Andor.cz - Dračí doupě online

KOPRKON 2006

Je čtvrtek večer, šest hodin a stmívá se, probíhá poslední příprava. Meč na mne čeká už doma v Havířově, kroužky opravené, v rámci možností, plátovky vyleštěné... teda co to dalo.
Ještě vyleštit kanady, ale houby... kašlu na to. Času je málo a ještě hrozně rychle utíká. Spěchám na druhou stranu Brna na dráčko; spěchám, abych to všechno stihl: zbroj mi chrastí v batohu o rukavice, a už to začíná, spanilá jízda do pěti ráno. Beze spánku, bez odpočinku rovnou na vlak, kde se konečně dostávám k soutěžnímu dobrodružství: poněkud otupěle do něj deset minut koukám, až mne přemáhá spánek... konečně dvě hodiny odpočinku. Ten víkend téměř poslední.
Ostravu málem přejedu, do Havířova má vlak zpoždění. Opět snaha o čtení dobrodružství, konečně úspěšná. Dělám si do papíru pár škodolibých poznámek a už zase vystupuji. Konečně doma. Ohřeju se tam sotva čtyři hodiny, ale i ty stačí na zběžnou přípravu: zabalit jídlo, nakostýmovat se... oblečení ostatně není potřeba - kostým všechno nahradí a vyrážím.
Lidé se na mně tak, jak jsem si už zvykl, koukají divně, někteří, kteří mne možná spatřili už o prázdninách v renesančním kostýmu Moravských vojáků s rapírem to možná ani nepřekvapuje. Tentokrát oděn v šarlat Valašských vojsk 15. století mířím na vlakové nádraží.
Rychle koupit lístek a pokusit se nerozesmát , když paní u pokladny málem vypadnou oči. A pak už to frčí: Ostrava, kde se ke mne připojuje dvorní fotograf Alek. Studénku málem zmeškáváme, ale nakonec na poslední chvíli vystupujeme a přesedáme na motoráček směr Kopřivnice.
Společnost nám dělá jakási paní se psem, kterého jsme chtěli původně vzít na guláš, leč jsme několikrát velmi jemně upozorněni na to, že by to byl skutečně drahý guláš...
Ale pak už je tady Kopřivnice, rychle se přepásám, nasazuji si rukavice a za velmi charakteristického zvuku kůže, která se tře o kroužkovou košili, vyrážím směr hotel Tatra, v jehož těsné blízkosti se KoprKon koná.
Na místě jsem okamžitě organizátory obdarován visačkou, odznáčkem, CDčkem (fakt dobrý SW music), něčím na zub a valím do RPG místnosti číslo 1, kde už na mně nedočkavě čeká Zak a Beredur.
Ještě jsem se ani pořádně nevydýchal a už jsem zasypáván technickými informacemi. Co a jak s osvětlením, a kdy že to jdem trénovat. Pomalu si třídím informace a zjišťuji, že už „tradičně“ se Zakem náš souboj odšermujeme ve tmě. Jen za svitu dvou reflektorů, které, jak později zjišťujeme, skvěle svítí do očí..
Pak tedy přichází trénink a rychlá porada, cože to vlastně odšermujem ještě navíc k základnímu souboji, který má zhruba třicet sekund - a něčím přece tu půlhodinu musíme nacpat. Mezitím se k nám přidává Zak a Míra, zbylý dva PJjové, našeho zítřejšího hraní.
A je to tady, a už to začíná: je pět a naše přednáška o turnajích se rozjíždí: Zak začíná nadějně, jenže po dvou minutách dostává okno - hodina a půl jen a jen pro mně - sám pro sebe se usměji a plynule navazuji na výklad mého nešťastného kolegy. Kdybych si něco doma připravil, alespoň nějakou osu, asi by mi to šlo lépe; takhle jsem si cucal informace z prstu, ale nakonec se zadařilo, a přednáška končí hromovým potleskem. Skláníme se Zakem skromně hlavu a už se nám jí honí, cože nás to čeká během pěti minut venku.
A nebojíme se neoprávněně, lidí se schází požehnaně a reflektory skutečně oslepují. Zkusmo přejíždíme pár seků, až jiskry létají: a pak to začíná, raz, dva, tři... počítám si v duchu seky, jak jdou za sebou, pád, vztyk.. a máme to za sebou - třicet vteřin... a co dál: plynule navazujeme - pravda, až po dostatečně dlouhé přestávce na vydýchání, najíždíme na triky a fintičky jak z německé školy gotické, tak z italky renesanční.
I tentokrát při nás stojí štěstí a publikum nás odměňuje dlouhým a bouřlivým potleskem.
Přecházíme zpět do místnosti RPG 1, kde Beredur s Martou pokračují přednáškou Hrdinské eposy.
Tím by naše povinnosti mohly skončit - ale nekončí, je čas na přípravu dobrodružství. Kontroly deníků, probírání dobrodužství, a vůbec. Beredur ještě stíhá vést volné hraní, zatímco my máme do půlnoci volno, které využíváme především ke kouření vodní dýmky - sem tam se k nám někdo přidá, sem tam někdo odejde - někde v útrobách školy zatím probíhá celá řada dalších přednášek.
Je půlnoc a začínáme: dobrodružství i deníky jsou probrány rychle, u životopisů jednotlivých hráčů se válíme smíchy dlouho do rána. Ani nevím, v kolik jsem se dostal do spacáku, ale vím, že jsem toho moc nenaspal... je totiž šest ráno a už nás zase budí: je čas připravit RPG room 1 pro hráče.
První, co hráče praští do očí, je popsaná tabule s harmonogramem dne. Kupodivu se na ní také nachází tipy na přežití družin v průběhu hry.

Zub: 1111
Zak: 2232
Tiara: 3323
Mari: 4444

Pro ty, co netuší, co znamenají ta čísla, jen napíšu, že jednička znamenala největší naději na přežití, naopak čtyřka skýtala poměrně rychlou smrt.
To, že měla má družinka již tradičně nejhorší preference zdá se být poměrně pochopitelné, vezmeme-li v potaz, že se do hvozdu vydala ve složení: Tři lupiči, bojovník a pyrofor. Ani ostatní družinky na tom ostatně nebyli o moc lépe: nenašel se mezi nimi ani jeden druid, chodci dva, a to i přes to, že jsme poukazovali na to, že se dobrodružství bude odehrávat ve hvozdu.
A tak se v sedm začalo: družinku jsem měl sympatickou, i když pravda ne zrovna oslnivě rolující, po úvodním ujasnění toho, co bych si představoval začínáme: a družinka do RP vkládá skutečně vše a jde si za svým cílem. Proti plánu nevyrážíme okamžitě z města, ale hodinu se topíme v jeho uličkách a to především díky lupičům, kteří se snaží využít svých schopností na maximum, ale nejsou bůh ví jak úspěšní.
Pak už to, ale jede, příjezd k probuzenému hvozdu a první noc: družinka přichází vlastní chybou o válečníka: Lupič neustává situaci a střílí do klubka chlupů (zombií vlk) a těla (válečník), bohužel dává kritický zásah a válečník má na kahánku - ještě pořád má naději - ale ani to netrvá věčně - vzápětí je chroptící udušen lektvarem, který mu vniká do plic.
Družinka se z tohoto otřesu sbírá jen stěží, ale nakonec se vzpamatuje - a to i poté, co musí zabít svého bývalého kamaráda, jež povstal z mrtvých.
A už je tady další večer a lupiči s pyroforem vcházejí do hvozdu. Nepředpokládaně začíná pršet a družince nedostatečně vybavené na takovou cestu začíná být zima. Pyrofor jež toho má již právě dost zapaluje pochodeň, za což je okamžitě probuzeným hvozdem usmrcen; bohužel ne moc vybíravě a díky tomu exploduje veškerý jeho arsenál, jež se mu skýtá v batohu - včetně dýmovnice a ampule slzného plynu, o rachejtlích se zmiňovat snad ani nebudu: družinka tak přichází o druhou postavu, oblečení, a řadu prospěšných lektvarů. Díky výbuchu z pyrofora po chvíli nacházejí jen boty a o pár desítek metrů dál ohořelou ruku. Na hvozd padá temnota...
Utrmácení lupiči na pokraji vyčerpání nakonec plní úkoly a dostávají se i za dalšími úkoly do města, kde mají opět střídavé úspěchy i neúspěchy - málem se dostanou na šibenici, ukradou koně a získají mnoho informací - a hlavně teplé oblečení - následuje pak zběsilý úprk z města a kouzelné scény s Babou Jagou. Čas neúprosně prchá vpřed a družina s ním, v katakombách přichází o prvního lupiče - zabíjí jej temná hrůza, o chvíli později je zabit lupič druhý, kterého posedl démon...
Atmosféra houstne, osamělá lupička však bojuje a nakonec úspěšně dobrodružství ukončuje. Nezbývá než jí pogratulovat a smeknout klobouk - nakonec si z této hry odnáší i diplom za nejlepší RP výkon.
Dokonce končíme jako první, a tak mám trochu času na poflakování se po škole a koukání, co se děje okolo. O chvíli později končí i Zak, jehož družinka přežívá beze ztrát a tak se chopíme zbraní a jdeme šermovat. Zatímco Zub a Míra a k nám přidavší se Lich pokuřují dýmku, zkoušíme se Zakem nové souboje a přidáváme do naší choreografie nové prvky - takže se máte na co příště těšit.
Pak přichází čas deskovek: úžasně si dáme Citadelu, po ní následují další hry, ve kterých se nám daří neméně. Po této chvilkové mezihře deskovek přichází porada RPG orgů a PJjů za co udělí ceny. A tak se po nějakém čase i dohodneme, připravíme diplomy a už utíkáme na galavečer, aby nám snad něco neuniklo. Jako ostatní se skvěle bavíme u Music videí s tématikou SW, také jako ostatní tleskáme vítězům i poraženým soutěží literárních, ať už soutěže pořádané Sithskou akademií, Zlatého Ysalamiriho, Radegasta 2k+6, mezitím vyhlašujeme a pasujeme i my naše oceněné...
Od předávání cen přecházíme k divadlu, které nám velmi vtipně zpodobňuje epizodu IV, a pak už se to všechno hrne a parket.
Čert ví, kdy se dostávám do naší noclehární místnosti RPG 1, každopádně ještě stíhám povečeřet, nebo spíš už časně posnídat? s Beredurem a hrr na kutě.
Je neděle ráno, což nám nevtíravě naznačuje Beredur a už zase všichni chystáme naši místnost pro blok přednášek: zahajujeme přednáškou o hrdinech středověku, pak přecházíme k hodnocení dobrodružství i družin a poděkování hráčů, pak ještě přijde řada na Draky v mém podání, a to už všem děkujeme ukláníme se a ukončujeme program: nadchází čas volného hraní, kdy se už víceméně jen uklízí a čeká se na závěr conu...
A pak už je to tady: jedna hodina odbila, a KoprKon 2006 skončil. Všichni se začali rozjíždět domů s pocitem, že se stalo něco pěkného a příjemného. Mně tedy určitě: po téměř dvouleté přestávce jsme si vyjel na Con a byl jsem příjemně překvapen, tak jako asi všude jsem ze sebe vydal maximum, a pak doma usínal sladce zmožen a pln radosti, že se vše podařilo. Z toho pocitu čerpám ještě dnes, týden po Conu a už teď se těším na příští ročník.

Co dodat závěrem? Není toho mnoho: snad jen poděkovat všem těm skvělým lidičkám, bez kterých by to nebylo ono, Beredurovi, Mírovi, Zakovi, Zubovi i Tiaře, kteří mi dělali společnost a vůbec všem těm ostatním, které neznám, nebo jejichž jména si nepamatuji...
Takže snad se potkáme zase příští rok.

Nashledanou...