Andor.cz - Dračí doupě online

Ve druhém díle mé malinké miniporadny pro Pány jeskyně bych se chtěl zabývat těmito faktory: pobavení, atmosféra, rychlost, neúčast, vzájemná interaktivita.

V díle prvním jsme si proběhli v rychlosti hlavní zásady jakým postupem má Pán jeskyně postupovat při založení dobrodružství na Andoru. Ve druhém si naopak povíme co je hlavním předpokladem pro dobrý začátek dobrodružství, jeho vývoj (průběh) a jeho závěr. Do toho se budou přilévat ingredience jako vzájemné ovlivňování postav hráčů, hráči sami apod.

Dobrodružství na zakázku

Hráči mají neskutečnou výhodu v tom, že pokud se najde dobrý Pán jeskyně, který je schopen zpracovat dobře téma, které si vytyčil, pak už je jen radostí hráče vyplnit životopis postavičky, zvolit nadupanou ikonku a rovnou se vrhnout nažhaveně do děje. Nejlépe hned od podlahy. Avšak pozor. Mnohdy se může i zkušený hráč spálit. Stává se to zřídka, ale stát se to může. Tzn: dobrodružství na zakázku, které je hráči předkládáno jako na stříbrném podnose (např. pokud je ještě vyplněná Homepage stránka), může hráče i zmátnout. Může se stát, že si vyplní neadekvátní životopis vzhledem k podstatě světa nebo dobrodružství ve kterém se nachází (tj. postava je neúměrná tomu za co by měla v dobrodružství hrát) tj. hráč zvažuje, má v podstatě tři možnosti. Buď přihlášku stáhne, pokud se ještě s Pánem jeskyně nebavil, za postavu bude hrát, ale nebude mu to možná vyhovovat, za třetí: vytvoří si novou postavu. Na tu starou zapomene a vytáhne ji až si na ni zase vzpomene. Tadyhle se dostáváme k malému problému s počtem postav a jejich tvorbou. Mé doporučení bude asi znít: zakládejte si tolik postav na kolik máte (tedy kolik budete stíhat hrát v kolika dobrodružství) taktéž si pečlivě vyplňte životopis. Nevíte, kdy v dobrodružství zemřete, tedy, pokud napíšete do životopisu falešné informace, nebo informace nepřesné, na hřbitově kam se můžete dostat to nebude souhlasit. Další rada je, nesnažte se Pána jeskyně do něčeho nutit. Od toho je tam většinou on a i jemu to občas nedělá taky dobře, když Vás musí pořád popohánět. Když už jsme u toho popohánění, to také není dobrá vlastnost Pána jeskyně, může to působit dost usurpátorsky, na druhou stranu takový typ usedlého Pána jeskyně za 19 palcovým monitorem taky není nic moc. No přečtěte si někde něco o jednotlivých typech Pánů jeskyní a pak možná budete vědět víc jakým správným způsobem se chovat tam či onde. Samozřejmě si musíte zvyknout na svého Pj. To je dalo by se říci podmínka. Bez té nepřežijete. Musíte si uvědomit, že Bůh je tam on, nebo se aspoň na něj snaží hrát. Vy jste jen pěšáci. Toto jste si opět zvolili. Přijměte tuto malou podřízenost. Přeci máte své dobrodružství !

Pobavení

Humor, satira, pobavení, smích. Ano tyto slova vyjadřují jistý druh hry, nebo pojetí Pj vůči Vám a navzájem. Pokud má někdo černý humor a hráči jsou stejného ražení (např. poznáte to z životopisu) pak je o zábavu přímo postaráno. Takový Pán jeskyně většinou nelpí na nějakých hodech kostkou či kostnatých pravidlech. Hraje si svou hru, je přirozený. Snaží se být sám sebou jako člověk, snaží se tuto dobrou náladu přenést na ostatní. U internetu se pořád nemusíme jen mračit, bát se, kdo nás za chvíli odpraví v tom kterém dobrodružství. V těchto typech jeskyní (nebo aspoň v některých fragmentech hry) je potřeba se bavit a držet basu s ostatními. Nebát se projevit ten svůj druh humoru. Někdo se například neuvěřitelně baví nad hláškami toho druhého a ten o tom třebas ani neví, nebo netuší, že je to tomu druhému tak směšné. Ale o tom to právě je. Přiznejme si, celé je to tady o těch příspěvcích. Jen o textu, který se míhá před očima a jemuž my přiřazujeme nějaký význam. Snažíme se pochopit myšlenky toho druhého. Humor je jeden z prostředků. Nedávno jsem seděl opět na sedadle městské hromadné dopravy a tam bylo vyryto hlubokým černým písmem do koženého sedátka - jak jen to bylo a už vím rescue me with your smile (nevím jestli to nebyl refrén nějaké světoznámé skupiny nebo tak něco, ale strašně se mi to zalíbilo. Přičemž autor toho popisku nebyl tak zběhlý ve svém rýhování, zapomněl tam vsunout ono your takže to znělo rescue me with smile, což v anglickém překladu znamená zachraň mě smíchem, kdežto to přivlastňovací zájmeno your tomu dává docela jiný rozměr - tvým nebo Vašim smíchem. Okamžitě jsem si v tom našel souvislost s Andorem, okamžitě jsem si našel souvislost s tímto odstavcem a výsledek je na světě. Když se smějete Vy, možná se budou smát i ostatní. Možná se jednou bude smát celý Andor ! Možná se budou smát i bohové mu naklonění (viz. všichni bohové se smějí nad tímto povoláním - paladin).

Atmosféra

Od smíchu k vážným věcem. Atmosféra patří k jedněm z těch vážných, i když velice dobrá atmosféra se dá udělat i v duchu zábavném, avšak pokud na to nemáte ty správné typy hráčů nevydrží Vám příliš dlouho a upadne. Stejně tak jako veškerá atmosféra, o které teď hodlám hovořit. Je velice křehká a pomíjivá. Atmosféru příběhu můžete budovat od začátku příběhu, od prostřed příběhu, nebo ji můžete použít na konci příběhu jako vyvrcholení. Všechny typy mají svá opodstatnění, ale většinou hledejte původ v Pánovi jeskyně. Pokud má Pán jeskyně např. jednu kvalitní jeskyni (pod tím pojmem si představuji dobře obsazenou kvalitními hráči a kvalitním Pj) tak může atmosféru podporovat v celém působení v onom dobrodružství. Tzn.: nasadí pokaždé kamennou tvář pokud se ocitne na prahu svého vlastního dobrodružství. Z každého příspěvku, z každého neviditelného gesta, z každé pošty, šeptání, ze všeho jde tušit, že je dějem natolik zaujat, že prakticky nevnímá realitu (výjimky jsou samozřejmě když někdo musí jít na toalety apod., avšak i tam se můžou projevit sklony k netrpělivosti). Tedy atmosféru tento Pán jeskyně považuje za hlavní hnací motor k tomu, aby se příběh podařilo dohrát do konce a hlavně, aby postavy (hráči) měli co nejsilnější zážitek ze svého poctivého hraní. Dobrodružství tak může směřovat rychle k závěru, že poté co skončí hráči ani nestihnou Pánovi jeskyně poděkovat (neberte to doslova). Pokud se někomu tahle část dobrodružství zdá být nepodstatná, může to na internetu rovnou zabalit. Protože, tam jde hlavně o toto navnadění postavy. Pokud navíc zná Pán jeskyně zvyky svého hráče (nebo například ví co lze od něj očekávat) hraje se tak skoro poslepu. Pokud by nebylo atmosféry a samozřejmě příběhu a všeho dohromady, krásně pospojovaného, byl by Andor jen hromada šrotu v podobě čísel, písmenek a přihlouplých ikonek, které nikomu nic neříkají. Jen člověk dokáže vdechnout svému charakteru všeobjímající polibek života, a tím pádem ho pro sebe učinit skutečným ve virtuálním prostředí internetu.

Rychlost

Dostáváme se k problémům technickým, které často neblaze působí na duši hráče, už vůbec nemluvě o duši postavy, která dlí na dně propasti a čeká až ho některá osvobodí z jeho mlčenlivého prokletí. Často se vůbec nedočká. To je příklad neaktivních postav a neaktivních dobrodružství, typu 1 příspěvek stačí přátelé. Rychlost je možné rozdělit na několik typů. V prvé řadě je to rychlost připojení s kterou se hráč připojuje na Andor. Samozřejmě hráč vs modem, pokud na Andor přijde s tímto typem vytáčeného připojení asi nebude příliš nadšen z prodlevy, která ční mezi tím, kdy napsal do příkazového řádku http://www.andor.cz a mezi tím, kdy klikl na odeslání příspěvku a ono mu to zatím přesýpá a přesýpá. Tady se hráč stává doslova nevrlým a přenáší tak svou pozornost né na svůj technický problém, ale rovnou posuzuje, kvalitu (objem) celé stránky na Andoru. Čím lepší hráč připojení k internetu má, tím se jeho pohled na věc samozřejmě mění k lepšímu. To by bylo ohledně připojení. Teď se přesuneme na pole odesílání příspěvků, tedy jak často, kdy a z jakých důvodů.
Co se týče rychlosti psaní o té se bavit nebudeme, záleží to na každém z nás kolik obětuje svému příspěvku času a jak moc po sobě kontroluje chyby v Náhledech (zda-li se tam vůbec podívá) apod. Rychlost příspěvku může být úměrná ději ve kterém se Pán jeskyně nebo hráč nachází. Pochopitelně, tady nastává maličko problém. Jestliže někomu říká něco pojem Přímá úměra, tak nebudeme daleko od pravdy, když řekneme, že čím víc online hráčů tím víc příspěvků Pán jeskyně musí odeslat. Ano, technika je všemocná čarodějka. Můžeme s chutí poslat více příspěvků naráz. Nebo si můžeme zmáčknout náš oblíbený Ctrl a levým tlačítkem povybírat ty š»astlivce, kteří dostanou speciální příspěvek, šitý přímo jim na míru. No, ale ono to není zase tak jednoduché jak to vypadá. Skutečně dobrý Pán jeskyně by měl reagovat na většinu toho co postava udělá, řekne, myslí si apod. Tedy mělo by to vypadat jako informační dálnice pro čtyři pruhy na každé straně. Pán jeskyně si v tomto musí udělat mimořádně zdařilý pořádek. Později se dostaneme k tomu, že se mu to bude ještě zatraceně hodit (viz. vzájemná interaktivita). Tedy otázka zní jak často odpovídat a jak často reagovat v dobrodružství ze strany Pána jeskyně i hráče. Tedy mé doporučení zní: jak jen to je možné a jak to jen jde, avšak podmínkou je smysluplnost. Ta je v první řadě. Nikdo přeci nebude psát příspěvek, když se mu nechce, nebo zrovna na to nemá náladu nebo, nebo něco jiného. Avšak vemte na vědomí všichni že přílišná neaktivita v jistých pasážích (důležitých) se nevyplácí. Příběh tak může upadat, nebo se může pozastavovat takovým tempem, že se zničehonic zastaví (avšak to je spíše případ neúčasti hráčů, než že by to vyloženě záleželo na rychlosti v rámci reakcí na příspěvky v dobrodružství, nebo např. i v diskuzích či stolech).

Neúčast

Ano věčná neúčast nebo slabá neúčast je metlou uživatelů všech serverů zaměřených na tento typ hraní. Celé je to na tom postaveno a nedá se s tím bohužel nic dělat. Jediné co je možné udělat je to respektovat a přizpůsobit se tomu.

Na Andoru je tohle vyřešeno tak, že Pán jeskyně si zvolí termín, kdy on (hlavně je to pro něj) bude k dispozici hráčům. Tedy může to být např. každý druhý den, může to být jedenkrát za měsíc, může to být v domluvený termín. Podle všeobecných zkušeností (no spíše těch mých) se jeví pro hru asi nejoptimálnější, domluvit se na daném termínu. Je to jednoduché. Všichni účastníci se domluví buď přímo v diskuzi v daném dobrodružství, nebo dostanou poštou upozornění. Další možností je vepsání - informační tabule ze strany Pj. Tedy např. hraje se každou sobotu od 21:00-23:00, výběr je např. záměrný, za 1. v sobotu je levnější připojení (modem), 2. čas je večer, tedy člověk má v noci klid a je na to nažhaven. 3. Dvě hodiny čisté hry budou stačit. Je možno se domluvit na dodatcích či přídavcích. Příští týden se zase pokračuje. Je dobré si stanovit limity, při kterých hra může probíhat. Např. hraje se maximálně ve třech lidech, včetně Pána jeskyně apod. Je dobré informovat své hráče o nemoci, odjezdu apod. V budoucnu by to měly řešit "Informační ikony" (ve vývoji, Research and Development).

Vzájemná interaktivita

Tento pojem může v někom vzbudit hrůzu, v někom může vzbudit opovržení. Ale vězte, že tak i tak bude pro každého nesmírně důležitý. Interakce, neboli vzájemné působení hráčů, postav mezi sebou navzájem jsou základními kameny veškerého pohybu na Andoru. Hráči se denně potkávají ve fórech za stoly hostinců, jejich postavičky putují po širých dálavách, prodírají se bažinami nebo bojují v podzemí plném nemrtvých. V těchto časech dobrých i špatných se nesmí zapomínat na to, že jsou to stále oni, co ovládají všechno a možná i všechny (Pj). Tedy např. propouštět citlivé informace z dobrodružství, na které je nepsané vázané embargo mlčenlivosti, asi nebude nejlepší nápad. Stejně jako pomlouvat některé hráče za jejich zády se Vám nemusí vyplatit. Zkuste se oprostit od informací co Vás sice potkávají na každém kroku, ale k Vašemu přímému užitku neslouží. Je to jako v pravidlech, kde je psáno, že hráč se má oprostit od toho co ví postava. Je to známá formulace, ten kdo se jí zabýval ví, že je to prakticky nemožné, stejně jako příklad, který jsem Vám předvedl, ale jen pokus stojí za to. Jako Pán jeskyně Vám radím, komunikujte se svými hráči, projednávejte s nimi některá úskalí, kde se nedostanou jen obyčejnou náhodou, ale vlastně Vámi. Vy jste je do toho dostali. Vy jim musíte pomoci. Pokud jste zákeřní a dobrodružství je tak koncipováno, nepomáhejte jim. A» se z toho dostanou sami, vlastními silami. O to víc je to potěší a řeknou si, že to dokázali i bez Vás.
Dostáváme se také k problémům s vícero postavami, tedy jak NPC (CP) tedy Cizími postavami a postavami hráčů, kteří jsou natolik zkušení, že chtějí hrát dobrodružství např. dvě skupiny proti sobě. Pokud chcete zakládat podobný typ dobrodružství, musíte mít již nějaké zkušenosti a také musíte počítat s následky (asi budou nějací mrtví, avšak pokud dojde ke vzájemné dohodě tak ne). Co se týče vzájemné interaktivity v tomto smyslu, tak ta se tady dostává do bodu varu, protože na Pána jeskyně se kladou tak obrovské požadavky, že ani on sám už nemusí vědět za kterou stranu bojujete. Poznámka redakce: Pán jeskyně není Počítač ! Tedy buďte jako hráči na svého Pána jeskyně hodní, možná bude i on hodný k Vám a i k sobě bude laskavý a upřímný. Pouze s těmito informacemi lze dosáhnout na Andoru osvícení. Zase ty zpropadené informace !

Fistandantilus