Andor.cz - Dračí doupě online

Místnost nebyla příliš velká, ale vzhledem ke své pustotě a téměř úplné tmě, kterou narušovala jen mdlá zář vycházející ze žárovky na chodbě, se zdála obrovskou. Chodba. Svoboda. Futrovačka. Názavazná futrovačka s přáteli nebo o samotě, pořádná dávka cukru a cholesterolu… Myšlenky vězně se zkondenzovaly do vazké sliny, ta opustila levý koutek a pomalu se spustila na svěrací kazajku. Nebo aspoň pavouček, muška, cokoliv!
V místnosti nebylo co jíst, snad jen polstrování stěn, ale ničení vybavení cely, jak vězeň věděl, ostraha nepřehlédla a s oblibou pak nasadila provinilci Svěráka, jak se přezdívalo pochromované konstrukci bránící sebemenšímu pohybu hlavou či ústy.
Za dveřmi se ozvaly kroky, které rozhodně nepatřily strážnému – ten chodil pomaleji a víc u toho funěl. Vizita byla už před několika hodinami, ale magickou čtyřiadvacítku to dohromady jistě ještě nedalo. Něco nebylo v pořádku.
Ozvalo se zachřestění klíče v zámku a zvuk odsouvané železné závory. Dveře se otevřely a vězně neoslepilo světlo žárovky jen proto, že vchod vyplnily dvě skříňovité postavy místních zřízenců. „Já nechci klystýr,“ zaprosil vězeň, moc dobře si vědom toho, proč takoví dva kulturisti přicházejí.
„Neboj, žroute, dneska nemáš klystýry,“ větší z dvojice si natáhl chirurgické rukavice, „dneska ne.“

„Podívejte se, lobotomie sice není šetrná metoda, ale na zatvrzelé případy je třeba použít něco,“ vedoucí střediska pro léčbu závislosti na jídle chvíli hledal správná slova, „přesvědčivějšího, než jsou terapeutické sezení.“
„Dobře víte, že mě etické hledisko nezajímá. Chci vědět, kolik se tím ušetří.“ Od obyčejného člověka by to bylo šokující prohlášení, od politika a k tomu ministra zdravotnictví to ani moc nepřekvapilo.
„Podívejte se na subjekt dvanáct,“ zapnul vedoucí střediska televizní obrazovku napojenou na infrakameru, která snímala vypolštářovanou celu. Jediné přirozené světlo tam pronikalo ze škvíry pode dveřmi a pravděpodobně pocházelo ze mdle zářící žárovky na chodbě. „Už dva měsíce nepomáhá skupinová terapie, samotka ani léky, ale sotva jsme použili starou osvědčenou lobotomii, je z něho hodný chlapec.“ Hodný chlapec již neměl poslintanou svěrací kazajku a vesele se batolil po podlaze. Kus od něj prolezl šváb, masitý a lesklý, až na něj dostal chu» skoro i sám pan ministr. Ale hodný chlapec nic. „Vidíte?“
Ministr spokojeně přikývl, ve tváři chladný úsměv. „Myslím, že takováto úsporná opatření jsou zcela na místě.“