Andor.cz - Dračí doupě online

Knihovna

WH 40k : Pomsta prokletýchOblíbit

0a30478369c8ac3b57571fc6463.jpg

Autor: Deusn

Sekce: Povídka

Publikováno: 07. března 2016 21:29

Průměrné hodnocení: 9.2, hodnotilo 5 uživatelů [detaily]

 
Povídka ze světa Warhammeru 40 000, věnující se jednotkám "Krvavého Spolku", kteří byli zosobněni v novelách Dana Abnetta.

Fan-story. Časem bych chtěl dělat povídky z jiných univerz. Jako je Dark Souls, či Star Wars.

Přeju příjemné počtení.
 

Pomsta prokletých
Sepsáno Deusnem




Planeta Syldoris, subsektor Vinditica Secundus

- Svět Impéria
- Existenční protokol - Manufaktury Imperiální Gardy a Ordo Tempestus
- Stav obyvatelstva - Loajální
.
.
.
- Rozeznána a identifikovaná hrozba - úroveň - planetární
- Druh hrozby - Mocnosti Chaosu - Invazní flotila "Terdarrucus"
- Status - Téměř obsazena
.
.
.
- Možnosti obrany - Základna jednotek Adeptus Astartes kapituly Salamanders, rozsáhlé obranné systémy Imperiální gardy, akademie Ordo Tempestus, oddělení Adeptus Arbites...pevnosti Adeptus Mechanicus...
.
.
.
- Odeslaná zpráva do sousedního subsektoru "Divertus Chronica"
- Aktivován protokol - Litanie odpuštění
.
.
.
- Císař chrání



Planeta Syldoris, subsektor Vinditica Secundus
Imperiální manufakturní město Syldorium Enticus
Poledne, 11:50 Imperiálního času




Štiplavý kouř, vůně střelného prachu a roztaveného betonu naplňoval atmosféru. Strašlivý žár způsobený nelítostnou salvou imperiálních obranných sil měnil budovy v trosky a ještě než byla pára vycházející z hlavní děl propojena se vzduchem, byla odvanuta tlakem dalších a dalších výstřelů.

Jednotky imperiální gardy, Syldoriské páté, pěší divize již po několik měsíců hrdinsky s podporou andělů smrti samotného Císaře lidstva odolávali nelítostným útokům nepřátel všeho, co jejich domov, jejich pýcha zosobňovala. Ústup nebyl možností. Každý syldorisan byl oddaný víře Císaře a jejich kultura byla postavena na militantních zvycích jejich předků, kteří tuto planetu kolonizovali a kteří ji dali její jméno. Bojovali do hořkého konce, přežívali v nelidských podmínkách, stáli tváří v tvář nechutným kouzlům chaosu i válečníkům této zhoubné moci...a přesto to nebylo dost.

Neboť jejich válečnická srdce nemohla odolat nelítostné, chladné brutalitě a odhodlanosti, kterou vůči nim jejich nepřítel využíval. Neustálé ukázky nezměrné krutosti a šílenství, které se jako mořská vlna srážel s obrannými liniemi imperiálních vojáků.

Každý hrdý praporec orle byl stržen, znesvěcen či spálen. Nepřítel nebral zajatce ani rukojmí. Nestaral se o to koho zabíjí, dokud mohl zabíjet. Neboť tento nepřítel není člověk. Náš nepřítel je pouhou loutkou chaosu.

- Imperiální data-kodex IO-32158-CS

Ze rtů, které zakrývaly do tesáků vybroušené zuby unikl chraplavý, pro uši nepříjemný zvuk, který mohl být stejně odfrknutím jako dušením nemocného. Ruka v černé rukavici, kterou těsně uzavíraly přezky poblíže zápěstí, položila data-kodex mezi ohořelé, zčernalé zbytky mrtvého gardisty, jehož černo-žlutá zbroj byla z většího množství zničena. O tváři mrtvého se dalo říci ještě méně. Pokud to, co vzdáleně připomínalo hlavu mělo vůbec ještě dostatek masa, aby se to dalo popsat jako tvář, musel dotyčný být ve středu exploze, či žáru, který dotyčného tak znetvořil.

O betonovou silnici, která byla poseta stovkou malých úlomků a odštěpků železobetonu a zbytků pytlů, naplněných pískem, se otřela těžká podrážka vojenské boty, jejíž špička i zbytek černé, vyleštěné kůže chránily rudé pláty plast-oceli, která byly s pečlivostí připojeny pomocí nýtů ke kůži boty. Tu a tam trčel z plátů plastoceli děsivě vypadající, zahnutý bodec. Přestože byly pláty na mnoha místech poškrábány a zlaté rytiny byli víceméně zbaveny svého dávného lesku, působily stále zachovale.

Rudá uniforma na sobě nosila velký nános špíny. Fleky a nečistota od popela, krve, obsahu střev či jiných částí lidského těla působila nepřirozeně a děsivě. I zde chránily tělo části plastoceli, které chránily stehna, rozkrok, hruď a ramena. Celý pas potom obklopoval silný, kožený opasek na němž se nesli pouzdra pro zásobníky do zastaralé, udržované laspušky, jejíž hlaveň byla těsně omotána kusem černé látky na jejímž potrhaném vzevření, se stále ještě honosily zbytky imperiálního orla. Na opasku se krom pouzder rovněž vystavoval na obdiv ozdobený, zahnutý, bojový nůž, který byl v tuto chvíly uschovaný v pouzdře z černěné kůže, které bylo dodatečně dozdobeno pruty ošoupané, zlaté plastoceli.

Levou ruku mimo dvou krásných, vyleštěných a stříbrem zdobených hodinek chránila složitá, hrubě kovaná bojová rukavice, nátepník, chránič lokte, nadloktí, který vedl z jednotlivých plátků až k malému, ramennímu chrániči. Narozdíl od zbroje nebyla tato ochrana nijak zdobená. Stopy rzi, poškození a děr po průstřelu kulky byli ponechány tak jak byli.

Na hrubé tváři, která byla zbrázděna bezpočtem jizev se mimo to nacházelo tetování s čísly a písmeny. 38457-QA.

Stejně jako tetování a jizvy, pokrývalo tvář strniště a vlasy v barvě temně hnědé, byli za pomoci strojního oleje hrubě zčesané dozadu. Několikrát přelomený, ostrý nos a kruté, šedě zbarvené oči prozkoumávaly vysoce vystavené balkóny, které se táhly skrze celou širokou ulici, která už tak poskytovala kvůli nedostatku trosek a zničených barikád minimální krytí.

Morgus Stravegov, voják ve službách Archona Urlocka Gaura a člen krvavého spolku, tiše zaklel a znovu pozvednul svou laspušku, která jej příjemně, známě tížila v rukou.

Skrze mířidlo své střelné zbraně zaměřil jednotlivě každý balkón hledajíc jakoukoliv známku přítomnosti nepřátel, kteří by se pokoušeli zastavit jeho jednotku před postupem kupředu. V této části města byli boje nejtvrdší a přestože všichni jeho spolubojovníci vítají možnost rozpoutat mezi psy Císaře pravá jatka, nikdo z nich nepostupoval tak zbrkle, jako ti polonazí šílenci, kteří si říkali kultisti.

Jednotky krvavého spolku bojovali disciplinovaně, uspořádaně, v jejich pohybech, taktice i boji nebyli stopy po marnivém šílenství, které rozpoutávali v ulicích města jejich spolubojovníci. Počínali si jako vojáci. Ale to jim samozřejmě nebránilo uzavírat mezi sebou sázky, které by žádný logicky smýšlející člověk nepřijal. A jak tomu tak v Morgusově životě bývá, hodlal svou sázku vyhrát.

Byla to velice prostá sázka. Zatímco zbytek jednotky kryje jeho záda, musí se až do konce uličky držet na padesát kroků před nimi do doby, dokud na něj nevystřelí nepřítel.

Z jeho úst uniklo tiché zakletí, když si všiml pohybu na balkóně napravo. V budově, která dříve mohla sloužit jako škola, nebo možná nějaké dělnické zařízení. Pohybu si všiml v pátém patře, ale ze své dosavadní pozice, kryjící se za sloupcem, pod střechou jednoho z místních obchodních domů neviděl skoro nic.

Nebyl překvapen. Skrze město se místo armád chaosu a impéria nyní pohybovali tisícovky hladovějících obyvatel, kteří byli buď příliš zoufalí, slabí nebo vyděšení než aby vyhledali pomoc u zástupců císaře. Naopak stejně tak nemohli žádat o pomoc u Morguse a jeho bratrů ve zbrani. Měla to dva prosté důvody.

Zaprvé, Morgus ani jeho bratři neměli dostatek proviantu, léků či zásob nato, aby se dokázali postarat o přijatelné, či použitelné procento.

Zadruhé, bylo mnohem snazší je prostě zastřelit, nebo použít jako živou nálož, než se s nimi obtěžovat. Nebo jako živý štít...nebo je věnovat kultistům jako palivo pro jejich rituály...možností bylo opravdu hodně. Ale chytit je...tahat se s nimi...zlomit jim jednu či dvě kosti...

Morgus se přikrčil a pokračoval, kryjící se za sloupci budovy dál skrze ulici, sklonil svou zbraň a zrychlil do klusu.

"Támhle je...", došlo Morgusovi ve chvíli kdy si všiml stínu v budově. Opřel ruku o trosku auta a pozvednul svou laspušku. Nastavil režim střelby na automatiku. Byla pravda, že se dle zvěstí nacházeli na této planetě adeptus astartes, ale nevěřil tomu, že by vesmírný mariňák ztrácel čas s plížením v budově. A krom jejich těžké zbroje si mohla jeho laspuška poradit s většinou cílů...tedy krom těch zatracených arbitrů. Nesnášel arbitry.

Zhluboka se nadechl a vydechnul, přimouřil oči a soustředil se. Jeho cíl byl v pohybu. Pomalu se pohyboval ze stínu do stínu, ale i tak nezmizel Morgusovi ze zaměřovače.

Poté se konečně postava posunula ze stínu a odhalila se. Nebylo pochyb o tom, že ona osoba patřila k impériu. Její zbroj dle vzoru imperiální gardy v barvách Syldorisu to jasně dokazovala. Morgus upravil držení zbraně, pomalu přesouval ukazováček do pozice.

Postava sebou z ničeho nic trhla, podívala se za sebe a než mohl Morgus vystřelit, dala se na krkolomný útěk. V další vteřině proměnily projektily vysoké ráže místnost, balkón i stěny místností okolo na prach. Všude do vzduchu létali úlomky cihel, prach a kousky rezavého železa ze zábradlí balkónu. Morgus se rychle přikrčil, protože taková palebná síla mu až podezřele připomínala boltery. A kde byli boltery byli buďto arbitři nebo mariňáci. A Morgus se nechtěl setkat ani s jedním.

Chtěl se vrátit k jednotce, ale sázka stále platila. A přestože se právě někde rozpoutala divoká párty, jeho se netýkala. I tak se opřel o trosku automobilu zády a dvakrát klepl prstem do své malé vysílačky, předávajíc signál o navázání kontaktu.

Nabral do plic vzduch a rychle se opět přetočil, míříc zbraní do balkónu. Postava nyní přeskočila z jednoho balkónu na druhý a běžela směrem k Morgusovi a jeho jednotce. Něco na té postavě jej znepokojovalo. Rychlost i pohyby byli lidské, ale štěstí, které dotyčný měl bylo nelidské. Kulky trhali na kusy vše okolo. Kachle, podlahu, strop, zábradlí a jako zázrakem se pronásledovaný vždy dokázal přemístit do krytí, či skočit dost rychle nato, aby unikl smrti.

Morgus přesunul pohled z prchajícího na útočníky. A přál by si aby to neudělal. Pronásledovatelé byli dobře vystrojení stormtroopeři impéria v těžké zbroji, ozbrojeni rychlopalnými laspuškami, přezdívanými jako "Hellgun". Po boku tří stromtrooperů následně běželi čtyři arbitři, kteří v rukou svírali brokovnice a autopušky.

"Morgusi ! Máme kontakt, přesouváme se na pozice. Nestřílej na uprchlíka, opakuji nestřílej na uprchlíka. Chci vědět co se to děje !", zazněl ve vysílačce hlas Orgise, seržanta a velitele Morgusovi jednotky.

"Ty zasranej zvědavče...", řekl si Morgus a dotknul se prstem vysílačky.

"Potvrzuju.", zašeptal a přesunul laspušku na jednoho z arbitrů. Těžkooděný ochránce zákona se zrovna kryl za sloupcem a zatímco zbytek jeho jednotky pokračoval dál, přebíjel svou brokovnici, zkušenými pohyby. Morgus by se i vsadil, že by ten mizera předehnal i jeho v dobíjení broků.

Přenastavil režim palby na soustředěný paprsek. Aniž by nadále váhal, vydechnul udržovaný vzduch a zmáčkl spoušť. Jeho starší laspušky zaječela svou píseň a soustředěný, zhoubně rudý paprsek proletěl skrze přilbu arbiterské přilbice. Morgus překvapeně mrkl. Obvykle potřeboval na zbroj arbitrů aspoň dva dobré zásahy. Zřejmě se na něj Khorne dnes usmíval.

"Štěstí v neštěstí.", řekl si Morgus s vytřeštěnýma očima. Přestal nachvíli dávat pozor na postupující útočníky a zrovna ve chvíli jeho výstřelu otočil jeden ze stormtrooperů hlavu a všiml si jeho paprsku. A pozvednul svůj hellgun.

S vytřeštěnýma očima stihnul Morgus sebou na poslední chvíli hodit na zem a zakrýt si hlavu. Hellgun spustil svou soustředěnou palbu na jeho pozici a jeho silné paprsky začali trhat zničený vůz na kusy, stejně jakou sloupec, chodník i Morgusovu odvahu.

Krvavý pěšák se rychle začal plazit pryč, využívajíc každé větší hromádky odpadků, zbytků barikád či vyššího plotku nebo pouliční lampy jako krytí. Dobrá zpráva, jak si rychle uvědomil, byla ta, že uprchlík se dokázal dostat až na pozici Morgusovi jednotky, kam se zrovna krkolomně blížil a mával rukama jako pitomec.

Mezitím zadal Orgis rozkaz a šestnáctičlenná jednotka pěšáků krvavého spolku pozvedla své laspušky a spustily ohlušující, drtivou palbu, jejíž soustředěné paprsky roztrhali několik imperiálů na kusy. Dva arbitři padli z balkónů na ulici s těly a zbrojí roztrhanými a propálenými na kusy.

Morgus se zvedl do předklonu, rychle se rozhlédl a když potvrdil pozice imperiálů, kteří se jako krysy skrývali za zábradlími, převrácenými stoly a sloupci, pozvedl svou laspušku a zahájil vlastní palbu. Přenastavil režim palby na automat a zasypal zadní baterii na zádech stormtroopera palbou, zatímco se přemisťoval dál směrem ke své jednotce.

Stormtrooper si všiml jeho snažení během prvního výstřelu a opýrajíc se záda o své provizorní krytí, viditelně přebil spodní hlaveň své pekelné pušky. Morguse zalil studený pot, přestal střílet a rozběhl se co mu nohy stačily pryč ulicí. Stormtrooper byl rychlejší. Zaklánějíc svou pekelnou pušku do správného úhlu zmáčkl tlačítko a vystřelil ze svého přidělaného granátometu jediný projektil.

Morgus čistě instinktivně skočil skrze nejbližší okno, které měl po své pravé straně, ignorujíc ostré střepy a možné riziko. Proletěl skrze okno ve chvíli kdy granát dopadl a explodoval.

Pěšák chaosu nevěděl jak, ale velice dobře si uvědomoval, že nahoře již není dole. Sotva postřehávajíc jak dlouho letěl vzduchem a kolik ran má na svém těle, vrazilo jeho tělo vším momentem vyvolaným explozí do velkého, barového pultu, přes který se s pustým klením, za které by se nemusel stydět ani inkvizitor při rozlitém rekaffu, převalil. Plival prach a krev, hlava mu jen třeštila, ale nějakým zázrakem přežil. Nebo si to aspoň myslel.

Zatímco jednou rukou svíral svou střelnou zbraň, druhou, volnou rukou, která mu dle bolesti krvácela ohmatal své nohy, hrudník a hlavu. Cítil, že obě nohy stále má, stejně jako svou zbroj z jejíhož středu mu trčel ošklivě vypadající kus nějakého železného střepu...nebo něčeho jiného...

Odplivnul si a pokoušel se na třesoucích nohách postavit, utírajíc si zaslzené, špinavé oči.

"Tohle je opravdu naposled, co se sázím. Opravdu naposled !", zvolal Morgus a věnujíc krátký pohled své zbrani, se pomalu, váhavě vrátil k tomu co zbylo ze zdi, ze kterou se na poslední chvíli skryl.

Měl v plánu zjistit kvůli komu, nebo spíše čemu, po sobě nechal střílet takovými esy, jako byli stormtroppeři a arbitři. Věděl že již v tuto chvíli je nedílnou součástí toho plánu špička jeho boty, jeho pěsti a jeho nůž spojený s velkou dávkou prášků proti bolesti.




- konec první části -
- napsal Deusn -

 

Komentáře, názory, hodnocení

Hadassa - 26. března 2016 11:52
hadassa6446.jpg
Deusn - 25. března 2016 23:16
Doufám, že zase něco napíšeš, protože už ji mám přečtenou asi 10x. :)
 
Deusn - 25. března 2016 23:16
0a30478369c8ac3b57571fc6463.jpg
Lidičky moc, moc děkuji za krásné hodnocení tohoto souboru několika řádků. Moc si toho vážím. Z hloubi duše Vám děkuji.

Přesto, vidím chyby a hodlám se z nich poučit. Příští číslo jsem už posílal a bude je zřejmě obsahovat taky, stejně jako chybky bude kratší. Ovšem představí novou postavu a dodá nějaké odpovědi, které jistě horlivě očekáváte.

Znovu, díky moc.
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.098119020462036 sekund

na začátek stránky