Andor.cz - Dračí doupě online

Marenalové
Ačkoliv se tvrdí, že to bývali kdysi lidé, jsou to vlastně elementálové. Vypadají jako oživlí a zhmotnělí tvorové, sestávající z živlu vody. Mají hmotná těla ( modrá a poloprůhledná ), ale dokáží měnit tvar. Vypadají, jako lidské postavy tvořené vodou. Nemohou nosit žádné oblečení, umějí však používat různé lehčí zbraně a kouzla s vodou a ledem. Nejsou žádného určitého pohlaví a nemohou se samovolně reprodukovat. Neumějí číst ani psát, nemohou se totiž dotknout pergamenu nebo papíru, aniž by jej rozmáčeli. Jako bojovníci však bojují bravurně a urputně.
Uctívají bohyni vládnoucí přírodě.
Ikdyž se jejich stáří nedá měřit věkem, jakožto bytosti bohužel nemívají většinou příliš dlouhý život.


Feariové
Obyvatelé mokřinatých listnatých lesů, mokřadních plání, bažin a slatí. Jsou to bytosti spíše eterického původu, ikdyž jejich těla jsou hmotná. Svou nadpozemskou krásou vstoupily již do legend. Nepotřebují být silní, veškerá jejich energie spočívá v magii. Mají křídla a schopnost díky nim létat. Bývali početným národem avšak díky vysoušení mokřadů jich žije již jen něco málo přes 5 000. Nejsou to ale žádné vílky, jak by jejich název mohl zavádějícím způsobem napovídat. Pokud nemají roztažená křídla, vypadají téměř jako lidé, jen jsou o mnoho krásnější a vysocí někdy i dva metry. Jsou dlouhověcí. Staré legendy vyprávějí, že mohou žít dokonce i mnohem déle nežli elfové. Jsou poměrně odolní vůči zraněním zbraněmi z bžných kovů( resp. rychleji regenerují ), ale, ačkoliv nemají démonický původ, zraňují je zbraně ze zlata, stříbra a mědi stejně, jako ostatní rasy ty ocelové a zbraně z mithrilu dvojnásobně. Jelikož jsou to bytosti z části tvořené magií mohou je zraňovat magicky upravené zbraně, útočná magie ve všech podobách, mentální útoky a psionika. Také nejsou vůbec odolní vůči jedům. Jsou však, kromě toho, že jsou lepšími mágy než za jaké jsou považováni elfové, takřka neomylnými průvodci po slatinách, močálech a mokřinách, nebo» mají vrozenou schopnost splynout s krajinou daného místa a najít vždy nejschůdnější cestu. Tvrdí se, že je-li průvodcem družiny některý z Feariů, není možno v močálech zabloudit a zahynout.


Existují tři různé kmeny Feariů:
Ancheloni
Neumějí být zlí, ani bezdůvodně ubližovat. Neznají lež a zradu. Jsou poctiví, čestní, mírní, snášenliví a ohleduplní a velmi důstojní. Bývají skvělými společníky, skvělými hostiteli a výbornými přáteli. Nesnesou však zlo a kruté zacházení a v zajetí, pokud je s nimi špatně zacházeno, nebo je jim ubližováno, brzy ztrácejí své schopnosti a umírají. Jejich magie je velmi silná a slouží výhradně dobru. Jejich křídla jsou opeřená a bílá nebo krémová.

Gerdoni
Jsou v mnoha ohledech pravým opakem Anchelonů. Také jsou velmi důstojní, nedá se jim však věřit a neštítí se žádného podrazu, žádné krutosti, žádného zlého činu, i na příslušnících vlastní rasy. Častokrát jsou ochotní se, pro splnění vlastních cílů, i zaprodat temné straně. Aura jejich magie je temná a mnohdy slouží k nečistým a temným skutkům. Jejich křídla jsou buď opeřená, ale zbarvená havraní černí, nebo blanitá, jako křídla netopýrů.

Roileři
Tak jsou nazýváni potomci vzešlí ze smíšení krve obou předchozích kmenů. Není to častým jevem, ale občas se to stává. Soužití obou rodičů pak ovšem nemá příliš dlouhé trvání. Většinou vydrží jen právě tak dlouho, aby stačil budoucí potomek vzniknout. Děti takovýchto smíšených párů pak často podědí část charakterových vlastností od každého z rodičů. Většinou proto bývají povahově nevyhranění, ale najdou se i jedinci, inklinující časem více k té, či oné straně. Jejich magie neslouží ani výhradně dobru, ani výhradně zlu a její použití závisí čistě jen na tom, jak se daný jedinec sám rozhodne. Je však stejně silná, jako magie jejich rodičů ( mnohdy dokonce jejich magii svou silou převyšuje ). Jejich křídla jsou vždy opeřená, mají však barvu v různých odstínech šedé, nebo hnědé, která postupem věku pomalu tmavnou a to od světle šedé nebo světle hnědé v dětství až po sytě tmavohnědou, nebo tmavošedou ve vysokém stáří. Příslušníci posledního z kmenů bývají také často jakýmisi rebely, toužícími po reformě již zaběhlého systému a dost často se pak lze setkat právě s nimi, nebo» dost často opouštějí rodný dům v touze po dobrodružství a po zkušenostech načerpaných mimo známé prostředí a mimo dozor starších svého kmene. Tito "kříženci" přicházejí do vlastního kmene z kmene toho rodiče, se kterým žijí ( většinou je to matčin kmen ), ve věku odpovídajícím lidskému stáří 15 let a opouštějí jej až v "Době hledání" nebo v době, kdy zatouží zvolit si partnera.


Silkati
Rasa stepních bojovníků se skvělým postřehem, skvělých lukostřelců (i když elfům se v lukostřelbě nevyrovnají) a dobrých lovců, s obdivuhodnou rovnováhou a výjimečně vyvinutými smysly. Podle legend bylí stvořeni z koček a jiných kočkovitých šelem. Uctívají vlastního, nikým jiným neuznávaného kočičího boha Silka (zjevuje se v podobě černého leoparda) a jeho kult má u nich blízko k extrémnímu fanatismu. Kromě dětí mají všichni schopnost (je vrozená, ale je třeba ji trénovat a děti ji ještě neumějí používat a ovládat) měnit se v kočkovité šelmy (od domácích koček až po opravdu úctyhodně velké tygry a lvy - pokud tu kočku někdy viděli). I v humanoidní podobě jim zůstává kočičí ocas a některé kočičí rysy (tvar zornic u dospělých a dospívajících jedinců, kočičí uši, zatažitelné drápy na rukou a na nohou, vytahující se jen v případě boje na blízko a v případě, že se jedinec cítí ohrožen nebo ztratí rovnováhu a mohl by spadnout, vystouplé lícní kosti, jinak postavený a jinak složený chrup, velmi husté a často i vprostřed srostlé obočí, dlouhé řasy). Žijí v malých společenstvích, kde výrazně dominují ženy a jejich způsob života by se dal přirovnat ke způsobu života Indiánů kmene Poniů. Není jich mnoho, ale jsou roztroušeni téměř všude Většinou chodí v podomácku šitých oděvech z přírodních materiálů, zdobených pouze tím, co lze najít na břehu jezer nebo na mořském pobřeží (lasturky malých plžů a mlžů, úlomky barevných korálů, barevné oblázky, drahokamy a polodrahokamy, občas i malý valounek zlata). Jsou dobrými staviteli lodí i domů a dobrými lodivody. Mají velice vřelý vztah ke zvířatům a na koni většinou umějí jezdit ještě dříve, než udělají první krůčky a začnou žvatlat první slova. Jejich kůň, pokud jej vlastní, je jejich přítelem, nejen zvířetem určeným k jejich vožení nebo k přepravě nákladů. A určitě ne obchodním artiklem. Jejich koně bývají ti nejlepší a nejkrásnější, ale nebývají na prodej (Silkat by musel být už v hodně zoufalé finanční situaci, aby prodal vlastního koně). Obě pohlaví (ženy i muži) nosí dlouhé vlasy. Muži je však mají maximálně do délky dosahující ke spodní části lopatek a mívají v nich porůznu vpletená ptačí péra (většinou ze sokolů, orlů, káňat a jiných dravců) a ženy nosí vlasy dlouhé někdy až ke kotníkům, ale většinou spletené do jednoho, dvou i více copů, zdobených korálky a lasturkami malých mořských i sladkovodních měkkýšů, nebo perlami ( podobně jako u Indiánů ).Pokud Silkat drží smutek, nebo je vypovězem z kmene, vlasy si ostříhá. Mnoho slavných bojovníků, lodních kapitánů a stavitelů lodí i domů bylo a možná i je Silkatského rodu.
Také jsou to výborní lovci ( tvrdí se, že příslušník žádného národa není tak dobrý lovec jako Silkat).
Mají velmi ostrý sluch, hmat, čich a na rozdíl od koček i zrak. Vidí ve tmě stejně dobře a stejně zřetelně, jako za dne. Mají prý devět životů, jako kočky (nepotvrzeno). Jenže, jsou v určitém směru dost nepředvídatelní. Mají také sklony k agresivitě a k praktikování nechutných zvyků. Nedokáží se bránit proti magii, nesnášejí oheň a velmi neradi plavou (neznamená to, že to neumějí, ale oni, jak už to tak u koček bývá, tak nějak všeobecně neradi potkávají vodu. Což ovšem nemusí nutně znamenat, že se nemyjí.), zvláště jsou-li k tomu donuceni. Vůbec jsou neradi k něčemu nuceni. Pokud se musí brodit sněhem déle než 25 sáhů, nebo dlouho pobývat v mrazivém prostředí či v ledové vodě, velmi rychle a velmi vážně onemocní z nachlazení. Jsou hodně tvrdohlaví a přes svou značnou obratnost a nespornou inteligenci, také značně pohodlní (neřku-li přímo líní) , značně egocentričtí a narcističtí a urážliví ( mnohdy ani nemají na co, protože vypadají mile, ale nejsou hezcí). Nemají odolnost vůči špatnému jídlu a vůči jedům, ale ne každý jed na ně působí agresivně. Díky svým kočičím smyslům jsou značně neodolní proti ostrým zvukům a pachům. Rychle rostou, rychle dospívají a rychle stárnou.


Vyšší upíři ( neboli národ Anathaar )
Tvorové z jiného světa. Sami se nazývají Anathaar (v obecné mluvě by tomuto slovu asi nejvíce odpovídalo významem slovo Nejstarší, nebo Prastaří). Jsou podobní nejvíce půlelfům. Nemají však stín a neodrážejí se v zrcadle. Nejsou uvyklí na intenzitu jasu zdejšího slunce, proto za dne nevidí tak dobře, jako za noci, ale i tak zřejmě lépe, než ostatní rasy. Nejsou to však noční tvorové. Ani nemrtví. Nevznikají z příslušníků jiných ras po pokousání upírem. Podle jedné z dochovaných legend i podle vlastního vyprávění byli do svého nového domova povoláni z jiného světa, jedním z bohů, který jim otevřel bránu sfér. Ve skutečnosti však není známo kdy přesně a proč sem přišli, ale jejich domovský svět byl zřejmě zničen krátce po jejich odchodu. Jejich charakteristickým poznávacím znakem je bledost pleti a výrazně delší a zaostřené špičáky. Mohou být obojího pohlaví. Jsou schopni (v omezeném měřítku) přirozené reprodukce. Jejich genetická výbava však není plně kompatibilní s genetickou výbavou žádné rasy v tomto světě a bytostí jejich druhu je zde jen velmi malé množství a není příliš obvyklé, tohoto tvora potkat ( ikdyž jsou už známy případy potomků vzešlých ze spojení vyššího upíra a lidské ženy, nebo naopak, tito kříženci však nemývají dobrý start do života, nebo» při narození vždy ztrácejí matku a nedožívají se ani poloviny nejvyššího možného věku svého lidského rodiče ). Ke svému životu potřebují obvyklou potravu i pití. Mohou sát krev ( většinou ne nezbytně lidskou ), ale ne kvůli obživě. Krev na ně působí v jistém smyslu jako na ostatní rasy alkohol. Mají od přírody zbystřený sluch, citlivost na zvuky za hranicí slyšitelnosti (pro ostatní rasy - tzn. ultrazvuk) a výrazně zrychlenou regeneraci. Pouze, je-li noc za úplňku, jsou schopni proměny v netopýra a následně i letu. Jsou velice inteligentní, nebo» mají na získávání zkušeností většinou dlouhé věky. S oblibou proto vyvracejí dlouho zakořeněné mýty a báje o sobě, jako tvorech živících se krví, kteří jsou neodolní proti česneku, svatým a svěceným věcem a stříbru, ve dne spějí v rakvích a v noci dělají ze svých obětí upíry a je nutno je likvidovat pomocí vrážení kůlů do srdce a uřezávání hlav. Pravdou však je, že existuje kov, kterým je lze zabít. Není to však stříbro a nefunguje dotykově ani se ho tito tvorové nijak výrazně neobávají. Někteří dokonce vlastní i předměty a zbraně z tohoto kovu vyrobené. Tím kovem je totiž mitril. Pokud je příslušník této rasy zraněn mitrilovou zbraní, není schopen ránu regenerovat, je-li zranění vážné, zůstává navždy vážně poškozen, nebo umírá. Většinou nebývají prostého původu, jako páni jsou však ke svým poddaným velice laskaví a ohleduplní a poddaní je mají velmi rádi a váží si jich. Mívají sklony k aroganci, mudrování, povyšování se a dominanci, ale také ke galantnosti, blahosklonnosti a dobročinnosti. Nemívají mnoho přátel, ale pokud si nějakého získají, je to velmi pevné přátelství na celý život, výhodné z obou stran. Bývají výtečnými lékaři, lékárníky a léčiteli, ale také výtečnými mágy (doslova: mají v sobě větší magický potenciál než ostatní magicky aktivní bytosti tohoto světa) i velmi dobrými šermíři (mají úžasnou obratnost a dovedou odrazit i ten nejobtížněji odrazitelný úder - tvrdí se o nich…..a jistě ne neprávem….že mají jakýsi 6. smysl). Netrpí přehnanou zbabělostí. Jazyk, který si s sebou přinesli ze svého domovského světa nazývají Lagray. Zní libozvučně a zní v něm vznešenost starých jazyků, ikdyž je učený, jej zvládá přeložit, nebo jím komunikovat tak, aby slova a věty dávaly smysl (pokud není Vyšší upír). Mladí Vyšší upíři ten jazyk znají a rozumějí mu, ale již jím nedokáží hovořit, ani jej psát, nebo číst, pokud se nezabývají jeho studiem. Jsou perfektně vybaveni a dokonale adaptováni pro nový svět, ale nikdy jej nepřijali za vlastní. Ani jím ještě nebyli zcela nepřijati. V žádném případě zde však nechtějí vládnout. Chybí jim totiž jedna z hlavních negativních vlastností ostatních národů, a to touha po moci, dobité násilím, nebo podlostí, lží a ústrky.
Jsou velice dlouhověcí. Průměrně se dožívají tak věku něco přes 2000 let. Jsou známy případy vyšších upírů, kteří pamatují svůj příchod do nového domova, ale ti většinou nejsou příliš moc staří ( tak 900 - 1000 let ) nebo» to není příliš dlouho, co se tito zvláštní, vznešení tvorové, dostali pryč ze svého umírajícího světa a jen malé množství z tehdy příchozích starších vyšších upírů, přežilo změnu životních podmínek na svém novém domově.


Drogoni
Vypadají na první pohled dost odpudivě, spíš jako podivní kříženci plazů a lidí. Mají plazí oči pod lidskými víčky a nemají obočí a řasy. Mají rozeklaný jazyk, našedlou ple» a po stranách tváře, vzadu na krku, na rukou ( kromě dlaní ) a na nohou, vprostřed zad ( podél páteře ) a na prsou mají lesklé ještěří šupiny. Vlasy mají husté, tmavé, ne tak jemné jako Elfové, Hobiti, Feariové, Silkati, Lidé a Upíři, ale ani ne tak nepoddajné jako Marenalové, Trpaslíci, Trollové a Krollové, krátce střižené ( i ženy ), ženy v nich obvykle nosí vpletené malé ozdoby z keramiky nebo ze dřeva a jiných přírodních materiálů. Jejich krev je pro statní rasy smrtelným jedem na bázi nejprudšího hadího jedu a neexistuje na ni žádná protilátka. Žijí částečně kočovným životem v horách vysoko nad místy, kde obvykle žijí jen ti nejodolnější z ostatních ras, nebo na pustých, nehostinných pouštních pláních, kde by příslušníci ostatních ras jen velmi těžko přežívali. I přes jejich značnou přizpůsobivost už jich nežije mnoho. Hierarchie jejich velmi soudržných kmenů je založena na vládnoucím postavení žen, kterým se muži absolutně koří. Nejlepšími bojovníky v Drogonských dějinách skutečně byly ženy. To však ještě neznamená že by Drogonští muži byli zbabělci. To tedy rozhodně nejsou.
Dožívají se poměrně nízkého věku, kolem 40 let.