Andor.cz - Dračí doupě online

Snad havraním spárem
mi napsali do vínku,
že s draky budu navždy držet mír,
že upíří lásku poznám na svém krku
a vlkodlak mi bude bratrem,
věrným,
jako moje matka Noc.

Krvavou lázní bude má náruč
a jako bílá růže
navždy zůstane můj klín.
Jen stínem v temnotách se stanu,
až nadejde můj čas.

Meč přítelem mi bude
a oči žluté jako vlčí
prohlédnou tmou černou jak mé vlasy.
Jsem prokletá, budu věčně žít
a přece zemřu mladá,
s objetím stromů, borovic a dubů,
smolných a vysokých.

Snad černočerná tuš
mi zabarvila srdce,
snad inkoustem mi ďábel
nakreslil linku rtů.
Bělostné zuby, špičaté a ostré,
kousají maso obětí.

Jsem padlý anděl noci,
jsem možná spasitelka mrtvých,
jsem živá umírající.
V kolébce z ebenového dřeva,
kde čekám
na úplněk.


Nepotřebuji smilování II.

Jsem temný blíženec andělů
jsem věrná, a přece nejsem tvá.
Mé vlasy voní smolou
a hladké čelo občas zbrázdí strach.
V noci tiše čekám,
až zhasne poslední hvězda
a pláču slzy krví napsané
v mém srdci.
Vezmi mou ruku do dlaní
je studená a těžká,
tak jako závaží na mém krku,
co mne přitahuje k zemi,
té teplé matce lidí,
voňavé a něžné,
kterou ale nechci znát.

Patřím k lidem, a přece nepatřím,
mou matkou je Noc a otcem rudý Oheň
až tě spálí, nevrátíš se dolů,
k Zemi
zpátky.
Budeš se mnou létat, s beranem nebes
kozorohem plání,
vodním ptákem hvězd
a střelcem terčů z mlhovin.
Zvířetem i živlem
člověkem i ďáblem
andělem i snem.

S růží ve vlasech
a pohledem upřeným k zemi
chci být tvá
dnes v noci
kdy padají hvězdy

Nepotřebuji smilování II.