Andor.cz - Dračí doupě online

Duch mrtvého vojáka


Na hladinu rybníka svítil měsíc. Světlo se odráží od hladiny a na malých vlnkách laškujících s nočním vánkem přebíhají světélka. Z rákosí je slyšet symfonie žabího orchestru a tichounké houkání sýčka dokresluje nádhernou letní noc. Uléhám pod hráz rybníka do nízké trávy čerstvě svlažené večerní rosou. Pod hlavou mám starý svetr. Přemítám nad sebou a snažím se najít vhodnou polohu ke spánku. Po chvíli se zadívám nahoru na bezelstnou jasnou a čistou, hvězdami posetou oblohu bez mráčku. Malou chvíli pozoruji ty blýskající se zázraky a začínají se mi klížit oči. Několikrát ještě naprázdno zamrkám a ...
Něco mě tlačí pod lopatkou, zkouším se převalit, ale nepříjemné píchání čehosi v mých zádech nepolevuje. Vstanu a bolest ustala. Všímám si zakutáleného kamínku na místě, kde jsem ležel. Chvíli se na něj jen tak dívám, pak se usměji a s rozespalými pohyby se pro něj shýbám dolů k mým nohám. Vzal jsem ho do ruky, nebyl příliš příjemný, tak jsem ho zahodil velkým obloukem přes hráz rybníka. Ještě jsem slyšel, jak kámen dopadl na hladinu rybníka a rozrazil vodní zrcadlo.
Sýček stále houkal a žáby kvákaly další ze svých oblíbených melodií. Najednou se ozval odněkud z odlehlé strany rybníka hlasitý výkřik. Snad mužský, nevím. Zlomek sekundy zůstávám nehybně stát a přemýšlím, co jsem vlastně slyšel. Celým tělem mi projíždí mrazivý chlad, až mi naskakuje husí kůže, přitom současně s tím se mi tvář začíná pomalu skrápět malými krůpějemi potu. Ne, pomyslím si, určitě se mi jen něco zdálo. Nedalo mi to a rychlými kroky jsem vyběhl nahoru na hráz. Na hladině utkané stříbrnou měsíční nití se ještě rozplývají veliká kola od hozeného kamene. Dlouze se dívám na doznívání vlnek způsobených nárazem kamínku o vodní hladinu.
Nevinnost měsíční krajiny rozrazil až druhý výkřik, mnohem blíž a mnohem hlasitější. Stromy na hrázi jako by zasténaly a zašuměly lesní řečí. Jako by se mi snažily něco říct. S listy topolů si hrál už ne tak klidný noční vánek a měsíc zastínil mrak, ne náhodou zrozený na jinak jasné hvězdné obloze. Nastává úplná tma. I žáby ztichly a sova ve starých větvích nejsilnějšího topolu na chvíli umlkla. V dalším, tentokrát již docela silném větrném poryvu jsem zaslechl třetí vyděšený výkřik. Zdálo se mi, jako by křičel někdo vedle mě. Nenacházel jsem v sobě dost odvahy otočit se. Nový příval větru mi připadal stejně prudký a krutý jako matčin žalostný, slzami zastřený pohled na tělíčko mrtvého dítěte zavražděného lhostejností osudu. Prorval se okolo mě a zmizel ve tmě. Nastalo úplné ticho. Už nebylo slyšet ani ohýbání stébel trávy, ani neposedné narážení vlnek o vysokou hráz. Cítil jsem jen, jak mi po celém těle stéká ledový pot. Na chvíli vyšel měsíc a stíny vysokých stromů mi zastínily tvář.
Nepřemýšlel jsem vůbec nad ničím, v tu chvíli jsem na nic nemyslel. Jenom jsem věděl, že se nesmím otočit. Stál jsem a snažil se zaslechnout křídla nočního ptáka, jak rozrývají vzduch, nebo cokoliv, co by mě alespoň na chvíli zbavilo toho naléhavého pocitu úzkosti a strachu. Jen aby nebylo to ohlušující ticho, jen abych se nemusel otočit. Všechna krev se mi nahrnula do hlavy, ocitl jsem se uzavřený sám ve své vlastní mysli. S každým srdečním stahem se moje pocity umocňovaly. Nevím, jak je to možné, snad se mě zmocnila jakási magie, nebo se můj strach stal tak silným, že pohltil sám sebe, ale otočil jsem se. Stanul jsem tváří v tvář člověku v roztrhaných vojenských šatech, ověšenému vodními řasami. Upřeně mě sledoval a s chladným výrazem v obličeji se mi díval do očí. Měsíc v tu chvíli přímo zářil a já jako zmražený stál a čekal, co bude dál. Nad jasně osvícenou hrází proletěl pták a jeho stín překlenul místo, na kterém stála ona podivná postava...
Pomalu otevírám oči, pomalu a zlehka protahuji své nepříliš odpočaté tělo, sahám si na záda a všímám si bolestivé modřiny v horní části mých přeležených zad. Do nedalekého výpustního rybníčku skočila žába, patrně stejně rozespalá jako já. Shýbám se pro svetr a na místě, kde jsem ležel, si všímám malého, nepříliš pohledného kamínku. Rozespalými pohyby se snažím zvednout ho ze země. Sbírám ho ze země a vysokým obloukem ho házím přes hráz na třpytící se hladinu rybníka.