělo být bylo jen pár

Styl perfektní, postavy taky, jen ten souboj mě moc nechytl.
Dám 9 bodů.
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.081840991973877 sekund

na začátek stránky