Andor.cz - Dračí doupě online
Knihovna
Projekt(íček): 15: Eithné, Emerialon, Yen Oblíbit
 | Autor: SargoSekce: Projekt(íček)Publikováno: 03. února 2020 09:15Průměrné hodnocení: 1, hodnotilo 1 uživatelů [detaily] |
Mé nesmrtelné já poprvé.
Tentokrát se sešlo přesně šest kousků, a jsou dobré. Všem zúčastněným děkuji - jste skvělí! - a přeji čtenáře vlídné a nadšené.
Stručně připomenu podstatu Projekt(íčku): dané téma, 250 slov. Vlastně nic víc :-)
Mé nesmrtelné já - Eithné -
"Kam jdeš?"
Vydechl a otočil se ke své ženě. Nebyla rozzlobená, v jejím pohledu nebyly výčitky... Musel zavřít oči, aby se sebral. Potmě a bosý se plížící z bytu, a stále si o sobě myslel, že není zbabělec. Jenže ty její zelené oči...
"Přijali můj návrh na pojmenování."
Stála před ním nehnutě.
"V zájmu vědy," řekl.
Tichá a zpytavá.
Svěsil paže. "Byl jsem první, koho oslovili. Disponuji nejkomplexnějším pochopením černých děr vůbec. Ten výzkum nemůže provádět nikdo jiný."
Zelený pohled se rozmazal slzami. "Nechci, abys mě opustil," vzlykla.
Upustil boty a chytil ji za ramena, přitiskl k sobě. "Vždycky tu budu s tebou. Tam nahoře, když vzhlédneš k obloze, já tam budu, na horizontu událostí, až do skonání věků."
"Umřeš," vzhlédla k němu.
Palcem jí přejel po mokrých tvářích. "Ne pro tebe. Můj obraz tam zůstane navždy - i poté, co umlkne komunikace skrze filotickou hlásku." Znovu ji přitáhl k sobě, aby nemusel čelit jejímu pohledu. "Množství informací, které dostaneme, posune vývoj lidstva kupředu o dekády..."
"Mlč." Svírala ho tak silně, že skoro nemohl dýchat.
"Chceš vědět, jak jsem ji pojmenoval?"
"Ne."
"Budeš mi chybět..."
"Nemluv!"
"Chceš mě doprovodit?"
Zavrtěla hlavou a ještě chvíli ho držela. Zapamatovat si jeho vůni, jeho hlas, jeho lásku... Potom odešel.
Název černé díry se dočetla další den v novinách. Nepojmenoval ji ani po sobě, ani po ní... pochopila, proč s touhle jeho umanutostí nemohla nikdy soupeřit. Na nehynoucí lásku nevěřila ani ona; ale pro nesmrtelnost na horizontu událostí byl skutečně ochotný zemřít.
Pro nesmrtelnost cokoli - Yen -
To byl vám jednou chlap
co měl holky tuze rád
kousal hlavně do krčku
blondýnku i zrzečku
V noci řádil, ve dne spal
nic nedával, jenom bral.
A tak mu nejnovější objev
řekl: Sorry vole, vodjeď!
Korzety už nejsou v módě,
nebudu tu běhat v róbě,
jen abych pak padala
do mdlob v náruč upíra.
Poslyš, kotě, na to on,
hlasem mocným jako zvon
Když neláká tě romantika,
udělám to na zvrhlíka!
Prostě na tě z roští hupnu,
pustím žilou, krčkem rupnu.
Duši tvoji na věčnost -
- a pro mne – nesmrtelnost!
Z Deníku Poutníka - Emerialon -
Konečně se mi podařilo najít svět, který jsem tak dlouho hledal. A našel jsem i toho Douglase Steela, toho sci-fi spisovatele, co byl už od dětství můj vzor. Po rozhovoru s ním jsem se ale rozhodl pověsit Poutnictví na hřebík. Nechci skončit jako on. Napsal jsem si i náš rozhovor od chvíle, kdy mě oslovil. V tom je všechno.
„Líbí se ti můj svět?“
„To jste vy? Douglas Steel?“
„Ano, jsem to já.“
„Jsem váš největší fanoušek! Ani nevíte, jak dlouho jsem vás hledal...“
„Stalo se něco?“
„Já … promiňte … já myslel, že jste mrtev.“
„Taky že jsem.“
„A jak se mnou pak můžete mluvit?“
„Dřív jsem býval pánem tohohle světa. Když jsem tam u vás zemřel, ztratil jsem tady moc.“
„Takže jste něco jako duch?“
„Víceméně. Pro Alter Ega, která ztratí svou moc, je ale přesnější výraz Stín minulosti.“
„Stín minulosti? Řekl byste mi o tom, prosím, víc?“
„Jako autor mám vlastní svět. Ten, co se vám poštěstilo najít. Něco ze mě ale po mé smrti tam u vás přežilo. Bez podpory svého skutečného já ale už nejsem nic a můžu se jen dívat, jak mou práci řítí do záhuby někdo jiný.“
„Skončím tak i já?“
„Vy jste Poutník. Vás se to netýká.“
„A pokud ano?“
„Pak pro vás mám jedinou radu. Ukončete svůj příběh dříve, než bude příliš pozdě, a někdo se ho za vás pokusí dopsat.“
A takhle jsem skončil svůj příběh Poutníka. Deník si ale nechám, ať mám na co vzpomínat.
Stručně připomenu podstatu Projekt(íčku): dané téma, 250 slov. Vlastně nic víc :-)
Mé nesmrtelné já - Eithné -
"Kam jdeš?"
Vydechl a otočil se ke své ženě. Nebyla rozzlobená, v jejím pohledu nebyly výčitky... Musel zavřít oči, aby se sebral. Potmě a bosý se plížící z bytu, a stále si o sobě myslel, že není zbabělec. Jenže ty její zelené oči...
"Přijali můj návrh na pojmenování."
Stála před ním nehnutě.
"V zájmu vědy," řekl.
Tichá a zpytavá.
Svěsil paže. "Byl jsem první, koho oslovili. Disponuji nejkomplexnějším pochopením černých děr vůbec. Ten výzkum nemůže provádět nikdo jiný."
Zelený pohled se rozmazal slzami. "Nechci, abys mě opustil," vzlykla.
Upustil boty a chytil ji za ramena, přitiskl k sobě. "Vždycky tu budu s tebou. Tam nahoře, když vzhlédneš k obloze, já tam budu, na horizontu událostí, až do skonání věků."
"Umřeš," vzhlédla k němu.
Palcem jí přejel po mokrých tvářích. "Ne pro tebe. Můj obraz tam zůstane navždy - i poté, co umlkne komunikace skrze filotickou hlásku." Znovu ji přitáhl k sobě, aby nemusel čelit jejímu pohledu. "Množství informací, které dostaneme, posune vývoj lidstva kupředu o dekády..."
"Mlč." Svírala ho tak silně, že skoro nemohl dýchat.
"Chceš vědět, jak jsem ji pojmenoval?"
"Ne."
"Budeš mi chybět..."
"Nemluv!"
"Chceš mě doprovodit?"
Zavrtěla hlavou a ještě chvíli ho držela. Zapamatovat si jeho vůni, jeho hlas, jeho lásku... Potom odešel.
Název černé díry se dočetla další den v novinách. Nepojmenoval ji ani po sobě, ani po ní... pochopila, proč s touhle jeho umanutostí nemohla nikdy soupeřit. Na nehynoucí lásku nevěřila ani ona; ale pro nesmrtelnost na horizontu událostí byl skutečně ochotný zemřít.
Pro nesmrtelnost cokoli - Yen -
To byl vám jednou chlap
co měl holky tuze rád
kousal hlavně do krčku
blondýnku i zrzečku
V noci řádil, ve dne spal
nic nedával, jenom bral.
A tak mu nejnovější objev
řekl: Sorry vole, vodjeď!
Korzety už nejsou v módě,
nebudu tu běhat v róbě,
jen abych pak padala
do mdlob v náruč upíra.
Poslyš, kotě, na to on,
hlasem mocným jako zvon
Když neláká tě romantika,
udělám to na zvrhlíka!
Prostě na tě z roští hupnu,
pustím žilou, krčkem rupnu.
Duši tvoji na věčnost -
- a pro mne – nesmrtelnost!
Z Deníku Poutníka - Emerialon -
Konečně se mi podařilo najít svět, který jsem tak dlouho hledal. A našel jsem i toho Douglase Steela, toho sci-fi spisovatele, co byl už od dětství můj vzor. Po rozhovoru s ním jsem se ale rozhodl pověsit Poutnictví na hřebík. Nechci skončit jako on. Napsal jsem si i náš rozhovor od chvíle, kdy mě oslovil. V tom je všechno.
„Líbí se ti můj svět?“
„To jste vy? Douglas Steel?“
„Ano, jsem to já.“
„Jsem váš největší fanoušek! Ani nevíte, jak dlouho jsem vás hledal...“
„Stalo se něco?“
„Já … promiňte … já myslel, že jste mrtev.“
„Taky že jsem.“
„A jak se mnou pak můžete mluvit?“
„Dřív jsem býval pánem tohohle světa. Když jsem tam u vás zemřel, ztratil jsem tady moc.“
„Takže jste něco jako duch?“
„Víceméně. Pro Alter Ega, která ztratí svou moc, je ale přesnější výraz Stín minulosti.“
„Stín minulosti? Řekl byste mi o tom, prosím, víc?“
„Jako autor mám vlastní svět. Ten, co se vám poštěstilo najít. Něco ze mě ale po mé smrti tam u vás přežilo. Bez podpory svého skutečného já ale už nejsem nic a můžu se jen dívat, jak mou práci řítí do záhuby někdo jiný.“
„Skončím tak i já?“
„Vy jste Poutník. Vás se to netýká.“
„A pokud ano?“
„Pak pro vás mám jedinou radu. Ukončete svůj příběh dříve, než bude příliš pozdě, a někdo se ho za vás pokusí dopsat.“
A takhle jsem skončil svůj příběh Poutníka. Deník si ale nechám, ať mám na co vzpomínat.
Komentáře, názory, hodnocení
| ||||
 | Eithné: Krásné. Fakt se mi to líbilo a hodně dobře četlo. Yen: ... na to on - jako zvon, romantika - na zvrhlíka ... Verše ve čtvrté sloce jsou vážně povedené :-D Ty ostatní vesměs tak trochu drhnou. Ale děj je řízný a má to spád, což je super. :-) Emerialon: Klika, žes to dokončil, než bylo příliš pozdě. ;-)) | |||
| ||||
 | Eithné: Že tady narazím na černé díry a horizont událostí jsem v nejmenším nečekal. A byl příjemně překvapen. Sargo zmiňovanou Enderovu hru jsem nečetl, ale vzpomněl jsem si na Vzpomínku na Zemi, kde se mihne v principu podobný příběh. Tady se mi ale líbilo i to zaměření na osobní tragédie zastíněné velkou slávou. Tohle bych si osobně rád přečetl i v delším formátu. Yen: Kombinace hororu a tak trochu lidové slovesnosti mě pobavila, a fráze jsou natolik úderné, že hravě přebily i místy trochu kulhající rytmus. Emerialon: Zajímavá a nosná myšlenka, ale schovaná ve větách, ve kterých jsem se opakovaně ztrácel. Možná to byl úmysl, možná mi chybí kontext, kdo ví. | |||
| ||||
| O žebříček se pokoušet nechci a navíc je snadné říct, že se mi líbí všechny tři. Eithné: paráda! Komplexní povídka na tácku od piva. Že jde o Enderovu hru mi sice nedošlo, ale vůbec to nevadilo. Horizont událostí je dostatečně výmluvný. :-) Yen je skvěle přímočará, fakt pobavilo. :-) Emerialon naopak není přímočarý vůbec, což je samozřejmě dobře. Velmi poučné. Oba palce nahoru :-)) | |||
| ||||
 | Eithné - 05. února 2020 07:03 Dík za pochvalu. Název měl být Stín minulosti. Z deníku poutníka bylo uvedení do děje. Dost jsem s maximálním počtem bojoval. A ten příběh je zasazený do mého světa Šestirozměr, kde mají i vypravěči své místo, nedívají se jen na všechny zvrchu. To už ale myslím stačí. Nemusím psát jen o sobě. A nechci hodnotit ostatní, takže se jen zeptám Sargo: "Kdy bude další Projekt(íček)?" | |||
| ||||
 | Yen: Četla jsem nejdřív druhou várku a úplně jsem se lekla, že by nikdo neměl nic o upírech, protože ti mě napadli jako první. Takže díky, že jsi se jich ujala ty! Líbí se mi pragmatický přístup obou protagonistů - velmi osvěžující čtení! Emerialon: Musela jsem si to přečíst dvakrát, na 250 znaků to máš úchvatně komplexní. Autorova noční můra - i když občas trpí i dokončené příběhy. To jsou prequely, sequely, fanfiction... jestli ono není výhodnější být tím příživníkem na cizích světech než právě autorem :) | |||
na začátek stránky