Andor.cz - Dračí doupě online
Knihovna
P26 (2/2): Arged, Bard, Eithné, SargoOblíbit
 | Autor: SargoSekce: Projekt(íček)Publikováno: 23. září 2023 19:50Průměrné hodnocení: 0, hodnotilo 0 uživatelů [detaily] |
... a další posel.
Druhá část je neplánovaně pokud nadupanější, protože někdo, a vážně nevím, proč koukáte na mě (no dobře, přiznávám se...!) sesmolil přspěvek asi tak sto let a jeden deštivý podzim po termínu, ale určitě to vlastně ničemu nevadí - takže přeji pěkné počtení a příště zas :-)
Posel - Bard -
„Posel? V ženském rodě? To přece…“
„Neexistuje?“ usmál se docela vlídně učitel.
„No,“ soukala ze sebe zaraženě dívka. „Asi…“
„Poselka,“ zasmál se ježatý kluk v zadní lavici. „Spíš poslyně,“ zauvažoval nahlas jeho soused. „Sakra, jaký je tam i?“
„To si povíme později,“ přislíbil chlapcům vyučující lehce výhružným tónem. „Je to skutečně tak,“ obrátil se pak zpět k dívce. „I když se to dneska může zdát neuvěřitelné, existují zaměstnání, která ženy z nejrůznějších důvodů nevykonávají. Nebo jen v tak zanedbatelném množství, že to ani nestojí za řeč. Většinou je to kvůli nadměrné fyzické zátěži, což je pochopitelné. Třeba o jediné hrobařce jsem jaktěživ neslyšel. Případně kvůli tomu, že by jich prostě byla škoda. Ani pyrotechniček v armádě mnoho není. Ale posel, to je o něčem jiném.“
„No a co poštovní doručovatelka?“ nadhodila vítězoslavně dívka.
„Ano,“ připustil kantor dlouze, „to je dobrý pokus. Ale sama jistě uznáš, že roznášet pohledy z dovolené nebo složenky a nést poselství, to není úplně to samé.“
„Já myslím, že to je docela podobné.“
„Podobné ano, ale stejné nikoli.“
„Protože na ženský není spolehnutí,“ zašeptal kdosi vzadu schválně dostatečně nahlas a dostalo se mu kýžené odpovědi v podobě smíchu.
Učitel úmyslně zřetelně přikývl, načež se spokojeně díval na zadumané, a v případě dívek převážně nesouhlasné, výrazy většiny přítomných. Dosáhl přesně toho, čeho dosáhnout zamýšlel – oni přemýšlejí. A protože železo se má kout, dokud je žhavé, pronesl: „Do příští hodiny zkuste přijít alespoň na jednu jedinou ženu v historii, které bylo někým skutečně existujícím svěřeno důležité poselství.“
Posel - Arged -
Až nečekaně hbitě se vmáčkl do jediné mezery ve vysoké stěně. Snaží se protáhnout za stěnu dál, ale není kudy, prostor je příliš úzký a on příliš široký.
Rychle přehlédne situaci za sebou, a vyděsí se. S hromovým burácením se teď nepřátelská lavina řítí přímo na něj. Jak se jich mohlo do jediného vozu vejít tolik?
Nejnebezpečnější je rozhodně ten velký, který z vozu seskočil jako první. Váží jistě více než on sám a to je nějaký pořízek, o své majestátní břicho pečuje víc než dobře. I uprostřed toho zmatku se musí pousmát. Také dnes večer platí sraz U zeleného dubu nad korbelem lahodného piva. Ovšem jestli na korbel bude čas, pak až po této nečekané šichtě.
Velký byl naštěstí i pomalý a minul ho, jenže těch malých bestií skrývajících se za ním je opravdu hodně. Jsou rychlé a nepředvídatelné a nedělá jim problém se po zádech svých již nehybných druhů valit dál.
Už nestačí uhýbat. Třebaže síly má za dva, prostě nevyniká obratností. Zase to břicho. Snad by s tou obezitou měl něco dělat, pokud z téhle šlamastyky vyvázne živý. Instinktivně se skrčí a rukama si chrání hlavu, když stejně nečekaně, jako to začalo, je náhle po všem. Žije!
Opatrně vykoukne na spoušť před sebou. Uprostřed hromady padlých stojí postarší bělovlasý muž a znechuceně si celou scénu prohlíží.
“Naházej to zpátky do vozu, za pět minut vyrážíme,“ pronese nakonec lhostejně, kopne do jednoho z těch malých a odkráčí pryč.
Na zádech jeho modré vesty září bílý nápis PPL.
Posel pravdy - Eithné -
„Ahoj,“ opřela se tak, aby na ni dobře viděl. Polkl. Ještě nikdy neviděl nikoho s tak oblými boky. „Jsi tu sám?“
„Já jsem-... tedy, chci říct-... já...“ Zavřel oči, zhluboka se nadechl a pak se na ni znovu zadíval. Byla nádherná. „Ano. Já jsem Kosťa. Jak se jmenuješ?“
I úsměv měla krásný. „Puntík.“
„Hezké jméno, sluší ti. Můžu ti objednat pití?“
Přikývla. Přesunula se na stoličku vedle něj a jejich skleničky cinkly o sebe. Topil se v jejím pohledu a pomalu začínal věřit tomu, že se tohle děje opravdu jemu.
Ze zasnění je vyrušil hlas: „Puntíku! Puntíku, všude jsem tě hledala!“ Blížila se k nim – těžko ji pojmenovat – velmi vzdáleně se Puntíku podobala... možná kdyby měla Puntík těžkou autonehodu, vypadala by právě takhle.
„Copak se děje?“ zeptala se Puntík účastně a natáhla se k ní. Zatímco přízrak z nočních můr popadal dech, otočila se ke Kosťovi: „To je moje sestra. Ona byla první, ale... nepovedla se. Proto udělali mě.“
„Puntíku, blíží se to – Posel se blíží. Zvěstování rudé pravdy.“ Oči se monstru zalily slzami. „Puntíku, hrozně se bojím.“
„Bude to v pořádku,“ utěšovala ji Puntík.
„Zvěstování jaké pravdy?“ zeptal se Kosťa.
Skrze slzy se zasmála a pak se zhroutila k zemi, když ji zasáhlo krvavé poselství, Slova Pravdy, a ona byla vyškrtnuta. Puntík zalapala po dechu, když byla přejmenována na Kružnici, a Kosťu zabolelo na hrudi, jak se z Kostičky stal Čtvercem.
Posel pravdy stvrdil svou práci rudým číslem tři. Názvy byly špatně, ale jinak byli všichni narýsováni moc pěkně.
Tolik bezchybných plánů - Sargo -
Hrozné dilema. Rozepsat raději tu frustrující story o poslovi, kterému nadávali do oslů a nikdo mu ty špatné zprávy nevěřil, až se v závěrečném finále ukáže, že jde o skutečného osla, zatímco vůkol končí svět…?
Nebo se pokusit popsat papír povídkou písmene p, protože posel Petr pospíchal pro pomoc postiženým povodní po písku, plavuních, přesličkách i přívozem podél potoka, potřebný plavidel, potravin a psychologů s praxí posttraumatických poruch?
Jenže nedostat tam ty svoje anděly… kam už probůh jinam…
„To chceš říct,“ upře na mě dítko užaslá očka a podrbe se zadumaně ve vousech, „že pošleš téma, na které nemáš nic vymyšlené?“ Naštěstí svou tupou matku ani tak nenechá ve štychu. „Anděly potřebuješ, že jo… tak hele… Jehova, nebo jak se jmenuje ten náš, čeká návštěvu od Mohameda, šůruje se, andělé rozvěšují světýlka a dohadují příchutě ambrozie,“ začíná mi to znít poněkud eklekticky, ale kdo jsem já, abych protestovala, „ale pak se ukáže, MRK MRK, že ta návštěva bude pěkný výbuch… rozumíme si?“
„To je jak obšlehnutý z puberťáckýho meme,“ protestuji chabě, dítku se znovu zalesknou očka a zaleze hledat obrázky pro svůj nový, politicky nekorektní výtvor.
Vrátím se ke stolu. Na skříni sedí Michael, snaží se křídly neposhazovat knížky okolo a tváří se trpělivě. „Buď tak hodná,“ začne bez okolků, „tentokrát nás z toho vynech.“
„Ale…“
„Andělé - poslové… hrozné klišé, to se ctí neuhraješ.“
„Ale…“
„Navíc mám moc práce s koncem světa a už vážně musím jít.“
V pokoji se setmí. Jak mám teď něco psát, když musím přemýšlet, jak to sakra myslel?
Posel - Bard -
„Posel? V ženském rodě? To přece…“
„Neexistuje?“ usmál se docela vlídně učitel.
„No,“ soukala ze sebe zaraženě dívka. „Asi…“
„Poselka,“ zasmál se ježatý kluk v zadní lavici. „Spíš poslyně,“ zauvažoval nahlas jeho soused. „Sakra, jaký je tam i?“
„To si povíme později,“ přislíbil chlapcům vyučující lehce výhružným tónem. „Je to skutečně tak,“ obrátil se pak zpět k dívce. „I když se to dneska může zdát neuvěřitelné, existují zaměstnání, která ženy z nejrůznějších důvodů nevykonávají. Nebo jen v tak zanedbatelném množství, že to ani nestojí za řeč. Většinou je to kvůli nadměrné fyzické zátěži, což je pochopitelné. Třeba o jediné hrobařce jsem jaktěživ neslyšel. Případně kvůli tomu, že by jich prostě byla škoda. Ani pyrotechniček v armádě mnoho není. Ale posel, to je o něčem jiném.“
„No a co poštovní doručovatelka?“ nadhodila vítězoslavně dívka.
„Ano,“ připustil kantor dlouze, „to je dobrý pokus. Ale sama jistě uznáš, že roznášet pohledy z dovolené nebo složenky a nést poselství, to není úplně to samé.“
„Já myslím, že to je docela podobné.“
„Podobné ano, ale stejné nikoli.“
„Protože na ženský není spolehnutí,“ zašeptal kdosi vzadu schválně dostatečně nahlas a dostalo se mu kýžené odpovědi v podobě smíchu.
Učitel úmyslně zřetelně přikývl, načež se spokojeně díval na zadumané, a v případě dívek převážně nesouhlasné, výrazy většiny přítomných. Dosáhl přesně toho, čeho dosáhnout zamýšlel – oni přemýšlejí. A protože železo se má kout, dokud je žhavé, pronesl: „Do příští hodiny zkuste přijít alespoň na jednu jedinou ženu v historii, které bylo někým skutečně existujícím svěřeno důležité poselství.“
Posel - Arged -
Až nečekaně hbitě se vmáčkl do jediné mezery ve vysoké stěně. Snaží se protáhnout za stěnu dál, ale není kudy, prostor je příliš úzký a on příliš široký.
Rychle přehlédne situaci za sebou, a vyděsí se. S hromovým burácením se teď nepřátelská lavina řítí přímo na něj. Jak se jich mohlo do jediného vozu vejít tolik?
Nejnebezpečnější je rozhodně ten velký, který z vozu seskočil jako první. Váží jistě více než on sám a to je nějaký pořízek, o své majestátní břicho pečuje víc než dobře. I uprostřed toho zmatku se musí pousmát. Také dnes večer platí sraz U zeleného dubu nad korbelem lahodného piva. Ovšem jestli na korbel bude čas, pak až po této nečekané šichtě.
Velký byl naštěstí i pomalý a minul ho, jenže těch malých bestií skrývajících se za ním je opravdu hodně. Jsou rychlé a nepředvídatelné a nedělá jim problém se po zádech svých již nehybných druhů valit dál.
Už nestačí uhýbat. Třebaže síly má za dva, prostě nevyniká obratností. Zase to břicho. Snad by s tou obezitou měl něco dělat, pokud z téhle šlamastyky vyvázne živý. Instinktivně se skrčí a rukama si chrání hlavu, když stejně nečekaně, jako to začalo, je náhle po všem. Žije!
Opatrně vykoukne na spoušť před sebou. Uprostřed hromady padlých stojí postarší bělovlasý muž a znechuceně si celou scénu prohlíží.
“Naházej to zpátky do vozu, za pět minut vyrážíme,“ pronese nakonec lhostejně, kopne do jednoho z těch malých a odkráčí pryč.
Na zádech jeho modré vesty září bílý nápis PPL.
Posel pravdy - Eithné -
„Ahoj,“ opřela se tak, aby na ni dobře viděl. Polkl. Ještě nikdy neviděl nikoho s tak oblými boky. „Jsi tu sám?“
„Já jsem-... tedy, chci říct-... já...“ Zavřel oči, zhluboka se nadechl a pak se na ni znovu zadíval. Byla nádherná. „Ano. Já jsem Kosťa. Jak se jmenuješ?“
I úsměv měla krásný. „Puntík.“
„Hezké jméno, sluší ti. Můžu ti objednat pití?“
Přikývla. Přesunula se na stoličku vedle něj a jejich skleničky cinkly o sebe. Topil se v jejím pohledu a pomalu začínal věřit tomu, že se tohle děje opravdu jemu.
Ze zasnění je vyrušil hlas: „Puntíku! Puntíku, všude jsem tě hledala!“ Blížila se k nim – těžko ji pojmenovat – velmi vzdáleně se Puntíku podobala... možná kdyby měla Puntík těžkou autonehodu, vypadala by právě takhle.
„Copak se děje?“ zeptala se Puntík účastně a natáhla se k ní. Zatímco přízrak z nočních můr popadal dech, otočila se ke Kosťovi: „To je moje sestra. Ona byla první, ale... nepovedla se. Proto udělali mě.“
„Puntíku, blíží se to – Posel se blíží. Zvěstování rudé pravdy.“ Oči se monstru zalily slzami. „Puntíku, hrozně se bojím.“
„Bude to v pořádku,“ utěšovala ji Puntík.
„Zvěstování jaké pravdy?“ zeptal se Kosťa.
Skrze slzy se zasmála a pak se zhroutila k zemi, když ji zasáhlo krvavé poselství, Slova Pravdy, a ona byla vyškrtnuta. Puntík zalapala po dechu, když byla přejmenována na Kružnici, a Kosťu zabolelo na hrudi, jak se z Kostičky stal Čtvercem.
Posel pravdy stvrdil svou práci rudým číslem tři. Názvy byly špatně, ale jinak byli všichni narýsováni moc pěkně.
Tolik bezchybných plánů - Sargo -
Hrozné dilema. Rozepsat raději tu frustrující story o poslovi, kterému nadávali do oslů a nikdo mu ty špatné zprávy nevěřil, až se v závěrečném finále ukáže, že jde o skutečného osla, zatímco vůkol končí svět…?
Nebo se pokusit popsat papír povídkou písmene p, protože posel Petr pospíchal pro pomoc postiženým povodní po písku, plavuních, přesličkách i přívozem podél potoka, potřebný plavidel, potravin a psychologů s praxí posttraumatických poruch?
Jenže nedostat tam ty svoje anděly… kam už probůh jinam…
„To chceš říct,“ upře na mě dítko užaslá očka a podrbe se zadumaně ve vousech, „že pošleš téma, na které nemáš nic vymyšlené?“ Naštěstí svou tupou matku ani tak nenechá ve štychu. „Anděly potřebuješ, že jo… tak hele… Jehova, nebo jak se jmenuje ten náš, čeká návštěvu od Mohameda, šůruje se, andělé rozvěšují světýlka a dohadují příchutě ambrozie,“ začíná mi to znít poněkud eklekticky, ale kdo jsem já, abych protestovala, „ale pak se ukáže, MRK MRK, že ta návštěva bude pěkný výbuch… rozumíme si?“
„To je jak obšlehnutý z puberťáckýho meme,“ protestuji chabě, dítku se znovu zalesknou očka a zaleze hledat obrázky pro svůj nový, politicky nekorektní výtvor.
Vrátím se ke stolu. Na skříni sedí Michael, snaží se křídly neposhazovat knížky okolo a tváří se trpělivě. „Buď tak hodná,“ začne bez okolků, „tentokrát nás z toho vynech.“
„Ale…“
„Andělé - poslové… hrozné klišé, to se ctí neuhraješ.“
„Ale…“
„Navíc mám moc práce s koncem světa a už vážně musím jít.“
V pokoji se setmí. Jak mám teď něco psát, když musím přemýšlet, jak to sakra myslel?
Komentáře, názory, hodnocení
| ||||
 | Tak... obávám se, že první várka nám "služebně starším" dala tentokrát lehoulince na frak. Neznamená to ale, že tady bych se nebavil. ;-) Arged: Fakt jsem nechtěl věřit, že by vypravěč byl takovej balík, jak se zdál být. A byl. :-)) To mě fakt rozbilo. Eithné: To jako fakt geometrie??? Naivně jsem si myslel, že po balíkovi už mě nepřekvapí nic. :-P Sargo: Michael na skříni a vousaté dítko. Konečně něco míň hranatýho. :-D A teď mi řekněte, co to pijete a kdo vám to dodává. :-P | |||
| ||||
| Eithné, Arged: však víte, rostou tak rychle... :´-) Tumiran: někdo to dělat musí! Jen mám většinou pocit, že to budu já a pokaždé. Ale zatím se vlastně držíme výtečně :-D Gurlbarad: myslím, že jsi můj nejoblíbenější komentující... :-D A pravdu díš, je vydařený díl a chce to další. Jenže vymyslet téma je pomalu stejně těžké jako ho pak sepsat, i když mám stále dokola takový teoretický pocit, že by to tak být nemělo... neváhej(te) se v případě návalu inspirace podělit :-)) | |||
| ||||
 | Bard - fakt zajímavé. Ano, donutil jsi mě přemýšlet. I jsem chvíli hledal poselku, než jsem to vzdal. Teď si lámu hlavu, jaké je tedy poselství toho minipříběhu. Arged - když ten termín už končil. Ano, je z toho cítit možná až křečovitá snaha ututlat pointu. A taky ich forma by celkem jednoduše příběh zpřehlednila. Ale po bitvě je každý generál. Stejně mě to teď znovu pobavilo. Eithné - Tady jsem taky musel přemýšlet. V celkovém kontextu mě rozbila ta jména. Kosťa a Puntík. Moc hezké. Sargo - Na skříni sedí Michael..... tak to byl dokonalý šok, který tomu dal hned jinačí grády! Ve výsledku jedno překvapení za druhým. A ano, také o vousatém dítku jsem přemýšlel, ale nějak jsem si to představil a neřešl. Šok na závěr - poprvé u mě nevyhrála Eithné. Absolutní jedničku má Gurlbarad a Fry. | |||
| ||||
 | Mně se tedy tahle várka móc líbila! Všechny příspěvky jsou takové podnětné. Bard: První věta, a hned takový šokující WOW moment! Líbí se mi jistá rejpavost článku. Přesto to čtu pozitivně - jako (možná zoufalou) snahu upoutat pozornost, a přimět posluchače se doopravdy zamyslet. Arged: Moderní pojetí valících se hord nepřátel a bělovlasých hrdinů, kteří jen díky hlubokým znalostem a tvrdému tréninku dokážou svět uchránit od zkázy a chaosu, a dostat ty bestie tam, kam patří! Pobavil jsem se. Eithné: Výborně napsané. Mělo to spád, ve chvíli, kdy zaznělo "Zvěstování rudé pravdy", byl jsem zaháčkován na maximum, a vyvrcholení bylo nečekané a vynikající. Sargo: Tvoje Projektíčky už nepokrytě miluju. Je to vždycky takové milé pohlazení po duši. Ještě žes to stihla ;) Celkově mi připadá, že se tenhle Projekt(íček) i přes nízkou účast vydařil nadprůměrně dobře. Ale příště se, vy váhavci, koukejte zase zapojit! Díky všem za zpestření všední šedi. Budu se zase těšit na další. | |||
| ||||
 | Seznam zúčasněných čítá stálice. Kde jsou ale ostatní, ptám se. Hynku, Viléme, Rešajo... ! Druhá várka se nějak dotýká, s výjimkou Argeda, školních škamen. Zajímavé pojítko. Bard: Nakonec z toho mohla vyjít poslankyně. Jistě, významově trochu vzdálenější, ale přece... určité poselství by tihle zákonodárci ctít měli, no ne? Napsané pěkně a čtivě. Atmosféra klasické třídy druhého stupně ZŠ se vším všudy. A jako Bardovo POSELství cítím právě to zamyšlení nad DÚ na samém konci. Napadá mě Marie Terezie. Vsadím totiž boty, že půlku těch jejích reforem jí našeptal už tatínek, Karel VI., protože to za svého života už nestihl. Arged: Co začalo jako příslib dobrodružné honičky, kde se už už schyluje k šermířskému střetu, končí jako sběr zásilek? É... Ale jo. Toho břicháče mezi balíky (nebo balíka mezi břicháči) jsem tam nakonec uzřel. Asi sis chtěl nechat to PPLko až na konec, jinak totiž tomu bělovlasému nevěřím, že by místo "do vozu" neřekl "do auta". Eithné: Roztomilé. Seznamka na písemce. Originální nápad, jako vždy. Fungovalo to ale jen na první čtení. Podruhé už jsem si musil představovat, kde se tam berou barové stoličky, skleničky, natož obsah skleniček. Možná ještě obsah čtverce či kruhu... mno. Upřímně jsem očekával nějakou politickou agitku, když padla zmínka o "zvěstování rudé pravdy". Uf. Byla to horká chvilka, která to dobře vygradovala, to jo. A co že byla ta nepovedená sestra, když byli všichni narýsovaní moc pěkně? Bylo to dobré - dobře je za 3. Sargo: Další vymlouvací příspěvek do Projektíčku. Arged předal štafetu? Pitoreskní programátorský platfus přikusující plonkový plod podťatého platanu. Nejvíc se mi líbila představa toho politicky nekorektního výtvoru. O vousatém dítku nemluvě. Vidím ho, bůhvíproč, jako barokního andělíčka. Chudák Michael. Co ten si od Tebe ještě nevytrpí. Tak zase příště! ;-) | |||
| ||||
| Bard: výchozí nápad mi přijde zcela geniální, byť mám okamžitě chuť se přít o to, jestli je posel opravdu "o něčem jiném". Práce to byla sakra fyzicky náročná a po většinu historie vypustit ženskou samotnou do přírody znamenalo jí s velkou pravděpodobností najít znásilněnou v příkopě. Ne ne, díky, na takové pakárny pošlete raději chlapa, těch je všude dost :-D A jinak poslyně podle vzoru obryně, to je jasné 8-) Výtečné dílko, fakt že jo. Arged: čuji za tím osobní zkušenost druhu, o které se vypráví se zavilým leskem v oku, zaťatými čelistmi, občasným zavrčeným a upřímnou touhou taky někoho nakopnout! :-D Byl to velmi plastický a filmový obraz, abych tak řekla, navzdory tušené souvislosti docela mile pixarovský - super, že doručovací tématika takhle proprala, jen houšť a větší kapky! :-D Eithné: Nebudu předstírat, že to bylo snadné na pochopení, ale když to docvaklo, tak super a rázem to celé dávalo báječný smysl :-D Kosťa možná sváděl k jiným představám (naštěstí nemluvil TAKHLE), ale ne dlouho... tak mě napadá... jsi nemusela pro inspiraci daleko tentokrát :-D Líbilo moc. :-) | |||
| ||||
 | Bard: Sargo mi tenhle příspěvek vychválila, ale mně přišel spíš slabší. Konec je skvělej, ale při čtení mi přišlo, že když během pěti vět mluví učitel vlídně, výhružně, připouští a při genderových urážkách souhlasně kouká, tak že to není dobrej materiál na kantora. Bylo to neuchopitelné - metoda výuky a výklad super, ale ta postava prostě nebyla zřetelná. Přitom pointa a zasazení Projektíčku se mi líbilo moc. Arged: Tady tápu. Je to z pohledu těch balíků, nebo jsem to celé vůbec nepochopila? Protože jestli jo, tak na koho ten bělovlasý mluví? Potřebovala bych napovědět, nebo možná ještě lépe kopnout... Eithné: Za celou dobu do uzávěrky jsem nevymyslela, jak tam dostat název "Jak šel úkol z geometrie na pivo" a přitom nevyspoilovat pointu. Taky, ehm, proto, že jsem to psala po uzávěrce. No nic, tak jsem to světu sdělila aspoň v komentáři a jdu zalézt zpátky do kouta. Jsem ráda, že jsem jasnej vítěz v nevyhlášené soutěži o nejpitomější nápad a příště zase aspoň maličko vážně... Sargo: Chm, můj geniální nápad o poslovi oslovi jsi teda nevyužila tak epicky, jak to šlo! (Teda nešlo, já si tím lámala hlavu dva týdny. Ale určitě šlo!) Ale v horní heršpické hospodě Hrbatý hrozen by z tebe měli radost. Jsem ráda, že znám tvé vousaté dítko, jinak by mě některá spojení asi trochu mátla. Závěr je skvělý. Přišlo mi, že musím mít čtenářsky slabší chvíli, protože se pro mě v téhle várce nekonal ani jeden vau moment, a šla jsem zjistit k minulému dílu, jestli to je vážně mojí náladou - a není. Laťka byla prostě příliš vysoko a Fry a Gurlbarad září do dáli jak majáky, naprosto nepřekonatelní. Náš díl zdatně sekunduje, ale... no... :-) Už se těším na příště :-) | |||
na začátek stránky