Andor.cz - Články - Dračí Doupě Online, RPG hry

P19 (1/3): Eithné, Poslední Ocelot, Ravager, RedbowOblíbit

Autor: Sargo

Sekce: Projekt(íček)

Publikováno: 26. listopadu 2021 13:37

Průměrné hodnocení: 0, hodnotilo 0 uživatelů [detaily]

Téma nelehké, ale zvládnuté zkušenou rukou a s patřičným nadhledem. A tak přeji pěkné počtení! :-)

Neúprosná kapacita -Ravager-

Matematitanik se potápěl. Po nárazu na ponořený obrácený jehlan začalo být jasné, že oprava není možná a zatímco čára ponoru pohlcovala stále větší kus nešťastného mnohostěnu, jedinou nadějí přítomných se staly záchranné úhly, které ve zcela nedostatečném množství rámovaly kraj horní plochy. Asi byste čekali chaos, mláďata ušlapaná slepým davem, srdceryvné loučení se členy rodiny, konec starých přátelství a začátek nových, ale nikoliv zde. Každý věděl, že při průtoku tolika vody za minutu bude ponor pokračovat přesně stanovenou rychlostí a horní plocha se bude natáčet pod specifickým náklonem. Všichni znali dané zákonitosti, a jak se jich týkají. A také plnili svou úlohu, jak si situace žádala. Ale přesto ne každý byl ochoten zahynout. A tento zachycený rozhovor byl právě o jednom takovém.

Na kraji horní plochy stojící stupeň nevěřícně zírá na úhel. Poctivě čekal v řadě s ostatními, ale přímo před jeho nastoupením se kapacita naplnila.
„Na lavičkách sice sedí hlava na hlavě a vyplňují celou plochu plavidla, to je pravda. Ale když se trochu smrsknou, místo se pro mě najde,“ žadoní plačky a oči upírá na První stupeň.
„Znáte pravidla jako já. Nedělejte problémy. Kapacita je jasně stanovena,“ odpovídá První neoblomně, zatímco připravuje úhel ke spuštění na vodu.
„Tam se vejdu, předposlední řada,“ zkouší to zoufalec naposledy a ukazuje prostor u pravého boku.
„Je tam místo pouze pro 0,2958 z vás. Nemám na výběr. Sbohem.“
Stupeň se slzami v očích sleduje, jak úhel pomalu mizí, až i poslední část, bílou ceduli s nápisem „RADIÁN“ na zádi nakonec pohlcuje temnota.

57 stupňov -Redbow-

Počul som že existujú planéty, kde je voda len tak na dosah ruky. Stačí sa len postaviť a napiť sa. U nás to ale nieje také jednoduché. Jediný zdroj pitnej vody je štyridsať-dva kilometrov ďaleko. Celá cesta k vode je len žeravá púšť, vlastne všade kde by ste sa vybrali, je len púšť a aby sme prežili, musíme sa prispôsobiť. Nebolo to tak vždy. Asi pred desiatimi rokmi sa naša planéta vychýlila zo svojej dráhy a priblížila sa k našemu slnku. Cez deň sa teploty vyšplhajú na približne štyridsať stupňov. A v noci klesnú na mínus päťdesiat.

Keď sme dnes vyrazili na cestu pre vodu, teplomer ukazoval rekordných štyridsať-osem stupňov. Každý týždeň musíme ísť pre vodu a aj keď mám len osem rokov, ešte som takúto horúčavu nezažil. Putujeme cez piesočné duny s obrovskými bandaskami na ramenách. Teraz sú prázdne, ale na ceste domov, budú plné vody. Otec má pri sebe ako jediný pušku. Voda nieje zadarmo a na ceste domov, nás môžu prepadnúť banditi, ktorí by nám vodu chceli vziať.

Dnes sa kráča ťažšie ako v iné dni. Teplota sa vyšplhala na päťdesiat-sedem stupňov. Je nám zle. Mama odpadla, otec sa ju snaží postaviť na nohy, ale nedarí sa mu. Aj mne sa točí hlava. Púšťam bandasku do piesku a chcem si na chvíľku ľahnúť. Len na chvíľu zavriem oči a trochu si pospím. Otec mi to nechce dovoliť. Dvíha ma na ruky a nesie ma namiesto bandasky. Otec plače, mama sa mi pomaly stráca vo vlniacom sa vzduchu.

57 °: Projektíček psaný v Rehabilitační nemocnici Beroun -Eithné-

Bobo Felčar se bezradně poškrábal po čele a znovu zalistoval sešitem. Na svoje poznámky byl pyšný, ještě nepotkal ucelenější bestiář, jenže tohohle... pána... v něm nenašel. Ani nikoho vzdáleně podobného. Možná ve městě za Velkým Lesem by byli moudřejší, ale tady v Sedmi Chatrčích? Malé, provinční městečko se stalo uzlem dvou důležitých obchodních stezek teprve nedávno, a tak tu na Nové Druhy ještě nebyli tak zvyklí.
„Takže si to shrňme,“ promluvil znovu zoufale. „Nohou máte mít šest?“
Muž zakoulel očima a vypustil souhlasnou bublinku.
„To je dobře. Minimálně tolik jich totiž pořád máte.“ Bobo si otřel zpocené čelo. „Ale některá z nich vás bolí.“
Další bublinka.
„A je to tahle...?“ sáhnul zkusmo do chumlu výrostků. Bublinek se v tu chvíli objevil celý nesouhlasný houf, ale teprve když se ji pokusil ohnout do směru, o kterém si myslel, že je správný, přestalo být pro samé bublinky vidět. „Pardon. Potřebuju zjistit, jak funguje, pro případ, že bych opravdu našel tu zraněnou,“ zamumlal nešťastně. Pak ji ohnul znovu jiným směrem a bublinková mlha zhoustla. Takže dalším – sláva! Hbitě si oměřil všechny potřebné údaje.
Na správnou končetinu padl na sedmý pokus. Ohnout šla podstatně méně než ostatní, ale protože v ní nebyly žádné kosti, nemohla být zlomená, a tak Bobo jen zadal zakázku truhláři na pohyblivou dlahu. Přesné délky, exaktní úhly, jasně zadané uchycení.
„Padesát sedm stupňů,“ zopakoval truhlář se smíchem. „Ty jsi byl vždycky jinej. Bude to večer hotový.“
„Zařídím si monopol,“ odpověděl Bobo šťastně. „Dlahy pro bublinkovací mnohonožce, ty určitě ještě nikdo nevyrábí!“

Padesát sedm stupňů -Poslední Ocelot-

„Co jsem ti, sakra, říkal?“
„Že mám ten rozžhavenej tác držet nad padesát sedm stupňů“
„A co jsi s ním udělal?“
„Přesně to, co jste mi řekl, pane Mistr.“
„Zmiz odsud! Máš padáka!“
Pan Kočička odešel do rodinné kuchyně, kde se ho manželka něžně tázala, proč na toho mladíka tak křičel.
„Ale… zase jsem zaměstnal studenta technického oboru, a on tu pizzu vyklopil do pece.
Moje chyba, měl jsem mu k tomu dát obrázkovej návod.“

Komentáře, názory, hodnocení

Poslední Ocelot - 30. listopadu 2021 09:58

Tumiran - 27. listopadu 2021 15:48
Konečně živoucí důkaz toho, že to někdo čte. Díky :)

Ravager
Technokracie v praxi proti lidskému pudu sebezáchovy.

Redbow
Výborná reklama na sníh a zimu obecně.

Eithné
Kdyby všechny bestiáře vznikaly takhle, nebylo by třeba hrdinných reků.

Ravager - 27. listopadu 2021 08:28
Když se nad tím zamyslím, rád používám jména od "K". Pan Kytka, Kočička, Kvokočka, Krhol, Kočka...
Nebude to tím, že mám ve svém životě pořád kočky?

Arged - 27. listopadu 2021 21:26

Ravager - celkově vlastně nevím. Líbí? Nelíbí? Ale to první slovo - to je prostě geniální!

Redbow - dokonale vystižená celá ta beznaděj.. ne, tady by přestěhování se blíž k prameni konec nanejvýš trochu oddálilo.

Eithné - tak tohle by mě nenapadlo. A to mě napadá někdy leccos. Ohromně jsem se bavil. Víc Bobů ve zdravotnictví!

Poslední Ocelot - "kde se ho manželka něžně tázala", to je krása. Stručně vtipně bez zbytečného boje s omezeným počtem slov!

Bard - 27. listopadu 2021 19:59

Ravager: Pecka. Nápad, zpracování, neúprosné rozuzlení. :-D Moc se mi to líbilo.

Redbow: Zasazení příběhu do nehostinných oblastí planety (jakékoli planety) se přímo nabízelo. Hezký popis nepěkného putování.

Eithné: Mám pocit, jestli už jsem na Boba párkrát nenarazil. ;-)) Jeho způsob vyšetření pacienta mi byl hodně povědomý.

Poslední ocelot: V jednoduchosti je síla. Stručné, příjemné a vtipné. Tak to má být. :-D

První dávka se mi líbila a jsem zvědavý na další.

Tumiran - 27. listopadu 2021 15:48

Ravager:
Miluju svět matematiky. Tvoje katastrofa našroubovaná na zkázu jisté nejmenované lodi (jejíž filmová adaptace má s matematikou společné jen křestní jméno hlavního herce), mne pobavila už pro skvělý nápad, atmosféru, i popis. Přitom stačí mít o pár radiánů víc... :-D

Redbow:
Doběhnout si maratón pro doušek vody není pro žádného správného křováka nic náročnějšího nežli výklus na dvě hodinky. V přímém slunci... no, když to jinak nejde?
Patetický pokus o vážné zpracování tématu si žádá uznání. Ale ta bandaska tam leží dodnes.

Eithné:
Veselá historka z divokého strašidlákova. Bobo má fištrón. Měla by ho najmout vláda do krizového štábu. Ten by to s tím Coronavirem vyřešil. Nebo bychom měli všichni nakonec u pusy bublinky. XD Úžasný!

Poslední Ocelot:
Čekal jsem rozsah, náladu a nezáživnost Ságy Inkvizitora Alarica. Překvapils mě! Sláva Císaři za to. :-P

Připomíná mi to vtip, jak přijde inženýr po vyučení do továrny a tam ho vidí mistr. Ty seš novej? Jo. Tady máš koště a zameť halu. Ale já jsem inženýr. Aha, tak pojď, já ti ukážu, jak se to dělá.

Eithné - 26. listopadu 2021 15:25
Programátorových šest chlebů znám jako matematikových deset vajec. Když budou mít párky, kup jen dvě! ;-)

Fry - 27. listopadu 2021 14:49

Matematitanik je výborný názov. Tiež sa tak cítim, ponáram sa do hlbín bezbrehého zúfalstva okamžite, ako narazím na nejakú matematickú úlohu.

Prvá várka na výbornú, ale za mňa vyhráva Ocelot, inžinierksy humor je naljepší humor.

Ravager - 27. listopadu 2021 08:28

Všichni áchaj a óchaj, ale komentovat se jim pak nechce.

Redbow: Jako je to smutný, ale měli se k té vodě přestěhovat blíž, když se jim z chození dělá špatně, žejo.
Ale jinak je to prostý příběh lidské prohry, to mi je sympatické.

Eithné: Trochu mi to připomíná toho zubaře, co vždycky vythne zub a pak se zeptá: "Byl to tenhle?" Takový doktor Mengele v zácviku.-)
Samozřejmě je jasné, že xenobiolog tvrdý chleba má, takže i tak před Bobem smekám uctivě klobouček.

Ocelot: Ach, tohle je slast, pointa mě vysloveně potěšila a je to přesně tak krátké, aby to člověk sezobl po kávičce.
A jméno "pan Kočička"je super ... zatím jsem nepřišel na to, proč v projektíčku každý používá tak extravagantní, ale dělám to též, takže
cajk.

Rešaja - 27. listopadu 2021 08:03

Ravager: Paráda. Záchranné plavidlo bylo trochu obtížnější na představu, takže filmová adaptace by bodla, ale ta pointa byla úžasná.

Redbow: ...hej, a dál? Něco mi na tom konci chybí, ale nevím co. Jinak fakt krásně napsané.

Eithné: Mě se hrozně líbí, jak vždycky dokážeš vytvořit na tak malém prostoru tak velký svět, který jakoby existoval už dávno předtím. To je radost číst.

Poslední Ocelot: Pobavilo. Hodně. Nejsem si tedy jistá, které stupně měl na mysli mistr a které učeň, ale to vlastně vůbec nevadí.

Eithné - 26. listopadu 2021 15:25

Jé, konečně zas Projektíček, můj oblíbený žánr!

Ravager: Musím se přiznat, že jak jsem to četla, běželo mi to před očima v podobě filmu. Svěřila bych to Švankmajerovi, bylo by to terno!

Redbow: Uf uf, tohle mi nedělej. Tohle se neděje jenom na cizích planetách a moje představivost je nějak moc konkrétní. Dobře napsané.

Poslední Ocelot: Pobavilo. Trochu v duchu programátorových šesti chlebů: "vezmi chleba, a když budou mít vajíčka, vezmi šest" :)