Happy-lady - 13.Dubna 2007 06:49
neboj, klidně piš, já ti pokud budu mít zrovna dost času a dost střízlivosti rád pomůžu::)

Marigold - 12.Dubna 2007 22:16
Beru si to k srdci ... (aby ses mě ale ještě zbavil :D )

Happy-lady - 12.Dubna 2007 15:42
ber to z té lepší stránky víš, kde hledat, a jak píši kdykoli budeš chtít poradit, viz. moje pošta nebo katovna, kde zdá se začnu se vyskytovat poměrně často.
M.

Marigold - 12.Dubna 2007 10:47
Oh.... musím říct, že nemám co říct :D Ale i tak dík za kritiku, protože tomuhle se opravdu říká "kvalitní kritika" :D dík a bude se snažit polepšit, i když musím říci, že Básně, nejsou zrovna "moje" Vyžívám se spíš v próze.. časem sem taky něco dám, tak doufám že to nebude tak hrozně podprůměrné jako toto dílo :D

Kta - 10.Dubna 2007 11:44
rytmus- věčný problém, který nikdá nezmizí::)

Tak a ještě jedna věc mně zaráží, neměl by být autor dostatečně sebekritický a své dílko buď nehodnotit, anebo, když už jej chce hodnotit, tak jej hodnotit dostatečně sebekriticky? Tedy u takovéhle básničky určitě ne 10???
Měl jsem v prvním okamžiku dát za tuto samolibost 0, ale budu hodnotit čistě báseň nikoli autorku...

Já nevím, nechci se prohlašovat za nějakého znalce, ale něco jsem se naschvaloval a dost jsme se toho napsal- můj osobní názor je takový, že na téma kdo jsem či kdo jsi, jsem toho přečetl až až, můžu vzpomenout třeba jinde použité a napsané Kdo jsem od Makri, které bylo několikanásobně hezčí? Položme si otázku proč?
protože ona tehdy básni dala tvar, rozdělila jej do slok, kdežto tvoje velmi lehké, dalo by se říci bez ladu a skladu naskládané repliky tuto atmosféru nenastiňují.
Když jsem si to četl poprvé bylo to potichu, pak jsem si to přečetl i přes zmatené výrazy spolubydlících nahlas: málem jsem si zašmodrchal jazyk- co ti tam chybí je rytmus- ten rozhodně, občas vyjde občas ne, je vidět, že sis s tím vůbec nepohrála, že jsi si to po sobě snad ani nepřečetla ač, kdyby jsi to provedla by jsi to sama ucítila, jak některé verše pokulhávají za druhými...
A teď přímo k jednotlivým veršům- už začátek mně málem položil, použít slovo fakt v básni je něco šíleného...
Navíc ti tam absolutně nesedí rým- Já, těžká? a rytmus... vykřičník, který graduje a prodlužuje narušuje již tak dosti narušený rytmus, lepší by tam bylo rozhodně klidné konstatování- pak hle, verš, v básni napsané na soudružný rým chudáček zcela osamocen...

Tak rým dvě, hodně tam kazí dojem opět ten výkřik- poezie a básně jsou klidná záležitost, štěkat můžeš v hospodské odrhovačce- opět to kazí dojem celého rýmu, který by mohl být vcelku zvukomalebný, nebýt tam poněkud narušující spojky co. Kdyby jsi použila delší spojku, jako třeba jenž jednak by to lépe znělo, vyrovnávalo by ti to zvukomalebnost i rytmus. Navíc bych třeba doporučil prohodit slovosled:
V horkém dni, jsem letní vánek,
anděl jsem, jenž tvůj hlídá spánek.

Tak rým č.3, v hlavě tvé jsem tón, ano pěkný začátek, ale kam spěje, ke sklonu, někam dolů do propasti, do ztracena, zbytečně dlouhé, zbytečně rytmus narušující.
Jistě by se dalo na počátku druhého verše vynechat co- pak bychom jednak přiblížili rytmus normálu, jednak bychom se vyhnuli narušujícímu prvku.
Verš čtyři- opět vyznívá podivně. první verš příliš dlouhý, druhý příliš krátký- jistě by se dal najít kompromis- v prvním verši vyškrknout možná to jsem to, a určitě tvojí zkrátit na tvé:
mohlo by to znít třeba:
v tvé hlavě snažím se udržeti mír,
vše kolem jsem, širý vesmír.
Opět třeba ten vykřičník an konci, který ještě zdůrazňuje nevyrovnanost toho rýmu vše jen zdůrazňuje a podtrhuje.
Pátý rým:
co ti přijde podivného? Zkus si jen tak říci- smůla víla, smůla víla- zdá se ti, že ta slova k sobě pasují? je to hrozné narušení libozvučnosti verše už tak značně mimo rytmického.
Řekl bych že snaha zde pracovat se smůlou a vílou je mimo, kdybys rozpracovala tu myšlenku třeba na:
babou smůlou jsem i vílou štěstí,
a přidala pak třeba
vědmou jsem co Osud tvůj věští.
dostaneš velmi pěkný rým, rytmický a sedící.
Konečně nyní tam máš rým, který ti sedí úplně nádherně, ten ve mně vykřesal jiskérku naděje a ten další hned následující jí dokonce rozdmýchal v plamínek- jen snad píšeš-li kdo jsem? Tak bys místo to, měla snad napsat ta...
A pak najednou jakoby mi někdo na ten plamínek začal čůrat jeví ten další rým:
jedna z prvních chyb, která bije do očí je nějakej kterej...zní to hrozně pražsky, promiň, ale píšeš-li piš spisovně... tato chyba se ti pak opakuje...
Navíc ti tam opět absolutně nesedl rytmus.
zamilovanost, bolest, ano obé končí na st, ale to před tím je také důležité, musí to sedět tvořit čistý rým...
Tam by bylo třeba ta slova opět zaměnit, zaimprovizovat a zamíchat tím a to myslím úplně, chceš ponechat dva prvky zamilovanost a bolest,
zamilovanost můžeš tedy přetvořit na lásku, neb zamilovanost jistě formou lásky je, a bolest, inu tu můžeme ponechat: takže třeba:
Od bolesti jsem tvá věčná úleva,
láska jsem, co srdce tvé vyhledá.

Další rým opět pěkný, tentokrát dokonce vyvážený, leč se dvěma chybama- tak za 1. opět do očí bijící kterej a za druhé ten vykřičník...
A ten poslední rým, ten bych se nebál rozdělit na trojverší: vyniklo yb více to, co chceš sdělit.
Jenom ty víš, že jsem to já,
ta nenápadná, malá...
ta co radost rozdává...
A v podobném duchu, aby ti to sedělo i v rámci celého toho útvaru můžeš i začít:
Ptám se tě ptám, kdo jsem já?
Jsem sen co přes den v mlze mizí?
Jsem dívka v čase ztracená?

A takhle by to mohlo vypadat:

Ptám se tě ptám, kdo jsem já?
Jsem sen co přes den v mlze mizí?
Jsem dívka v čase ztracená?

V horkém dni, jsem letní vánek,
anděl jsem, jenž tvůj hlídá spánek.

V tvé hlavě snažím se udržet mír,
vše kolem jsem, širý vesmír.

Babou smůlou jsem i vílou štěstí,
vědmou jsem, co ti Osud věští.

Pírko jsem lehkosti, slza radosti,
jsem to, co zabíjí tvoje starosti.

Přítmí jsem dne i paprsek noci,
jsem ta, co se snaží ti pomoci!

Od bolesti jsem tvá věčná úleva,
láska jsem, co srdce tvé vyhledá.

Jsem voda, kterou piješ a vzduch, který dýcháš!
Jsem všech lidí, ale jen ty mě vnímáš!

Jenom ty víš, že jsem to já,
ta nenápadná, malá...
ta co radost rozdává...


Je to jen rychlá pracovní verze, která by ti mohla ukázat, kde jsi mohla pracovat jinak, jak jsi mohla upravit tvar, aby rýmy dávali smysl.
Doufám, že si to nevezmeš moc osobně jako bych se ti snažil tu básničku rozebrat rým od rýmu a vytknout ti ouplně všechno, třebaže jsem to tak vlastně skutečně udělal.
Dám ti pár rad do začátku, protože ses dala na cestu, která je dlouhá a možná nikdy nekončící, a právě kritika sebe méně lichotivá ti ukáže správný směr.
Je krásné když napíšeš básničku z patra a tobě se skutečně může líbit, ale nemusí to být vždy úplně ono- tak třeba pro začátek si zavři tu básničku do šuplíku a nech si ji tam, týden, dva... a pak se na ni znova podívej a uvidíš spoustu věcí jinak- dokonalá slovní spojení ti přijdou minimálně pochybná, přečteš si to nahlas a zjistíš, že to zní úplně jinak než jsi původně zamýšlela. Tehdy přichází nejtěžší část, jmenuje se škrkání, proškrkej a zbav se všeho přebytečného, všech přebytečných, a, ale, ani, co, který a vůbec spojek, které ti tam dělají neplechu. Pak si to přečti znovu nahlas rým po rýmu. A upravuj, přidávej nebo naopak ubírej slovíčka, hrej si s významy a to vše tak, aby jsi dosáhla ideálního rozdělení.
pak ti vznikne báseň se kterou budeš jistě i spokojena a kritika bude mnohem méně ostrá.
Osobně Ti přeji mnoho úspěchů do budoucna na Tvé literární dráze a ať se Tvé básně líbí všem. Vím, že je to těžké vše to číst a vstřebat to, ale zkus to, a odpusť ostrá slova starému bručounovi.

S přáním políbení Múzy M.

Za ty chyby se omlouvám, je pravda, že jich tam bylo příliš moc, na to jak je to krátká básnička. :)

(stydím se, klopím zrak)

Jo a teď jsem si ještě všimla, že místo místo horkém, tam mám horém :D

Qued - 10.Dubna 2007 12:08
Je tam "krásnej pocit"
sice to nemění nic na tom, že je tam chyba, ale to jen tak pro pořádek :D

Za stálých starostí
výjmečných radostí
se spoustou blbostí
zurčím mladostí.

Na můj vkus je v tom díle příliš krátkých slov a spojek, celkově na mne působí úsečně.
Vytkl bych také nespisovnost "ten krátkej pocit...", "vzduch kterej dýcháš... atd.
Je to jinka pěkné, avšak stále říkanka.
Rozhodně však pokračuj. :)

Ve slově "anděl" chybí "d". :)

Hmmm, celkem pěkné. To je jako tvůj popis :) ?

Jinak je mi to už docela blbé, protože to opakuju všude, ale kromě vykřičníků bys měla ještě na pár místech doladit rytmus.

Krásná básnička která dokáže vyjádřit bezvadně vnitřní pocity ale stejně jako Sargo bych ti vytknul ty vykřičníky...ale jinak dobrý...jen tak dál a něco veselýho abych se taky jednou smál...:)...

Tohle je velice vděčný básnický útvar, který dobře vypadá i se dobře čte a dovoluje krásně se vyřádit se slovy. A opravdu je tam hezkých pár pěkných obratů a slovních spojení.
Vytkla bych vykřičníky - je jich moc a nutí to člověka recitovat si v duchu samé výkřiky. Řečnické "kterej" jsem po několikerém čtení usoudila, že je opodstatněné teoreticky, ale prakticky se nad tím člověk hrozně zarazí a ruší to.
Básnička by zasloužila víc propracovat. Používáš střídavě nekontraství přirovnání (určitě se to bude nějak jmenovat ;-)), jako "pírko lehkosti", vzápětí ale protikladná, jako "přítmí dne" a "paprsek noci" - působí to pak roztříštěně, bez kontinuity, jenom jako hra slov.
Tolik dojem někoho, kdo se v básních nevyzná. :-))