Andor.cz - Dračí doupě online

Knihovna

WH 40k : Pomsta prokletých IIOblíbit

0a30478369c8ac3b57571fc6463.jpg

Autor: Deusn

Sekce: Na pokračování

Publikováno: 20. března 2016 22:19

Průměrné hodnocení: 9, hodnotilo 4 uživatelů [detaily]

 
Povídka ze světa Warhammeru 40 000, věnující se jednotkám "Krvavého Spolku", kteří byli zosobněni v novelách Dana Abnetta.

Fan-story. Časem bych chtěl dělat povídky z jiných univerz. Jako je Dark Souls, Star Wars a jiné.

Přeju příjemné počtení.

Obrázek
 

Planeta Syldoris, subsektor Vinditica Secundus
Imperiální manufakturní město Syldorium Enticus
Poledne, 12:40 Imperiálního času



Ze zaprášené podlahy balkónu, mezi jednotlivými kamínky a rozpraskanými pláty bylo pozvednuto poslední mrtvé tělo oděno ve zbroji arbitrů, jehož krev špinila celou podlahu. Člověk nemusel dlouho dumat nad tím, co přivedlo tomuto arbitrovi smrt. Díra o velikosti dvou palců se nacházela na pravé polovině hrudního plátu v úrovni plic. Takovou spoušť nezpůsobil soustředěný paprsek laspušky, ale průrazná munice autopušek, které válečníci krvavého spolku během posledních nájezdů získali ze skladišť místních imperiálních jednotek.

Jednalo se o výkonné autopušky značky R-35, jejichž dlouhé hlavně a charakteristicky velké a hrubě vypadající bubnové zásobníky z nich dělaly jedny z nejlepších, kradených, střelných zbraní, kterými byli válečníci krvavého spolku vybaveni. Silný zpětný ráz byl malou cenu za její úctyhodnou průraznost a přesnost. Přestože z ní její váha a velikost zásobníků dělala zbraň, která se nemohla v kadenci rovnat laspuškám, vyrovnávala tyto nedostatky její síla. Mimo to se bezpočet renegátů vyžíval v její hlasité palbě. Nejeden kultista, kterým se během rabování podařilo tuto zbraň získat, propadl krvelačnému opojení, kdy bez zastavení pálil touto zbraní po čemkoliv co se pohnulo v jeho blízkosti.

Ovšem zbrojmistři krvavého spolku zašli v jejich snažení ještě dále a za pomoci příruček, informací získaných od zajatců či z data-kodexů, které se podařilo vytrhnout z rukou imperiálních jednotek byli schopni tyto smrtonostné zbraně proměnit v pravé nástroje destrukce.

Morgus si promnul svůj bolavý krk a poté, co s pomocí spolubojovníka, jehož znal pod jménem Trusk, zahodily mrtvolu zpět do místnosti, která nesla na sobě jasné stopy po divoké přestřelce, otočil svou pozornost zpět k podivnému uprchlíkovi, který si tak bravurně dokázal najít cestu k jejich průzkumné jednotce. Když se pomalu vracel okolo louží krve, které již zbarvil prach ke svému veliteli s úšklebkem pozoroval své bratry ve zbrani, kteří se již horečně činily na mrtvých arbitrech i stormtrooperech. Pekelné pušky a brokovnice takové kvality byli opravdu vzácnost, stejně jako granáty, kusy nepoškozené zbroje, munice, boty, ponožky, rukavice, hodinky...našli dokonce i deník jednoho z arbitrů, bylo možné že z něj získají nějaké užitečné informace, ale Morgus o tom pochyboval. Vlastní dojmy a vlastní slova mnohokrát vedla k rozdílnému úsudku a taktice, která se né vždy musela opírat o pravdivé informace.

S vrčením, které připomínalo zpráskaného psa překročil zbytky zničeného zábradlí, seskočil do nižšího patra skrze díru v podlaze a po krátké chůzi skrze budovu dorazil do místnosti, kde zrovna jeho velitel, seržant Orgis vyslýchal onoho "spojence". Kdyby to bylo na Morgusovi, nechal by tomu všivákovi proklepat kosti až by připomínal špatně seskládanou skládačku. Morgus sáhl do pravé kapsy svých špinavých kalhot pro krabičku lho tyčinek...ale k vlastnímu zoufalství zjistil, že jeho kapsa je pryč. Musel o ni přijít během té exploze, která jej katapultovala přes celou místnost nějaké prastaré knajpy.

Myšlenky nad knajpou jej jen na chvíli odnesly od myšlenek o jejich současné situaci a dilematu, které museli vyřešit a vysvětlit na velení. Věděl, že ten kdo bude podávat zprávu skrze vox, si bude přát aby jej Orgis prostě zastřelil. Nebylo to zase tak překvapující. Armády chaosu na této planetě vedl jeden z archonových "fanatičtějších" zástupců jménem Gollevan Warrileck, známý mezi členy krvavého spolku díky své agresivitě a nelítosti s protivníky archona.

Morgus si znovu odplivnul a pak si dle zvyku krvavého spolku připojil k nákrčníku děsivě vypadající masku, která zakrývala jeho ústa, čelist a vlastně celý obličej až po kořen nosu a líce. Do jejích plátů byli s pečlivostí kovářů vykutány divoce rozevřená ústa se zahnutými tesáky. Narozdíl od většiny členů krvavého spolku chyběla Morgusově masce dlouhé, ikonická část ve tvaru špičatého nosu. Morgus si nebyl tak docela jistý, kdy a kde o tuto část masky přišel, ale vzpomínal si velice dobře, že mu ji ustřelil projektil z nějaké autopušky.

Prošel okolo několika dalších členů krvavého bratrstva a vstoupil do dlouhé chodby na jejímž konci byli hrubé, kovové dveře. Dvojice těžce obrněných vojáků v barvách rudé stáli u dveří a dávali pozor, aby nikdo a nic nepronikly dovnitř ani ven. Z místnosti se kupodivu neozýval ani křik, ani prosby, ani projevy bolesti, na které byl Morgus tak zvyklý. Když si oba strážné prohlédl od hlavy k patě, poznal hned i přes masku halící jejich obličej o koho se jednalo. Byli to Orgisovi tělesní strážci. Poznal to dle druhého, dlouhého nože, né tak zdobeného jako jejich rituální nože, které měli oba vojáci chaosu připojené pomocí proutků kovu a řemínků k nárameníkům.

Už, už se otáčel k odchodu, když tu jej okolo ramene sevřela silná, zarostlá, potetovaná a jizvami pokrytá ruka se světlou barvou kůže. Morgus přivřel jedno oko a jeho obličej se stáhl v nechutné grimase, věděl přesně kdo mu to tak nelichotivě dal najevo svou přítomnost.

"Ále, Morgu copak ? Chtěl by ses podíval na našeho uzamčeného ptáčka ?", ozval se otevřený, přátelský a čistý hlas po jeho levé straně. Morgus opřel otevřenou dlaň o jeho hrudní plát a tvrdě jej od sebe odstrčil.

Nespletl se. Olar, jinak známý jako "Šťístko" byl jedním z Morgusových nejstarších přátel. Společně toho zažily spoustu, od divokých pitek po vítězství proti slabochům impéria, až k potupným chvílím prohry, kdy museli bok po boku tahat raněné spolubojovníky, či krýt zákopy před protiútokem impéria. Znali se přes šest let a za tu dobu společně přežily vše co jim velení hodilo do cesty. Podzemní přepady, plížení skrze močály, vraždy, protiútoky, ústupy, podpora rozpadajících se linií fanatiků, likvidace obrněného transportéru, eliminace z řetězu utrženého psykera, bojujícího na straně chaosu...viděli už leccos. Ale přes tu jeho přehnaně veselou náladu, se Morgus nikdy nepřenesl. Narozdíl od něj, měl Olar nezbroušené zuby a ať to bylo jakkoliv neuvěřitelné, stále se tu a tam vyskytoval odraz bílého zubu. Olar byl na vojáka chaosu vskutku neobvyklá, unikátní povaha.

Ve chvílích kdy muži zadumaně skládali hold temným bohům, starali se o munici, či spali, psal on do svého deníku, skládal písně, básně či jiné pitomosti, za které byl nejednou veřejně bičován. Ale jak se zdálo, skoro nic nemohlo tomuhle chlápkovi vzíti chuť do života. Ovšem kdokoliv kdo viděl Olara bojovat chápat, že jeho chuť do života pramení z jeho neuhasitelné touhy po přežití. Olar byl, pokud Morgus věděl dřívějším členem planetárních obranných sil, než své lidi opustil a připojil se k jednotkám krvavého spolku. Věděl, že sám o sobě říkal, že býval malířem, zahradníkem a dokonce i učitelem. Ale kdokoliv kdo viděl jak obratně zachází s nožem, či svou ikonickou laspuškou, se musel domnívat, že býval řezníkem, či bývalým vojákem s bohatými zkušenostmi.

"Kolikrát ti mám říkat, aby jsi se ke mě takhle neplížil ? Jednoho dne ti opravdu vystřelím mozek z hlavy...", zabručel Morgus místo odpovědi a znovu litoval toho, že nemá ani jednu lho tyčinku.

Natažená ruka, která mu zrovna jednu podávala, se ovšem ukázala jako vítaná. To byla další věc, za kterou byl Olar v bratrstvu chaosu známý. Uměl dělat neobyčejně kvalitní lho tyčinky. Přesto v sobě mělo přijatelné množství opia, tudíž nebylo v rozporu s pravidly a předpisy bratrstva. V zásadě se jednalo o lahodné, levné doutníky.

"Až ten den příjde, budu již postiženým starcem na vozíku.", odpověděl Olar a s úšklebkem zapálil Morgusovu lho tyčinku zapalovačem se znakem orla.

Morgus si zapalovač prohlédl.

"Nový úlovek ?", zeptal se se zájmem.

Olar protočil zapalovač mezi prsty, s cvaknutím jej zavřel a přesunul jej do náprsní kapsy.

"Patřil jednomu z těch arbitrů, které jsi zabil. Očividně si jednou, či dvakrát denně užíval jednu či dvě tyčinky lho."

Morgus s požitkem vyfoukl obláček kouře a nechal tyčinku v ústech. Její příjemná vůně, připomínající vůni karamele mu příjemně naplňovala nos.

"Vsázím se, že zapalovač nebylo to jediné, co měl ten arbitr u sebe.", řekl Morgus a znovu potáhl.

Olar popadl jeden z převržených sudů, přitáhl si jej a posadil se na něj.

"Samo sebou, že ne. Ale znáš mě. Jsem velice obratný obchodník."

Morgus si odfrknul a vyklepal trochu chemického popela z lho tyčinky, než si znovu popotáhl. Jeho pohled se stočil ke dveřím.

"Ty jsi o tom našem úlovku něco slyšel ?"

Tentokrát se Olar usmívat přestal a promnul si svou hladce oholenou bradu, jeho pohled se rovněž stočil ke dveřím.

"Z té trochy, kterou rychle vyhrkla seržovi se dá usuzovat, že je nějakou obdařenou psykerkou, možná má v hlavě nějaké cenné informace, možná ale taky neví vůbec nic. Sám tomu nerozumím."

Morgus pozvedl jedno obočí a gestem vyzval Olara aby pokračoval.

"Jak to říct.", pokusil se Olar odpovědět, zatímco se škrábal na bradě.

"Byla schopna unikat arbitrům a jejich poskokům po tři dny. Aspoň to tak sama řekla, zatímco jsme ji táhli sem nahoru. Říkala, že ví o tom proč tu jsme a nabídla se, že nám pomůže. Prý mluvila o nějakém způsobu jak zvrátit průběh celé invaze."

Morgus si posměšně odfrknul a jeho gesto dávalo více než jasně najevo co si o slovech téhle "spasitelky" myslí. Nebylo to poprvé, co k liniím krvavého spolku přiběhli zástupci planetárního obyvatelstva s informacemi o cenných artefaktech či drbech o cílech bratrstva. Obyvatelé, ať už v jakkoliv žalostném, či zapálené touze po podpoře chaosu propadali pocitu vlastní důležitosti a významu. Jeden stařec, ukřivděný dělník impéria dovedl Morguse a jeho jednotku ke starému, opráskanému generátoru, který poháněl desetinu jednoho z úlových pater. Ukázalo se, poté co tomu starci Orgis nechal prohnat kulku hlavou, že stařec mluvil upřímně. Krom toho generátoru, který celý život opracovával nic jiného neznal. To ovšem jen potvrzovalo jeho neschopnost.

Morgus vyfoukl poslední dávku lho tyčinky a rozdrtil ji mezi prsty.

"Proč jsi vůbec tady ?", zeptal se Olara zpříma. Fakt, že onen "uprchlík" byla žena okatě ignoroval.

Jeho přítel se zachechtal.

"Ze stejného důvodu jako ty. Rád bych věděl co nám naše nová přítelkyně poví."

"No, měli bychom to zjistit.", řekl Morgus a odlepil se od stěny o kterou se opíral. Olar kývl a zrovna ve chvíli kdy chtěli vyrazit ke dveřím, se dveře pomalu otevřeli a ven vyšel Orgis. S jeho přilbou v opancéřované rukavici a druhou, holou, zjizvenou rukou hladící svou vyholenou hlavu.

Teprve teď si Morgus uvědomil, že přestože je Orgis v pase širší než mnozí členové bratrstva, tvoří většinu jeho těla ocelové svaly, namísto tuku. Přestože nebyl příliš vysoký, jeho autoritativní hlas mu dával velikost a sílu mariňáka.

Chvíli kráčel v hlubokém zamyšlení než vzal v potaz oba vojáky chaosu před sebou. Aniž by se na ně přestal dívat, zastavil se a oběma pokynul aby přišli k němu. Dle řádu, Morgus i Olar zasalutovali a udeřili se pěstí do hrudního plátu.

Orgis na ně chvíli hleděl než vypustil z úst pustou kletbu a pokynul jim aby jej následovali. Svým dvěma mužům přikázal aby hlídali zajatce v místnosti a za žádnou cenu nespouštěli prsty ze spouští.

"Tohle je zavšivený, psí den. U Císařových uhnilých palců, ať mě démon kousne do řiti.", začal Orgis konverzaci.

Morgus a Olar mlčeli, pouze následovali svého seržanta skrze budovu zpět přes schodiště a místnosti k mrtvým arbitrům. Orgis došel k jednomu ze stormtrooperů, bez okolků jej popadne za plynovou masku a pozorně si jej prohlédl z blízkosti. Chvíli ji studoval a pak zaklel, pouštějíc mrtvolu na zakrvácenou zem.

"Špinaví Ordo Tempestus. To nám ještě scházelo."

Morgus a Olar na něj nechápavě hleděli. Orgis serval mrtvému stormtrooperovi přilbici z hlavy a hodil ji Olarovi do rukou, který ji pozorně studoval. Po osmnácti vteřinách dlouze hvízdnul a podal přilbici Morgusovi.

Přilbice byla špinavá a měla jednoduché zlaté zdobení, co ale bylo nepřehledné byla zlatá lebka do jejíž lebky byla vytlučena runa I. Morgus zavřel oči a pohodil přilbu do rohu místnosti.

"Takže to nebyli jen tak ledajací stormtroopeři.", řekl Morgus.

Olar pokrčil nad tím rameny, jako by na tom nezáleželo. Orgis kopnul do mrtvého stormtroopera a otočil se k odchodu, předtím se ale zastavil a pohlédl na dvojici vojáků chaosu.

"Sežeňte mi radistu s voxem a řekněte mu, ať dorazí do výslechové místnosti. Vy dva půjdete se mnou. To děcko neustále mumlá "kde je můj zachrááánce, musím s ním mluuuvit !", řekl Orgis přehnaně pisklavým hlasem a znechuceně zavrtěl hlavou.

Morgus věnoval Olarovi tázavý pohled, ale jeho přítel jen pokrčil rameny a obdařil ho dalším ze svých úsměvů. Kráčejíc po boku seržanta scházeli ze schodů a stejně jako Orgis, dumal i Morgus nad předešlým objevem o jednotkách Ordo Tempestus. Jejich invazní vojsko bylo sice informováno o přítomnosti malé, zanedbatelné, militantní skupině elitních, stormtrooperských vojáků impéria...ale mají-li tito veteráni čas během invaze pobíhat po městě a lovit prchající děvče, dokazuje to jediné. To děvče je důležité. Velice důležité.

A uprostřed chaosu války, vzniká nová, spletitá síť intrik, tajemství a neznámých.


- konec druhé části -
- napsal Deusn -


 

Komentáře, názory, hodnocení

Poslední Ocelot - 19. března 2017 21:26
reaper8809.gif
Nějaký drobný výtky by se našly, ale celkem to nestojí za řeč a jen by to ubralo atmosféru.

Těšim se na pokračování :)
 
Abaram - 08. května 2016 08:02
received_21307136404231424037.jpeg
Tak, prečo práve ja? No preto lebo ma to váždne zaujalo a chcem sa s mojím názorom vyjadriť k tomuto.
Začneme od bodu jeden. Vzhľad je geniálny. Na odseky si nezabudol ani na priamu reč, ktorá je základ. Predovšetkým to ma hlavu a pätu, čítalo sa mi fajn a musím povedať že to je fantastické!
Za mňa 9. Pár chýb ktoré som našiel, ale nevšímam si ich.
Pokračuj, máš talent! :)
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.062982082366943 sekund

na začátek stránky