Andor.cz - Dračí doupě online
Knihovna
SamotaOblíbit
 | Autor: Cirien BrisseSekce: ZamyšleníPublikováno: 12. dubna 2006 10:39Průměrné hodnocení: 9, hodnotilo 13 uživatelů [detaily] |
Nikdy jsem se necítila tak sama jako při psaní tohoto...dílka? Nevím, slova mi šla sama pod pero, toužila jsem vykřičet poselství, které se mi zrodilo v hlavě, a nikdy jsem nebyla tak spokojená, jako ve chvíli, když jsem skončila s psaním... nebylo to však kvalitou eseje, to ani v nejmenším.
Nenávidím samotu - děsí mě. Chce se mi zakřičet, ale z mých úst vyjde jen tichý bolestivý sten.
Po tvářích se mi začnou kutálet slzy. Nesnažím se je setřít, nesnažím se je skrýt.
Je jich příliš mnoho...
Proč to neskončit?
Proč jednou provždy nezapomenout na samotu? Zapomenout na sny, zapomenout na život?
Nejde to!
Nemůžu!
Dala jsem slib...
Slib, který už nikdy neporuším.
Nikdy.
Dala jsem ho všem, a zároveň nikomu.
K čemu jsou sliby, které se neplní? Věří ještě někdo slibům?
Já ano...zasténám tiše a usměji se koutkem úst.
Já ano...
Nechtěj mě rozesmát. Věříš proto, že chceš, nebo proto, že musíš?
Ušklíbnu se, tvář nastavenou k dalšímu políčku, který nikdy nedostanu.
Nechci cítit další bolest, a» už svou, nebo cizí, nechci plakat.
Slzy hořkosti, strachu, osamění a bolesti si znovu hledají cestu po mé tváři.
Naplňují mě až po okraj, stejně jako nalévané víno číši.
K čertu se slzami, k čertu s bolestí.
Já chci žít.
Žít jako každý jiný.
Tak proč to nejde? Proč nedokážeme zapomenout na minulost, kmotřičku, kterou nám dal do vínku sám ďábel? Aby nás potrestal, či varoval?
Byl to velmi povedený žert a on to, samozřejmě, moc dobře ví. Stále vidím na jeho rtech ironický úšklebek, slyším jeho cynický smích, vidím, jak si škodolibou radostí mne ruce.
Dal mi šanci a já ji neviděla, nechtěla jsem ji vidět. Mé oči byly zaslepené bolestí, smutkem a láskou.
Bolestí, kterou jsem cítila v srdci a odmítala jsem se s ní podělit.
Smutkem, který mě svíral jako vězení a nedovolil mi snít.
Láskou, kterou jsem chtěla dávat, ale odmítala brát.
Chtěl, abych pochopila, a proto mi dal minulost, je to jeho dílo. Věděl, že se mi nebude líbit, a měl pravdu.
Mohla bych před minulostí zavřít oči, ale neunikla bych jí. Pochopila jsem to velmi brzy. Před vzpomínkami neutečete, vždy si vás najdou a vždy ublíží.
I on pochopil, že dosáhl svého. Dostal mě zase zpátky ke své minulosti, a pak?
Pak zmizel.
Nerozloučil se, neřekl jediné slovo a vypařil se jako ranní rosa nad prosluněnou loukou. Nikdy jsem se necítila tak sama a tak...svobodná? Naučil mě, jak žít. Naučil mě to, co nedokázal nikdo jiný a já mu nemohla ani poděkovat. Nestál o díky, jinak by bez nich neodešel...a nebo si pro ně teprve přijde.
A pokud ano?
Nic neuslyší.
Neměl odcházet...
Po tvářích se mi začnou kutálet slzy. Nesnažím se je setřít, nesnažím se je skrýt.
Je jich příliš mnoho...
Proč to neskončit?
Proč jednou provždy nezapomenout na samotu? Zapomenout na sny, zapomenout na život?
Nejde to!
Nemůžu!
Dala jsem slib...
Slib, který už nikdy neporuším.
Nikdy.
Dala jsem ho všem, a zároveň nikomu.
K čemu jsou sliby, které se neplní? Věří ještě někdo slibům?
Já ano...zasténám tiše a usměji se koutkem úst.
Já ano...
Nechtěj mě rozesmát. Věříš proto, že chceš, nebo proto, že musíš?
Ušklíbnu se, tvář nastavenou k dalšímu políčku, který nikdy nedostanu.
Nechci cítit další bolest, a» už svou, nebo cizí, nechci plakat.
Slzy hořkosti, strachu, osamění a bolesti si znovu hledají cestu po mé tváři.
Naplňují mě až po okraj, stejně jako nalévané víno číši.
K čertu se slzami, k čertu s bolestí.
Já chci žít.
Žít jako každý jiný.
Tak proč to nejde? Proč nedokážeme zapomenout na minulost, kmotřičku, kterou nám dal do vínku sám ďábel? Aby nás potrestal, či varoval?
Byl to velmi povedený žert a on to, samozřejmě, moc dobře ví. Stále vidím na jeho rtech ironický úšklebek, slyším jeho cynický smích, vidím, jak si škodolibou radostí mne ruce.
Dal mi šanci a já ji neviděla, nechtěla jsem ji vidět. Mé oči byly zaslepené bolestí, smutkem a láskou.
Bolestí, kterou jsem cítila v srdci a odmítala jsem se s ní podělit.
Smutkem, který mě svíral jako vězení a nedovolil mi snít.
Láskou, kterou jsem chtěla dávat, ale odmítala brát.
Chtěl, abych pochopila, a proto mi dal minulost, je to jeho dílo. Věděl, že se mi nebude líbit, a měl pravdu.
Mohla bych před minulostí zavřít oči, ale neunikla bych jí. Pochopila jsem to velmi brzy. Před vzpomínkami neutečete, vždy si vás najdou a vždy ublíží.
I on pochopil, že dosáhl svého. Dostal mě zase zpátky ke své minulosti, a pak?
Pak zmizel.
Nerozloučil se, neřekl jediné slovo a vypařil se jako ranní rosa nad prosluněnou loukou. Nikdy jsem se necítila tak sama a tak...svobodná? Naučil mě, jak žít. Naučil mě to, co nedokázal nikdo jiný a já mu nemohla ani poděkovat. Nestál o díky, jinak by bez nich neodešel...a nebo si pro ně teprve přijde.
A pokud ano?
Nic neuslyší.
Neměl odcházet...
Komentáře, názory, hodnocení
| ||||
 | Mě se tohle dílko moc líbí. Možná jsem ovlivněná tím, že jsem se ještě nedávno cítila podobně (nebo to možná stále trvá) a samota a já jsme nerozlučná dvojka. Je to napsané moc hezky, krásné větičky, perly, které článku dodávají na ceně. Sama píšu podobné věci, když mi není nejlíp, i když bych asi neměla odvahu to sem dát. Celkový dojem z článku je kladný.Jako zamyšlení to podle mě stojí za těch 10 bodů :-) | |||
| ||||
 | pochopeno, avsak stale se na to muzu divat jen jako na kraticky uryvek, rekneme na zamysleni jedne postavy z delsi povidky a ne jako dilko, jenz lze reprezentovat samostatne bez tri tecek na zacatku a konci... slohove to je dobre, ale na muj v kus v tom chybi obrazy | |||
| ||||
| Mno, děkuji vám moc..osta»ně, kdo chtěl pochopil a kdo ne, tak to pochopí časem. Oním poselstvím jsou vzpomínky, ale to ví snad každý z nás. | |||
| ||||
| Drake - 26.Dubna 2006 19:45 Polibek postačí.... | |||
| ||||
 | Čo doda». Je to veµmi dobre napísané, málokedy sa dokopem k tomu, aby som prečítal celý článok, no tu to akosi nechcelo popusti»... možno preto, že sa občas cítim podobne. | |||
| ||||
![aba02900[1]4206.jpg](https://www.andor.cz/images/icons/usersicons/aba02900[1]4206.jpg){kind=icon} | Je to opravdu dojemné a poetické | |||
| ||||
 | Moc hezky napsano. Je videt, ze je to primo sepsano bez prilisneho premysleni. Ale stale to ma uroven. Da se to chapat, kazdy ma sve zkusenosti a sve bolesti. Krasny popisy... davam 10 | |||
| ||||
 | Drake - 26.Dubna 2006 20:14 přečteno... víceméně to vidím stále stejně... na lit. dílech je hezké, že v nich každý vidí svůj význam ^.^ | |||
| ||||
 | psychop - 26.Dubna 2006 19:56 To by si mel... | |||
| ||||
| Drake - 26.Dubna 2006 19:45 tady slo o pomstu... tak to vidim ja... nejdriv si ona nevsimala jeho a kdyz si ho konecne vsimla, tak udelal to, ze ji zradil... nerozloucil se a odesel... a zanechal ji ve stejnem stavu, v jakem byl sam... nevim... mozna si to budu muset jeste jednou precist... | |||
| ||||
| Ravager - 26.Dubna 2006 19:27 Rave to nic.. horsi jak me minule ja neni :P Mno abych se vyadril k tomu vrchnimu. Budu reagovat jen na ten konec. Promin lasko ma, ja vim odejit bez rouzlouceni nema se. Avsak proc loucit se kdyz vim ze vratim se brzy A znovu spatrim tebe. Rici sbohem, ci nashledanou by nemelo tu vahu. Vzdyt vis ze vzdy i kdyz budu daleko jsem s tebou a neopustim te. Takhle nejak bych reagoval v pripade kdyby se jednalo o mne a vztahoval by se na mne ten konec... Ale tezko rict jak se dotycny zachova. Hodnotit nebudu, to mi neprislusi(Me posledni dilko taby bylo.. mno moc hodne davno), ale jinak se mi to libilo. | |||
| ||||
 | Ravager - 26.Dubna 2006 19:27 ctes bud spatne nebo ne vsechno, ver mi, ze bere, ale je pravda, ze jsem hodne narocna, nemuzu za to... | |||
| ||||
 | Hitomi - 26.Dubna 2006 18:58 dost by me zajimalo, jestli te krome anime nekdy neco sebralo, jak tak ctu tve komentare, tak te tu nebere nikdy a nic. | |||
| ||||
| nevim, mam z toho dost rozporuplne pocity...pramenici z toho, ze me to nedokazalo nejak sebrat jako ctenare pode mnou, ani mi to tolik neprislo jako vykricene poselstvi, i kdyz je mozne, ze nekdo muze psat takle...nevim, literarni stranku moc hodnotit ani nejde, chyby tam nejsou, je to zamysleni, tam se leccos odpusti, i kdyz krasna formu tomu da uplne jiny naboj... a ono to hodnoceni je beztak jen "cislo"...davam za 7 s privrenejma ocima | |||
| ||||
 | Líbí...zvláš» proto že to dobře znám. | |||
| ||||
 | No zamyšlení to je moje parketa.Sama jsem už pár napsala a jsou mi velmi blízko k srdci. ;) Zamyšlením ze sebe člověk dostane vše, co chce dostat.Jednoduše se z toho vypíše. I ty jsi to zmínila a to se mi líbí. Je z toho poznat, že jsi to psala naprosto od srdce a nepsala jsi to jen proto, že jsi chtěla něco nutně napsat. V zamyšlení se nedá hodnotit styl napsání...myslím po literární stránce. Já hodnotím zamyšlení podle toho, jak na mě působí a jak se člověk dokáže vypsat. Tvoje je naprosto od srdce a moc mě zaujalo.Nemam, co bych vytkla. Jen bych možná ráda napsala Eithné i tobě : ,, Mě se právě líbí, když člověk zajde do osobních věcích a začne mluvit konkrétně! ;) " To je asi vše... dávám 9 b. Morra | |||
| ||||
 | Mno. Já nevím, mně se to třeba líbilo až na poslední odstavec. Opravdu, psalas, že chceš předat poselství. A v tom posledním odstavci ho dáváš až příliš najevo, je lepší to udržet v sobě a napsat kvalitní depkařsky líbivý článek než něco, kam se vybrečíš. Prostě, než jsi začala mluvit konkrétně, bylo to pěkné. Pak se mi to líbit přestalo. Mno, snad to ode mě nevyzní moc špatně. Ale - chybama se člověk učí a já doufám, že já se poučila ;o) | |||
| ||||
| a lidi se diví, že mám depresivní náladu a vyhledávám si jen články, které mi náladu jen zhorší... samota... slovo, které se mi z úst ozývá stále častěji... ač krátký, je tohle příběh... a myslím, že délka bohatě stačí... líbí se mi to... jen tak dál... Cirien Brisse... | |||
| ||||
 | Jednoduše - když náhodou něco napíšeš, ikdyž tam třeba ode mne nic neuvidíš, pravděpodobně se mi to líbí. | |||
| ||||
 | PS: omlouvám se za neoddělená slova slova ale blbne mi klávesnice a nepřečetl jsem si to po sobě. | |||
| ||||
| TAktenhlečlánečekjsemsi přečetl protože byl krátký avypadalo to jen jakodalší průměrnédílo které nezabere moc času....Mýlil jsem se a musím se oluvit autoravi za mé očekávání. Je to mnohem lepší než průměr dokonce asi lepší než nadprůměr. Vyjadřuje to částečně i moje osobní rozpoložení a náladu, možná toje tím, ale připadá mi to opravdu moc dobré.Hmm měl jsem si nechat čas než začnu psát tenhle komentář. Neudělal jsem to a kdyby mi to někdy příště připadalo jako nutné napíšu ještě jeden.Nicméněteď nejsem schopen hodnotit literární stránku díla..Ale i přes to dávám 9 | |||
na začátek stránky