Andor.cz - Dračí doupě online

Knihovna

Divný pocit - I. KletbaOblíbit

img_20180731_151018_3783832.jpg

Autor: Emerialon

Sekce: Na pokračování

Publikováno: 27. ledna 2019 10:35

Průměrné hodnocení: 7, hodnotilo 3 uživatelů [detaily]

 
Jde o creepypastu nebo psychologický horor. Jaké by to bylo, kdybyste znali odpověď na téměř jakoukoli otázku?
Celý příběh je samozřejmě smyšlený a mám promyšlené i pokračování. Pokud se bude líbit, napíšu další díl.

První díl měl být kratší, ale chtěl jsem tam mít i tu znepokojivou část.

Každopádně budu rád za jakoukoli zpětnou vazbu.
 
6.8. 2012
Jmenuji se Pavel Novák. Žiju ve vesnici poblíž velkého města. Nechci žádné návštěvy, proto název vesnice nebo města nebudu zmiňovat. Je mi 12, chodím na základku a začal jsem psát tento deník na požádání školního psychologa. Podle něj bude lepší, když o sobě něco napíšu, protože s ním nedokážu mluvit. A jaký mám vlastně problém? Všechno to začalo písemkou před dvěma týdny. Byl jsem měsíc nemocný a ve škole brali nové učivo. Takže když jsem přišel konečně do školy, měli jsme psát písemku z něčeho, o čem jsem neměl ani páru, že by mohlo existovat.

Teď byste si řekli, že jsem se měl starat, že jsem se měl učit a všechno by bylo OK. Já vám to neberu. Taky jsem furt chtěl, ale znáte to. Každý den si řeknete ‚další den' a než se nadějete, jdete do školy a ani jste se na to nepodívali. Pravda je, že jsem neudělal nic. Neopsal jsem si sešity, nezjišťoval jsem si ani, z čeho budeme psát nebo kdy. Nevěděl jsem vůbec nic. Takže si bez přípravy, bez starostí nakráčím do školy a hned první písemka, samozřejmě z nového učiva, o kterém jsem nic nevěděl.

Samozřejmě jsem se z toho pokusil vykroutit. Bohužel pro mne učitelka trvala na tom, že jsem měl dost času na to, abych se to naučil. A měla pravdu. Tak jsem dostal písemku a psal jsem. Jak jsem očekával, nic mi to neříkalo. Když jsem se na to ale podíval podruhé, něco mi začalo říkat, co by tam asi mohlo být. Nepodváděl jsem, ten pocit přišel sám od sebe.
Nikdy předtím jsem nad ničím moc nepřemýšlel, přiznám se, ale teď, jako by mi něco našeptávalo odpovědi. Co jsem měl dělat? O tom, co tam bylo napsaný, jsem věděl houby. Tak jsem dal na ten divný pocit a písemku napsal podle nápovědy, která se mi ozývala v hlavě. A světe div se, jak jsem předevčírem, kdy nám učitelka říkala výsledky, zjistil, vše bylo naprosto správně. Mě to překvapilo asi ze všech nejvíc. Pořád jsem si říkal, jak jsem to jen mohl vědět. I úča z toho byla na větvi. Hned po hodině se mnou zašla za ředitelem kvůli podezření, že jsem podváděl. Argumentoval jsem, že mi to řekl vnitřní hlas, tak jsem skončil u školního psychologa, který měl odhalit podvod. Zeptal se mě od kraje na pár věcí, o kterých jsem věděl prd. Když mi ale řekl, že by správné zodpovězení na tyhle otázky mohlo znamenat, že mě nevyloučí pro podvádění, zapřemýšlel jsem nad tím. Když jsem každou otázku nechal viset ve svojí mysli dostatečně dlouho, odpověď se nakonec vždy sama objevila. A byla vždy správně. I když se snažil mě vyvést logickými otázkami od pravdy, nepomohlo to a já měl vždycky. Psycholog se zdál velmi překvapený. Doporučil mi proto psát si tenhle deník, abych do něj napsal pokaždé, když se mi to stane znovu.

24.10. 2014
Stalo se to znovu. Trvalo to dlouho, ale stalo se to. Jasně, občas mám divné pocity a sny nebo správně uhádnu výsledky, ale tohle stojí za to to zapsat. Je to mnohem divnější. A hlavně osobnější. Moje máma, kterou můj otec opustil krátce po mém narození. Dívali jsme se na televizi. Mamka to chtěla přepnout na zprávy. Řekl jsem, že mě nezajímají požáry v sousedních městech. Myslel jsem to jako vtip. Nikdy by mě nenapadlo, že se trefím. V tom velkém městě poblíž vypukl požár a zprávy byly právě o tom. Mamka se na mě podiveně podívala a já ji nemohl odpovědět.

25.12. 2014
Vánoce. Den dávání dárků. Právě ten den, kdy se to stalo znovu. Noc před rozbalováním se mi zdálo, že dostanu vysněnou kytaru a tablet Asus. Ani nevíte, jak jsem se divil, když jsem se podíval na dárky a zjistil, že dárky pro mě mají právě takový tvar. Jen tak jsem střelil větu, kterou jsem řekl, co jsem si myslel, co asi bude uvnitř. Mamka mi koupila tablet, tak se divila, že jsem uhádl značku. A kytara, jak jsem se pak dozvěděl, byla od strýce, který slavil vánoce někde v zahraničí.

6.7. 2015
Dlouho jsem zase nic nenapsal a má to svůj důvod. Nejsem zvyklý psát deník. A navíc, věci se spíše opakují. Znovu písemky, znovu psycholog, znovu zprávy. Rozhodl jsem se napsat, až se stane něco divnějšího, než to, na co jsem si zvykl. Zjistil jsem třeba, že když hraju karty nebo pexeso, nevím, jaké karty kdo má. Zatím to vypadá, že informace, které dostávám, když o ně požádám (vím, zní to divně ale takhle to funguje), musí někde na internetu existovat. Logické hádanky mi také nedělají problém, stejně jako příklady v matice, dokud ale učitelku nenapadne napsat příklad jen tak z hlavy. Tolik jsem zatím zjistil. Jen doufám, že za tím nestojí něco nebezpečného, co by potom chtělo…co já vím, službičku za to, že mi pomáhá.

7.11. 2015
Věci se rychle mění. Spolužáci se mě začali štítit. Jednomu jsem řekl jen tak ze srandy, co mě zrovna napadlo. Byl trochu polekaný, protože se poslední dobou mýlím čím dál méně. Jednalo se o jeho otce. Jiný spolužák říkal, že jeho mamka nedávno málem zemřela na infarkt. Jen tak jsem prohodil, že to samé se stalo i mému kamarádovi. On se ale osopil, že se to nestalo, že si vymýšlím a že i když je jeho otec víc při těle, srdce má v pořádku.
A hádejte co. V ten den půlhodinu před koncem vyučování přišel ředitel a řekl mému kamarádovi, že jeho otec leží v nemocnici, protože dostal infarkt. Nechápal jsem, jak se to mohlo stát. Jak jsem věděl o věci, která se stala krátce předtím úplně na jiném místě?
Od té doby jsem neměl žádné kamarády. Všichni ze mě měli strach. A já ze sebe. Ředitel rozhodl, že pro mě bude nejlepší přejít na jinou školu. Já souhlasil. Hned po letních prázdninách nastoupím jinam. A budu si dávat větší pozor na to, co říkám.
 

Komentáře, názory, hodnocení

Emerialon - 11. února 2019 18:09
img_20180731_151018_3783832.jpg
Velanis - 08. února 2019 16:13Zobrazit/Schovat reakci
Dík za podporu. Jak to tak bývá, první díl je většinou nejslabší. Budu se hodně snažit to u druhého dílu dohnat. Tohle je moje první creepypasta, protože se nepouštím do příběhu, dokud ho nemám dostatečně promyšlený.
 
Velanis - 08. února 2019 16:13
elfka3- jpg (kopie)3085.jpg
Tvůj příběh mě velice zaujal a jsem zvědavá na pokračování :)
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2019 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.17726302146912 sekund

na začátek stránky