Andor.cz - Dračí doupě online

Od Tomáše po Václava.

Tomáš, kmet rodiny a muž ctěný nadmíru, měl během svého života dvě děti z manželského lože.
První z nich, Jan, byl ctěný mnohdy i nad svého otce, neb pocházel z lůna Dietrichštejnského. Prodal mnohé pozemky v Slezsku i Polsku, nebo» panství mu bylo předáno, když starý pán dosáhl věku sedmdesáti a dvou let. Slavně se poté bil, když Turci oblehli Vídeň. S plukem Dragounů tehdy vyrazil, a tvrdí se, že pobil tolik Turků, kolik nikdo jiný z Moravanů.
A zemřel ve zdraví svého otce v roce 1688.
Jeho sestra, Jana Marie, byla vychovávána pro muže ctnostné krve. Utekla ale ve věku sedmnácti jar s komediantem či taškářem potulným. Pro obrovskou potupu pak byla vyčleněna z posloupnosti rodiny.

Janův syn Matouš byl muž, který se nebál ničeho a jehož se bálo všechno. Bohatýr jak ze starých bájí a statný jak býk. Po smrti otce se ujal správy domu a jakožto jedináček se dlouho snažil marně rozšířit větve rodinného stromu. První z jeho dětí se narodilo na jaře 73, byla to dcerka chudičká a drobná, že své vlastní narození málem nepřežila. Tereza, jak ji pojmenovali, pak ještě dvacet tři jar žila, byla však nebohá a muže neměla. Nakonec opustila rodinu po krátké nemoci. Téhož roku kdy Tereza, k zimě, se narodil první syn Matoušův, Martin. Pokud dcerka byla ubohá tak Martin byl chlapec statný a silný jak to u zimních dětí bývá. Obrovská pohroma však rodinu ztrestala, když tříletého chlapce porazil kůň a kopytem mu rozrazil hlavu. Rok před touto strašnou událostí se narodil druhý syn, poslední, Václav. Ten byl podobný sestře a slabý na prsa. Zemřel mlád, dvacet tři let stár, následován brzy svou ženou, zanechavše malého synka Václava v rukou Matouše, otce svého.

Za spravování Matouše došlo též k nájezdům z Uher proradného Pangráce a Rákočiho sedmihradského, k špinavému vydání daní Císařem, bez souhlasu zemské rady.
V neposlední řadě pak k povstání v Hukvaldech, které však bylo díky boží pomoci rychle utlačeno tamním pánem.

Když nakonec anděl Uriel odnesl duši statečného pana Matouše v létě páně 1740, ujal se spravování pozemků a dvorů rodiny Jiří, syn Václavův.


Jiří, Jan a Leopold aneb století 18.

Přesně dva dny po nástupu Marie Terezie, z boží milosti královny české a uherské, stal se hlavou rodu Jiří, vede několik sporů kvůli právu na titul Ritter, který má být pro jeho potomky nahrazen titulem šlechtice. Také brání hrdelní právo, které rod drží už po mnoho let.
Přesto, že zdědil po otci slabé údy, stává se důstojným a moudrým pánem, za jehož působení mnoho statky vzkvetly a rozšířily se, přestože mocní pánové tehdy menší šlechtice odstavovali.
Po jeho smrti proto jeho jediný syn Jan, nechtě soupeřit s mocnými protivníky, prodává veškeré pozemky na Moravě, kromě malého kousku lesa. Za utržené prostředky pak skupuje domy v hraničním městě Hodoníně.To je v roce 1779, dva roky po slavném povýšení biskupství olomouckého a v roce těšínského míru.
Nepřijímá rád nové pořádky a apeluje v kolektivu svých přátel proti podpoře reforem.

Jeho syn Leopold, člen mnoha pluků a účastník mnoha bitev proti Prusům, Bavorům a Francouzům (na rozdíl od otce, který se za svůj život jedinkrát nebil v seči).
Byl členem C. k. Moravsko-Slezské společnost orby, věd přírodních a vlastivědy, a Nové moravskoslezské gubernie. Poslední velký úřad, který člen přímé větve vykonával. Podporoval velmi však také české hraní v Olomouci.
V důsledku naléhání českých přátel si také požádal o změnu jména. Nadále se už nepsal Miestanek, ale Měš»ánek a místo von Unterwald začal užívat dávného z Podlesí.


Zemřel v roce 1805, během příměří s Francouzi, podepsaném po bitvě u Slavkova. Už jako občan Rakouského císařství.