Andor.cz - Články - Dračí Doupě Online, RPG hry

20+jedna: Arged, Eithné, Gurlbarad, RavagerOblíbit

Autor: Sargo

Sekce: Projekt(íček)

Publikováno: 20. září 2022 20:10

Průměrné hodnocení: 0, hodnotilo 0 uživatelů [detaily]

Díl druhý a pro tentokrát poslední. Téma budilo překvapivé rozpaky - a nakonec dopadlo fantasticky. Díky všem a příště zas! :-)

Začátek školního roku 2022/23, po pravidelné zdravotní prohlídce - Arged -

Jak to doktor říkal? Že dobrý, jen že by bylo dobrý procvičovat paměť. „Zkuste si třeba přehrát, co jste dělal o prázdninách.“ Tak to říkal. Jo. Rukou sevřu opěrku křesla, aby se tolik netřásla.
„Pfániny.“ Pokusím se říct nahlas. „Fo fem dělal o páfninách?“ Jenže ne, nepomáhá to.

„Kajličko!?“ houknu do kuchyně a nasadím si zuby. „Prosim tě, co jsem dělal o prázdninách?“
„CO!?“ manželka špatně slyší a tak i když jsem dost křičel, musí jít blíž. Otře si moukou zaprášené ruce do svojí kytičkované zástěry. „Co!?“
„No co jsem dělal o prázdninách?“
Já vím, je to už hrozně, hrozně dávno, ale Karlička by si třeba mohla něco pamatovat. Chvíli je ticho. Nakonec je ticho poměrně dlouho. Oba se marně pokoušíme vzpomenout na nějaký útržek z prázdnin. Když vidím, že ani má choť se nemůže rozpomenout, stydlivě sklopím pohled k zemi. Sedmdesát let, vážení, je to už nejmíň sedmdesát let od posledních těhletěch... prázdnin.

A Karlička najednou mlaskne, roztomile se zapýří a našpulí rty. Dokonce si lehce upraví své šedivé kadeře. Hledím na ni jako na anděla s novou nadějí. Teda Karličko, tobě to ale najednou sluší! Ta jiskra v očích!

„NO!?“
„O prázdninách jsme se přeci poprvé milovali, Vašku.“ Má lehce zastřený hlas. Znovu si otře již otřené ruce o svoje boky a nechá je tam. Šťabajzna jedna. Vypadá pořád dobře.
„Jo.“ Vstanu s námahou z křesla, došourám se k ní a s něhou ji obejmu.
„Nezajdeme si na procházku, Karličko?“

1881 - Ravager -

„Začalo to zakázkou. A tentokrát fakt pořádnou. Sám Papež si u nás objednal vraždu. To se nestává každej den. Archanděl Michael přiletěl osobně, aby ujasnil, že pouze likvidace přichází v úvahu. Tak jsme se do toho pustili, koneckonců – komu se podobný kšeft poštěstí, no ne? V Praze jsme se sešli s nějakým místním papalášem, páč cíl byl jeden z jeho potomků, neznámo který. Tak jsme mu nic neřekli a jen se vyptávali. Synátor byl ministr zahraničí, velký zvíře. Ale dceru unesli z kláštera, když byla ještě malá. Tak jsme usoudili, že to bude vona. Na Josefově nám místní Rabín potvrdil, že splněním kontraktu skutečně spasíme svět před příchodem ztělesněného zla. A že když najdeme golema bo šém, tak ho koupí. Tak naše vědma jukla do budoucnosti a zjistila, že hledaná bude za pár dní v kulisárně Národního divadla pronásledovaná nějakýma týpkama z Německé ambasády. Kultisti, černá magie, znáte to. Tak jsme šli na otevření Národního, vyfoukli němčourům šém, prodali ho židům, a za dva dny v kulisárně čekali na honičku. Drapli jsme buchtu, germánům ji vyfoukli a odjeli s ní do lesa někde u Kladna. Pitomci ostatní ji chtěli ušetřit a schovat, ale já ji střelil do hlavy, a tím zachránil svět před příchodem antikrista zabitím matky 8 let před jeho narozením. Jo a v Národním byl pohřbený golem, a aby ho židi dostali ven, museli divadlo podpálit.“
Dokončil seržant Pepi Piston a zmateně se rozhlédl po zděšených a rozhořčených tvářích kolem sebe.
„A co jste dělali o prázdninách vy?“

Co jsem dělal o prázdninách - Eithné -

„Je to nefér. Klára pořád básní o tom, jak se v létě seznámila s Alešem a kde všude spolu byli, ale já se o Aničce nesmím nikomu ani zmínit. To se totiž pořád o toleranci a rovnoprávnosti jenom píše, ale skutek utek!“
„Tak o ní řekněte mně. Já jsem přítel. Tady jste v bezpečí.“
„Anička je skvělá. Víte, že jsem díky ní vyhrála cenu za nejkrásnější ručně pletený svetr? A naučila mě podplavat pod vodou celý bazén!“
„Zdá se, že má na vás dobrý vliv. Řekněte, ten pár rukou navíc a přídavné žábry s tím souvisí?“
„Možná... ale nikomu to neříkejte, dobře? Já ten koláč za první místo už snědla.“
„Nemusíte se bát, spis z tohoto sezení bude klasifikován jako přísně tajný. Ale copak vám nevadí, že je Anička pangalaktický démon požírající duše nehodných?“
„Klářin Aleš je myslivec. Anička si aspoň vybírá nehodné! Ale co komu udělaly ty srnky a králíci, které pojídá on?!“
„Jak jste se vlastně... setkaly?“
„No to víte. Klára s Alešem odjela do Rakouska a mně zůstala na krku její práce, a to mě nebavilo, a došla mi akvamarínová pletací příze a ještě mě bolela paže a taky-“
„Takže?“
„Otevřela jsem interdimenzionální tunel. Jsem si neměla komu postěžovat. Na život.“
„A kde je dém- Kde je Anička nyní?“
„Jí taky zítra končí prázdniny, musí domů, teď má poslední krmení. Pane vyšetřovateli, co myslíte, že jste v životě tak strašného udělal, že jste nehodný?“

Jak se píší dějiny - Gurlbarad -

Doleštím ostří meče, zkontroluji proti slunci, že se patřičně blyští, a zasunu jej zpátky do kožené pochvy. Pokaždé to vyvolá kýžený efekt. Pokaždé.

„Na co že jste se to ptali? Jo, aha. Tak se posaďte. No, sedněte si. Povím vám, co jsem v létě dělal. Dobře poslouchejte.“ Přejedu pomalu mladé posluchače tvrdým pohledem, a vyčkám, dokud se zcela neutiší v napjatém očekávání.

„Už delší dobu byl ve vzduchu cejtit nepokoj. Jo, byly to krušný časy. Lidi se upalovali za to, co si mysleli, že je správný. Přímo v hlavním městě naší říše se zabíjeli úředníci, co to tam měli na starosti. Za bílýho dne.“ Těžce pokývám hlavou, abych dodal svým slovům váhu.

„Po smrti krále Václava začaly tahanice o trůn. Tak jako vždycky. Lidi měli vztek. Na vládnoucí vrstvu. Na církev. Tak jako vždycky. Naši jednotku vyslali potlačit skupinu povstalců. Střetli jsme se s nima u Vítkova. Víte, kde to je?
Měli výhodu. Opevnění. Museli jsme je dobýt.“ Natáhnu ruku s mečem a zamířím, jako bych se připravoval k útoku. Pak meč zase skloním a pokračuji ve vyprávění. „Byla to hrozná řež. Spousta lidí tam zařvala.

A pánové tomu ještě říkali tak vznešeně – Křížová výprava.

Tehdy se psal rok 1420...

Otevřeme si učebnice na straně 227. Do sešitu si napíšeme nový nadpis, ‚Husitské války‘.“

**************

V kabinetu si pověsím meč, hned vedle nástěnky s rozvrhem. Dám si rychle vařit kávu, než mi začne další hodina. Upřímně? Na tohle divadýlko se vždycky těším celý školní rok.

Komentáře, názory, hodnocení

Ředidlo - 02. října 2022 17:50

Krásně jsme si doma poplakali. Děda dokonce říkal, že nic hezčího od dob Trnek Brnek nečetl. Tleskám

Rešaja - 29. září 2022 14:21

Arged: Mě to taky vykouzlilo úsměv na tváři. :) A líbí se mi, že je to taková milá, ucelená povídka, která začíná a končí nejlíp, jak může.

Ravager: Takové běžné prázdniny, no. Přiznám se ale, že všechny motivy jsem nepochytila ani náhodou. :D

Eithné: U tebe je to vždycky takový výlet do říše divů, že fakt koukám, jak to vymýšlíš. Super pointa :)

Gurlbarad: Já chci taky takového pana učitele na dějepis! Za mě nejlepší nápad, jak zpracovat tohle téma, co tu byl.

Gurlbarad - 27. září 2022 16:15

Arged: Slyšel jsem, že tu mají nějakou moc hezkou povídku. Nevíš náhodou, kde jsem si nechal brýle? No opravdu - tohle se vážně povedlo!

Ravager: Jo jo. Moje prázdniny taky vypadaly nějak takhle.

Eithné: Tak tohle je naprosto dokonalý! Fakt, co věta, to skvost. Moje oblíbená hláška: "Ale copak vám nevadí, že je Anička pangalaktický démon požírající duše nehodných?“
„Klářin Aleš je myslivec." :D :D
Pokaždé, když si to přečtu, tak mi to zlepší náladu.

Díky za další povedený Projek(íček).

Arged - 26. září 2022 11:31

Ravager - naprosto super. Je tu někdo, kdo se o prázdninách nudil?

Eithné - jako vždy naprosto fantastické. A do toho "Klára s Alešem...." Bavil jsem se.

Gurlbarad - Naše dějepisářka se jmenovala Jeřábková. A byly to hodiny - skoro jako kdyby měla u pasu meč! Pěkný (myslím Tvůj příspěvek)!

Vážně druhá a poslední várka? Ale téma fakt hnusný, sám jsem naskočil až hooodně pozdě a nenapadalo mě hoooodně dlouho absolutně nic.

Tumiran - 23. září 2022 14:49

To je fakt dobrý téma, nemůžu si pomoct. Za rok znova! (Ty prázdniny, pochopitelně.)

Arged - Tohle bylo tak něžné, že se mi objevil na tváři úsměv, ani nevím jak. A ten dlouho držel. Co mi paměť sahá... S robotickým vysavačem mají Vašek s Karličkou první příčku.

Ravager - To mi připomnělo generála z Císařova pekaře: "Goléma budeme mít všichni nebo nikdo! Anebo jenom já..." :-D
A pak teda ještě: "To je dobrý víno!"

Eithné - Démon Anička zní jako expert jak přes pletení, tak přes požírání nehodných. Krásně paradoxní rozhovor. Bavil jsem se moc.

Gurlbarad - Pověsit meč a vytáhnout trhací blok s odpustky, aby si chudák učitelskej trochu přilepšil!
Hezký vhled do moderního pojetí vyučování a propojování mezipředmětových vztahů. Škoda, že to končí tak suše.

Sargo - 23. září 2022 12:09

Arged: pěkné, moc pěkné, skutečná minipovídka na miniploše - přála bych si méně souznít s tou hroznou pamětí :-P

Ravager: vážně by mě zajímalo, jestli se mi povedlo chytit všechny motivy. Super, snad mu za to aspoň zaplatili pivo :-))

Eithné: ty tvoje nevinné dívenky! Ještě pár a bude jich na knihu. Dokonalost :-D

Gurlbarad: tebe tak potkat dřív, snad si tu hrůzu zvanou "školní dějepis" i oblíbím. Skvělé :-D

Eithné - 23. září 2022 08:15

Arged: To bylo tak hezké, tak milé! Mám velkou slabost pro texty z prostředí sentimentálně vykresleného stáří. Tenhle byl skvostnej.

Ravager: "No, a co jste celou tu dobu dělal?" "Nic extra. Zachránil jsem pár vesmírů, svrhnul pár diktátorů, odmítnul hromady nevěst a nechal si seřídit světla." :-D

Gurlbarad: Nádhera, doufám, že jsi v reálném životě dějepisář. My na gymplu ve třídě stříleli z bambitek - bez koulí samozřejmě. Sice jsme měli zacpaný uši, ale zvonilo nám v nich i tak. Na to se nezapomíná. Hezký text.

Opakuji se, ale zpracování tohohle tématu velmi dalece předčilo má očekávání.