Autor: FredericcoSekce: ZamyšleníPublikováno: 21. června 2022 13:03Průměrné hodnocení: 9, hodnotilo 1 uživatelů [detaily] |
| ||||
FenrirTheHound - 17. srpna 2022 23:00 Nedá mi to a musím taky reagovat. Možná proto, že mě až samotného překvapuje, jak moc souhlasím, ačkoli jsem v té rozhodné situaci nikdy nebyl a tudíž nevím, zda bych toho byl schopen. A myslím, že to je jedna věc, kterou Tarku přehlížíš. Salónní debaty nejsou jen od toho aby se zabavil mozek nebo abychom se chraň přírodo holedbali svou rozhodností. Ony nám pomáhají se v sobě zorientovat, a tahle otázka není výjimkou. Je snadno zodpověditelná pro ty, kdo už si "tím" prošli, a ano, jejich odpovědi budou asi dávat větší smysl než 99 % toho co napíše někdo z nás, co "tím" ještě budou muset projít, nebo třeba neprojdou nikdy. Jenže právě proto si ji my ostatní klademe: abychom se připravili. K tomu ostatně slouží jakákoli úvaha neboli esej - pro nefrankofonní "essayer" znamená "zkoušet" - zkoušíme si, zda naše ideály obstojí tváří v tvář zkoušce, která, ač si ji vymýšlíme sami, přesto není právě lehká. Kde ale, aspoň podle mě, jsi opravdu moc cynický, je když říkáš, že většina lidí by bez problémů zabila, kdyby za to nebyla potrestána společností. Když už nic jiného, evolučně je v nás jistý altruismus - chránit staré, slabé a podobně byl základ našeho tlupového chování, jinak bychom doteď běhali po pláních v Africe a snažili se ulovit prvního nosorožce. Ano, uznávám že to není moc - vždyť jde jenom o pouhé "je užitečnější nechat tě naživu než tě zabít" - ale je to v nás. A víc než to. Civilizace nejsou jenom okovy, které z nás katastrofa může sejmout a odhalit "naše skutečné já". Protože už dávno, vlastně už od těch plání v Africe, se naší součástí stává i to lidské společenství, a v dnešní době už jsme dál než u toho cynického altruismu. Myslím, že existují dobré motivace zabít a myslím, že většina lidí by ti to taky podepsala - až na ta dvě slůvka "bez problémů". A kvůli nim vlastně celé píšu :) |
| ||||
FenrirTheHound - 17. srpna 2022 23:00 Pod tohle se podepisuji. Pěkně sepsáno. Tleskám! |
| ||||
Možná budu znít trochu cinicky, protože sem se do situace kdy šlo o život dostal už třikrát a vzhledem k povolání dělám s lidmi, kteří si na podobné otázky odpověděli už dávno. Ale upřímně bych v životě nechtěl vedle sebe člověka, který by na některou z otázek odpověděl "ne". Abych citoval Jamese Mattise "Někteří lidé si myslí, že v sobě musíte mít nenávist aby jste někoho dokázali zastřelit, osobně si to nemyslím." Nějaká hodnota lidského života je fáma kterou si nalháváme, protože to dobře funguje ve velké společnosti. Kdekoli kde se společenský řád zhroutí a opadne strach z postihů za případné zabití...bere tahle iluze extrémně rychle za své. Upřímně mi článek přijde trochu postavený na hlavu... zabít člověka aby člověk zachránil několik? Nejspíš bych zabil několik cizích lidí kdyby mi to zachránilo psa (pokud vynecháme platné zákony). Tyhle úvahy jsou sice hezké, ale mimo reálný svět. Lidský život má jenom takovou cenu, kterou mu osobně přidělíme... není na něm nic zvláštního ani speciálního. Kdybych měl tlačítko které by dokázalo na zmáčknutí 10 000 vojáků RF, tak ho budu zmáčknu bez zaváhání několikrát a většina lidí na Ukrajině by asi udělala to samé. A naopak by to rozhodně vypadalo úplně stejně. |
| ||||
Ano, jako akt poslední možnosti, pokud by to nešlo jinak. Taky doufám, že nikdy nebudu muset. Smrt je rozhodně něco s čím by se nemělo obchodovat ať už pro cennosti nebo zachování tajemství. Dostáváme se na hodně tenký led, když to zformuje do: "Zabili by ste někoho za ledvinu* pro vaše umírající dítě." (*nebo jiný orgán) Na to nedokážu odpovědět stejně jako na předmět vyššího dobra v dalším odstavci. Obávám se, že by to záviselo na úrovni zoufalství a aktuálním psychyckém stavu. |
| ||||
Akademická úvaha, na kterou se od klávesnice snadno odpovídá. Asi většina lidí někdy nad podobnou věcí uvažovala, ale dokud se neocitnou v situaci, kde se láme chleba, je to zbytečné. Můžeme vést klasické řeči o ochraně života blízkých, ale hádám, že nikdo z těch, co tohle budou číst, někdy vystřelila na jiného člověka s úmyslem ho zabít. Nicméně ano, každý by zabil, když by to situace vyžadovala. Ukažte mi rodiče, jehož dítě by se někdo chystal připravit o život a on by měl v ruce řekněme pistoli. Řekl by snad některý z nich: "ne, to nemohu udělat, lidský život je posvátný?" Jsem si na 99.99% jistý, že by do onoho gaunera nasypali celý zásobník a ještě by se mu otočili botou na krku, i kdyby to byli doposud ti nejhumanističtější hipíci na světě. Udělali by to samé ale pro cizí dítě? Riskovali by svůj život, kdyby třeba ozbrojený lupič vykrádal obchod a oni by měli možnost ho zastřelit? Tak nějak o tom pochybuji. Střílet na papírové terče a slintat u Call of Duty umí každý, stejně jako fantazírovat o tom, že to jednou do někoho nasolíme. Filmové "fantasy" scénáře, pasující nás do role katů, nájemných vrahů, soudců a Sofií, kteří se mají rozhodnout mezi životem dítěte a pěti dospělých, jednoho vědce nebo stovky bezdomovců nebo svým dítětem a stovkou jiných dětí, mi přijdou bezpředmětné. Nanejvýš se můžete zamyslet nad reálnější otázkou, zda až sem vlítnou rusáci, půjdete se nechat naverbovat a se zbraní v ruce budete nasazovat vlastní život, zatímco vaše rodiny doma trnou hrůzou, anebo jestli nepůjdete zabíjet a riskovat vlastní zabití. To je reálnější otázka, než zda obětuji celé město, život geniálního vědce, nebo osobní tajemství, které by mohlo prosáknout. TL;DR zní: ano, pokud tím zachráním život sobě či své rodině. |
| ||||
Tuhle otázku si kladu, možná častěji než je zdravé. A vždy se dostanu ke stejné odpovědi. Vždy udělám co mi přijde správné a proto svých činů nelituji. To jak se na to dívá okolí není můj problém, dokud... |
| ||||
Zaujímavé. Ano dokázal by som zabiť zlého človeka čo si to zaslúži. Samozrejme záleží od okolností. To ma ale prinútilo zamyslieť sa, akú cenu má život mojích blízkých. Ano ... moja mama, môj brat, moja priateľka, majú pre mňa väčšiu hodnotu, ako neznámi ľudia. Dokonca majú väčšiu hodnotu ako omnoho väčšia skupina cudzích ľudí. Ale keď sa nad tým zamyslím do hĺbky, tak aj ich hodnota má niekde hranicu. Smrť jedného človeka ktorého milujem versus smrť jednej miliardy ľudí? Alebo jeden milión? To asi nie. Asi by som nechal zomrieť jeden milion ľudí, aby som zachránil život ,,môjho človeka.,, Ale miliardu už nie. Dlho by som sa musel zamýšlať nad tým, že kde presne je to číslo. Tá presná hodnota na ktorú som vyčíslil tých čo mám rád. Ale tiež záleží na tých cudzích ľuďoch. Áno, starý človek má menšiu hodnotu ako dieťa (alebo mladý človek). Ak by som mal vybrať, hneď by som vybral starého, aby zomrel. Inak ale už pozerám na hodnotu svojho života. Som z tých, čo by dokázali riskovať svoj vlastný život, aby som zachránil ostatných. Kľudne aj cudzích ľudí. Takže, som vo svojích očiach, ten najmenej hodnotný človek na zemi? :D :D Prečo mi dávaš takéto ťažké témy na zamyslenie? :D :D |
doba vygenerování stránky: 0.060466051101685 sekund