Andor.cz - Dračí doupě online

Setkání se Smrtí

Bylo ráno. Slunce se vpíjelo do tváří ranních ptáčat a probouzelo květy k životu. Ještě jednou jsem se líně převalila, změnila polohu těla a ležela dál. Z okna jsem zahlédla postavu muže. Muže, jež mi byl předurčen osudem. Seděl pod stromem a tiše umíral. Stejně jako vždy předtím. Opět jsem zklamala. Nedokázala jsem ho uchránit. Tentokrát se otrávil jedem, který ho teď zevnitř spaluje, dokud z něj nezbyde troska. Na tváři jsem náhle ucítila vlhko a na rtech slanou chu». Slzy...kolik slz jsem už pro něj prolila? Kolik životů pro něj ztratila? Umíral. Nebylo pomoci. Padal k zemi. Zavřela jsem oči. Za chvíli si přijdou i pro mě. Kousla jsem se do rtu, abych nemusela řvát. Ležela jsem a čekala. Po chvíli jsem ucítila příjemný vánek. Přicházel. Muž v dlouhé černé kápi. ,,Opět jsem selhala", vydechla jsem...,,Vím" přikývl tiše. Přistoupil blíž. ,,Proč? Proč nedokážu ochránit jediného člověka?", zařvala jsem hystericky, ,,Už to dál nesnesu....vidím před očima každou jeho smrt...", z očí mi vyhrkly slzy. On mlčel. Odhrnul svou kápi a tím odhalil krásnou tvář. ,,Jsi tak krásný.." Pocítila jsem zvláštní horko, pozvedla ruku a dotkla se jeho tváře. ,,Jsem takový, jakého si mě představuješ." pronesl skrz sevřené rty. ,,Tvůj úkol tady skončil " Řekl chladně. Ale v té chladnosti jsem ucítila zvláštní záchvěv. Pohlédla jsem mu do očí. Podivně se leskly. ,,Nech mě jít s tebou! " Vyhrkla jsem. ,,To nemohu. Každý tu máme nějaký úkol....musíš chránit toho muže...", pronesl , zírala jsem na něj s nevyslovenou prosbou. Pokračoval: ,,Umíral s tvým jménem na rtech." Sklonil hlavu. ,,Ale já chci být s tebou...nedokážu ho uchránit ", křečovitě jsem svírala jeho roucho. ,,Nemohu tě milovat...záleží mi na tobě, ale nemohu. " Věděla jsem to, ale nechtěla jsem si to připustit. Smrt není schopna lásky. Přesto jsem se zvedla a něžně ho políbila. Přivřel oči. Ukápla mu slza. ,,Už musíš jít. Až se znovu narodíš,...nezapomeň se poučit z minulých chyb. Dokážeš to. "....přikývla jsem. ,,Slibuji, že se k tobě jednou dostanu, a» to stojí, co to stojí....". Pak mávl rukou. Mé tělo spadlo bezvládně na zem. Než má duše opět odešla, uslyšela jsem jeho poslední slova, prostoupená bolestí: ,,Už se těším, až tě zase potkám..."